Permitivita

{{Infobox - fyzikální veličina | název = Permitivita | značka = ε | jednotka = farad na metr | značka jednotky = F ⋅ m−1 | obrázek = | velikost obrázku = | popisek = | dělení dle složek = skalární | soustava SI = odvozená | vzorec = \varepsilon = \frac{D}{E} }} Permitivita (absolutní permitivita) je v elektrotechnice fyzikální veličina označovaná obvykle řeckým písmenem ε (epsilon), která vyjadřuje míru odporu při vytváření elektrického pole v určitém přenosovém médiu. Permitivita vyjadřuje schopnost materiálu odolávat elektrickému poli. Jednotka permitivity v soustavě SI je farad na metr (F/m neboli F m−1), v základních jednotkách s4 A2 m−3 kg−1. Může mít skalární i vektorový charakter (jako komplexní číslo).

Charakteristika

V izotropním dielektriku je permitivita skalární veličina. V obecném případě se však jedná o tenzor druhého řádu, protože u neizotropních dielektrik mohou mít vektory intenzity elektrického pole a elektrické indukce různý směr. +more Ve střídavém elektrickém poli mohou kmitat s posunutou fází a pro vyjádření permitivity se používá komplexní číslo (viz dále).

Permitivita jako skalární veličina

Nejnižší permitivitu má vakuum a jeho hodnota je někdy označována jako fyzikální konstanta permitivita vakua - ε0 (řecké písmeno epsilon nula) a má hodnotu přibližně 8,\!85\cdot10^{-12}\,\, \mathrm{F\cdot m^{-1}}.

Permitivita dielektrika určitého materiálu je však často reprezentována poměrem absolutní permitivity k permitivitě vakua. Tato bezrozměrná veličina se nazývá relativní permitivita, někdy zkráceně permitivita (materiálu). +more Dříve byla nazývána „dielektrická konstanta”, což je zastaralé fyzikální, inženýrské a chemické označení.

:\varkappa = \varepsilon_r = \frac{\varepsilon}{\varepsilon_0},

kde εr je relativní permitivita, ε je absolutní permitivita materiálu a ε0 je permitivita vakua. Podle definice má vakuum nejnižší permitivitu, a tudíž jeho relativní permitivita je přesně 1 a relativní permitivity všech ostatních materiálů jsou vyšší. +more (Relativní) permitivitu vakua a vzduchu lze považovat za stejnou, protože κvzduch = 1,000 6.

Definiční vztah

Permitivitu lze určit ze vztahu :\varepsilon = \frac{D}{E}, kde D \, je elektrická indukce a E \, intenzita elektrického pole.

V izotropním dielektriku se jedná o skalární veličinu. V obecném případě se jedná o tenzor druhého řádu, protože u neizotropních dielektrik mohou mít vektory intenzity elektrického pole a elektrické indukce různý směr. +more V takovém případě je vztah vhodné zapsat například ve složkovém tvaru: :D_i = \varepsilon_{ij} E_j \, .

Pro střídavé elektromagnetické vlnění je permitivita představována funkcí závislou na frekvenci vlnění f a je komplexní. Je rovna podílu fázorů vektorů elektrické indukce \boldsymbol{D} a intenzity elektrického pole \boldsymbol{E}: :\varepsilon(f)=\frac{\boldsymbol{D}(f)}{\boldsymbol{E}(f)}.

Permitivita se spolu s permeabilitou vyskytuje též ve vztahu pro rychlost libovolného elektromagnetického vlnění. V nevodivém látkovém prostředí platí :v = \frac {1}{\sqrt {\varepsilon \mu}}, kde v je rychlost šíření elektromagnetických vln. +more Při šíření elektromagnetických vln ve vakuu pak vychází speciální případ uvedeného vztahu :c = \frac {1}{\sqrt {\varepsilon_0 \mu_0}}, kde c je rychlost světla.

V nehomogenním a neizotropním prostředí může být permitivita vyjádřena symetrickým tenzorem druhého řádu.

Komplexní permitivita

Pro matematický popis šíření vlny je výhodné i zavedení komplexní permitivity εk. Komplexní permitivita má smysl pouze pro fázory, tedy pro pole, která v závislosti na čase má harmonický průběh E(t) = E0 sin(wt) nebo E(t) = E0 cos(wt) a jde o veličinu umělou.

Definice komplexní permitivity je

:εk =  ε − j σ/w

popřípadě po vytknutí ε

:εk = ε [1 − j σ/(εw)],

kde w je kruhový kmitočet, σ měrná vodivost a j je imaginární jednotka.

Je třeba rozlišovat permitivitu „obyčejnou“ ε a „komplexní“ 'εk.

V případě σ = 0 přejde komplexní permitivita v permitivitu obyčejnou.

Komplexní permitivita má reálnou a imaginární část:

:εk = ε′ − jε″,

přičemž  ε′ = Re εk = ε  a  ε″ =  Im εk = σ/w.

Reálnou částí komplexní permitivity je normální permitivita.

Pro fázory lze pak přepsat první Maxwellovu rovnici na jednoduchý  tvar

:rot H = jw'εk E',

kde H je fázor vektoru intenzity magnetického pole a E je fázor vektoru intenzity elektrického pole. Tento tvar je platný  jak pro bezeztrátové prostředí (σ = 0), tak pro prostředí se ztrátami (σ > 0), pravá strana vyjadřuje totiž součet hustoty posuvného a vodivého proudu.

Poznámka: někteří autoři značí ε′k = ε/ε0 − j σ/(ε0w), kde apostrof na rozdíl od zde uvedené symboliky značí relativní (a zároveň  „k“ komplexní) permitivitu. Po dosazení za permitivitu vakua ε0 číselně lze psát ε'′k =  ε/ε0 − j 60 λ0 σ, přičemž ε/ε0 = εr  je relativní „obyčejná“ permitivita a λ0 je vlnová délka ve vakuu. +more Apostrof tedy u těchto autorů představuje relativní permitivitu, nikoliv reálnou část komplexní permitivity jak je označena v tomto pojednání.

Reference

Literatura

Elektrotechnické tabulky pro průmyslové školy, SPN, Praha 1959, str. 22-25

Související články

Dielektrická vodivost * Elektrická susceptibilita * Permeabilita * Optické konstanty * Maxwellovy rovnice

Externí odkazy

[url=http://www. aldebaran. +morecz/bulletin/2006_16_met. php]Petr Kulhánek: Metamateriály[/url] * [url=http://www. aldebaran. cz/bulletin/index. html]Aldebaran bulletin[/url] 16/2006 * [url=http://dielektrika. kvalitne. cz/tabulky. html]Tabulkové hodnoty dielektrické konstanty[/url].

Kategorie:Elektromagnetismus Kategorie:Fyzikální veličiny Kategorie:Materiálové konstanty