Vítek I. z Prčice

Vítek I. z Prčice, někdy uváděný jako Vítek nejstarší (před rokem 1120 - 1194, uváděný také německy jako Witiko von Prčice, Veit von Prčitz či latinsky jako Witego de Purschitz) je považován za zakladatele rodu Vítkovců.

Život

+morejpg|vlevo|náhled|Kostel_svatého_Vavřince_(Prčice)|Kostel_sv. _Vavřince_v_Prčice'>Prčici (Sedlec-Prčice) založený Vítkem I. Přesné místo ani datum jeho narození není známo. Je první známou osobou z rodu Vítkovců, jednoho z nejstarších českých šlechtických rodů, který ve středověku svou politickou mocí i majetkem patřil k zároveň nejvýznamnějším.

Velmož Vítek I. je poprvé doložen k roku 1169, kdy se prokazatelně pohyboval na dvoře krále +more'>Vladislava II. ve funkci královského stolníka. Po Vladislavově rezignaci v roce 1172 byl nejprve na straně jeho syna Bedřicha a účastnil se i jednání s císařem Friedrichem Barbarossou v letech 1172-1173. Potom se přiklonil ke knížeti Soběslavovi II. , na jehož dvoře je opět uváděn jako stolník. Roku 1177 byl jmenován kladským purkrabím.

Po návratu Bedřicha do Čech ale znovu přešel na jeho stranu a v roce 1179 za něj bojoval v bitvě u Loděnice. Za to mu pravděpodobně kníže Bedřich daroval Prčici (v roce 1184 byl už uváděn jako Vítek z Prčice) a jmenoval ho i správcem Prácheňského kraje. +more V témže roce byl jmenován kastelánem prácheňského hradu a získal další majetky ve středních a především jižních Čechách.

Roku 1185 byl proti vydání Vitorazska, patřícího k české koruně, Kuenringům. Když byl roku 1189 na sněmu v Sadské přijat nejstarší český zákoník Zemská statuta knížete +more_Ota'>Konráda III. , vystupoval Vítek jako svědek.

Potomci

Vítek I. z Prčice měl prokazatelně čtyři syny, z nichž nejstarší byl +more_z_Hradce'>Jindřich (. -1237). U dalších neznáme přesně jejich jména ani data narození a úmrtí, jsou uváděni jako Vítek II. starší, Vítek III. mladší, Vítek IV. z Klokot. Jako pátý, nelegitimní syn bývá uváděn Sezema (to byl ale možná synovec). Podle rodové pověsti mezi tyto potomky rozdělil před smrtí svůj majetek a tak vzniklo pět rodových větví Vítkovců známé jako dělení růží.

Legenda

Jedna z legend praví, že Vítkovci mají původ v římském rodu italských Orsiniů. Legenda vznikla tak, že +more_z_Rožmberka'>Oldřich II. z Rožmberka kvůli zvýšení prestiže rodu Rožmberků vytvořil fiktivní genealogickou linii knížat Orsiniů. Ta byla na přání Oldřichových synů Jana a Jošta mezi roky 1469 až 1481 dokonce potvrzena třemi členy rodu Orsiniů; byla dokládána i podobností erbů. Legendu po roce 1594 znovu oživil rožmberský dvorní kronikář a archivář Václav Březan ve svém díle „Monumenta Rosenbergica“ a ta se tak šířila dále, ačkoliv nebyla jinak doložena. V roce 1609 ji Březan zapsal také ve svém zkráceném výtahu z rožmberské kroniky Kurzen und summarischen Auszug aus der Rosenbergischen Chronik. Nadpis první kapitoly: „O knížeti vlaském Vítkovi, kterýž se nejprv do těchto krajin dostal“, je tudíž zavádějící.

V literatuře

Vítkův životní příběh a historické děje jeho doby beletristicky zpracoval Adalbert Stifter v románu Vítek (Witiko, 1865-1867).

Odkazy

Reference

Literatura

POLÁCH, Jaroslav: Páni z Krumlova - Rod Záviše z Falkenštejna, Veduta, České Budějovice 2014 * Constantin von Wurzbach: Rosenberg, Vitek von. In: Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich (BLKÖ), díl 27. +more Kaiserlich-königliche Hof- und Staatsdruckerei, Wien 1874, s. 12 * Matthäus Klimesch (vyd. ): Norbert Heermann's Rosenberg'sche Chronik. Praha 1898 * Vratislav Vaníček: Die Familienpolitik der Witigonen und die strukturellen Veränderungen der südböhmischen Region im Staatenverband König Přemysl II. Ottokars. In: Böhmisch-österreichische Beziehungen im 13. Jahrhundert. Praha 1998, ISBN 80-85899-42-6, s. 85-105 * Anna Kubíková: Rožmberské kroniky. Krátký a sumovní výtah od Václava Březana. České Budějovice 2005. ISBN 80-86829-10-3.

Externí odkazy

Kategorie:Čeští šlechtici Kategorie:Vítkovci Kategorie:Narození ve 12. +more století Kategorie:Úmrtí v roce 1194 Kategorie:Muži.