Array ( [0] => 15483307 [id] => 15483307 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Balkán [uri] => Balkán [3] => [img] => [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => [oai] => [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 0 [has_content] => 0 [12] => [oai_cs_optimisticky] => ) Array ( [0] => {{Možná hledáte|jiné=pohoří Balkán, viz [[Stara planina]]}} [1] => {{Infobox - region [2] => | úřední název česky = [3] => | úřední název = [4] => | obrázek = Geographic_map_of_Balkan_Peninsula.svg [5] => | popisek = [6] => | vlajka = [7] => | znak = [8] => | hymna = [9] => | motto = [10] => | mapa = [11] => | popisek mapy = [12] => | hlavní město = [13] => | status = [14] => | rozloha = [15] => | vodní plocha = [16] => | nejvyšší hora = Musala [17] => | výška nejvyšší hory = 2 925 [18] => | časové pásmo = [19] => | počet obyvatel = [20] => | obyvatelé aktuální k = [21] => | hdp = [22] => | jazyk = [23] => | národnosti = [24] => | náboženství = [25] => | stát = [26] => | forma administrativní jednotky = [27] => | dělení jednotky = [28] => | počet dělení jednotek = [29] => | vznik = [30] => | zánik = [31] => | titul představitele = [32] => | představitel = [33] => | sídlo = [34] => | měna = [35] => | zkratka = [36] => | nuts = [37] => | předvolba = [38] => | spz = [39] => | doména = [40] => | web = [41] => }} [42] => '''Balkán''' ({{vjazyce|hr}}, {{vjazyce|bs}}, {{vjazyce|sr}} a {{vjazyce|tr}} ''Balkan'', {{vjazyce2|ro|''Balcani''}}, {{vjazyce|sr}}, {{vjazyce|mk}} a {{vjazyce|bg}} Балкан, {{vjazyce2|sq|''Ballkan''}}, {{vjazyce2|el|Βαλκάνια}}) je geografický a historický název území na '''Balkánském [[poloostrov]]ě''' ležícím v [[Jihovýchodní Evropa|jihovýchodní Evropě]] s různými geografickými a historickými definicemi.{{cite book |url=https://books.google.com/books?id=7BakAgAAQBAJ&pg=PA116 |first1=Colin S. |last1=Gray |first2=Geoffrey |last2=Sloan |title=Geopolitics, Geography and Strategy |access-date=10 November 2014 |isbn=9781135265021 |year=2014|publisher=Routledge }}{{cite encyclopedia |url=https://www.britannica.com/place/Balkans |title=Balkans |encyclopedia=Encyclopædia Britannica |access-date=2017-12-13}}{{cite book |author=Richard T. Schaefer |url=https://books.google.com/books?id=YMUola6pDnkC&pg=PT181 |title=Encyclopedia of Race, Ethnicity, and Society |publisher=Sage |year=2008 |isbn=978-1-4129-2694-2 |page=129}} Region je pojmenován podle [[balkanidy|balkánských hor]], které se táhnou celým [[Bulharsko|Bulharskem]]. Balkánský poloostrov omývá [[Jaderské moře]] na severozápadě, [[Jónské moře]] na jihozápadě, [[Egejské moře]] na jihu, [[turecké úžiny]] na východě a [[Černé moře]] na severovýchodě. Severní hranice poloostrova je vymezena různě.{{cite book |author=Alexander Vezenkov |editor=Roumen Dontchev Daskalov, Tchavdar Marinov |title=Entangled Histories of the Balkans – Volume Four: Concepts, Approaches, and (Self-) Representations |chapter-url=https://books.google.com/books?id=R3cEDgAAQBAJ&pg=PA141 |year=2017 |publisher=Brill |isbn=978-90-04-33782-4 |pages=115–256 |chapter=Entangled Geographies of the Balkans: The Boundaries of the Region and the Limits of the Discipline}} Nejvyšším bodem Balkánu je [[Musala]] (2 925 metrů) v pohoří [[Rila]] v Bulharsku. [43] => [44] => Koncept Balkánského poloostrova vytvořil německý geograf [[August Zeune]] v roce [[1808]],{{cite book |author=Olga M. Tomic |url=https://books.google.com/books?id=MFWOYUHULgsC&pg=PA35 |title=Balkan Sprachbund Morpho-Syntactic Features |publisher=Springer Science & Business Media |year=2006 |isbn=978-1-4020-4488-5 |page=35}} který mylně považoval [[Balkanidy|balkánské hory]] za dominantní horský systém [[Jihovýchodní Evropa|jihovýchodní Evropy]] rozprostírající se od Jaderského moře po Černé moře. Termín Balkánský poloostrov byl v [[19. století]] synonymem pro [[Rumélie|Rumélii]] - části Evropy, které byly v té době provinciemi [[Osmanská říše|Osmanské říše]]. Šlo o geopolitickou definici spíše než geografickou, která byla dále prosazována při vytváření [[Království Jugoslávie]] na počátku 20. století. Definice přirozených hranic Balkánského poloostrova se neshoduje s technickou definicí poloostrova; proto moderní geografové odmítají myšlenku balkánského poloostrova, zatímco historici obvykle diskutují o Balkáně jako o regionu. Termín získal stigmatizovaný a pejorativní význam související s procesem ''balkanizace'',{{cite book |author1=Robert Bideleux |author2=Ian Jeffries |title=The Balkans: A Post-Communist History |url=https://archive.org/details/balkanspostcommu0000bide |url-access=registration |year=2007 |publisher=Routledge |isbn=978-1-134-58328-7 |pages=[https://archive.org/details/balkanspostcommu0000bide/page/n22 1]–3}} který pochází z období rozpadu balkánské části [[Osmanská říše|osmanské říše]] na malé nezávislé národní státy. Používá se obvykle ve významu rozpadu, roztříštěnosti, rozštěpení a nestability. Alternativní termín používaný pro region je [[jihovýchodní Evropa]]. [45] => [46] => Hranice Balkánu jsou kvůli mnoha protichůdným definicím sporné. Neexistuje žádná univerzální dohoda o složkách regionu. Termín podle většiny definic plně zahrnuje [[Albánie|Albánii]], [[Bosna a Hercegovina|Bosnu a Hercegovinu]], [[Bulharsko]], [[Řecko]], [[Kosovo]], [[Černá Hora|Černou Horu]], [[Severní Makedonie|Severní Makedonii]], [[Východní Thrákie|evropské Turecko]], většinu [[Srbsko|Srbska]] a velké části [[Chorvatsko|Chorvatska]]. Někdy tento pojem zahrnuje také [[Rumunsko]] a jižní části [[Slovinsko|Slovinska]]. [[Itálie]], ačkoli podle některých definic má malou část svého území (provincie [[Terst]]) na poloostrově, není obvykle k Balkánu řazena. [47] => [48] => == Definice a hranice == [49] => [[Soubor:Balkan_Peninsula.svg|náhled|265x265px|Mapa balkánského poloostrova podle definice linie [[Dunaj]]-[[Sáva]]-[[Kupa (přítok Sávy)|Kupa]]]] [50] => [51] => === Balkánský poloostrov === [52] => Balkánský poloostrov je ohraničen [[Jaderské moře|Jaderským mořem]] na západě, [[Středozemní moře|Středozemním mořem]] (včetně [[Jónské moře|Jónského]] a [[Egejské moře|Egejského moře]]) a [[Marmarské moře|Marmarským mořem]] na jihu a [[Černé moře|Černým mořem]] na východě. Jeho severní hranice je často uváděna jako řeky [[Dunaj]], [[Sáva]] a [[Kupa (přítok Sávy)|Kupa]].{{sfn|Jelavich|1983a|p=1}} Balkánský poloostrov má celkovou rozlohu asi 470 000 km² (181 000 čtverečních mil) (o něco menší než [[Španělsko]]). Je víceméně identický s regionem známým jako [[jihovýchodní Evropa]].{{cite book |last=Hajdú |first=Zoltán |year=2007 |title=Southeast-Europe: State Borders, Cross-border Relations, Spatial Structures |url=https://books.google.com/books?id=Ajvwx3OSE2AC |location=[[Pécs]], Hungary |publisher=[[Hungarian Academy of Sciences]] |isbn=978-963-9052-65-9 |access-date=8 June 2015}}{{cite book |last=Lampe |first=John R. |year=2014 |title=Balkans Into Southeastern Europe, 1914–2014: A Century of War and Transition |url=https://books.google.com/books?id=tAMdBQAAQBAJ |location=[[London]], United Kingdom |publisher=[[Palgrave Macmillan]] |isbn=978-1-137-01907-3 |access-date=8 June 2015 }}{{Dead link|date=September 2023 |bot=InternetArchiveBot |fix-attempted=yes }}{{cite book |editor=Švob-Ðokic, Nada |year=2001 |title=Redefining Cultural Identities: Southeastern Europe |url=http://www.culturelink.org/publics/joint/cultid04/Svob-Djokic_Redefining_Cultid_SE.pdf |archive-url=https://ghostarchive.org/archive/20221009/http://www.culturelink.org/publics/joint/cultid04/Svob-Djokic_Redefining_Cultid_SE.pdf |archive-date=2022-10-09 |url-status=live |location=[[Záhřeb|Zagreb]], [[Croatia]] |publisher=[[National and University Library in Zagreb]] |isbn=978-953-6096-22-0 |access-date=8 June 2015}} [53] => [54] => [[Itálie]] v současné době zaujímá malou oblast kolem [[Terst]]u, která je podle některých starších definic považována za součást Balkánského poloostrova. Nicméně, regiony Terst a [[Istrie (poloostrov)|Istrie]] nejsou italskými geografy obvykle považovány za součást Balkánu kvůli jejich definici Balkánu, která omezuje jeho západní hranici k řece [[Kupa (přítok Sávy)|Kupa]]. [55] => [56] => === Balkán === [57] => Hranice Balkánu jsou kvůli mnoha protichůdným definicím sporné. Neexistuje žádná univerzální dohoda o složkách regionu. Termín podle většiny definic plně zahrnuje [[Albánie|Albánii]], [[Bosna a Hercegovina|Bosnu a