Array ( [0] => 15483525 [id] => 15483525 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Lužice [uri] => Lužice [3] => [img] => [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => [oai] => [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 1 [has_content] => 1 [12] => Lužice je malebná oblast, která se rozprostírá na severovýchodě Německa a v Polsku. Je známá svou bohatou kulturou, přírodním bohatstvím a dlouhou historií. Toto území je domovem pro různorodou přírodu, včetně přirozených rezervací, které nabízejí krásné výhledy a možnost prozkoumávat místní flóru a faunu. Historie Lužice sahá až do středověku, kdy byla osídlena slovanskými kmeny. Místní obyvatele, Lužičtí Srbové, si dodnes uchovávají svůj jazyk a tradice, čímž obohacují kulturní mozaiku regionu. Jejich zvyky a festivaly, jako je například svátek jara, přitahují pozornost návštěvníků a ukazují, jak se tradice předávají z generace na generaci. V posledních desetiletích, díky ochraně kulturního dědictví a podpoře místních iniciativ, zažívá Lužice obnovu svého jedinečného charakteru. Místní řemesla, jako jsou výroba keramických produktů či tradiční tkaní, opět získávají na popularitě a napomáhají rozvoji regionální ekonomiky. Lužice se také pyšní bohatou gastronomií, která je ovlivněna jak německou, tak slovanskou kuchyní. Místní speciality, jako jsou koláče nebo bramborové pokrmy, tvoří skvělou příležitost pro objevování chutí tohoto překrásného regionu. Z pohledu životního prostředí Lužice nabízí přírodní krásy, jako jsou malebné lesy, řeky a jezera, které poskytují prostor pro rekreační aktivity a odpočinek v těsné blízkosti přírody. Ekoturistika se zde rozvíjí, což pomáhá ochranně přírodních zdrojů a podporuje udržitelné praktiky. Celkově lze říci, že Lužice je místem, kde se prolíná historie s moderními trendy a které láká jak milovníky kultury, tak přírody. Je to region, který se neustále mění a vyvíjí, s nadějí a optimismem směřuje do budoucnosti. [oai_cs_optimisticky] => Lužice je malebná oblast, která se rozprostírá na severovýchodě Německa a v Polsku. Je známá svou bohatou kulturou, přírodním bohatstvím a dlouhou historií. Toto území je domovem pro různorodou přírodu, včetně přirozených rezervací, které nabízejí krásné výhledy a možnost prozkoumávat místní flóru a faunu. Historie Lužice sahá až do středověku, kdy byla osídlena slovanskými kmeny. Místní obyvatele, Lužičtí Srbové, si dodnes uchovávají svůj jazyk a tradice, čímž obohacují kulturní mozaiku regionu. Jejich zvyky a festivaly, jako je například svátek jara, přitahují pozornost návštěvníků a ukazují, jak se tradice předávají z generace na generaci. V posledních desetiletích, díky ochraně kulturního dědictví a podpoře místních iniciativ, zažívá Lužice obnovu svého jedinečného charakteru. Místní řemesla, jako jsou výroba keramických produktů či tradiční tkaní, opět získávají na popularitě a napomáhají rozvoji regionální ekonomiky. Lužice se také pyšní bohatou gastronomií, která je ovlivněna jak německou, tak slovanskou kuchyní. Místní speciality, jako jsou koláče nebo bramborové pokrmy, tvoří skvělou příležitost pro objevování chutí tohoto překrásného regionu. Z pohledu životního prostředí Lužice nabízí přírodní krásy, jako jsou malebné lesy, řeky a jezera, které poskytují prostor pro rekreační aktivity a odpočinek v těsné blízkosti přírody. Ekoturistika se zde rozvíjí, což pomáhá ochranně přírodních zdrojů a podporuje udržitelné praktiky. Celkově lze říci, že Lužice je místem, kde se prolíná historie s moderními trendy a které láká jak milovníky kultury, tak přírody. Je to region, který se neustále mění a vyvíjí, s nadějí a optimismem směřuje do budoucnosti. ) Array ( [0] => {{Různé významy|tento=historickém území}} [1] => {{Infobox - region [2] => | úřední název = Lužice
