Array ( [0] => 14754966 [id] => 14754966 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Modloslužba [uri] => Modloslužba [3] => [img] => [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => [oai] => [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 0 [has_content] => 0 [12] => [oai_cs_optimisticky] => ) Array ( [0] => [[Soubor:GoldCalf.jpg|náhled|vpravo|Judaismus idolatrii jednoznačně odmítl v příběhu o [[Zlaté tele|zlatém teleti]]]] [1] => '''Modloslužba''' nebo '''idolatrie''' (z [[řečtina|řeckého]] εἰδωλολατρεία, eidólolatreiá – „služba obrazům“; nedoložený je [[Kalk|původ]] slova z [[hebrejština|hebrejského]] עבודת אלילים avodat elilim) je projevování [[náboženství|náboženské]] úcty [[modla|modlám]], fyzickým předmětům, např. sochám, obrazům, symbolům. Definice pojmu a způsob jeho užívání vychází z [[judaismus|judaismu]], v němž je praktikování modloslužby zakázáno jedním z přikázání [[Desatero|Desatera]]. Odtud ji více či méně důsledně převzala (např. i s tzv. zákazem zobrazování) další [[monoteismus|monoteistická]] náboženství. Podle [[Katechismus katolické církve|katechismu]] [[katolická církev|katolické církve]] je idolatrií takové jednání, při němž „člověk uctívá tvora (předmět) místo Boha a klaní se mu; spočívá ve zbožšťování toho, co Bůh není“. Je zásadně odmítána s odvoláním na první přikázání víry v jediného Boha, které vyžaduje od člověka, aby nevěřil jiným bohům kromě Boha a neuctíval je. Modloslužba se chápe jako „perverze vrozeného náboženského cítění člověka“.{{Citace monografie [2] => | příjmení = [3] => | jméno = [4] => | rok = 2002 [5] => | titul = Katechismus katolické církve [6] => | vydavatel = Karmelitánské nakladatelství [7] => | místo = Kostelní Vydří [8] => | isbn = 80-7192-473-3 [9] => | počet stran = 793 [10] => | strany = 523n [11] => | poznámka = §§ 2113n [12] => | url = http://www.katechismus.cz [13] => | překladatelé = Josef Koláček, Markéta Koronthályová [14] => }} [15] => [16] => Pojem ovšem nelze chápat jako objektivní popis určitého konkrétního [[náboženství]], ale jako jeho hodnocení z hlediska [[monoteismus|monoteistické]] (a především [[judaismus|žido]]-[[křesťanství|křesťanské]] a [[islám]]ské) představy [[Bůh|Boha]] a jeho projevování se v lidském světě, které jsou odlišné od způsobu, jakým tato témata reflektují náboženství ostatní. V nich, pokud nevycházejí ze stejné tradice, zpravidla neexistuje nic, co by tomuto termínu reálně odpovídalo a chápou jej jako prázdný pojem (tak je tomu například v [[kemetismus|kemetismu]]).{{Citace monografie [17] => | příjmení = Naydler [18] => | jméno = Jeremy [19] => | rok = 1999 [20] => | titul = Chrám kosmu: starověká egyptská zkušenost Posvátného [21] => | vydavatel = Volvox Globator [22] => | místo = Praha [23] => | isbn = 80-7207-245-5 [24] => | počet stran = 301 [25] => | strany = 133n [26] => | překladatelé = Miroslav Krůta [27] => }} [28] => [29] => == Ikonoklasmus == [30] => '''Ikonoklasmus''', neboli '''obrazoborectví''', je opakem modloslužby. Jedná se o odpor k obrazům a jiným idolům užívaným v náboženstvích, později je tímto pojmem rozuměna také kultura, která je nepřátelská k obrazům (např. osvícenství). [31] => [32] => Je však třeba rozlišit [[vandalismus]] od obrazoborectví, které je založeno na náboženském přesvědčení, zatímco vandalismus je pouhým kulturním barbarstvím. Důležitým rozdílem je též frekvence výskytu násilí – ikonoklasmus jej používá pouze ve své extrémní podobě. ''Vandalismus'' je na něm založen. [33] => [34] => Ikonoklasmus v náboženstvích (především v monotheistických, původem blízkovýchodních – judaismu a [[křesťanství]]) se opírá o vyslovený ''zákaz modloslužebných praktik'' náboženskou