Hercegovinu]], [[Bulharsko]], [[Řecko]], [[Kosovo]], [[Černá Hora|Černou Horu]], [[Severní Makedonie|Severní Makedonii]], [[Východní Thrákie|evropské Turecko]] a velkou část [[Chorvatsko|Chorvatska]] a [[Srbsko|Srbska]]. Někdy tento pojem zahrnuje také [[Rumunsko]] a jižní části [[Slovinsko|Slovinska]]. [[Itálie]], ačkoli podle některých definic má malou část svého území na poloostrově, je obecně vyloučena. [58] => [59] => Pro region se také používá termín jihovýchodní Evropa s různými definicemi. Jednotlivé balkánské státy lze také považovat za součást jiných regionů, včetně [[Jižní Evropa|jižní Evropy]], [[Východní Evropa|východní Evropy]] a [[Střední Evropa|střední Evropy]]. Turecko, včetně jeho evropského území, je obecně zahrnuto v [[Jihozápadní Asie|západní Asii]] nebo na [[Blízký východ|blízkém východě]]. [60] => ​ [61] => === Západní Balkán === [62] => [[Soubor:Western Balkans.PNG|náhled|Země západního balkánu – [[Albánie]], [[Bosna a Hercegovina]], [[Chorvatsko]], [[Kosovo]], [[Černá Hora]], [[Severní Makedonie]] a [[Srbsko]]. Chorvatsko (žlutě) vstoupilo do [[Evropská unie|EU]] v roce 2013]] [63] => Západní Balkán je politický [[neologismus]] vytvořený na počátku 90. let 20. století k označení [[Albánie]] a území bývalé [[Jugoslávie]], kromě [[Slovinsko|Slovinska]]. Oblast západního Balkánu je označována výhradně v panevropském mluvě a odpovídá zhruba na území [[Dinárské hory|Dinárských Alp]]. [64] => [65] => Instituce [[Evropská unie|Evropské unie]] obecně používaly pojem Západní Balkán ve významu balkánského prostoru, který zahrnuje země, které nejsou členy Evropské unie, zatímco jiné se odvolávají na geografické aspekty. Každá z těchto zemí má za cíl být součástí budoucího rozšíření Evropské unie a dosažení demokratických a transmisních hodnot, ale do té doby budou silně propojeny s předunijním vyčkávacím programem ''[[CEFTA|Středoevropská dohoda o volném obchodu]]''.{{cite web |url=http://transatlantic.sais-jhu.edu/publications/books/Unfinished%20Business%20Pdf/ch01_Bieber.pdf |title=Perspectives on the Region |access-date=19 July 2013 |archive-url=https://web.archive.org/web/20130904001128/http://transatlantic.sais-jhu.edu/publications/books/Unfinished%20Business%20Pdf/ch01_Bieber.pdf |archive-date=4 September 2013 |url-status=dead }} Chorvatsko, které je považováno za součást západního Balkánu, vstoupilo do EU v červenci 2013.{{cite web|url=http://www.europarl.europa.eu/atyourservice/en/displayFtu.html?ftuId=FTU_6.5.2.html|title=Fact Sheets on the European Union:The Western Balkans|publisher=European Parliament|first=André|last=De Munter|date=December 2016|access-date=22 March 2017}} [66] => [67] => === Kritika geografického vymezení === [68] => [[Soubor:Balkan6.png|náhled|vlevo||Alternativní vymezení Balkánu linií [[Terst]]-[[Oděsa]].]] [69] => Tento termín je kritizován za to, že má spíše geopolitický než geografický význam a definici jako multietnické a politické oblasti v [[Jihovýchodní Evropa|jihovýchodní části Evropy]]. Geografický termín poloostrova definuje, že vodní hranice musí být delší než pevnina, přičemž pevnina je nejkratší část v trojúhelníku, ale to není případ Balkánského poloostrova. Východní i západní vodní odvěsna z [[Oděsa|Oděsy]] k mysu [[Matapan]] (asi 1230–1350 km) a z [[Terst]]u k mysu [[Matapan]] (asi 1270–1285 km) jsou kratší než suchozemské odvěsny z Terstu do Oděsy (asi 1330–1365 km). Území má příliš širokou linii spojenou s kontinentem na to, aby mohla být technicky prohlášena za poloostrov – [[Štětín]] (920 km) a [[Rostock]] (950 km) u [[Baltské moře|Baltského moře]] jsou blíže Terstu než Oděsa, přesto se nepovažuje za další evropský poloostrov. Od konce 19. a počátku 20. století není v literatuře známo, kde přesně je severní hranice mezi poloostrovem a zbytkem kontinentu, s problémem, zda jsou řeky vhodné pro její definici. Ve studiích se často vyhýbají řešení přirozených hranic Balkánu, zejména severní hranice, což považuje André Blanc v Geografii Balkánu (1965) za „obtížný problém“, zatímco John Lampe a Marvin Jackman v ''Balkan Economic History'' (1971) poznamenal, že „moderní geografové asi souhlasí s odmítnutím staré myšlenky Balkánského poloostrova“. Dalším problémem je název, protože [[Balkanidy|balkánské hory]], které se většinou nacházejí v severním Bulharsku, nedominují regionu délkou a rozlohou jako [[Dinárské hory|Dinárské Alpy]]. Za eventuální Balkánský poloostrov lze považovat území jižně od balkánských hor, s možným názvem „Řecko-albánský poloostrov.“ Termín ovlivnil význam [[Jihovýchodní Evropa|jihovýchodní Evropy]], která opět není správně definována geografickými faktory, ale historickými hranicemi Balkánu. [70] => [71] => Chorvatští geografové a akademici velmi kritizují začlenění Chorvatska do širokého geografického, společensko-politického a historického kontextu Balkánu, zatímco neologismus západního Balkánu je evropskými politickými mocnostmi vnímán jako ponížení [[Chorvatsko|Chorvatska]].{{cite magazine |last=Somek |first=Petra |date=29 October 2015 |title=Hrvatska nije na "zapadnom Balkanu" |trans-title=Croatia is not on "Western Balkans" |url=http://www.matica.hr/vijenac/565/hrvatska-nije-na-zapadnom-balkanu-24991/ |language=hr |magazine=[[Vijenac]] |location=Zagreb |publisher=[[Matica hrvatska]] |access-date=31 December 2018}} Podle M. S. Altiće má tento termín dva různé významy, „geografický, nakonec nedefinovaný, a kulturní, extrémně negativní a v poslední době silně motivovaný současným politickým kontextem“.{{cite journal |last=Altić |first=Mirela Slukan |date=2011 |title=Hrvatska kao zapadni Balkan – geografska stvarnost ili nametnuti identitet? |trans-title=Croatia as a Part of the Western Balkans – Geographical Reality or Enforced Identity? |language=hr |journal=Društvena Istraživanja |volume=20 |issue=2 |pages=401–413 |doi=10.5559/di.20.2.06 |doi-access=free }} V roce 2018 prezidentka Chorvatska [[Kolinda Grabarová Kitarovičová]] uvedla, že je třeba se vyhnout používání termínu „západní Balkán“, protože neznamená pouze zeměpisnou oblast, ale také negativní konotace, a místo toho musí být vnímán a nazýván jako jihovýchodní Evropa, protože je součástí Evropy.{{cite news|date=27 September 2018|title=Predsjednica objasnila zašto izbjegava izraz 'zapadni Balkan'|trans-title=The presidents explained why it avoids the term "Western Balkans"|url=https://www.vecernji.hr/vijesti/predsjednica-objasnila-zasto-izbjegava-izraz-zapadni-balkan-1272691|language=hr|work=[[Večernji list]]|location=Zagreb|access-date=31 December 2018}} [72] => [73] => Slovinský filozof [[Slavoj Žižek]] řekl o definici{{cite journal |title=The Spectre of Balkan |author = Slavoj Zizek |journal= The Journal of the International Institute |volume = 6 |issue= 2 |date= Winter 1999 |hdl = 2027/spo.4750978.0006.202 }} [74] => [75] => {{Citát v rámečku|Tento alibismus nás staví před první z mnoha paradoxů týkajících se Balkánu: jeho geografické vymezení nebylo nikdy přesné. Je to, jako by člověk nikdy nemohl dostat definitivní odpověď na otázku: "Kde to začíná?" Pro Srby to začíná tam dole v Kosovu nebo v Bosně, kde brání křesťanskou civilizaci proti této části Evropy. Pro Chorvaty to začíná pravoslavným, despotickým, byzantským Srbskem, proti kterému Chorvatsko hájí hodnoty demokratické západní civilizace. Pro Slovince to začíná Chorvatskem a my Slovinci jsme poslední výspou poklidné střední Evropy. U Italů a Rakušanů to začíná Slovinskem, kde začíná vláda slovanských hord. Pro Němce je Rakousko samo kvůli svým historickým souvislostem již poskvrněno balkánskou korupcí a neefektivitou. Pro některé arogantní Francouze je Německo spojováno s balkánskou východní divokostí – až do extrémního případu některých konzervativních Angličanů proti evropské unii, pro něž je implicitně nakonec celá kontinentální Evropa sama, kdo funguje jako druh balkánského tureckého globálního impéria s Bruselem jako novou Konstantinopolí, vrtošivým despotickým centrem ohrožujícím anglickou svobodu a suverenitu. Balkán je tedy vždy ten druhý: leží někde jinde, vždy o kousek víc na jihovýchod, s paradoxem, že když se dostaneme až na samé dno Balkánského poloostrova, zase magicky unikneme z Balkánu. Řecko už není skutečný Balkán, ale kolébka naší západní civilizace.