Array ( [0] => 15482431 [id] => 15482431 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Gallienus [uri] => Gallienus [3] => Ritratto di gallieno dalla casa delle vestali.jpg [img] => Ritratto di gallieno dalla casa delle vestali.jpg [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => [oai] => [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 1 [has_content] => 1 [12] => [oai_cs_optimisticky] => ) Array ( [0] => {{Infobox - osoba}} [1] => '''Publius Licinius Egnatius Gallienus''' ([[218]]Epitome de Caesaribus 33, 3 – září [[268]] u [[Milán]]a) byl [[Starověký Řím|římský]] [[císař]] vládnoucí v letech 253–268. Jeho otcem byl [[Valerianus|Publius Licinius Valerianus]], pozdější císař, matkou [[Egnatia Mariniana]], dcera Egnatia Victora Mariniana. [2] => [3] => Mezi císaři panujícími ve [[3. století]] měl Gallienus zvláštní postavení. Byl císař s intelektuálními zájmy a širokým rozhledem, jenž převyšoval většinu svých současníků. Byl velmi schopný řečník, jeho zálibou byla řecká kultura a podporoval [[Novoplatonismus|novoplatonského]] filozofa [[Plótínos|Plótína]]. Zároveň byl však i dobrý vojevůdce a organizátor, což v neklidném 3. století bylo důležité. [4] => [5] => == Původ a kariéra == [6] => Gallienus pocházel z urozené [[Římský senát|senátorské]] rodiny, z matčiny strany snad svázané s [[Etrurie|Etrurií]], konkrétně s městem [[Falerii Novi]].{{Citace monografie [7] => | příjmení1 = Kienast [8] => | jméno1 = Dietmar [9] => | titul = Römische Kaisertabelle: Grundzüge einer römischen Kaiserchronologie [10] => | url = https://books.google.cz/books?id=GMUiAQAAIAAJ&q [11] => | vydavatel = Wissenschaftliche Buchgesellschaft [12] => | rok = 1996 [13] => | počet_stran = 399 [14] => | strany = -218 [15] => | isbn = 978-3-534-13289-8 [16] => | jazyk = de [17] => }} S manželkou [[Salonina|Iulií Saloninou]] měl tři syny, [[Valerianus mladší|Valeriana]], [[Saloninus|Salonina]] a [[Marinianus|Mariniana]], posledního zcela jistě už jako samovládce. Jeho kariéra před rokem 253, kdy se jeho otec Valerianus stal císařem, je zcela neznámá. svůj první [[Římský konzul|konzulát]] zastával až v roce 254. [18] => [19] => == Proklamace za císaře == [20] => Do čela římské říše se Gallienus dostal v září či v říjnu 253, jen několik týdnů po otcově vítězství v občanské válce s [[Aemilianus|Aemilianem]], když mu bylo zhruba 35 let. Nejprve ho provolali ''[[caesar]]em'', ale brzy poté i ''[[Augustus (titul)|augustem]]'', čímž formálně získal stejné postavení jako jeho otec Valerianus.[[Aurelius Victor]] 32, 3; [[Eutropius]] 9, 7; [[Corpus Inscriptionum Latinarum|CIL]] VIII 10132; [[L’année épigraphique|AE]] 1967, č. 584; [[Hermann Dessau]], ''Inscriptiones Latinae Selectae'' 531, Berlin 1962. Bližší okolnosti proklamace nejsou známy, je však zřejmé, že císař Valerianus tím navazoval na politiku [[Maximinus Thrax|Maximina Thraxe]], [[Philippus Arabs|Philippa Araba]], [[Decius|Decia]] a [[Trebonianus Gallus|Treboniana Galla]], kteří ve snaze zvýšit prestiž svého rodu zahrnuli syny tituly a výsadami. Během občanské války, která mu zajistila trůn, vyplenili [[Perská říše|Peršané]] řadu [[Sýrie (provincie)|syrských]] měst včetně lidnaté [[Antiochie|Antiochie nad Orontem]] a také [[Germáni|germánské]] kmeny sporadicky útočily na provincie podél [[Rýn]]a a [[Dunaj]]e. Bylo třeba bojovat na několika frontách současně a Gallienus jako dospělý muž mohl být v tomto směru jen k užitku. [21] => [22] => == Otcovým spoluvladařem == [23] =>