autoritou (v tomto případě druhým přikázáním Desatera – Nezobrazíš si Hospodina, svého Boha). Jediným obrazoborci uznávaným náboženským obrazem mohl být obraz takový, který by přesně zachycoval svůj prototyp, což podle nich bylo zároveň, vzhledem k Boží nepostihnutelnosti, nemožné. Takovým náboženským obrazem pro ně byla pouze hostie, ve které skutečně Bůh přebývá. Umělecké zpracování náboženských představ považují za ďáblův nástroj, jež má křesťany zahnat zpátky k pohanství. [35] => [36] => Jedním z nejvýznamnějších odpůrců obrazoborectví je [[církevní otec]] [[Svatý Jan Damašský]]. Ten tvrdí, že není uctívána hmota, nýbrž stvořitel hmoty. Píše „mám úctu k hmotě, skrze kterou ke mně přišla spása, naplněná mocí a milostí“. Za takovou hmotu považuje inkoust, jímž byla sepsána [[evangelium|evangelia]] i barvy na obrazech, dřevo kříže a tělo a krev [[Ježíš Kristus|Ježíšovu]]. [37] => Silným argumentem v této otázce je teze, že [[Bible|Biblický]] zákaz zobrazování neviditelného Boha byl překonán příchodem a vtělením Boha Ježíše Krista. Druhá osoba neviditelného Boha se stala viditelnou hmotou. Obraz tedy nezpodobuje neviditelného Boha, ale Boha v podobě, v níž na sebe přijal tělo. [38] => Modly, na rozdíl od křesťanských obrazů, pak prý zobrazují osoby bez podstaty či skutečnosti, nikoli reálné postavy. Úcta k obrazu byla přirovnávána ke starozákonním obětem, které bylo možné přinést Hospodinu, ale také nebylo přípustné přinášet je cizím božstvům. [39] => [40] => == Ikonodulie == [41] => '''Ikonodulie''', či '''ikonofilie''' je opakem ikonoklasmu. Stále je však odlišné od modloslužby. K ustanovení této ideje totiž vedla právě postupná eliminace pohanských modloslužebných náboženství, a tedy strach z inklinace k těmto vyznáním. [42] => [43] => Dalo by se říct, že ikonodulie je praktikována katolickou církví. Mluví totiž o uctívání pravého a neviditelného Boha skrze předměty zachycující jeho ztělesněnou podstatu (např. Ježíše Krista). Tento princip oficiálně podpořil [[papež]] [[Řehoř I.]], který napsal, že „obraz představuje pro věřící, kteří neumějí číst, to, čím je Písmo pro ty, kteří to dovedou.“ [44] => Ikonodulie se rozšířila především mezi řeholním duchovenstvem, které se výrobou náboženských ikon značně obohacovalo. I přes teologicky čistou ideu došlo časem k degeneraci ikonodulie směrem k modloslužbě (připisování nadpřirozených schopností atd.) [45] => [46] => == Modloslužba v Bibli == [47] => Zákaz modloslužby pramení z přikázání starozákonního Desatera („Nezobrazíš si Boha zpodobením ničeho, co je nahoře na nebi, dole na zemi nebo ve vodách pod zemí [...]“ Exodus 20,1-26). [48] => Přikázání [[židé|židovské]] Bible potom zakazují modloslužebné praktiky pohanů v té době žijících mezi Židy, zvláště pak náboženství starého [[Akkad]]u, [[Mezopotámie]] a [[Egypt]]a, neboť některá tato náboženství obsahovala podle Bible praktiky, které byly proti židovskému právu (např. [[sexuální rituály]], procházení dětí ohněm a dětské oběti). [49] => Bible neobsahuje žádnou přesnou definici modloslužby, spíše seznam přikázání na toto téma, která byla často psána v rozličném historickém období jako reakce na soudobé dění. Podle tohoto seznamu je modloslužba v biblickém pojetí definována jako: [50] => * uctívání model, idolů [51] => * praktikování [[polyteismus|polyteismu]] [52] => * uctívání zvířat nebo lidí [53] => někdy i užívání model k uctění Boha. [54] => [55] => Na mnoha místech Bible nacházíme ujištění o tom, že [[Bůh]] nemá žádný tvar ani formu a není k ničemu přirovnatelný. Sice se zde objevuje mnoho veršů používajících například antropomorfismu k popsání Boha (Boží ruka), ale jsou, podle výroku z knihy [[Ozeáš]],12,11 („Mluvím k prorokům a dávám mnohá vidění: skrze proroky předkládám podobenství.