}} [76] => [77] => == Příroda a přírodní zdroje == [78] => [[Soubor:Marichin cirkus IMG 1452.jpg|náhled|vlevo|Pohled na [[Rila|Rilu]], nejvyšší pohoří Balkánu a [[jihovýchodní Evropa|jihovýchodní Evropy]] (2,925 m)]] [79] => [[Soubor:NP001 nacionalni park sutjeska perucica.jpg|náhled|[[Národní park Sutjeska]] kde leží [[Perućica]], což je největší prales na Balkáně a jeden z posledních zbývajících v Evropě]] [80] => [[Soubor:Lake Skadar, Montenegro 2.jpg|náhled|[[Skadarské jezero]] je největší jezero na Balkáně a [[Jižní Evropa|jižní Evropě]]]] [81] => Většinu území pokrývají horská pásma táhnoucí se od severozápadu k jihovýchodu. Hlavními pohořími jsou Balkánské hory (bulharsky [[Stara planina|Stara Planina]]), táhnoucí se od pobřeží [[Černé moře|Černého moře]] v [[Bulharsko|Bulharsku]] k hranici se [[Srbsko|Srbskem]], masiv [[Rila]]-[[Rodopy]] v jižním Bulharsku, [[Dinárské hory|Dinárské Alpy]] v [[Bosna a Hercegovina|Bosně a Hercegovině,]] [[Chorvatsko|Chorvatsku]] a [[Černá Hora|Černé Hoře]], pohoří [[Korab]]-[[Šar planina]], které se šíří od [[Kosovo|Kosova]] do [[Albánie]] a [[Severní Makedonie]], a pohoří [[Pindos]], sahající od jižní Albánie do středního [[Řecko|Řecka]] a [[Prokletije|albánských Alp]], a [[Alpy|Alp]] na severozápadní hranici. Nejvyšším pohořím regionu je [[Rila]] v Bulharsku s [[Musala|Musalou]] (2925 m) jako nejvyšším bodem, druhé [[Olymp]] v Řecku s horou [[Mytikas (Olymp)|Mytikas]] (2917 m) a pak pohoří [[Pirin]] s horou [[Vichren]] (2914 m).{{Cite web|url=https://www.peakbagger.com/range.aspx?rid=363|title=Macedonia-Thrace - Peakbagger.com|website=www.peakbagger.com}}{{Cite web|url=https://www.britannica.com/place/Mount-Olympus-mountain-Greece|title=Mount Olympus | mountain, Greece|website=Encyclopædia Britannica}} [[Kras]]ové pole neboli [[polje]] je běžným znakem krajiny. [82] => [83] => Na pobřeží [[Jaderské moře|jaderského]] a [[Egejské moře|egejského moře]] je podnebí [[Středozemní podnebí|středomořské]], na pobřeží [[Černé moře|Černého moře]] [[Vlhké subtropické podnebí|vlhké subtropické]] a [[oceánické podnebí]] a ve vnitrozemí vlhké kontinentální. V severní části poloostrova a na horách jsou zimy mrazivé a zasněžené, zatímco léta horká a suchá. V jižní části jsou zimy mírnější. Vlhké kontinentální klima převládá v [[Bosna a Hercegovina|Bosně a Hercegovině]], severním [[Chorvatsko|Chorvatsku]], [[Bulharsko|Bulharsku]], [[Kosovo|Kosovu]], severní [[Černá Hora|Černé Hoře]], Republice [[Severní Makedonie]] a ve vnitrozemí [[Albánie]] a [[Srbsko|Srbska]]. Mezitím další méně běžné podnebí, vlhké subtropické a oceánské podnebí, lze pozorovat na pobřeží Černého moře v Bulharsku a na balkánském Turecku (evropském Turecku). Středomořské klima je vidět na pobřeží Jaderského moře v Albánii, Chorvatsku a Černé Hoře, stejně jako na pobřeží [[Jónské moře|Jónského moře]] v Albánii a Řecku, kromě egejského pobřeží Řecka a balkánského Turecka (evropské Turecko).{{cite web | title=Balkans – Definition, Map, Countries, & Facts | website=Encyclopædia Britannica | date=2020-11-10 | url=https://www.britannica.com/place/Balkans | access-date=2021-06-25}} [84] => [85] => V průběhu staletí byly lesy vykáceny a nahrazeny [[keř]]i. V jižní části a na pobřeží je [[Stálezelená rostlina|stálezelená vegetace]]. Ve vnitrozemí jsou lesy typické pro [[Střední Evropa|střední Evropu]] ([[dub]] a [[buk]], v horách [[smrk]]y, [[jedle]] a [[borovice]]). Stromořadí v horách leží ve výšce 1800–2300 m. Země poskytuje stanoviště pro četné [[Endemit|endemické]] druhy, včetně mimořádně hojného hmyzu a plazů, kteří slouží jako potrava pro různé dravce a vzácné supy. [86] => [87] => Půdy jsou obecně chudé, s výjimkou plání, kde oblasti s přírodní trávou, úrodnou půdou a teplými léty poskytují příležitost pro orbu. Jinde je obdělávání půdy většinou neúspěšné kvůli horám, horkým létům a chudé půdě, ačkoli některé kultury, jako jsou [[olivovník evropský|olivy]] a [[Réva vinná|hrozny]], vzkvétají. [88] => [89] => Zdroje energie jsou vzácné, kromě Kosova, kde se nacházejí značná ložiska [[uhlí]], [[Olovo|olova]], [[Zinek|zinku]], [[Chrom|chrómu]] a [[Stříbro|stříbra]].{{cite news|url=http://news.bbc.co.uk/1/hi/world/europe/country_profiles/3524092.stm |title=Regions and territories: Kosovo |work=BBC News |date=20 November 2009 |access-date=17 April 2010 |archive-url=https://web.archive.org/web/20090214231712/http://news.bbc.co.uk/1/hi/world/europe/country_profiles/3524092.stm |archive-date=14 February 2009 |url-status=live }} Existují i další ložiska uhlí, zejména v Bulharsku, Srbsku a Bosně. V Řecku jsou rozšířená ložiska [[hnědé uhlí|hnědého uhlí]]. Vzácné zásoby [[Ropa|ropy]] existují v Řecku, Srbsku a Albánii. Ložiska [[Zemní plyn|zemního plynu]] jsou vzácná. [[Vodní energie]] je široce využívána z více než 1000 přehrad. Často neúprosný vítr [[bóra]] je také využíván k výrobě energie. [90] => [91] => Kovové rudy jsou běžnější než jiné suroviny. [[Železná ruda]] je vzácná, ale v některých zemích je značné množství [[Měď|mědi]], zinku, [[cín]]u, [[chromit]]u, [[mangan]]u, [[magnezit]]u a [[bauxit]]u. Některé kovy se vyvážejí. [92] => [93] => == Historie == [94] => === Starověk === [95] => [[Soubor:Language border (Matzinger).png|náhled|vlevo||[[Jirečkova linie]]]] [96] => [[Soubor:The new old amphitheater in Pula Istria (19629095974).jpg|náhled|[[Aréna v Pule]], jediný zbývající římský amfiteátr se čtyřmi bočními věžemi a se všemi třemi římskými architektonickými řády zcela zachovanými]] [97] => [[Soubor:Felix Romuliana, built in 298 AD by Emperor Galerius, Dacia Ripensis, Serbia (42905999032).jpg|náhled|210px|upright=1.0|Zbytky císařského paláce [[Gamzigrad|Felix Romuliana]], který je na seznamu [[Světové dědictví|světového dědictví UNESCO]]]] [98] => [99] => Balkánský region byl první oblastí v Evropě, která zažila příchod zemědělských kultur v době [[neolit]]u. Balkán byl osídlen již od [[paleolit]]u a je cestou, kterou se zemědělství ze [[Střední východ|Středního východu]] rozšířilo do Evropy během neolitu ([[7. tisíciletí př. n. l.]]).{{Citation | last = Borza | first = EN | title = In the Shadow of Olympus: The Emergence of Macedon | page = 58 | url = https://books.google.com/books?id=614pd07OtfQC&q=petralona+cave+oldest&pg=PA58 | publisher = Princeton University Press | year = 1992| isbn = 978-0691008806 }}{{Citation | last = Perlès | first = Catherine | title = The Early Neolithic in Greece: The First Farming Communities in Europe | page = 1 | url = https://books.google.com/books?id=LQQ3tx5_t7QC&q=sesklo | publisher = Cambridge University Press | year = 2001| isbn = 9780521000277 }} Postupy pěstování obilí a chovu dobytka se na Balkán dostaly z [[Úrodný půlměsíc|Úrodného půlměsíce]] přes [[Malá Asie|Anatolii]] a rozšířily se na západ a sever do [[Střední Evropa|střední Evropy]], zejména přes [[Panonie|Panonii]]. V regionu se vyvinuly dva rané kulturní komplexy, [[Starčevská kultura]] a [[kultura Vinča]]. Balkán je také místem výskytu prvních vyspělých civilizací. Kultura Vinča vyvinula formu protopsaní před [[Sumer]]y a [[Mínojská civilizace|Mínojci]], známou jako [[Vinčanské znaky|staroevropské písmo]], zatímco většina symbolů byla vytvořena v období mezi 4500 a 4000 př. n. l., přičemž symboly na hliněných tabulkách z Tărtărie byly dokonce datovány. zpět do doby kolem roku 5300 př.nl.{{cite book |last=Haarmann |first=Harald |title=Geschichte der Schrift |publisher=C.H. Beck |year=2002 |isbn=978-3-406-47998-4 |page=20 |language=de}} [100] => [101] => Identitě Balkánu dominuje jeho geografická poloha; historicky byla tato oblast známá jako křižovatka kultur. Byl to styčný bod mezi [[Latina|latinskými]] a [[Řečtina|řeckými]] orgány [[Římská říše|Římské říše]], cíl masivního přílivu pohanských [[Protobulhaři|Bulharů]] a [[Slované|Slovanů]], oblast, kde se setkávalo [[Pravoslaví|ortodoxní]] a [[Katolická církev|katolické]] [[křesťanství]], a také místo setkání mezi [[islám]]em a křesťanstvím.{{cite book |author=Goldstein, I. |title=Croatia: A History |url=https://archive.org/details/croatia00ivog |url-access=registration |publisher=McGill-Queen's University Press |year=1999}} [102] => [103] => [[Albánština]], [[řečtina]] a další paleo-balkánské jazyky měly své formativní jádro na Balkáně po [[Indoevropané|indoevropských migracích]] v regionu.