Morana

Marzana

V polských kronikách je tato postava poprvé zmiňována dílem Historiae Polonicae Jana Długosze sepsané v letech 1455-1480 pod jménem Marzana:

Poté je zmiňována Matějem z Miechova, nejspíše inspirovaným Długoszem, v Chronica Polonorum z roku 1519:

Poslední zmínka pochází z Kroniky Polska, Litvy, Žmudě a celé Rusi Matěje Stryjkowského z roku 1582:

Podle Lubora Niederleho znal Długosz jméno Marzana z lidových jarních obřadů a na základě slámy, klasů a květů při těchto zvycích užívaných jej spojil s jménem římské bohyně úrody Cerery. (s. +more 177).

Tyto kroniky však znají i božstvo podsvětí a mrtvých nazývané Nyja, které srovnávají s Plutonem.(/s.72-75)

Lidová kultura

V lidové kultuře vzhledem k podobnosti jmen splynula Morana také s některými křesťanskými postavami jako Panna Maria, svatá Markéta a svatá Marina. V rozporu s původním významem se tak v písních objevily výrazy jako „Mařena překrásná“ nebo „klíčnice z nebe“, z nichž druhý je titulem právě svaté Mariny.

Figurína jménem Mara či Morena, nazývaná ale též Čert, Děd a nejčastěji Věďma („čarodějnice“) byla ničena i při východoslovanských oslavách letního slunovratu.

Rituál vynášení smrti lze také spojit s pálením figury čarodějnice, který byl prováděn na první neděli postní v Belgii, Německu a jiných německy mluvících zemích.

Podle Čeňka Zíbrta je vynášení smrti nejstarším českým lidovým jarním obřadem. Je doložen již v církevních zápovědích z roku 1366 a 1384 a řadou dalších dokladů až do 19. +more století, kdy zvyk začal mizet a zároveň se stal předmětem výzkumu etnografie. V Česku na počátku 20. století byl zvyk již na mnoha místech zaniklý. Probíhá či probíhal během postních nedělí, především na pátou zvanou též smrtná.

Politika

Morana obsahuje symbol zla, které musí odejít (zima, tma, neúroda, . ). +more Bývá tak v populární kultuře spojována s mnohými společenskými jevy. Například ústředním motivem vynášení Morany byla v Praze v roce 2022 vojenská invaze Ruska na Ukrajinu. „Figurína Morany letos neměla žádnou lidskou podobu, ale symbolizovala samotnou válku. Tvůrci ji ztvárnili jako černý sloup či kyj, na jehož temeni byly nasazeny vojenské brigadýrky a jehož tělo bylo polepeno vojenskými hodnostmi a metály. “.

Kultura

Literatura

Morana se objevuje již v zmiňovaných falšovaných glosách v Mater Verborum a taktéž ve falzu Rukopis Královédvorský. Tato díla měla vliv na rozšíření formy jména Morana oproti staršímu Morena.

V době národního obrození vystupovala jako personifikace smrti a zimy, jak ukazuje například následující ukázka z Jiráskových Starých pověstí českých:

Amatérský badatel Josef Růžička na počátku 20. století píše o Moraně jako o krásné bohyni smrti a zimy a spojuje ji se zimním slunovratem.

Spisovatelka Popelka Biliánová ve svém článku v Národních listech z roku 1932 uvádí, že Morana byla ctěna v místech pražské ulice Na Moráni.

V pohádkové knize Ivana Hudce Mýty a báje starých Slovanů se Morena objevuje jako bohyně smrti, klidu, odpočinku, ale i řádu. Jako sestra bohyně Vesny tak tvoří dvoji vznikajícího a zanikajícího života. +more Ačkoliv je vyobrazena jako osamělá a neplodná stařena, je i ona matkou a to boha Triglava, kterého zplodila, po svých úpěnlivých prosbách směrem k bohovi Svarožicovi, s bohem Černobogem. Ivan Hudec popisuje, jak Morena udělala spolu se smrtí každému smrtelníkovi v podsvětí otisk dlaně. Pod ním hoří začouzená olejová lampička, do které není vidět a tak nikdo neví, kolik má ještě na zemi času.

Zuzana Řezáčová Lukášková v návaznosti na tento pohádkový obraz považuje Moranu za archetyp bohyně stařeny a nabízí ji jako vhodnou postavu pro psychoterapeutickou práci s archetypy a s ženským cyklem. V tomto pojetí se Morena stává symbolem moudrosti, která nám pomáhá rozlišit co je potřeba v životě opustit, protože je to již nefunkční.

V malířství

Luneta Žalov Mikoláše Alše a Františka Ženíška (poslední 14. +more luneta z cyklu), stojící Morena ukazuje staroslovanskému hrdinovi na koni jeho poslední cestu na onen svět Moranu zobrazuje například luneta Žalov Mikoláše Alše a Františka Ženíška, která je poslední 14. lunetou z jeho cyklu lunet Vlast původně vytvořených pro pražské Národní divadlo. Obraz odkazuje na poslední cestu člověka na onen svět, na Žalov, bohyně Morana zde staroslovanskému hrdinovi na koni ukazuje jeho poslední cestu (z kontextu díla lze usuzovat, že jeho kůň také pošel).

Ve filmu

Objevuje se i v některých historických filmech z prostředí starých Západních Slovanů, vystupuje například v americko-českém filmu Kněžna Libuše z roku 2009.

Je rovněž uvedena v ruském fantasy filmu Vlkodav z kmene Šedých psů. Ten byl natočen podle knižní série "Vlkodav" a Morana zde vystupuje jako bohyně hlavních záporáků, kterou se pokoušejí oživit.

Odkazy

Reference

Související články

Vynášení smrti

Externí odkazy

Kategorie:Slovanští bohové z fikce a folklóru Kategorie:Personifikace smrti