“) chápány spíše jako poetický obraz než jako popis. [56] => Podle knihy [[Genesis]] uznávané klasickým Judaismem byl modloslužebníkem například [[Abrahám]]ův otec, který modly i sám vyráběl. V židovských tradičních textech a v [[Korán]]u je pak zmíněno, že když Abrahám objevil pravého Boha, modly svého otce zničil {{Citace monografie|jméno=Lawrence|příjmení=Kushner|odkaz na autora=Lawrence Kushner|titul=Na tomto místě byl Bůh a Já, já jsem to nevěděl|místo=Praha|rok=2005|vydavatel=DharmaGaia|isbn=80-86685-14-4|stránky=154}}. [57] => Bible zaznamenává boj mezi proroky šířícími čistý monotheismus a vládci (zejména [[Arabové|Araby]]) podporujícími polyteistická a modlářská náboženství. („Kde jsou tví bohové, které sis udělala? Ať vstanou a zachrání tě ve zlý čas, vždyť máš tolik bohů kolik měst, Judo." Jeremiáš 2,28) [58] => V Bibli se vyskytuje mnoho termínů označujících modloslužbu, z nichž můžeme vyčíst strach a odpor, jež byl modloslužbou vzbouzen v autorech Bible. [59] => Pohanské modly jsou popisovány jako „stříbro a zlato, dílo lidských rukou,“ které „mají ústa, ale nemluví, mají oči, ale nevidí...“ (Žalmy 115,4-5). [60] => [61] => == Objekt modloslužebné úcty == [62] => Otázkou je, zda bibličtí modloslužebníci věřili, že jejich modly jsou skutečnými bohy, nebo je pokládali pouze za reprezentanty. [63] => [64] => Významný židovský [[Filosof|filozof]] [[Yehezkel Kaufmann]] navrhuje vysvětlení, že Bůh, autor Bible, zatracuje modloslužebníky pouze obrazně, protože, i když většina modloslužebníků své idoly považovala za bohy, se našly výjimky, kdy pohané modly považovali za pouhé prostředníky. To bylo velice nebezpečné. Znovu však připomíná, že by bylo velikou chybou pohanské zvyky podceňovat. Píše: „Mohli bychom říct, že Bible vidí pohany pouze v tom nejhorším úhlu. Proroci zcela pomíjejí to, co my o tehdejších pohanech víme (např. o jejich propracované mythologii). V Bibli se však celé obvinění proti modloslužebníkům točí kolem výsměchu jejich ‚fetišismu.‘“ [65] => Kaufman svoji teorii potvrzuje citacemi z 1. knihy Královské 18,26 „Vzali tedy býka, kterého jim dal, připravili ho a od rána až do poledne vzývali Baalovo jméno: "Baale, odpověz nám!" Neozval se však nikdo, nikdo neodpověděl. A poskakovali u zhotoveného oltáře.“, z čehož odvozuje, že bůh Baal nebyl pouhou modlou, ale bohem, který byl skrze modlu vzýván. [66] => [67] => [[Orestes Brownson]], myslitel z [[Nová Anglie|Nové Anglie]], tvrdí, že bibličtí pohané neuctívají samotné ikony, tudíž otázka modloslužby není spojena s uctíváním objektů, nýbrž falešných bohů (např. skrze tyto objekty). Tento výklad je ovšem v rozporu se svědectvími starověkých Židů, jejichž kultura byla soudobá s kulturami modloslužebnými. Danielova zkušenost zaznamenaná v biblické knize [[Daniel]] mluví o tom, že jsou mu představeny babylonské modly, kterým se obětuje mnoho jídla a pití. Když namítá, že se nejedná o živé bohy, tvrdí Babyloňané, že živí jsou; jak jinak by snědli tolik obětí? [68] => [69] => Odpověď na tuto otázku na objekt modloslužby tedy není jednoznačná. Můžeme říci, že pohanská náboženství uctívala jak přímo modly (idolatrie), někdy však také falešné bohy prostřednictvím těchto model (ikonodulie). Proto za skutečnou modloslužbou stojí uctívání falešného boha, čímž první a druhé přikázání Desatera splývá v jedno. To je zřejmě důvod pro jeho zánik v katolické podobě. [70] => [71] => == Modloslužba v judaismu == [72] => V rámci [[judaismus|judaismu]] je modloslužba označována jako ''avoda zara'' (עֲבוֹדָה זָרָה) – doslova „služba cizí“ či „nevěrná“. Za ''avoda zara'' je