Cesko.wiki Vtip
Author
Albert FloresV obecném významu má výraz vtip ekvivalent ve slovech vynalézavost, nápaditost či ostrovtip.
V ústním vyprávění či v písemné podobě je vtip (lidově fór) krátká výpověď, která má za cíl pobavit adresáta. Charakteristikou je humorná a úderná pointa, dvojsmyslnost, paradox či absurdita. +more Typická je též jeho krátkost a aktuálnost (po čase se pozměněné vtipy mohou vracet a znovu odrážet dobové jevy).
Vtip, anekdota a humorka
Pojmy vtip a anekdota jsou chápány podobně a často se zaměňují. Hlavní rozdíl spočívá v tom, že vtip je logická hříčka, zatímco anekdota je humorné vyprávění. +more Vtip sestává z jedné nedělitelné části, zatímco anekdota může obsahovat více komických dílů. Bývá delší, než vtip. Hranice mezi vtipem a anekdotou je však velmi tenká. Někteří autoři považují výrazy vtip a anekdota za synonyma.
Výraz humorka zavedl do češtiny Josef Štefan Kubín. Je blízká vtipu a anekdotě, má však epický děj, víc zápletek a charaktery postav se v ní rozvíjejí.
Historie
Slovo anekdota (ανεκδοτα) v řečtině znamená „nevydané spisy, události neb historky (z řec. an = ne, ek= vy, didómi = dávám)“. +more Původně se tímto slovem skutečně označovaly texty z různých důvodů nezveřejněné, někdy předávané pouze v ústní podobě (například Prokopiův spis ze 6. století n. l. s názvem Anekdota obsahoval utajované příběhy ze života císaře Justiniána).
Český výraz vtip je příbuzný se slovy dovtípit se nebo důvtip, ale jeho původ je nejasný. Některé etymologické výklady jej spojují se staročeským slovem tiepiti, těpiti = nést, tedy znamenalo by něco jako vklad (Boží do lidské mysli), tedy de facto nadání. +more Český etymologický slovník Jiřího Rejzka však za hláskoslovně přijatelnější považuje souvislost se slovem típat = lehce udeřit, chytat, štípat, dotýkat se (srovnej ukrajinské dostěpnyj = vtipný). Podle Slovníku spisovné češtiny je primárním významem slova vtip schopnost bystře řešit problémy (tedy důvtip), druhým významem je podstata problému či jeho řešení (vtip je v tom, že…), třetím významem schopnost dosahovat žertovného účinku (sršet vtipem), čtvrtým významem je žertovný účinek (ta anekdota nemá vtip) a až pátým a šestým významem je žertovné slovní vyjádření nebo čin.
Rčení míti filipa ve smyslu mít vtip pochází z Nového zákona, Skutků apoštolů.
Nejstarší zachovanou sbírkou vtipů je Filogelos („milovník smíchu“) z 4. či 5. +more století, i když se nejspíš nejedná o první dílo tohoto žánru. Nejčastějším terčem žertů v této sbírce je „učenec“ .
V renesanci tvořily z velké části tematický základ, z něhož vznikla novela. Jako anekdoty např. +more označil Josef Pekař příběhy o chytrosti válčení Jana Žižky, které v 15. století uvedl Silvius Piccolomini v díle Historia Bohemica. Nejstarší anekdoty jsou dochovány z řečí a kázání, kam byly vkládány jako exemplum (moralizující příklady). Objevovaly se i v kronikách a letácích, které většinou zábavně oživovaly, i v satirách (humanistických a osvícenských).
Ústně šířené anekdoty byly až do 30. let 20. +more století intelektuální záležitostí. Šířily se převážně mezi vzdělanci a střední třídou. Typickým šiřitelem anekdot byli doktoři, soudci či městští úředníci. Celospolečenskou záležitostí se ústně šířený vtip stává až v průběhu 2. světové války.
Antropologové, etnologové a folkloristé anekdotám dlouho nevěnovali pozornost a prvními teoretiky na tomto poli byli literární vědci.