{{cite book|last=Friedman|first=Victor|title=The Cambridge Handbook of Language Contact: Volume 1: Population Movement and Language Change|series=Cambridge Handbooks in Language and Linguistics|chapter=The Balkans|editor=Salikoko Mufwene, Anna Maria Escobar|publisher=Cambridge University Press|year=2022|isbn=9781009115773|url=https://books.google.com/books?id=jWB2EAAAQBAJ}}{{cite journal |author-last1= Lazaridis |author-first1= Iosif |author-last2= Alpaslan-Roodenberg |author-first2=Songül | display-authors = et al. | title = The genetic history of the Southern Arc: A bridge between West Asia and Europe | journal = Science | volume = 377 | issue = 6609 | date = 26 August 2022 |pages= eabm4247 | pmid = 36007055 | pmc = 10064553| doi = 10.1126/science.abm4247 | bibcode =|s2cid= 251843620 }} V předklasickém a [[Antika|klasickém starověku]] byla tato oblast domovem [[Řekové|Řeků]], [[Ilyrové|Ilyrů]], [[Paeoni|Paeonů]], [[Thrákové|Thráků]], [[Dákové|Dáků]] a dalších starověkých skupin. [[Achaimenovská říše|Achajmenovská perská říše]] začlenila do svých území části Balkánu zahrnující [[Makedonie (region)|Makedonii]], [[Thrákie|Thrákii]], části dnešního [[Bulharsko|Bulharska]] a černomořskou pobřežní oblast [[Rumunsko|Rumunska]] mezi koncem šestého a první polovinou pátého století před naším letopočtem.Joseph Roisman, Ian Worthington [https://books.google.com/books?id=QsJ183uUDkMC&pg=PA345 ''A Companion to Ancient Macedonia''] pp. 135–138, 342–345 John Wiley & Sons, 2011 {{ISBN|978-1-4443-5163-7}} Později dobyla region [[Římská říše]] a rozšířila římskou kulturu a latinský jazyk, ale významné části stále zůstaly pod klasickým řeckým vlivem. Jediné paleo-balkánské jazyky, které přežily, jsou albánština a řečtina. Římané považovali [[Rodopy]] za severní hranici poloostrova Haemus a stejná hranice platila přibližně pro hranici mezi řeckým a latinským užíváním v regionu (později nazývanou [[Jirečkova linie]]).{{Cite journal |jstor = 3063446|title = The Romans and the Greek Language|journal = The Classical Review|volume = 32|issue = 2|pages = 216–218|last1 = MacLeod|first1 = M. D.|year = 1982|doi = 10.1017/S0009840X00114982|s2cid = 161691285}} Nicméně velké prostory jižně od Jirečkova linie byly a jsou obývány [[Valaši (severní Karpaty)|Vlachy]] ([[Arumuni]]), [[Románské jazyky|románsky]] mluvícími dědici Římské říše.[[Thede Kahl|Kahl, Thede]] - "Istoria aromânilor", Editura Tritonic, București, 2006A.N. Haciu – "Aromânii. Comerț, industrie, arte, expansiune, civilizație", ediția I, 1936; ediția a II-a, Editura Cartea Armână, Constanța, 2003, 598 p.; {{ISBN|973-8299-25-X}} [104] => [105] => [[Protobulhaři|Bulhaři]] a [[Staří Slované|Slované]] přišli v šestém století a začali asimilovat a vytlačovat již asimilované (prostřednictvím [[Romanizace (kultura)|romanizace]] a [[helenizace]]) starší obyvatele severního a středního Balkánu.''[https://books.google.com/books?id=f1F39vRlERAC&pg=PA125 Twenty Years of Balkan Tangle]''. Mary Edith Durham (2007). p. 125. {{ISBN|1-4346-3426-4}} Tato migrace způsobila vznik odlišných etnických skupin mezi [[Jižní Slované|jižními Slovany]], mezi které patřili [[Bulhaři]], [[Chorvati]] a [[Srbové]] a [[Slovinci]].{{cite web | last=Curta | first=Florin | title=Chapter 5 Migrations—Real and Imagined: Croats, Serbs, and Bulgars (600–800) | publisher=Brill | date=2019-06-25 | url=https://brill.com/display/book/9789004395190/BP000013.xml | access-date=2023-11-23 | pages=65–77}}{{cite journal | last=Stanoyevich | first=Milivoy S. | title=The Ethnography of the Yugo-Slavs | journal=Geographical Review | publisher=[American Geographical Society, Wiley] | volume=7 | issue=2 | year=1919 | issn=0016-7428 | jstor=207774 | pages=91–97 | doi=10.2307/207774 | url=http://www.jstor.org/stable/207774 | access-date=2023-11-23}} Před příchodem Slovanů byly části západního poloostrova domovem Protoalbánců. Včetně měst jako [[Niš]] a [[Štip]]. To lze dokázat vývojem názvů, například Naissos > Niš a Astibos > Štip se řídí albánskými pravidly fonetického zvuku a vstoupily do slovanského jazyka, což naznačuje, že praalbánsky se mluvilo před slovanskou invazí na Balkán.{{Cite book |last=Matzinger |first=Joachim |url=https://www.worldcat.org/oclc/65166691 |title=Der altalbanische Text Mbsuame e krështerë (Dottrina cristiana) des Lekë Matrënga von 1592 : eine Einführung in die albanische Sprachwissenschaft |date=2006 |publisher=J.H. Röll |isbn=3-89754-117-3 |location=Dettelbach |oclc=65166691}}[[Niš#CITEREFGenişMaynard2009|Geniş & Maynard 2009]], p. 557Katičić, Radoslav (1976). Ancient Languages of the Balkans. Mouton. p. 186. {{ISBN|978-90-279-3315-7}}. "On the other hand Niš from Ναϊσσός, Štip from Ἄστιβος, Šar from Scardus, and Ohrid from Lychnidus presuppose the sound development characteristic for Albanian."Curtis, Matthew Cowan (2012). ''Slavic-Albanian Language Contact, Convergence, and Coexistence'' (Thesis). The Ohio State University. p. 42. [106] => [107] => === Středověk a raný novověk === [108] => [[Soubor:Southeastern Europe Late Ninth Century.png|náhled|250px|vlevo|Balkán v roce 850 n.l.]] [109] => [[Soubor:Hagia Sophia 81.JPG|náhled|250px|[[Hagia Sofia|Hagia Sophia]], postavená v 6. století [[Konstantinopol]]i jako [[pravoslaví|pravoslavná katedrála]], později se stala mešitou a poté muzeem. V současnosti je to mešita i muzeum]] [110] => [[Soubor:Golubac Fortress (град Голубац).jpg|náhled|250px|Pevnost [[Golubac]] postavená ve 14. století s výhledem na strategicky důležitou soutěsku [[Železná vrata]] byla jednou z mnoha balkánských pevností postavených ve středověku, aby odolávala invazním silám.]] [111] => Během [[Raný středověk|raného středověku]] byla dominantním státem v regionu, vojensky i kulturně, [[Byzantská říše]]. Její kulturní síla se projevila zvláště ve druhé polovině [[9. století]], kdy se byzantským věrozvěstům [[Cyril a Metoděj|Cyrilu a Metodějovi]] podařilo rozšířit byzantskou variantu [[křesťanství]] na většině Balkánu, kde bylo dříve [[pohanství]]. Zpočátku ji přijali [[Bulhaři]] a [[Srbové]], o něco později se přidali [[Rumuni]]. Naproti tomu [[Albánci]] díky své izolaci v horských osadách nebyli šířením křesťanství bezprostředně zasaženi.{{cite web | title=Roman Empire, Geography, Culture | website=Encyclopedia Britannica | date=1998-08-05 | url=https://www.britannica.com/place/Balkans/In-the-Roman-Empire#ref43533 | access-date=2023-11-21}} [112] => [113] => Vznik [[První bulharská říše|První bulharské říše]] a neustálé konflikty mezi Byzantskou říší a První bulharskou říší výrazně oslabily byzantskou kontrolu nad Balkánem koncem 10. století. Byzantinci dále ztratili moc na Balkáně po obrodě Bulharů na konci 12. století, kdy vznikla [[Druhá Bulharská říše|druhá bulharská říše]].{{cite web | title=The Byzantine-Bulgarian Wars | website=Western Civilization | url=https://courses.lumenlearning.com/atd-herkimer-westerncivilization/chapter/the-byzantine-bulgarian-wars/ | access-date=2023-11-22}} Po zhroucení druhé bulharské říše se moc byzantské říše prodloužila neschopností Slovanů se sjednotit, což bylo způsobeno častým vzájemným bojem. Bulharsko v první polovině 14. století bylo pak zastíněno novou rostoucí regionální mocí Srbska, která byla výsledkem povstání Stefana Dušana a dobytí velké části Balkánu k vytvoření [[Srbská říše|srbské říše]]. Srbská a byzantská říše zůstaly dominantními silami v regionu až do příchodu [[Osmanská říše|Osmanů]] o několik desetiletí později.{{cite web | title=Medieval, Orthodox, Balkan | website=Encyclopedia Britannica | date=1999-07-26 | url=https://www.britannica.com/place/Bulgaria/The-second-Bulgarian-empire | access-date=2023-11-22}} [114] => [115] => [[Expanze Osmanské říše na Balkán|Osmanská expanze na Bakáně]] začala ve druhé polovině [[14. století]], kdy Byzantská říše nadále ztrácela kontrolu nad regionem po několika porážkách s Osmany. V roce 1362 dobyli osmanští Turci Adrianopol (nyní [[Edirne]] v Turecku). To byl začátek jejich dobývání Balkánského poloostrova, které trvalo více než století. Státy v této oblasti začaly postupně padat jako Srbsko po [[Bitva na Kosově poli|bitvě na Kosově poli]] v roce 1389, Bulharsko v roce [[1396]], [[Pád Konstantinopole|Konstantinopol v roce 1453]], [[Bosna (historická země)|Bosna]] v roce 1463, [[Hercegovina]] v roce 1482 a [[Zeta v době Crnojevićů|Černá Hora]] v roce 1499. Dobývání bylo pro Osmany snazší díky existujícím rozporům mezi ortodoxními národy a ještě hlubším rozkolem, který tehdy existoval mezi [[Východní křesťanství|východními]] a [[Západní křesťanství|západními křesťany]] Evropy.