''Lausitz'', ''Łużyce'', ''Łužica'', ''Lusatia'' [3] => | vlajka = Flag of Sorbs.svg [4] => | znak = Coat of arms of the Lusatias.svg [5] => | velikost znaku = 150px [6] => | obrázek = Goerlitz neisseufer st peter u paul.jpg [7] => | popisek = Zhořelec (Görlitz) [8] => | mapa = Location LUS2.svg [9] => | součást státu = {{Vlajka a název|Německo}}
{{Vlajka a název|Česko}}
{{Vlajka a název|Polsko}} [10] => | forma administrativní jednotky = [11] => | dělení jednotky = [12] => | rozloha = 11302 [13] => | počet obyvatel = [14] => | hustota = [15] => | jazyk = [16] => | náboženství = [17] => | národnosti = [[Poláci]], [[Sasové]], [[Braniborsko|Braniboři]], [[Lužičtí Srbové]] [18] => | hlavní město = [[Budyšín]], [[Chotěbuz (Německo)|Chotěbuz]], [[Lukava (Německo)|Lukava]], [[Libín (Německo)|Libín]] [19] => | titul představitele = [20] => | představitel = [21] => | zkratka = [22] => | předvolba = [23] => | časové pásmo = [24] => | hymna = [[Rjana Łužica]] [25] => }} [26] => '''Lužice''' ([[němčina|německy]] ''Lausitz'', [[polština|polsky]] ''Łużyce'', [[Hornolužická srbština|hornolužickosrbsky]] ''Łužica'', [[Dolnolužická srbština|dolnolužickosrbsky]] ''Łužyca'', [[latina|latinsky]] ''Lusatia'') je historické území rozdělené dnes mezi [[Německo]] (většina území), [[Polsko]] a [[Česko]]. V rámci [[Německo|Německa]] je rozděleno mezi spolkové země [[Sasko|Svobodný stát Sasko]] a [[Braniborsko]]. [[Polsko|Polská]] část (území na západ od řeky [[Kwisa|Kwisy]]) je rozdělena mezi vojvodství [[Dolnoslezské vojvodství|Dolnoslezské]] a [[Lubušské vojvodství|Lubušské]]. Historicky se území Lužice rozkládá podle toku [[Spréva|Sprévy]] a tedy dělí (podle nadmořské výšky) na [[Horní Lužice|Horní Lužici]] (na východě Zhořelecko a na západě Budyšínsko), která je blíže [[Čechy|Čechám]] a [[Dolní Lužice|Dolní Lužici]] (s centrem v [[Chotěbuz (Německo)|Chotěbuzi]], která je severněji). V Lužici se dodnes zachovalo [[Slované|slovanské]] osídlení ([[Lužičtí Srbové]]). Česká část Lužice se rozkládá v okresech Jablonec nad Nisou, Liberec a Děčín (v rámci povodí Lužické Nisy, resp. Odry). [27] => [28] => Název Lužice (Losicin, Lonsicin) je poprvé doložen v roce 932, zatímco kmen Lužičanů již v polovině 9. století. Název Lužice označoval původně, a pak až do počátku 15. století, pouze území [[Dolní Lužice]]. [29] => [30] => == Historie == [31] => === Prehistorie === [32] => Nejstarší doklady o lidské přítomnosti v Lužici pochází přibližně z doby 12 000 – 8 000 př. n. l., tedy konce poslední [[Doba ledová|doby ledové]]. Jedná se o sídliště kultury [[magdalénien]] nalezená například v blízkosti dnešního [[Burk (Bautzen)|Burku]] a [[Golßen]]u. Z doby pozdější, přibližně 8 000 – 6 000 př. n. l., tedy od konce mladšího [[paleolit]]u do konce [[mezolit]]u, pochází nálezy řady sídlišť na břehu jezera [[Reichwalde]] [33] => [34] => V [[5. tisíciletí]] sporadicky na území Lužice pronikala [[neolit]]ická [[kultura s vypíchanou keramikou]], vlastní neolit zde počal až od [[4. tisíciletí]] s nástupem [[Kultura nálevkovitých pohárů|kultury nálevkovitých pohárů]] a [[kultura kulovitých amfor|kulovitých