19. - 21. století
V literatuře anekdota představuje krátké, především ústně šířené vyprávění humorné příhody, zesměšňující osobu, situaci, dobu, rasu, národ, názor, skupinu, společenskou vrstvu, zvyky apod. Je jedním z mála žánrů ústní tvořivosti živých i v jednadvacátém století.
Podle tématu lze vtipy dělit do mnoha skupin: lékařské, politické, skotské, o policistech, o blondýnkách, o zvířátkách (příbuzné bajka), židovské, erotické aj. Podle použitých prostředků lze ve vtipech nacházet např. +more černý nebo absurdní humor.
Vtipy a anekdoty, včetně kreslených, se v 19. století staly běžnou součástí periodik i kalendářů. +more Mezi významné české humoristické časopisy 19. století patřily například Šotek (vycházel v roce 1849 jako příloha Havlíčkových Národních novin), dále Humoristické listy (1858-1941) či Švanda dudák (1882-1930). V socialistickém Československu byl nejvýznamnější humoristický časopis Dikobraz (1945-1995) a obdobný časopis ve slovenštině Roháč. Po roce 1989 byly vydávány humoristické časopisy Škrt, Sorry, Trnky brnky).
Anekdoty vycházejí i knižně (např. již v roce 1901 publikace Anekdoty, kterou vydal Josef Šváb. +more V novější době vyšla např. edice Anekdoty Lidového nakladatelství o 50 svazcích (1970-1981). Různá nakladatelství vydávají anekdoty v publikacích, které bývají zaměřené tematicky.
Interpretováním a vytvářením vtipů se živí komici.
Kulturní význam
Sigmund Freud o vtipu napsal knihu Vtip a jeho vztah k nevědomí (Der Witz und seine Beziehung zum Unbewussten). Vtip považoval za jednu z možností, jak vyjádřit názory a pocity, které bychom za běžných okolností veřejně neprojevili.
Anekdota v české literatuře (příklady)
Jaroslav Hašek v anekdotickém stylu lidového vyprávění objevil osobitý literárně-tvůrčí smysl. Množstvím anekdot je zaplněn jeho román Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války. +more * Karel Poláček sbíral židovské anekdoty, které často doplňují děj jeho děl. Jeho soubor Židovské anekdoty vyšel poprvé v nakladatelství Orbis v roce 1933 a od té doby vychází opakovaně. Některé se staly námětem pro televizní seriál Uctivá poklona, pane Kohn (1993). * Karel Čapek věnoval vzniku anekdot kapitolu v knize Marsyas čili na okraj literatury.
Zvláštní druhy vtipů a anekdot
Politické vtipy
Politické vtipy vznikaly a vznikají za různých režimů a zájem o ně zpravidla klesá poté, co daný režim padne. V českých podmínkách se jednalo o vtipy z období Rakousko-Uhersko, Protektorátu, Pražského jara i tzv. +more normalizace.
Vtipy „O zlatou mříž“ (míněno: „za něž se zavíralo“) bylo lidové označení pro politické, resp. protistátní vtipy šířené v ČSSR (pojmenování připomínalo tehdejší ankety popularity československých zpěváků, zpěvaček a skupin Zlatý slavík).
Vtipy zesměšňující národ či rasu
„Elephant jokes“ byly nejrozšířenějšími vtipy 60. let 20. +more století v USA. Ve vtipech vystupoval slon a byly postaveny na absurdní pointě. Podle folkloristy Alana Dundese, pravděpodobně existuje ve vtipech o slonech paralela mezi slony a Afroameričany, což vysvětluje to, že tento druh vtipů byl oblíben mezi bílými Američany. Podle jiných názorů se jednalo o kulturní klima 60. let, které odvrhovalo staré kulturní konvence. * Z Ameriky jsou známé „Pollack jokes“. Tyto vtipy, které kolovaly především ve 20. století a dělaly si legraci z přistěhovalců ze střední a východní Evropy, především z Poláků. Tento typ vtipů se ale neomezil pouze na USA. * V českém prostředí se již od 19. století vyskytují vtipy pracující se stereotypy o Romech. Novější české vtipy též zesměšňují velké národnosti, zejména Rusy nebo Američany, a snaží se ukázat nadřazenost malého národa nad velkými.