[24] => {| [25] => |+Chronologie Gallienovy vlády [26] => |- [27] => |253 || prohlášen otcem za spoluvládce [28] => |- [29] => |254–256 || pobyt na [[Balkán]]ě [30] => |- [31] => |257–259 || pobyt na [[Rýn]]ě [32] => |- [33] => |260 || vítězství nad [[Alamani|Alamany]] u [[Milán]]a; otcovo zajetí [[Perská říše|Peršany]] [34] => |- [35] => |260–261 || boje s [[uzurpátor]]y [36] => |- [37] => |264 || pobyt v [[Starověké Řecko|Řecku]] [38] => |- [39] => |265 || tažení proti [[Postumus|Postumovi]] [40] => |- [41] => |268 || vítězství nad [[Gótové|Góty]]; smrt u Milána [42] => |} [43] =>
[44] => [45] => Oba císaři se roku 254 vypravili do boje. Valerianus se rozhodl, že sám obnoví klid ve východních provinciích, zatímco syn měl střežit hranici na Dunaji.O rozdělení úkolů píše [[Zósimos]] I, 30. Gallienův pobyt na Dunaji se vyvozuje z aktivity mincovny ve [[Viminacium|Viminaciu]] – Zosimos píše jen obecně o tom, že Gallienus získal velení nad vojsky v Evropě. V příštích sedmi letech své vlády, snad s výjimkou krátkého období v roce 257 trávil Gallienus čas pouze ve vojenských táborech. Gallienův vojevůdce [[Aureolus]] v tomto období vyjednal s [[Markomani|markomanským]] vládcem [[Attalus|Attalem]] dohodu o ochraně [[Limes Romanus|římských hranic]] na Dunaji. Zárukou plnění dohody byla Attalova dcera [[Pipara]], kterou Aureolus vzal do Říma jako rukojmí. Pipara se stala Gallienovou milenkou či konkubínou.{{Citace elektronické monografie [46] => | příjmení1 = Burgersdijk [47] => | jméno1 = D. [48] => | příjmení2 = Waarden [49] => | jméno2 = J. Van [50] => | titul = Histoire Auguste 4,2 Vies des deux Auréliens et des deux Galliens [51] => | vydavatel = Brill [52] => | ročník = 2000 [53] => | místo = Paris [54] => | strany = 195–199 [55] => | datum_přístupu = 2023-03-07 [56] => | jazyk = en [57] => | doi = 10.1163/ej.9789004174382.i-364.41 [58] => }} Gallienus poté střídavě bojoval na [[Balkán]]ě i na Rýně a patrně v této době začal reformovat římskou armádu. Vytvořil mobilní těžkou [[Jezdectvo|jízdu]] pod [[Aureolus|Aureolovým]] vedením, jež mohla být rychle nasazena na jakékoli ohrožené místo v pohraničí. Svého syna Valeriana ustanovil ''caesarem'' a po jeho předčasné smrti udělil stejnou hodnost i mladšímu synu Saloninovi. V bitvě u Milána porazily císařské legie alamanské nájezdníky, čímž Gallienus ochránil samotný [[Řím]]. [59] => [60] => == Samovládce == [61] => === Krize a konsolidace moci === [62] => Asi v červnu 260 upadl císař Valerianus u [[Şanlıurfa|Edessy]] do perského zajetí, a Gallienus se tak ocitl nezávidění hodném postavení. Nejenže se načas zhroutila celá římská obrana na východě a Peršané vyplenili provincie [[Sýrie (provincie)|Sýrii]], [[Kilíkie|Kilíkii]] a [[Kappadokie|Kappadokii]], ale proti Gallienovi rychle povstalo několik provinčních velitelů, usilujících svrhnout celý valerianovský rod.Valerianovo zajetí dostalo Galliena do takové pozice, že se musel od otce distancovat, aby obnovil svou panovnickou autoritu. U katastrofy podobného rozsahu bylo propagandisticky těžké vysvětlit, že nešlo o nepřízeň bohů. V mnoha emisích mincí začal proto Gallienus počítat roky své vlády znovu od počátku. (Ingemar König, ''Die gallischen Usurpatoren von Postumus bis Tetricus'', München 1981, s. 31nn). Trvalo téměř půldruhého roku, než Gallienus dostal situaci pod kontrolu. Dva [[uzurpátor]]y, [[Ingenuus|Ingenua]] a [[Regalianus|Regaliana]], porazil v bitvě, [[Macrianus|Macriana]], [[Quietus|Quieta]] a [[Mussius Aemilianus|Aemiliana]] zlikvidovali jeho velitelé a spojenci. Na západě mu odepřela poslušnost [[Galie]], [[Británie (provincie)|Británie]] a [[Hispania Tarraconensis|Hispánie]], kde se zmocnil vlády [[Dolní Germánie|dolnogermánský]] místodržitel [[Postumus|Marcus Cassianius Postumus]], na východě padlo do rukou [[Palmýra|palmýrského]] knížete [[Odaenathus|Septimia Odaenatha]] přinejmenším pět provincií. I když Odaenathus uznával Galliena za svého císaře a jen Postumus se otevřeně stavěl na odpor, krize z let 260–261 podstatně oslabila moc římského ústředí. [63] => [64] => [[Soubor:Arco di Gallieno.jpg|náhled|vlevo|Gallienův triumfální oblouk v [[Řím]]ě, postavený z iniciativy Marka Aurelia Victora v roce [[262]]]] [65] => Mezi lety 261 a 264 žil Gallienus převážně v Římě, kde se zabýval konsolidací římské správy a vojenství. Na jeho příkaz byli senátoři zbaveni velitelských míst v armáděAurelius Victor 33, 34. a nejvyšší vojenské funkce mohl od té doby zastávat každý, kdo se osvědčil v boji. Gallienus také dosadil do čela provincií příslušníky nižšího stavu jezdců, jež pokládal v mnoha směrech za kompetentnější než senátory, a ukončil násilné akce proti [[Křesťanství|křesťanům]], nařízené otcem před rokem 260.[[Eusebios z Kaisareie]], ''Historia ecclesiastica'' 7, 13. I když byla 60. léta 3. století jeho vláda náročná, přesto se věnoval i kultuře, především ve vztahu k [[Starověké Řecko|Řecku]]. V roce 264 se rozhodl podniknout cestu do [[Attika|Attiky]], v [[Athény|Athénách]] převzal úřad [[archón]]ta eponyma a dal se zasvětit do [[Eleusínská mystéria|eleusínských mystérií]]. Uvažoval také o výstavbě města filozofů v jižní Itálii, které mělo nést jméno Platónopolis.[[Porfyrios]], ''Vita Plotini'' 12. V tom mu však zabránily další politické problémy. [66] => [67] => === Poslední léta na trůně === [68] => V roce 265 vytáhl v čele vojska proti Postumovi, porazil ho v bitvě, v průběhu dalších operací byl však zraněn a přinucen výpravu odvolat. Byl to jeden z mála vojenských neúspěchů, jež za své patnáctileté vlády utržil. Při výpravě proti [[Gótové|Gótům]] a [[Herulové|Herulům]], kteří v roce 267 poplenili jeho oblíbené Řecko, byl úspěšnější. V bitvě na řece Nestu v [[Makedonie (provincie)|Makedonii]] germánské kmeny porazil. [69] => [70] => V době, kdy ještě doznívaly boje s Góty, se vnitropolitická situace opět drasticky vyostřila. V první polovině roku 268 Galliena zradil velitel jezdectva [[Aureolus]] a v říši vypukla občanská válka. Gallienus svěřil pronásledování Gótů svému vojevůdci [[Marcianus|Marcianovi]], porazil Aureola u dnešního [[Ponterolo|Ponterola]] v Itálii, při obléhání Milána ho však zavraždili spiklenci kolem [[Pretoriánský prefekt|prefekta prétoriánů]] [[Heraclianus|Heracliana]] (cca září 268).Zosimos I, 40; Aurelius Victor 33, 17–21. Nový císař [[Claudius II.]], který o spiknutí věděl, pak nechal Galliena na nátlak vojáků [[svěcení|konsekrovat]].Aurelius Victor 33, 27. [71] => [72] => == Gallienův obraz v pramenech == [73] => V latinské historické tradici je Gallienus většinou líčen jako slabošský tyran, který se nejen nestará o vládní záležitosti, ale je přímo odpovědný za všechny problémy impéria v 50. a 60. letech 3. století. Důvodem patrně byly Gallienovy vojenské reformy, které připravily o vliv římskou senátorskou elitu, jež tehdy