{{cite web | title=Ottoman Empire, Southeastern Europe, Conflict | website=Encyclopedia Britannica | date=1998-08-05 | url=https://www.britannica.com/place/Balkans/The-Ottomans | access-date=2023-11-21}} [116] => [117] => Albánci pod [[Skanderbeg]]ovým vedením Osmanům (1443–1468) nějakou dobu vzdorovali pomocí partyzánského boje. Skanderbegovy úspěchy, zejména bitva u Albuleny a první obléhání [[Krujë]], mu vynesly slávu po celé Evropě. Osmané si nakonec podmanili téměř celý Balkán a začátkem [[16. století]] dosáhli [[Střední Evropa|střední Evropy]].{{cite book|author=Jean W Sedlar|title=East Central Europe in the Middle Ages, 1000-1500|url=https://books.google.com/books?id=3o5lrvuwOVwC&pg=PA393|year=1994|publisher=University of Washington Press|isbn=978-0-295-97291-6|pages=393–|quote=A rare example of successful Christian resistance to the Turks in the 15th century, although in a fairly remote part of Europe, was provided by Skanderbeg, the Albanian mountain chieftain who became the leader of a national revolt. For over a quarter-century until his death in 1468, he led the Albanians in surprisingly effective guerrilla warfare against the Turkish occupiers.}} Některým menším zemím, jako je Černá Hora, se podařilo udržet určitou autonomii tím, že spravovaly své vlastní vnitřní záležitosti, protože území bylo příliš hornaté na to, aby si je Turci zcela podmanili.Stephen Clissold (1966). ''A short history of Yugoslavia from earliest times to 1966'', chapter III Další malou zemí, která si v tomto případě zachovala svou nezávislost, [[de facto]] i [[De iure|de jure]], byla [[Republika Dubrovník|jadranská obchodní centrála Ragusa]] (nyní [[Dubrovník]] v [[Chorvatsko|Chorvatsku]]).{{cite web | last=Birnbaum | first=Marianna D. | title=Chapter 6. In business with Ragusa | publisher=Central European University Press | date=2018-11-06 | url=https://books.openedition.org/ceup/2138?lang=en | access-date=2023-11-21}} [118] => [119] => Do konce [[16. století]] se Osmanská říše stala řídící silou v regionu poté, co expandovala z [[Malá Asie|Anatolie]] přes [[Thrákie|Thrákii]] na Balkán. Mnoho lidí na Balkáně mácsvé největší lidové hrdiny v době buď náporu, nebo ústupu Osmanské říše.{{Cite journal|last=Wasti|first=Syed Tanvir|date=July 2004|title=The 1912–13 Balkan War and the Siege of Edirne|journal= Middle Eastern Studies|volume= 40| issue = 4|pages= 59–78|jstor=4289928|doi=10.1080/00263200410001700310|s2cid=145595992}} Například pro Řeky [[Konstantin XI. Dragases]] a [[Theodoros Kolokotronis]]; pro Srby [[Miloš Obilić]], [[Lazar Hrebeljanović|car Lazar]] a [[Karađorđe Petrović]]; pro Albánce [[Skanderbeg]]; pro [[Makedonci|etnické Makedonce]] Nikola KarevV Bulharsku považován za Bulhara a [[Goce Delčev]]; za Bulhary [[Vasil Levski]], [[Georgi Rakovski|Georgi Sava Rakovski]] a [[Christo Botev]] a pro Chorvaty [[Mikuláš Šubič Zrinský]]. [120] => [121] => V posledních několika stoletích, kvůli častým osmanským válkám v Evropě vedených na Balkáně a kolem něj a relativní osmanské izolaci od hlavního proudu ekonomického pokroku (odrážejícího posun obchodního a politického těžiště Evropy směrem k [[Atlantský oceán|Atlantiku]]), patřil Balkán mezi nejméně rozvinutou část Evropy. Podle [[Halil İnalcık|Halila İnalcıka]] „Populace Balkánu podle jednoho odhadu klesla z 8 milionů na konci 16. století na pouhé 3 miliony v polovině [[18. století]]. Tento odhad je založen na osmanských dokumentárních důkazech.“''[https://books.google.com/books?id=c00jmTrjzAoC&pg=PA652 An economic and social history of the Ottoman Empire]''. Suraiya Faroqhi, Donald Quataert (1997). [[Cambridge University Press]]. p. 652. {{ISBN|0-521-57455-2}} [122] => [123] => Podrobené balkánské národy v 19. století zahájily boj za nezávislost na Osmanské říši, což vyvrcholilo [[Balkánské války|balkánskými válkami]] v letech [[1912]]–[[1913]]. [[První Helénská republika|Řecko]] v roce 1821, [[Srbské knížectví|Srbsko]] a [[Černohorské knížectví|Černá Hora]] v roce 1878, [[Rumunské království|Rumunsko]] v roce 1881, [[Bulharské carství|Bulharsko]] v roce 1908 a [[Nezávislá Albánie|Albánie]] v roce 1912. [124] => [125] => === Nedávná historie === [126] => ==== Světové války ==== [127] => [[Soubor:Balkans Animation 1800-2008.gif|náhled|250px|Politické dějiny Balkánu od roku 1796]] [128] => V letech 1912–1913 vypukla [[První balkánská válka]], kdy se národní státy [[Bulharské carství|Bulharsko]], [[Srbské království|Srbsko]], [[Řecké království|Řecko]] a [[Černohorské království|Černá Hora]] spojily v alianci proti [[Osmanská říše|Osmanské říši]]. V důsledku války byla téměř všechna zbývající evropská území Osmanské říše dobyta a rozdělena mezi spojence. Následující události také vedly k vytvoření [[Nezávislá Albánie|nezávislého albánského státu]]. Bulharsko trvalo na své územní celistvosti [[status quo]], rozdělené a sdílené "Velkými silami", zastoupené Rakousko-Uherskem a Německem, vedle [[rusko-turecká válka (1877–1878)]] v jiných hranicích a na předválečné bulharsko-srbské dohodě. Bulharsko bylo vyprovokováno zákulisními dohodami mezi jeho bývalými spojenci Srbskem a Řeckem o rozdělení kořisti na konci první balkánské války. Bulharsko v té době bojovalo na hlavní thrácké frontě. Začátek [[Druhá balkánská válka|druhé balkánské války]], když na ně zaútočilo. Srbové a Řekové odrazili jednotlivé útoky a když řecká armáda vpadla do Bulharska spolu s nevyprovokovaným rumunským zásahem do zad, Bulharsko se zhroutilo. Osmanská říše využila příležitosti k dobytí [[východní Thrákie]] a vytvořila své nové západní hranice, které dodnes tvoří součást moderního Turecka. [129] => [130] => [[První světová válka]] vypukla na Balkáně v roce 1914. Členové [[Mladá Bosna|Mladé Bosny]], revoluční organizace s převážně srbskými a projugoslávskými členy, zavraždili [[Rakousko-Uhersko|rakousko-uherského]] dědice arcivévodu [[František Ferdinand d'Este|Františka Ferdinanda d'Este]] v hlavním městě Bosny a Hercegoviny [[Sarajevo|Sarajevu]]. To způsobilo válku mezi Rakousko-Uherskem a Srbskem, která – prostřednictvím existujících řetězců aliancí – vedla k první světové válce. Osmanská říše se brzy připojila k [[Ústřední mocnosti|Ústředním mocnostem]] a stala se jednou ze tří říší v této alianci. Příští rok se k ústředním mocnostem připojilo Bulharsko útokem na Srbsko, které [[Srbská fronta (první světová válka)|rok úspěšně bojovalo]] s Rakousko-Uherskem na severu. To vedlo k porážce Srbska a zásahu [[Trojdohoda|Dohody]] na Balkáně, která vyslala expediční síly, aby vytvořily novou frontu - třetí frontu války, která se brzy také stala statickou. Účast Řecka ve válce o tři roky později, v roce 1918, na straně Dohody nakonec změnila rovnováhu mezi protivníky, což vedlo ke kolapsu tamní společné německo-bulharské fronty, což způsobilo odchod Bulharska z války, a následně [[Zánik Rakousko-Uherska|rozpad rakousko-uherské monarchie]], který ukončil první světovou válku.''Encyclopedia of World War I'', Spencer Tucker, Priscilla Mary Roberts, p. 242 [131] => [132] => Mezi válkami byl pro zachování geopolitického [[status quo|statusu quo]] v regionu po skončení 1. světové války smlouvou mezi Řeckem, Rumunskem, Tureckem a [[Království Jugoslávie|Jugoslávií]] [[9. únor]]a 1934 podepsán v [[Athény|Athénách]] Balkánský pakt neboli [[Balkánská dohoda]].{{Cite web|title=Balkan Entente {{!}} Europe [1934]|url=https://www.britannica.com/event/Balkan-Entente|access-date=2021-08-31|website=Encyclopædia Britannica}} [133] => [134] => Se začátkem [[Druhá světová válka|druhé světové války]] byly všechny balkánské země, s výjimkou Řecka, spojenci [[Nacistické Německo|nacistického Německa]], měly bilaterální vojenské dohody nebo byl součástí [[Osa Berlín–Řím–Tokio|osy]]. [[Italské království|Fašistická Itálie]] rozšířilo válku na Balkáně pomocí své [[Italský protektorát v Albánii (1939–1943)|protektorátní Albánie]] k [[Italsko-řecká válka|invazi do Řecka]]. Po odrazení útoku přešli Řekové do protiútoku, napadli Itálií drženou Albánii a způsobili [[Balkánské tažení|intervenci nacistického Německa na Balkáně]], aby svému pomohlo spojenci.''Europe in Flames'', J. Klam, 2002, p. 41 Dny před německou invazí došlo v Bělehradě ke [[Vojenský puč v Jugoslávii 27. března 1941|státnímu převratu neutrálním vojenským personálem]].Russia's life-saver, Albert Loren Weeks, 2004, p. 98 [135] => [136] => Přestože nová vláda znovu potvrdila svůj záměr splnit své závazky jako člen Osy,{{sfn|Schreiber|Stegemann|Vogel|1995|p=484}} Německo s Bulharskem napadlo Řecko i Jugoslávii. Jugoslávie se okamžitě rozpadla, když se ti věrní srbskému králi a chorvatské jednotky vzbouřily.