Cesko.wiki Toreja tisolistá
Author
Albert FloresSamičí šištice se semenem Toreja tisolistá (Torreya taxifolia) je jehličnatý, dvoudomý strom, endemit Spojených států amerických. Jako samostatný druh byla rozpoznána až v roce 1833 a v současnosti je tato stálezelená dřevina ohrožena vyhynutím, od 50. let 20. století je decimována chorobami způsobovanými houbami rodu Macrophoma a Physalospora.
Rozšíření
Toreje tisolisté přirozeně rostou pouze na nevelkém území zasahujícím do států Georgie a Florida na jihovýchodě Spojených států amerických. Areál hlavního výskytu je rozptýlený a rozkládá se v délce asi 65 km na vápencových úbočích východního břehu řeky Apalachicola (která vzniká soutokem řek Chattahoochee a Flint). +more Mimo to ještě vyrůstají v malých populacích v okresech (county) Gadsden, Jackson a Liberty na Floridě a Decatur v Georgii. Obvykle se vyskytují na strmých a zastíněných svazích jak na zásaditých, sprašových půdách hluboko zásobených živinami (Mollisol), tak i na kyselých a špatně odvodněných s hustou vrstvou podpovrchového jílu (Alisol).
Ekologie
Rostou v teplém klimatu s vlhkým létem a suchou zimou. Průměrné roční srážky jsou 1400 mm, z toho za letní půlrok spadne asi 850 mm. +more Průměrná teplota v nejstudenějším měsíci lednu je 12 °C, v nejteplejším červenci 27 °C, v zimním období může teplota krátkodobě klesnout až na -9 °C. Toreje tisolisté nevytvářejí souvislé porosty, ale bývají součásti smíšených lesů s buky, duby, borovicemi a cypřiši. Rostou stejně dobře na plném slunci jako v polostínu.
Popis
Poměrně malý, neopadavý, jehličnatý strom, průměrně vysoký 9 až 12 m, s kmenem tlustým 30 až 50 cm a otevřenou, konickou korunou. Má tenkou kůru s mělkými trhlinami, žlutavě hnědou až šedou a v přeslenech vyrůstající větve jsou rozkladité až slabě převisající. +more Úzké, kopinaté jehlice, 15 až 35 mm dlouhé a 3 mm široké, jsou srpovitě zakřivené a mají ostrou špičku. Na lícní straně jsou leskle zelené, na rubové mají dva šedé pásy průduchů, po rozemnutí jehlice i větvičky nepříjemně páchnou.
Toreja tisolistá je dvoudomá, někteří jedinci mají pouze samčí a jiní jen samičí šištice. Samčí s pylovými váčky jsou světle žluté, asi 6 mm velké, vejčité a rostou v řadě na spodní straně větviček, začínají se vytvářet již rok před dozráním pylu. +more Samičí, obsahující jediné vajíčko, jsou šedě zelené a vyrůstají v březnu a dubnu, po jedné až pěti pospolu na krátké stopce. Po opylení (větrem) dozraje za devět až osmnáct měsíců téměř kulovitý, tmavozelený, fialově pruhovaný, ojíněný míšek 2,5 až 3,5 cm velký s jedním podlouhlým, elipsoidním, tmavě hnědým semenem v dřevnatém osemení. Prvé šištice nevyrůstají na stromech mladších 20 roků.
Největší exemplář roste v Severní Karolíně a je vysoký 14 m a výčetní šířku kmene má 90 cm.
Rozmnožování
Semena klíčí bez stratifikace a nejlépe z hloubky několika centimetrů vlhké půdy. Po vyklíčení dobře snášejí stín, v přirozeném prostředí vyrůstají pod příkrovem vzrostlých stromů. +more Semenáče velmi rychle a hluboko koření, 5 cm vysoká rostlinka má již stejně dlouhý kořínek.
Strom se může také přirozenou cestou rozmnožit i vegetačně, u paty stromu někdy z kořenů vyroste několik výhonků, v přírodě obvykle přežije jen jeden. Předpokládá se, že většina dnes přirozeně rostoucích jedinců vznikla tímto způsobem. +more Uměle se toreja tisolistá rozmnožuje řízky, které celkem dobře koření. Případné hybridy nejsou známe a pravděpodobně ani neexistují, nejbližší příbuzný druh toreja kalifornská roste ve vzdálenosti větší než 2000 km.
Význam
Dřevo z těchto nevysokých stromů je světle žluté, jemně zrnité, lehké, tvrdé a trvanlivé, jeho specifické hmotnost je 0,5 kg/dm³; nikdy však nebývalo příliš komerčně důležité. Nejčastěji se mladé stromy používaly jako vánoční stromky, nebo pro trvanlivost dřeva sloužívaly pro výrobu nábytku, jako stavební řezivo či na sloupky plotů. +more V posledním půlstoletí se stály vzácné a přestaly se těžit. V minulosti byly oblíbenými stromy jelenů pro vytloukání paroží.
Ohrožení
V polovině 20. století bylo odhadováno, že druh toreja tisolistá tvoří asi 600 000 stromů. +more O 60 let později čítal počet jedinců rostoucích na původních stanovištích již asi pouhých 600 kusů a z nich snad jen 10 bylo schopno přirozené reprodukce. Následkem houbové infekce hynou nejprve kořeny a následně usychá kmen a větve, infikované stromy také nevytvářet reprodukční orgány a jen stěží mohou být rozpoznané jako samčí či samičí. Druh je podle IUCN hodnocen jako kriticky ohrožený (CR) a byl zařazen do přílohy č. I v CITES.
Přestože se na místa přirozeného výskytu vysazují noví jedinci namnožení řízkováním z dosud zdravých stromů, není jejich odolnost proti nemoci zajištěna. Byl zahájen program ex situ mající za úkol záchranu druhu, spočívající ve vysazování zdravých jedinců ve vzdálených, nemocemi nezasažených oblastech. +more Současně také probíhá snaha o vypěstování rezistentních klonů toreje tisolisté.