amfor]]. Ve [[3. tisíciletí]] se do Lužice, stejně jako do velké části Evropy, rozšířila [[eneolit]]ická [[kultura se šňůrovou keramikou]]. Země však stále zůstávala stále řídce osídlena a sídliště jsou zastoupena především krátkodobými loveckými a pasteveckými tábořišti. Mezi významná naleziště z této doby patří například [[Schafberg (Löbau)|Schafberg]] a [[Weißag]]. [35] => [36] => [[Únětická kultura]] [[Doba bronzová|doby bronzové]] do Lužice sporadicky pronikla na počátku [[2. tisíciletí]], důvodem bylo i chladnější a vlhčí podnebí v 17. až [[15. století př. n. l.]] Ve  [[14. století př. n. l.]] počal rozvoj [[Lužická kultura|kultury lužické]] a osídlení počalo být hustější. Její pozdní fáze ve starší [[doba železná|době železné]] se nazývá [[billendorfská kultura]]{{Citace monografie [37] => | příjmení = Bobková [38] => | jméno = Lenka [39] => | odkaz na autora = Lenka Bobková [40] => | titul = Horní a Dolní Lužice [41] => | vydavatel = Libri [42] => | rok = 2008 [43] => | strany = 15 [44] => | isbn = 978-80-7277-382-4 [45] => }} V téže době do této oblasti pronikali také kočovní [[Skytové]]. [46] => [47] => V mladší době železné došlo ke sblížení s [[jastorfská kultura|kulturou jastorfskou]] spojovanou s [[Germáni|Germány]]. V 2. století se rozšířila [[Burgundi|burgundská]] [[luboszycká kultura]] a na počátku [[4. století]] byla Lužice z větší části opuštěna a není jasné, jestli se zbytky Germánů setkaly s přichazejícími [[Slované|Slovany]]. [48] => [49] => === Příchod Slovanů === [50] => Přítomnost Slovanů v Lužici je doložena pro konec 7. století, případně počátek 8. století, je však možné že do ní pronikali už od 6. století. Postupně zemi osídlovali od jihu a jihovýchodu a později také od východu. Především v Dolní Lužici počalo osídlení houstnout až v 9. století, kdy se také objevila první [[hradiště]]. [51] => [52] => Na území mezi řekami [[Labe]] a [[Bóbr]] zmiňuje [[Bavorský geograf]] kmeny [[Lužičané|Lužičanů]] (''Lunsizi'') s třiceti ''civitas'' (pravděpodobně hradiště), nejspíše v [[Dolní Lužice|Dolní Lužici]], [[Milčané|Milčany]] (''Milzane'') s třiceti civitas a [[Bjezučané|Bjezučany]] (''Besunzane'') s dvěma civitas, Milčané i Bjezučani sídlili nejspíše v [[Horní Lužice|Horní Lužici]]. Uvažuje se také o kmenu Slubjanů (''Selpuli'', ''Selpoli'') zmiňovaných v první desetiletí 11. století, společně s regiony Zara západně od dnešního města [[Żary]] a Nice s hradištěm v dnešních [[Polanowice (Lubušské vojvodství)|Polanowicích]].{{Citace monografie [53] => | příjmení = Bobková [54] => | jméno = Lenka [55] => | odkaz na autora = Lenka Bobková [56] => | titul = Horní a Dolní Lužice [57] => | vydavatel = Libri [58] => | rok = 2008 [59] => | strany = 18 [60] => | isbn = 978-80-7277-382-4 [61] => }} V historickém povědomí o tomto období patří [[polabští Srbové|srbský]] kníže [[Dervan]] a [[Glomači|glomačský]] Miliduch, ačkoliv vládli [[sálští Slované|sálským slovanským]] kmenům mimo území dnešní Lužice. {{Citace monografie [62] => | příjmení = Bobková [63] => | jméno = Lenka [64] => | odkaz na autora = Lenka Bobková [65] => | titul = Horní a Dolní Lužice [66] => | vydavatel = Libri [67] => | rok = 2008 [68] => | strany = 17 [69] => | isbn = 978-80-7277-382-4 [70] => }} [71] => [72] => Již od přelomu 8. a 9. století se východní pomezí Lužice stalo cílem expanze [[Franská říše|Franské]], posléze [[Východofranská říše|Východofranské říše]]. Ta zde vytvořila ve druhé polovině 9. století