{{sfn|Schreiber|Stegemann|Vogel|1995|p=521}} Řecko vzdorovalo, ale po dvou měsících bojů se zhroutilo a bylo obsazeno. Tyto dvě země byly rozděleny mezi tři spojence Osy, Bulharsko, Německo a Itálii, a [[Nezávislý stát Chorvatsko]], [[loutkový stát]] Itálie a Německa. [137] => [138] => Obyvatelstvo za okupace trpělo značnými útrapami v důsledku represí a hladovění, na které obyvatelstvo reagovalo vytvořením masového hnutí odporu.''Inside Hitler's Greece: The Experience of Occupation'', Mark Mazower, 1993 Spolu s ranou a extrémně silnou zimou toho roku (která způsobila statisíce mrtvých mezi nedostatečně živenou populací) měla německá invaze katastrofální dopady na harmonogram [[Operace Barbarossa|plánované invaze do Ruska]] a způsobila značné zpoždění,''Hermann Goring: Hitler's Second-In-Command,'' Fred Ramen, 2002, p. 61 které pak mělo velké následky v průběhu války.The encyclopedia of codenames of World War II#Marita, Christopher Chant, 1986, pp. 125–126 [139] => [140] => Nakonec na konci roku 1944 sovětské jednotky vstoupili do Rumunska a Bulharska a vytlačili německé síly z Balkánu, který byl z velké části zničený v důsledku válečného vykořisťování. [141] => [142] => ==== Studená válka ==== [143] => Během [[Studená válka|studené války]] byla většina zemí na Balkáně řízena [[Komunismus|komunistickými vládami]]. Řecko se stalo prvním bojištěm vznikající studené války. [[Trumanova doktrína]] byla odpovědí USA na [[Řecká občanská válka|občanskou válku]], která zuřila v letech 1944 až 1949. Tato občanská válka, kterou rozpoutala Komunistická strana Řecka, podporovaná komunistickými dobrovolníky ze sousedních zemí (Albánie, Bulharsko a [[Jugoslávie]]), vedla k masivním americké pomoci pro nekomunistickou řeckou vládu. S touto podporou se [[Řecko|Řecku]] podařilo partyzány porazit a nakonec zůstalo s [[Turecko|Tureckem]] jedinnou ze dvou jediných nekomunistických zemí v regionu. [144] => [145] => Nicméně, přestože byly pod komunistickými vládami, [[Socialistická federativní republika Jugoslávie|Jugoslávie]] (1948) a [[Albánská socialistická lidová republika|Albánie]] (1961) se se [[Sovětský svaz|Sovětským svazem]] rozešly. Jugoslávie vedená maršálem [[Josip Broz Tito|Josipem Broz Titem]] (1892–1980) nejprve podporovala, ale pak odmítla myšlenku sloučení s [[Bulharská lidová republika|Bulharskem]] a místo toho usilovala o užší vztahy se [[Západní svět|Západem]], později dokonce spolu s [[Indie|Indií]] a [[Egypt]]em založila [[Hnutí nezúčastněných zemí]]. Albánie na druhé straně tíhla ke [[Čína|komunistické Číně]] a později přijala [[Izolacionismus|izolacionistický]] postoj. [146] => [147] => [[28. únor]]a [[1953]] podepsaly Řecko, Turecko a Jugoslávie v Ankaře ''Smlouvu o přátelství a spolupráci'' za účelem vytvoření Balkánského paktu z roku 1953. Cílem smlouvy bylo odradit sovětskou expanzi na Balkáně a případné vytvoření společného vojenského štábu tří zemí. Když byl pakt podepsán, Turecko a Řecko byly členy [[Severoatlantická aliance|Severoatlantické aliance]] (NATO), zatímco Jugoslávie byla nezúčastněným komunistickým státem. Díky Paktu se Jugoslávie mohla nepřímo přidružit k NATO. Ačkoli se plánovalo, že pakt zůstane v platnosti 20 let, v roce 1960 se rozpustil.{{cite web |title=Balkan Pact of 1953 |url=https://www.tarihiolaylar.com/tarihi-olaylar/balkan-pakti-1953-225 |access-date=5 September 2021}} [148] => [149] => Řecko a Turecko jako jediné nekomunistické země byly (a stále jsou) součástí NATO tvořícího jihovýchodní křídlo aliance. [150] => [151] => ==== Po studené válce ==== [152] => V 90. letech proběhl přechod zemí bývalého [[Východní blok|východního bloku]] v regionech k demokratickým společnostem [[Volný trh|volného trhu]] pokojně. Zatímco v Jugoslávii vypukly [[Válka v Jugoslávii|války mezi bývalými jugoslávskými republikami]] poté, co [[Slovinsko]] a [[Chorvatsko]] uspořádaly svobodné volby a jejich obyvatelé hlasovali v referendech svých příslušných zemí pro nezávislost. Srbsko zase prohlásilo rozpuštění unie za protiústavní a [[Jugoslávská lidová armáda]] se neúspěšně snažila udržet status quo. Slovinsko a Chorvatsko vyhlásily nezávislost [[25. červen|25. června]] [[1991]], což vyvolalo [[Chorvatská válka za nezávislost|chorvatskou válku za nezávislost]] v Chorvatsku a [[Slovinská válka za nezávislost|desetidenní válku]] ve Slovinsku. Jugoslávské síly se nakonec ze Slovinska stáhly v roce 1991, zatímco válka v Chorvatsku pokračovala až do konce roku 1995. Po těchto dvou následovala [[Severní Makedonie|Makedonie]] a později [[Bosna a Hercegovina]], přičemž Bosna byla [[Válka v Bosně a Hercegovině|boji zasažena nejvíce]]. Války podnítily intervenci OSN a pozemní a vzdušné síly NATO zasáhly proti srbským silám v Bosně a Hercegovině a [[Svazová republika Jugoslávie|SR Jugoslávii]] (tj. [[Srbsko a Černá Hora|Srbsku a Černé Hoře]]). [153] => [[Soubor:Former Yugoslavia 2008.PNG|upright=1.15|náhled|Státní subjekty na území bývalé [[Jugoslávie]], 2008]] [154] => Od [[Rozpad Jugoslávie|rozpadu Jugoslávie]] dosáhlo mezinárodně uznávané suverenity šest států: [[Slovinsko]], [[Chorvatsko]], [[Bosna a Hercegovina]], [[Severní Makedonie]], [[Černá Hora]] a [[Srbsko]]; všichni jsou tradičně zahrnuti na Balkán, což je často kontroverzní záležitost. V roce 2008, pod správou OSN, vyhlásilo nezávislost [[Kosovo]] (podle oficiální srbské politiky je Kosovo stále [[Kosovo a Metochie|vnitřní autonomní oblastí]]). V červenci 2010 [[Mezinárodní soudní dvůr]] rozhodl, že vyhlášení nezávislosti je legální.{{cite news|title=Kosovo independence declaration deemed legal|url=https://www.reuters.com/article/us-serbia-kosovo-idUSTRE66L01720100722|access-date=16 February 2014|newspaper=Reuters|date=22 July 2010}} Většina členských států OSN Kosovo uznává. Po skončení válek vypukla v Srbsku revoluce a srbský komunistický vůdce [[Slobodan Milošević]] (zvolený prezidentem v letech 1989 až 2000) byl svržen a předán k procesu [[Mezinárodní trestní tribunál pro bývalou Jugoslávii|Mezinárodnímu trestnímu tribunálu prov bývalou Jugoslávii]]. Milošević zemřel na infarkt v roce 2006, než mohl být vynesen rozsudek. V roce 2001 donutilo albánské povstání v Makedonii (Severní Makedonie) zemi dát místní autonomii [[Albánci v Severní Makedonii|etnickým Albáncům v oblastech, kde převažují]]. [155] => [156] => S [[rozpad Jugoslávie|rozpadem Jugoslávie]] se objevil problém ohledně názvu, pod kterým by (federovaná) republika Makedonie byla mezinárodně uznána. Jako makedonská část Jugoslávie (viz [[Vardarská Makedonie]]) měla federativní republika pod jugoslávskou identitou název [[Socialistická republika Makedonie|(socialistická) Republika Makedonie]], na které v roce 1991 deklarovala svou suverenitu. Řecko, které má velký homonymní region (viz [[Makedonie (Řecko)|Makedonie]]), se postavilo proti použití jména jako označení pro národnost a etnický původ. [[Spor o název Makedonie]] byl vyřešen za zprostředkování OSN v rámci [[Prespanská dohoda|prespanské dohody]] z června 2018, která vedla k přejmenování země na Severní Makedonii v roce 2019. [157] => [158] => Balkánské země kontrolují přímé pozemní cesty mezi [[Západní Evropa|západní Evropou]] a [[Jihozápadní Asie|jihozápadní Asií]] ([[Malá Asie]] a [[Střední východ]]). Od roku 2000 jsou všechny balkánské země přátelské vůči [[Evropská unie|EU]] a [[Spojené státy americké|USA]].{{Cite web|url=https://www.unodc.org/southeasterneurope/|title=UNODC South Eastern Europe|website=www.unodc.org|access-date=2019-06-17}} [159] => [160] => [[Řecko]] je členem [[Evropská unie|Evropské unie]] od roku 1981, Slovinsko je členem od roku 2004, [[Bulharsko]] a [[Rumunsko]] jsou členy od roku 2007 a [[Chorvatsko]] je členem od roku 2013. V roce 2005 se Evropská unie rozhodla zahájit přístupová jednání s kandidátskými zeměmi; [[Turecko]] a [[Severní Makedonie]] byly přijaty jako kandidáti na členství v EU. V roce 2012 zahájila [[Černá Hora]] přístupová jednání s EU. Od roku 2014 je [[Albánie]] oficiálním kandidátem na vstup do EU. V roce 2015 se očekávalo, že Srbsko zahájí přístupová jednání s EU, tento proces se však zastavil kvůli uznání Kosova jako nezávislého státu stávajícími členskými státy EU.