určovala „[[veřejné mínění]]“, a ta Gallienovi jeho rozhodnutí nikdy neodpustila. Naopak řecké prameny, tolik nezatížené stavovskou optikou, zobrazily císaře ve velmi příznivém světle, jako energického velitele a mírného vládce. Jejich názor dnes sdílejí i moderní historikové. [74] => [75] => == Poznámky a reference == [76] => [77] => [78] => == Literatura == [79] => * {{Citace monografie | příjmení = Alföldi | jméno = Andreas | titul = Studien zur Weltkrise des 3. Jahrhunderts | vydavatel = Wissenschaftliche Buchgesellschaft | místo = Darmstadt | rok = 1967 | počet stran = 460 | isbn = | jazyk = německy}} [80] => * {{Citace monografie | příjmení = Burian | jméno = Jan | titul = Římské impérium: vrchol a proměny antické civilizace | vydavatel = Svoboda | místo = Praha | rok = 1997 | počet stran = 237 | isbn =80-205-0536-9 | jazyk = česky}} [81] => * {{Citace monografie | příjmení = De Blois | jméno = Lukas | titul = The Policy of the Emperor Gallienus | vydavatel = E. J. Brill | místo = Leiden | rok = 1976 | počet stran = 242 | isbn =9004045082 | jazyk = anglicky}} [82] => * {{Citace monografie | příjmení = Eusebius Pamphili | jméno = | titul = Církevní dějiny | vydavatel = Ústřední církevní nakladatelství | místo = Praha | rok = 1988 | počet stran = 225 | isbn = | jazyk = česky | url =http://www.fatym.com/taf/knihy/patrol/p_cdej.htm}} [83] => * {{Citace monografie | příjmení = Kuhoff | jméno = Wolfgang | titul = Herrschertum und Reichskrise. Die Regierungszeit der römischen Kaiser Valerianus und Gallienus (253–268 n. Chr.) | vydavatel = Studienverlag Brockmeyer | místo = Bochum | rok = 1979 | počet stran = 92 | isbn =3-88339-061-5 | jazyk = německy}} [84] => * {{Citace monografie | příjmení = Zosimos | jméno = | titul = Stesky posledního Římana | vydavatel = Odeon | místo = Praha | rok = 1983 | počet stran = 303 | isbn = | jazyk = česky}} [85] => [86] => == Externí odkazy == [87] => * {{Commonscat|Gallienus}} [88] => * {{cs}} [http://rim.me.cz/cisarove/gallienus/gallienus.php Gallienus (Římské císařství)] [89] => * {{en}} [http://www.roman-emperors.org/gallval.htm Gallienova biografie] [90] => [91] => {{Římský císař| titul =Římský císař| předchůdce =[[Valerianus]]| nástupce =[[Claudius II.]]|kdy=[[253]]/[[260]]–[[268]]}} [92] => [93] => {{Autoritní data}} [94] => {{Portály|Lidé|Starověký Řím|Politika}} [95] => [[Kategorie:Vojenští císařové]] [96] => [[Kategorie:Římští konzulové]] [97] => [[Kategorie:Zbožštělí lidé]] [98] => [[Kategorie:Narození ve 3. století]] [99] => [[Kategorie:Narození v Itálii]] [100] => [[Kategorie:Zavraždění panovníci]] [101] => [[Kategorie:Úmrtí ve 3. století]] [102] => [[Kategorie:Úmrtí v roce 268]] [103] => [[Kategorie:Muži]] [] => )
good wiki

Gallienus

Publius Licinius Egnatius Gallienus (218 - září 268 u Milána) byl římský císař vládnoucí v letech 253-268. Jeho otcem byl Publius Licinius Valerianus, pozdější císař, matkou Egnatia Mariniana, dcera Egnatia Victora Mariniana.

More about us

About

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'Aureolus','Rýn','Balkán','268','Perská říše','Valerianus','Sýrie (provincie)','Gótové','uzurpátor','Starověké Řecko','Postumus','Claudius II.'

268

Stránka 268 na české Wikipedii je částí seznamu čísel.

Aureolus

Balkán

Gótové

Postumus

Rýn

Uzurpátor

Uzurpátor je český historický termín, který označuje osobu, která neoprávněně či násilně přebírá moc, vládu nebo majetek.

Valerianus