Východní Marku. Později pod vedením především [[Sasko (vévodství)|saských]] feudálů zde byla západně od řeky [[Labe]] nově zřízena Srbská marka. Zároveň sem v letech 883-897 zasahovala moc [[Velkomoravská říše|Velkomoravské říše]]. [73] => [74] => === Středověk a raný novověk === [75] => {{Infobox - zaniklý stát [76] => | název = Lužické markrabství [77] => | originální název = {{Jazyk|de|Markgrafschaft Lausitz}} [78] => | rok vzniku = [[965]] [79] => | rok zániku = [[1367]] [80] => | před 1 = Saská východní marka [81] => | před 1 vlajka = Blason Maison d'Ascanie.svg [82] => | více po = ne [83] => | po 1 = Dolní Lužice [84] => | po 1 vlajka = Wappen Luckau.svg [85] => | po 2 = Horní Lužice [86] => | po 2 vlajka = Wappen Stadt Bautzen weiß.svg [87] => | po 3 = Landsberké markrabství [88] => | po 3 vlajka = Wappen Mark Landsberg.svg [89] => | znak = Wappen Luckau.svg [90] => | velikost znaku = 90px [91] => | článek o znaku = [92] => | vlajka = Flag of Lower Lusatia.png [93] => | článek o vlajce = [94] => | velikost mapy = 290px [95] => | mapa = March of Lusatia locator map (1004).svg [96] => | mapa poznámka = Lužické markrabství kolem roku [[1000]] [97] => | hlavní město = [[Lübben (Spreewald)|Lubben]] [98] => | rozloha = [99] => | rozloha poznámka = [100] => | nejvyšší bod = [101] => | nejvyšší bod poznámka = [102] => | nejdelší řeka = [103] => | nejdelší řeka poznámka = [104] => | počet obyvatel = [105] => | počet obyvatel poznámka = [106] => | jazyky = němčina, lužická srbština [107] => | národnostní složení = [108] => | náboženství = [[Římskokatolická církev|římskokatolické]] [109] => | měna = [110] => | mateřská země = {{vlajka a název|Svatá říše římská (14. století)}} [111] => | státní zřízení = [[Feudalismus|feudální]] [[monarchie]] [112] => | vznik = [113] => | zánik = [114] => }} [115] => [116] => Po vzniku [[Německé království|Německého království]] byla Lužice obsazena [[Sasko (vévodství)|saským]] vévodou [[Jindřich I. Ptáčník|Jindřichem I. Ptáčníkem]] a začleněna do Východní (saské) marky ovládané markrabětem Sigfriedem (severnější část) a do [[Míšeňsko|Míšeňské marky]] (jižnější část). Na území Budyšínska vznikla marka, kterou spravovali od konce 10. století [[Wettinové]] (od roku 1031 markrabí Východní marky). [117] => [118] => [[Soubor:Niederlausitz Wappen.png|náhled|upright=0.6|vlevo|Historický znak [[Dolní Lužice]]]] [119] => [[Soubor:Oberlausitz Wappen.png|náhled|upright=0.6|vlevo|Historický znak [[Horní Lužice]]]] [120] => Od počátku 11. století se střetávají v Lužici mocenské zájmy [[Německé království|německého]], [[Polské království|polského]] a [[České knížectví|českého]] státu. Konflikt mezi polským králem [[Boleslav I. Chrabrý|Boleslavem Chrabrým]] a [[Jindřich II.|Jindřichem II.]] (od 1003) skončil po 15 letech bojů mírem v [[Budyšín]]ě, kterým bylo Budyšínsko připojeno jako [[Svatá říše římská|říšské]] léno k Polsku. Po Boleslavově smrti a rozkladu centrální moci v Polsku bylo Budyšínsko od roku 1033 opět císařovo. V roce 1076 dostal lénem část území pozdější [[Horní Lužice]] a část [[Dolní Lužice]] (Východní Marku) český kníže a posléze král [[Vratislav II.]], jemuž se ji však nepodařilo do roku 1081/86 ovládnout. Znovu bylo území pozdější [[Horní Lužice]] připojeno k českému státu až za [[Soběslav I.|Soběslava I.]] roku 1136, což trvalo do roku 1253. [121] => [122] => [[Dolní Lužice]] byla v 11.