{{cite web|url=https://www.deutschland.de/en/topic/politics/serbia-must-accept-kosovo-independence-to-join-eu-gabriel|title=Serbia must accept Kosovo independence to join EU – Gabriel|date=16 February 2018}} [161] => [162] => Řecko a Turecko jsou členy [[Severoatlantická aliance|NATO]] od roku 1952. V březnu 2004 se členy NATO staly Bulharsko, Rumunsko a Slovinsko. Od dubna 2009[http://www.nato.int/cps/en/natolive/news_52902.htm Ceremony marks the accession of Albania to NATO], NATO – News, 7 April 2009. Retrieved 18 April 2009. jsou Albánie a Chorvatsko členy NATO. Černá Hora se připojila v červnu 2017.{{cite web|url=https://europeanwesternbalkans.com/2017/04/20/darmanovic-montenegro-becomes-eu-member-in-2022/|title=Darmanović: Montenegro becomes EU member in 2022 – European Western Balkans|first=EWB|last=Archives|date=20 April 2017}} Posledním členským státem, který se přidal k NATO, byla 27. března 2020 Severní Makedonie. [163] => [164] => Téměř všechny ostatní země vyjádřily přání vstoupit do EU, NATO nebo obou někdy v budoucnu.{{cite news | title=The Western Balkans – Fact Sheets on the European Union | website=European Parliament | url=https://www.europarl.europa.eu/factsheets/en/sheet/168/the-western-balkans | access-date=2021-06-25}} [165] => [166] => == Obyvatelstvo == [167] => Na Balkáně žije kolem 55 milionů obyvatel, kteří se hlásí k mnoha různým kulturám a mluví mnoha různými jazyky. Region obývají [[Albánci]], [[Arumuni]], [[Bulhaři]], [[Bosňáci]], [[Chorvati]], [[Gorani (národ)|Gorani]], [[Řekové]], Istro-Rumuni, [[Makedonci]], [[Maďaři]], Megleno-Rumuni, [[Černohorci]], [[Srbové]], [[Slovinci]], [[Rumuni]], [[Turci]] a další etnické skupiny představující menšiny v určitých zemích jako [[Romové]] a [[Aškalové]].{{cite encyclopedia |title=Balkans |encyclopedia=[[Encyclopædia Britannica]] |url=https://www.britannica.com/EBchecked/topic/50325/Balkans |access-date=2019-08-21 |quote=The Balkans are usually characterized as comprising Albania, Bosnia and Herzegovina, Bulgaria, Croatia, Kosovo, Montenegro, North Macedonia, Romania, Serbia, and Slovenia—with all or part of each of those countries located within the peninsula. Portions of Greece and Turkey are also located within the geographic region generally defined as the Balkan Peninsula, and many descriptions of the Balkans include those countries too. Some define the region in cultural and historical terms and others geographically, though there are even different interpretations among historians and geographers... Generally, the Balkans are bordered on the northwest by Italy, on the north by Hungary, on the north and northeast by Moldova and Ukraine, and on the south by Greece and Turkey or the Aegean Sea (depending on how the region is defined)... For discussion of physical and human geography, along with the history of individual countries in the region, see Albania, Bosnia and Herzegovina, Bulgaria, Croatia, Greece, Kosovo, North Macedonia, Moldova, Montenegro, Romania, Serbia, Slovenia, and Turkey. Area 257,400 square miles (666,700 square km). Pop. (2002 est.) 59,297,000.}} [168] => [169] => {| class="wikitable sortable" style="font-size:95%" [170] => |- [171] => ! Stát !! Populace (2023){{cite web|url=https://ec.europa.eu/eurostat/databrowser/view/TPS00001/default/table?lang=en|title=Eurostat – Tables, Graphs and Maps Interface (TGM) table|work=europa.eu}}!! Hustota osídlení/km2 (2018){{Cite web|url=http://statisticstimes.com/demographics/countries-by-population-density.php|title=Countries by Population Density 2019 |website=statisticstimes.com}}!! Střední délka života (2018){{cite web|url=https://www.cia.gov/library/publications/the-world-factbook/rankorder/2102rank.html|work=CIA: The World Factbook|title=Country Comparison: Life Expectancy at Birth|access-date=20 January 2016|archive-date=29 December 2018|archive-url=https://web.archive.org/web/20181229134543/https://www.cia.gov/library/publications/the-world-factbook/rankorder/2102rank.html|url-status=dead}} [172] => |- [173] => |{{vlajka a název|Albania}} [174] => |2 761 785 [175] => |100 [176] => |78,3 let [177] => |- [178] => |{{vlajka a název|Bosnia and Herzegovina}} [179] => |3 502 550 [180] => |69 [181] => |77,2 let [182] => |- [183] => |{{vlajka a název|Bulgaria}} [184] => |6 447 710 [185] => |64 [186] => |79,9 let [187] => |- [188] => |{{vlajka a název|Croatia}} [189] => |3 850 894 [190] => |73 [191] => |78,2 let [192] => |- [193] => |{{vlajka a název|Greece}} [194] => |10 394 055 [195] => |82 [196] => |80,1 let [197] => |- [198] => |{{vlajka a název|Kosovo}} [199] => |1 798 188 [200] => |165 [201] => |77,7 let [202] => |- [203] => |{{vlajka a název|Montenegro}} [204] => |616 695 [205] => |45 [206] => |76,4 let [207] => |- [208] => |{{vlajka a název|North Macedonia}} [209] => |1 829 954 [210] => |81 [211] => |76,2 let [212] => |- [213] => |{{vlajka a název|Romania}} [214] => |19 051 562 [215] => |82 [216] => |76,3 let [217] => |- [218] => |{{vlajka a název|Serbia}} [219] => |6 664 449 [220] => |90 [221] => |76,5 let [222] => |- [223] => |{{vlajka a název|Slovenia}} [224] => |2 116 792 [225] => |102 [226] => |80,3 let [227] => |- [228] => |{{vlajka a název|Turkey}} [229] => | 11 929 013{{cite web |url=https://www.citypopulation.de/en/turkey/|title=Turkey's Population |access-date=10 December 2020}}{{ref label|European Turkey|c}} [230] => |101 [231] => |78,5 let [232] => |} [233] => [234] => === Náboženství === [235] => [[Soubor:AtlBalkrelig.jpg|náhled|upright=1.15|Mapa zobrazující náboženské denominace]] [236] => Region je místem setkávání [[Pravoslaví|ortodoxního křesťanství]], [[islám]]u a [[Římskokatolická církev|římskokatolického křesťanství]].{{cite book | first=Robin |last=Okey | title=Taming Balkan Nationalism | publisher=Oxford University Press | year=2007}} Východní pravoslaví je většinovým náboženstvím jak na Balkánském poloostrově, tak v balkánském regionu. Pravoslavná církev hrála významnou roli v historii a kultuře [[Východní Evropa|východní]] a [[Jihovýchodní Evropa|jihovýchodní Evropy]].{{sfn|Ware|1993|p=8}} Jsou praktikovány různé tradice každé víry, přičemž každá z východních ortodoxních zemí má svou vlastní národní církev. Část populace na Balkáně se definuje jako bezbožná. [237] => [238] => Islám má významnou historii v regionu, kde muslimové tvoří velké procento populace. Odhad z roku 2013 uvádí celkovou muslimskou populaci na Balkáně na přibližně osm milionů.{{Cite book |last1=Clayer |first1=Nathalie |url=https://books.google.com/books?id=qSlBjwEACAAJ |title=Europe's Balkan Muslims: A New History |last2=Bougarel |first2=Xavier |date=2017 |publisher=[[Hurst Publishers]] |isbn=978-1-84904-659-6 |pages=2–4}} Islám je největším náboženstvím v zemích jako [[Albánie]], [[Bosna a Hercegovina]] a [[Kosovo]] s významnými menšinami v [[Bulharsko|Bulharsku]], [[Severní Makedonie|Severní Makedonii]] a [[Černá Hora|Černé Hoře]]. Menší populace muslimů se nachází také v [[Rumunsko|Rumunsku]], [[Srbsko|Srbsku]] a [[Řecko|Řecku]]. [239] => [240] => [[Židé|Židovské]] komunity na Balkáně byly jedny z nejstarších v Evropě a sahají až do [[starověk]]u. Tyto komunity byly [[Sefardští Židé|sefardské]], s výjimkou [[Chorvatsko|Chorvatska]] a [[Slovinsko|Slovinska]], kde židovské komunity tvořili převážně [[aškenázští Židé]]. V [[Bosna a Hercegovina|Bosně a Hercegovině]] je malá a úzce spjatá židovská komunita z 90 % sefardská a mezi staršími lidmi se stále používá [[ladino]]. Na sefardském židovském hřbitově v [[Sarajevo|Sarajevu]] jsou náhrobky jedinečného tvaru a napsané ve starověkém ladinu.[https://web.archive.org/web/20090126185330/http://www.eurojewcong.org/ejc/news.php?id_article=59 European Jewish Congress – Bosnia-Herzegovina], Accessed 15 July 2008. Sefardští Židé bývali hojně zastoupeni v [[Soluň|Soluni]] a v roce 1900 bylo asi 80 000, tedy více než polovina populace, Židé.{{cite news|url=https://www.theguardian.com/world/2020/jul/30/thessalonikis-jews-we-cant-let-this-be-forgotten-if-its-forgotten-it-will-die|title=Thessaloniki's Jews: 'We can't let this be forgotten; if it's forgotten, it will die'|last=Jones|first=Sam|date=30 July 2020|work=The Guardian}} Židovské komunity na Balkáně během [[Druhá světová válka|druhé světové války]] nesmírně utrpěly a drtivá většina byla zabita během [[Holokaust|holocaustu]]. Výjimkou byli [[Židé v Bulharsku|bulharští Židé]], které [[Boris III.