Todo bičig

Todo bičig (ojratsky , - tod bičg, - tod bičig, burjatsky - todo bešeg, nebo jen todo), překladem jasné písmo, je abeceda vytvořená v roce 1648 ojratským buddhistickým mnichem Zajou Panditou pro ojratštinu. Vychází z mongolského písma, přičemž rozlišuje všechny zvuky mluveného jazyka a usnadňuje přepis sanskrtu a tibetštiny.

Dějiny

Hraniční značka s nápisem v todo bičigu (Prijutněnskij rajón, Kalmycko) Todo bičig je mongolské písmo, jehož zřejmým nejbližším předchůdcem je svislé mongolské písmo, které bylo odvozeno ze staré ujgurské abecedy. +more Jejím pravzorem je aramejské písmo, což je souhláskové písmo, které postrádá symboly pro samohlásky, a todo bičig je první z jeho následníků, které vytvořilo úplný systém symbolů pro všechny samohlásky.

Vznik

Jak bylo uvedeno výše todo bičig vznikl jako lepší způsob, jak zapisovat mongolštinu, konkrétně západní mongolské jazyky ojratštinu a kalmyčtinu. Jeho praktičnost spočívá ve skutečnosti, že byl vytvořen se záměrem odstranit nejasnosti, které by se mohly objevit při zápisu mluveného jazyka. +more Nejenže byly přiřazeny znaky všem samohláskám, ale význam všech existujících znaků byl vyjasněn. Všem „starým“ znakům, které byly převzaty z dříve používaného písma, byl přiřazen pevný význam, vycházející především z ujgurského předchůdce. K zaznamenání souhlásek a jejich délky, stejně jako k rozlišení znělých a neznělých souhlásek byly přidány nové znaky a diakritika. Byla zavedena i znaménka umožňující rozlišovat mezi ši a si, což není sice pro ojratštinu důležité, ale hodí se k přepisu cizích slov a jmen.

Používání

Todo bičig byl používán Ojraty a sousedními Mongoly zejména koncem 17. a počátkem 18. +more století. K překladu buddhistických děl ho ve značném rozsahu používal jeho tvůrce a další, aby mohli lépe šířit buddhistické náboženství do západního Mongolska. Ačkoli bylo písmo vhodné k překladům z cizích jazyků, obzvláště tibetštiny, bylo také používáno neformálně, jak dokazují některé dopisy z konce 17. století.

Písmo používali Kalmyci v Rusku, dokud nebylo v roce 1924 nahrazeno cyrilicí. V Sin-ťiangu ho Ojraté používají dodnes, přestože v Číně se mongolské vzdělání poskytuje v čacharském dialektu.

Zápis

Písmo se zapisuje svisle stejně jako svislé mongolské písmo, z něhož je odvozeno. Písmena a diakritika jsou psány podél centrální osy. +more Části písmen vpravo od osy jsou obecně šikmé nahoru a části vlevo od osy jsou obecně skloněny dolů. Jediné znaky, které se neřídí těmito pravidly jsou vodorovné znaky pro S a Š a částečeně Ö. Slova jsou oddělena mezerou a stejně tak různá písmena. Ačkoli většina písmen má jen jeden tvar, některá jich mají více podle polohy ve slově, tedy v závislosti na tom, zda leží na začátku, uprostřed, nebo na konci slova.

Stejně jako v jiných příbuzných písmech je v todo bičigu definováno abecední pořadí písmen, ale jejich pořadí se od původního mongolského písma liší a stejně tak i od pořadí aramejské abecedy.

Tabulky

	A	A	1820
	Э	E	1844
	И	I	1845
	О	O	1846
	У	U	1847
	Ө	Ö	1848
	Ү	Ü	1849

[wiki_table=ed0c6625] [wiki_table=061ee6ed]

Odkazy

Poznámky

Reference

Externí odkazy

[url=http://www.omniglot.com/writing/kalmyk.htm]Písmo na portálu Omniglot[/url]

Kategorie:Písma Kategorie:Písma se čtyřpísmennými kódy ISO 15924 Kategorie:Údržba:Články s nekontrolovanými překlady