–12. století získána saskými [[Wettinové|Wettiny]] (podstatná část – [[Východní marka]] čili ''Ostmark'' v roce 1031), od roku 1303/04 patřila Askáncům, kteří již předtím v roce 1253 vyženili s věnem české princezny [[Božena Česká|Beatrix (Boženy)]] Budyšínsko a Zhořelecko. (V roce 1268 došlo poprvé k oddělení [[Zhořelecko|Zhořelecka]] od [[Budyšínsko|Budyšínska]], které se pak až do konce 14. století vyvíjelo samostatně.) [123] => [124] => Po vymření [[Braniborsko|braniborských]] [[Askánci|Askánců]] získali území v Lužici postupně [[Lucemburkové]]: roku 1319 Budyšínsko, 1329 Zhořelecko a 1346 [[Lubań]], které spolu s dříve [[Čechy|českým]] Žitavskem vytvořily jednotný územní celek, který je pak znám od roku [[1410]] pod názvem [[Horní Lužice]]. V letech 1348 a 1364–68 byla přikoupena [[Karel IV.|Karlem IV.]] k [[země Koruny české|České koruně]] [[Dolní Lužice]] (trvale 1373), již roku 1356 inkorporovaná do rámce korunních zemí; do čela [[markrabství]] byl postaven [[fojt]], od počátku 16. století byli jmenováni fojtové dva. [125] => [126] => Významné postavení v rámci Lužice mělo [[Šestiměstí]], spolek nejvýznamnějších měst na obranu jejich zájmů před loupeživými rytíři a konkurencí z ostatních měst v Říši. [127] => [128] => Dolnolužické markrabství bylo v roce 1445/62 trvale ochuzeno o [[Chotěbuz (Německo)|Chotěbuz]] s širším okolím (území získal [[Braniborsko|braniborský]] [[kurfiřt]]). V letech 1469–1490 držel obě Lužice spolu se [[Slezsko|Slezskem]] a [[Morava|Moravou]]) jako český (proti)král [[Matyáš Korvín]]. Po jeho smrti znovu tvořily součást České koruny. [129] => [130] => Jeho násilné držení Lužice zřejmě neuznával pražský královský dvůr, neboť česká královna [[Johana z Rožmitálu]] vedle svých dalších titulů uváděla i titul markraběnka lužická. Tento titul se například objevuje na průvodní listině{{Citace elektronického periodika |titul=Archivovaná kopie |url=http://www.historickaslechta.cz/jan-drocar-putovani-pana-lva-z-rozmitalu-a-z-blatne-z-cech-az-na-konec-sveta-id2009080023-19 |datum přístupu=2014-12-31 |url archivu=https://web.archive.org/web/20141221033041/http://www.historickaslechta.cz/jan-drocar-putovani-pana-lva-z-rozmitalu-a-z-blatne-z-cech-az-na-konec-sveta-id2009080023-19 |datum archivace=2014-12-21 |nedostupné=ano }} pro Lva z Rožmitálu pro jeho cestu po západní Evropě. [131] => [132] => === Období od třicetileté války do Vídeňského kongresu === [133] => V průběhu [[Třicetiletá válka|třicetileté války]] pak získal celou Lužici [134] => (kromě území kolem [[Chotěbuz (Německo)|Chotěbuzi]], které ovládalo od 15. století [[Braniborsko]]) [[Pražský mír (1635)|pražským mírem]] z roku 1635 saský kurfiřt [[Jan Jiří I. Saský|Jan Jiří]] jako zástavu od císaře [[Ferdinand II. Štýrský|Ferdinanda II.]] Po [[vestfálský mír|vestfálském míru]] (1648) byla zvýšena zástavní suma z 60 tun na 72 tun zlata (60 milionů na 72 milionů tolarů). [135] => [136] => Další úprava znamenala právo výplaty až po vymření saského rodu po meči a návrat Lužice bez výplaty po vymření saského rodu po meči i po přeslici. Lužice formálně zůstala součástí Koruny české v zástavě albertinské větve Wettinského tj. saského královského rodu do 19. stol. Lužičtí Srbové si zachovali katolictví a vlastně i národnost díky tomu, že zástavní smlouva zaručovala náboženskou svobodu katolíkům a čeští králové na její dodržování dbali.