|Boris III]] poslal do táborů nucených prací místo nacistických koncentračních táborů. Skoro všichni z mála přeživších emigrovali do (tehdy) nově založeného státu [[Izrael]] nebo jinam.{{cite web |title=Bulgaria |url=https://encyclopedia.ushmm.org/content/en/article/bulgaria |website=Holocaust Encyclopedia |access-date=13 July 2023}} Téměř žádná balkánská země dnes nemá významnou židovskou menšinu. [241] => [242] => === Jazyky === [243] => {{viz též|Balkánský jazykový svaz}} [244] => [[Soubor:Ernst-Ravenstein-Balkans-Ethnic-Map-1880.jpg|náhled|upright=0.9|Etnická mapa Balkánu (1880)]] [245] => Balkán je dodnes velmi rozmanitým [[Etnolingvistika|etnolingvistickým]] regionem, který je domovem mnoha [[Slovanské jazyky|slovanských]] a [[Románské jazyky|románských]] jazyků, stejně jako [[Albánština|albánštiny]], [[Řečtina|řečtiny]], [[Turečtina|turečtiny]], [[Maďarština|maďarštiny]] a dalších. [[Romština|Romsky]] mluví velká část [[Romové|Romů]] žijících v balkánských zemích. V průběhu historie v oblasti žilo mnoho dalších etnických skupin s vlastními jazyky, mezi nimi [[Thrákové]], [[Ilyrové]], [[Římané]], [[Keltové]] a různé [[Germáni|germánské kmeny]]. Všechny výše uvedené jazyky ze současnosti i z minulosti patří do širší [[indoevropské jazyky|indoevropské jazykové rodiny]] s výjimkou [[Turkické jazyky|turkických jazyků]] (např. [[turečtina]] a [[gagauzština]]) a [[Maďarština|maďarštiny]]. [246] => [247] => {| class="wikitable" style="font-size: 90%;" [248] => |- [249] => ! Stát !!Nejpoužívanější jazky{{cite web|title=Field Listings: Languages|url=https://www.cia.gov/library/publications/the-world-factbook/fields/402.html|publisher=CIA|access-date=30 November 2020|archive-date=20 April 2019|archive-url=https://web.archive.org/web/20190420180739/https://www.cia.gov/Library/publications/the-world-factbook/fields/402.html|url-status=dead}} [250] => ! Jazykové menšiny [251] => |- [252] => |{{vlajka a název|Albania}} [253] => | 98% [[albánština]] [254] => | 2% ostatní [255] => |- [256] => |{{vlajka a název|Bosnia and Herzegovina}} [257] => | 53% [[bosenština]] [258] => | 31% srbština (úřední), 15% chorvatština (úřední), 2% ostatní [259] => |- [260] => |{{vlajka a název|Bulgaria}} [261] => | 86% [[bulharština]] [262] => | 8% turečtina, 4% romština, 1% ostatní, 1% nespecifikováno [263] => |- [264] => |{{vlajka a název|Croatia}} [265] => | 96% [[chorvatština]] [266] => | 1% srbština, 3% ostatní [267] => |- [268] => |{{vlajka a název|Greece}} [269] => | 99% [[řečtina]] [270] => | 1% ostatní [271] => |- [272] => |{{vlajka a název|Kosovo}} [273] => | 94% albánština [274] => | 2% bosenština, 2% srbština (úřední), 1% turečtina, 1% ostatní [275] => |- [276] => |{{vlajka a název|Montenegro}} [277] => | 43% [[srbština]] [278] => | 37% [[černohorština]] (úřední), 5% albánština, 5% bosenština, 5% ostatní, 4% nespecifikováno [279] => |- [280] => |{{vlajka a název|North Macedonia}} [281] => | 67% [[makedonština]] [282] => | 25% albánština (úřední), 4% turečtina, 2% romština, 1% srbština, 2% ostatní [283] => |- [284] => |{{vlajka a název|Romania}} [285] => | 85% [[rumunština]] [286] => | 6% [[maďarština]], 1% [[romština]] [287] => |- [288] => |{{vlajka a název|Serbia}} [289] => | 88% srbština [290] => | 3% maďarština, 2% bosenština, 1% romština, 3% ostatní, 2% nespecifikováno [291] => |- [292] => |{{vlajka a název|Slovenia}} [293] => | 91% [[slovinština]] [294] => | 5% srbochorvatština, 4% ostatní [295] => |- [296] => |{{vlajka a název|Turkey}} [297] => | 85% [[turečtina]]{{cite web|url=http://www.milliyet.com.tr/2007/03/22/guncel/agun.html |title=Türkiye'nin yüzde 85'i 'anadilim Türkçe' diyor|publisher=Milliyet.com.tr|access-date=25 June 2021}} [298] => | 12% [[kurdština]], 3% ostatní a nespecifikováno [299] => |- [300] => |} [301] => [302] => == Státy == [303] => === Geografické rozdělení === [304] => [[Soubor:Balkan topo en.jpg|vpravo|náhled|Definice Balkánského poloostrova z roku 1918 převážně podle [[Jovan Cvijić|Jovana Cvijiće]] se severozápadním vymezením [[Soča]]-[[Vipava]]-[[Postojna]]-[[Krka (Slovinsko)|Krka]]-[[Sáva]]-[[Dunaj]], tedy hranice mezi [[Alpy|Alpami]] a [[Dinárské hory|Dinárskými horami]]]] [305] => [[Soubor:Balkans (definitions).png|náhled|Nejširší definice Balkánu (světlejší odstíny zelené označují země, které jsou zahrnuty méně často)]] [306] => [307] => Země, které celé leží na Balkánském poloostrově: [308] => * {{vlajka a název|Albánie}} [309] => * {{vlajka a název|Bosna a Hercegovina}} [310] => * {{vlajka a název|Bulharsko}} [311] => * {{vlajka a název|Severní Makedonie}} [312] => * {{vlajka a název|Černá Hora}} [313] => * {{vlajka a název|Kosovo}} [314] => [315] => Země, které větší částí rozlohy leží na Balkáně: [316] => * {{vlajka a název|Řecko}} – 84 % [317] => * {{vlajka a název|Srbsko}} – 74 % [318] => [319] => Země, které menší částí rozlohy leží na Balkáně: [320] => * {{vlajka a název|Chorvatsko}} – 47 % [321] => * {{vlajka a název|Slovinsko}} – 23 % [322] => * {{vlajka a název|Rumunsko}} – 9 % [323] => * {{vlajka a název|Turecko}} – 5 % [324] => [325] => Země někdy zahrnuté v regionu z kulturních a historických důvodů: [326] => * {{vlajka a název|Maďarsko}} [327] => * {{vlajka a název|Moldavsko}} [328] => [329] => == Odkazy == [330] => === Literatura === [331] => * {{Citace monografie [332] => | příjmení1 = Weithmann [333] => | jméno1 = Michael W. [334] => | titul = Balkán: 2000 let mezi Východem a Západem [335] => | vydavatel = Vyšehrad [336] => | místo = Praha [337] => | rok = 1996 [338] => | počet_stran = 432 [339] => | isbn = 80-7021-199-7 [340] => | překladatelé = Jan Souček, [[Růžena Dostálová]] [341] => }} [342] => * {{Citace monografie [343] => | příjmení1 = Glenny [344] => | jméno1 = Misha [345] => | titul = Balkán 1804–1999: nacionalismus, válka a velmoci [346] => | vydavatel = BB art [347] => | rok = 2003 [348] => | počet_stran = 547 [349] => | isbn = 80-7257-976-2 [350] => | překladatelé = Martin Kovář, Olga Kovářová [351] => }} [352] => * {{Citace monografie [353] => | příjmení1 = Rychlík [354] => | jméno1 = Jan [355] => | odkaz na autora = Jan Rychlík (historik) [356] => | titul = Mezi Vídní a Cařihradem [357] => | vydavatel = Vyšehrad [358] => | místo = Praha [359] => | rok = 2009 [360] => | počet_stran = 399 [361] => | isbn = 978-80-7021-957-7 [362] => }} [363] => * {{Citace monografie [364] => | příjmení1 = Rychlík [365] => | jméno1 = Jan [366] => | titul = Mezi Terstem a Istanbulem: balkánské národy ve 20. století [367] => | vydavatel = Vyšehrad [368] => | místo = Praha [369] => | rok = 2020 [370] => | počet_stran = 408 [371] => | isbn = 978-80-7601-252-3 [372] => | spoluautoři = kolektiv autorů [373] => }} [374] => [375] => === Reference === [376] => [377] => [378] => === Související články === [379] => * [[Balkánská kuchyně]] [380] => * [[Expanze Osmanské říše na Balkán]] [381] => * [[Balkánské války]] [382] => * [[Jihovýchodní Evropa]] [383] => * [[Porta Balkanica|Časopis Porta Balkanica]] [384] => [385] => === Externí odkazy === [386] => * {{commonscat}} [387] => * {{Wikislovník|heslo=Balkán}} [388] => * {{Citace elektronického periodika | příjmení1 = Sviták | jméno1 = Matěj | titul = Balkán v mapách: Civilizační trojmezí, výbušná oblast, kde může jiskra rozpoutat peklo | periodikum = ČT24 | vydavatel = Česká televize | datum_vydání = 2019-07-20 | url = https://ct24.ceskatelevize.cz/svet/2863835-balkan-v-mapach-civilizacni-trojmezi-vybusna-oblast-kde-muze-jiskra-rozpoutat-peklo | datum_přístupu = 2022-01-21}} [389] => [390] => {{Autoritní data}} [391] => {{Portály|Balkán|Geografie}} [392] => [393] => [[Kategorie:Balkán| ]] [394] => [[Kategorie:Geografie jihovýchodní Evropy]] [395] => [[Kategorie:Poloostrovy v Evropě]] [396] => [[Kategorie:Regiony Evropy]] [397] => [[Kategorie:Jihovýchodní Evropa]] [] => )
good wiki

Balkán

Balkán ( a Balkan, a Балкан) je geografický a historický název území na Balkánském poloostrově ležícím v jihovýchodní Evropě s různými geografickými a historickými definicemi. Region je pojmenován podle balkánských hor, které se táhnou celým Bulharskem.

More about us

About

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'Chorvatsko','Bulharsko','Severní Makedonie','Bosna a Hercegovina','Černá Hora','Albánie','Slovinsko','Řecko','Kosovo','Srbsko','Jihovýchodní Evropa','Rumunsko'

Albánie

Bulharsko

Chorvatsko

Kosovo

Řecko

Rumunsko

Rumunsko je stát ve východní Evropě, který se nachází v jihovýchodní části kontinentu.

Slovinsko

Srbsko