{{Citace elektronického periodika [137] => | titul = Otevírá se možnost návratu Horní Lužice do svazku Zemí Koruny České ? - Koruna Česká - monarchistická strana Čech, Moravy a Slezska [138] => | periodikum = [139] => | url = http://www.korunaceska.cz/index.php/cs/nejzajimavjejsi-clanky/348-otevira-se-moznost-navratu-casti-horni-luzice-do-svazku-zemi-koruny-ceske- [140] => | datum vydání = 2012-10-27 [141] => | url archivu = https://web.archive.org/web/20121027025853/http://www.korunaceska.cz/index.php/cs/nejzajimavjejsi-clanky/348-otevira-se-moznost-navratu-casti-horni-luzice-do-svazku-zemi-koruny-ceske- [142] => | datum přístupu = 2023-02-06 [143] => }} [144] => [145] => === Období od Vídeňského kongresu do konce první světové války === [146] => [[Soubor:Lausitz_map_18thC.jpg|náhled|upright=0.8|vlevo|Lužice v [[18. století]]]] [147] => Podle ustanovení [[Vídeňský kongres|Vídeňského kongresu]] (1814-1815) připadla celá [[Dolní Lužice]] a severovýchodní část [[Horní Lužice]] [[Prusko|Prusku]]. V rámci [[Prusko|Pruska]] pak byla [[Dolní Lužice]] začleněna do provincie [[Braniborsko|Braniborska]], zatímco [[Horní Lužice]] se stala součástí provincie [[Pruské Slezsko|Slezska]]. Zbytek [[Horní Lužice]] zůstal [[Sasko (země)|Sasku]] a tvořil pak jeden z jeho krajů („Markrabství [[Horní Lužice]]“, v letech 1835 - 1932 „Budyšínský kraj“). Saská část [[Horní Lužice]] měla rozsáhlou samosprávu včetně vlastního sněmu. [148] => [149] => K poslední úpravě zástavního práva Lužice došlo po [[vídeňský kongres|vídeňském kongresu]], kdy byla Lužice rozdělena mezi [[Sasko]] a [[Prusko]]. Pruská část Horní i Dolní Lužice se měla vrátit Koruně české bez výplaty po vymření pruského královského rodu po meči, celá zástavní suma byla vztažena k saské Horní Lužici a o výplatě platilo předchozí ustanovení. Tyto smlouvy nebyly vzaty v úvahu po [[první světová válka|první světové válce]] při stanovení hranic Německa a Československa, ale nebyly ani výslovně zrušeny. Ovšem český, saský i pruský královský rod byly ve stejném období sesazeny pro jejich nástupnické státy – republiky. [150] => [151] => === Od konce první světové války do konce druhé světové války === [152] => Po [[První světová válka|první světové válce]] se objevilo hnutí požadující připojení k utvářejícímu se Československu, když bylo toho zamítnuto, snažilo se o vytvoření jednotného Lužického spolkového státu v rámci [[Německo|Německa]], což však také nebylo realizováno, a tak rozdělení Lužice mezi [[Prusko]] a [[Sasko (země)|Sasko]] z doby [[Vídeňský kongres|Vídeňského kongresu]] přetrvalo až do konce druhé světové války. V roce [[1932]] pak dochází ke zrušení Budyšínského kraje a jeho spojení se [[Sasko (země)|Saským]] krajem Drážďany do Drážďansko-Budyšínského kraje. [153] => [154] => === Období od konce druhé světové války do současnosti === [155] => [[Soubor:Flag of Sorbs.svg|náhled|upright=0.7|Vlajka Lužických Srbů]] [156] => [[Soubor:Luzica mapa.png|náhled|upright=0.7|vlevo|Část Lužice dnes obývaná Lužickými Srby]] [157] => Na [[Postupimská konference|postupimské konferenci]] bylo území Lužice nově přerozděleno. Území východně od řeky [[Lužická Nisa|Nisy]] bylo přičleněno k [[Polsko|Polsku]] (dnes je tato část Lužice rozdělena mezi [[Lubušské vojvodství|Lubušské]] a [[Dolnoslezské vojvodství]]), zatímco na západ od ní se stalo součástí [[Sovětská okupační zóna Německa|sovětské okupační zóny Německa]]. Současně žádali v [[Československo|Československu]] žijící [[Lužičtí Srbové]] připojení Lužice k [[Československo|Československu]], což však nebylo realizováno. Lužičtí Srbové také usilovali o vytvoření samostatného státu, také neúspěšně. [[Domowina]] (zastřešující organizace [[Lužičtí Srbové|Lužických Srbů]]) pak požadovala začlenění celé [[Německo|německé]] části Lužice k [[Sasko (země)|Sasku]]. V referendech v dosud [[Prusko|pruské]] části Lužice hlasovaly pro připojení k [[Sasko (země)|Sasku]] pouze okresy na území dosavadní [[Horní Lužice]] (součást dosavadní [[Pruské Slezsko|pruské provincie Slezska]]), zatímco okresy na území [[Dolní Lužice]] (součást dosavadní [[Prusko|pruské]] provincie [[Braniborsko|Braniborska]]), to odmítly. Proto pak byla dosud [[Prusko|pruská]] část [[Horní Lužice]] začleněna do [[Sasko (země)|Saska]], zatímco [[Dolní Lužice]] zůstala součástí [[Braniborsko|Braniborska]], jehož status byl později změněn na zemi ([[Prusko|Pruský stát]] byl rozhodnutím spojenců [[25. únor]]a [[1947]] zrušen). [158] => [159] => 7. října 1949 je na území [[Sovětská okupační zóna Německa|sovětské okupační zóny Německa]] vyhlášen nový [[Komunismus|komunisty]] ovládaný státní útvar [[Německá demokratická republika]] (NDR), která byla zprvu až do 22. července 1952 federací 6 zemí ([[Východní Berlín|Berlín]], [[Braniborsko]], [[Durynsko]], [[Meklenbursko-Přední Pomořansko|Meklenbursko]], [[Sasko (země)|Sasko]], [[Sasko-Anhaltsko]]). 23. července 1952 byly země zrušeny a NDR se stává centralistickým státem, v rámci kterého byla [[Dolní Lužice]] začleněna do [[Bezirk Cottbuss|Chotěbuzského kraje]], zatímco [[Horní Lužice]] byla rozdělena mezi [[Bezirk Dresden|Drážďanský kraj]] (většina území) a [[Bezirk Cotbuss|Chotěbuzský kraj]] (severní část). V roce [[1989]] je po bouřích komunistický mocenský monopol odstraněn. 3. října 1990 pak dochází ke sjednocení [[Německá demokratická republika|NDR]] se [[Německo|Spolkovou republikou Německo]]. Toho dne také dochází k obnovení zemského uspořádání na území bývalé [[Německá demokratická republika|NDR]]; v té době na území [[Německo|německé]] části Lužice působilo regionalistické hnutí „Iniciativa za nerozdělenou Lužici“ (Inititative „Für eine ungeteilte Lausitz“), které však nenalezlo dostatečný ohlas a tak opět nebyla utvořena spolková země Lužice. Téměř celá [[Německo|Německá]] část [[Horní Lužice]] byla znovuzačleněna do obnovené země [[Sasko (země)|Sasko]], a [[Dolní Lužice]] s malou částí [[Horní Lužice]] do [[Braniborsko|Braniborska]]. Tento stav trvá do současnosti. [160] => [161] => Po roce [[1989]] se [[Lužičtí Srbové]] snažili o úzké vztahy s Československem a pak i s Českou republikou, ale neúspěšně. Národnostní práva Lužických Srbů jsou nyní garantována smlouvou polsko - německou a konkordátem Svobodného státu Sasko s Vatikánem, ale nikoli s Českou republikou. [[Habsbursko-lotrinská dynastie]] dodnes disponuje titulem markrabě [[Horní Lužice|Horno]]- a [[Dolní Lužice|Dolno Lužický]], který po právu náleží českému králi. [162] => [163] => ==Odkazy== [164] => === Reference === [165] => [166] => [167] => === Literatura === [168] => * {{Citace monografie | příjmení = Bobková | jméno = Lenka | odkaz na autora = Lenka Bobková | příjmení2 = Březina | jméno2 = Luděk | odkaz na autora2 = | příjmení3 = Zdichynec | jméno3 = Jan | odkaz na autora3 = | titul = Horní a Dolní Lužice | vydavatel = Libri | místo = Praha | rok = 2008 | počet stran = 232 | isbn = 978-80-7277-382-4}} [169] => [170] => === Související články === [171] => * [[Lužickosrbská oblast osídlení]] [172] => * [[Společnost přátel Lužice]] [173] => * [[Bílé Srbsko]] [174] => * [[Lužická srbština]] [175] => * [[Slovanské jazyky]] [176] => [177] => === Externí odkazy === [178] => * {{Commonscat|Lusatia|Lužice}} [179] => * {{Vlastenský slovník historický|heslo=Lužice}} [180] => * [http://www.ceskenarodnilisty.cz/clanky/Luzice14.jpg Mapa Lužice v historických hranicích] [181] => * [http://www.luzice.cz Společnost přátel Lužice] [182] => * [http://www.luzicke-hory.cz/historie/index.php?pg=clsrboc Lužice a Lužičtí Srbové] [183] => * [http://www.luzicane.narod.ru Rusko Společnost přátel Lužice] [184] => * [http://luzicane.narod.ru/Semirjaga_Luzicane_1955.djvu M.I.Semiryaga Lužičtí Srbové] [185] => * [http://www.zanikleobce.cz/index.php?obec=6247 Srbská v Čechách - ves na pomezí Čech a Lužice] [186] => [187] => {{Autoritní data}} [188] => [189] => [[Kategorie:Lužice| ]] [190] => [[Kategorie:Historická území Německa]] [191] => [[Kategorie:Geografie Saska]] [192] => [[Kategorie:Geografie Braniborska]] [193] => [[Kategorie:Historická území Polska]] [194] => [[Kategorie:Geografie Lubušského vojvodství]] [195] => [[Kategorie:Geografie Dolnoslezského vojvodství]] [196] => [[Kategorie:Historická území Česka]] [197] => [[Kategorie:Geografie Libereckého kraje]] [198] => [[Kategorie:Slovanské státy a území]] [199] => [[Kategorie:Rozdělená území]] [] => )
good wiki

Lužice

Lužice (německy Lausitz, polsky Łużyce, hornolužickosrbsky Łužica, dolnolužickosrbsky Łužyca, latinsky Lusatia) je historické území rozdělené dnes mezi Německo (většina území), Polsko a Česko. V rámci Německa je rozděleno mezi spolkové země Svobodný stát Sasko a Braniborsko.

More about us

About

Je známá svou bohatou kulturou, přírodním bohatstvím a dlouhou historií. Toto území je domovem pro různorodou přírodu, včetně přirozených rezervací, které nabízejí krásné výhledy a možnost prozkoumávat místní flóru a faunu. Historie Lužice sahá až do středověku, kdy byla osídlena slovanskými kmeny. Místní obyvatele, Lužičtí Srbové, si dodnes uchovávají svůj jazyk a tradice, čímž obohacují kulturní mozaiku regionu. Jejich zvyky a festivaly, jako je například svátek jara, přitahují pozornost návštěvníků a ukazují, jak se tradice předávají z generace na generaci. V posledních desetiletích, díky ochraně kulturního dědictví a podpoře místních iniciativ, zažívá Lužice obnovu svého jedinečného charakteru. Místní řemesla, jako jsou výroba keramických produktů či tradiční tkaní, opět získávají na popularitě a napomáhají rozvoji regionální ekonomiky. Lužice se také pyšní bohatou gastronomií, která je ovlivněna jak německou, tak slovanskou kuchyní. Místní speciality, jako jsou koláče nebo bramborové pokrmy, tvoří skvělou příležitost pro objevování chutí tohoto překrásného regionu. Z pohledu životního prostředí Lužice nabízí přírodní krásy, jako jsou malebné lesy, řeky a jezera, které poskytují prostor pro rekreační aktivity a odpočinek v těsné blízkosti přírody. Ekoturistika se zde rozvíjí, což pomáhá ochranně přírodních zdrojů a podporuje udržitelné praktiky. Celkově lze říci, že Lužice je místem, kde se prolíná historie s moderními trendy a které láká jak milovníky kultury, tak přírody. Je to region, který se neustále mění a vyvíjí, s nadějí a optimismem směřuje do budoucnosti.

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'Horní Lužice','Dolní Lužice','Braniborsko','Prusko','Sasko (země)','Německo','Lužičtí Srbové','Chotěbuz (Německo)','Německá demokratická republika','Polsko','Sasko (vévodství)','Německé království'