považována jakákoli služba cizím bohům. Modloslužebníkem však není pouze ten, kdo uctívá jiného boha než [[JHVH|Boha Izraele]] a používá k tomu obrazy či sochy, ale je jím i ten, kdo opovrhuje [[Tóra|Tórou]]{{Citace monografie|jméno=Josef|příjmení=Blaha|odkaz na autora=Josef Blaha|titul=Židovské myšlení jako inspirace nejen pro křesťany|místo=Brno|rok=2008|vydavatel=Marek Konečný|isbn=978-80-903860-0-6|stránky=68-71}} a žije tedy bez jejích „morálních omezení“{{Citace monografie|jméno=Abraham|příjmení=Cohen|odkaz na autora=Abraham Cohen|titul=Talmud (pro každého)|místo=Praha|rok=2006|vydavatel=Sefer|isbn=80-85924-49-8|stránky=39}} nebo brání druhým v tom, aby žili v souladu s jejími [[micva|micvot]] – například formou zákazů či pronásledováním. V minulosti svými [[dekret]]y, jimiž bylo zakazováno zachovávat Tóru, proslul především [[Seleukovská říše|seleukovský vládce]] [[Antiochos IV. Epifanés]]{{Citace monografie|jméno=Peter|příjmení=Schäfer|odkaz na autora=Peter Schäfer |titul=Dějiny Židů v antice|místo=Praha|rok=2003|vydavatel=Vyšehrad|isbn=80-7021-633-6|stránky=51}}. Modlářství je v judaismu vnímáno jako přestoupení všech micvot, „neboť uctíváním jiného božstva člověk popírá existenci či moc Boha a vyznává, že se necítí vázán ničím, co Bůh přikázal“.{{Citace elektronického periodika |titul=Časopis Šavua tov 33/5767, str. 7 |url=http://www.olam.cz/aktuality/sidry/5767/bemidbar/shlach_lecha.pdf |datum přístupu=2013-06-04 |url archivu=https://web.archive.org/web/20150512130727/http://www.olam.cz/aktuality/sidry/5767/bemidbar/shlach_lecha.pdf |datum archivace=2015-05-12 }} Podle [[Talmud]]u byl svět zničen potopou mimo jiné i kvůli tomu, že se lidé dopouštěli ''avoda zara''. Proto je zákaz praktikování ''avoda zara'' vztahován i na nežidy v tzv. [[sedm noachidských přikázání|''ševa micvot bnej Noach'']] (שֶׁבַע מִצְווֹת בְּנֵי־נֹחַ). [73] => [74] => == Modloslužba v křesťanství == [75] => Pohled křesťanských náboženství na modloslužbu lze rozdělit do dvou základních proudů. První skupinu tvoří katolíci a ortodoxní křesťané, druhou pak především reformované církve. [76] => [77] => Rozdíl v chápání vzniká z rozdílného výkladu Desatera, kde se praví: [78] => „Nebudeš mít jiného boha mimo mne. Nezobrazíš si Boha zpodobením ničeho, co je nahoře na nebi, dole na zemi nebo ve vodách pod zemí. Nebudeš se ničemu takovému klanět ani tomu sloužit. Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, Bůh žárlivě milující. Stíhám vinu otců na synech do třetího i čtvrtého pokolení těch, kteří mě nenávidí, ale prokazuji milosrdenství tisícům pokolení těch, kteří mě milují a má přikázání zachovávají. (Exodus 20,1-26)“ [79] => Zdá se, že obě skupiny se shodnou na odsuzování modloslužby v nekřesťanských náboženstvích. Dále se už ale rozcházejí. [80] => [81] => Katolická církev i pravoslavní totiž používají při svých bohoslužbách předměty jako kříže, obrazy, kadidlo, kalichy, Bibli, svíčky atd. Tyto předměty jsou jimi označovány za objekty naplněné Boží slávou a mocí, tedy prázdné formy, jejichž obsahem se stane Bůh. Uctívání předmětů samotných je tedy zakázáno, uctívání Boha naplňujícího tyto předměty je však povoleno, ba nařízeno. [82] => Tyto církve se v této otázce odvolává především na práci svatého Jana Damašského, který ve svém díle obhajuje určité prvky modloslužby obsažené v katolicismu. Tvrdí, že je špatné pokoušet se zobrazit neviditelného Boha, ovšem v okamžiku, kdy Bůh nabyl podoby a sestoupil na zem (příchodem Ježíše Krista), je možné jeho podobu zakreslit. Také uvádí, že pohled na zobrazování božských stvoření nebyl tak přísný ani v původním Judaismu. Toto tvrzení podkládá zmínkami o vyobrazeních cherubínů na Arše Úmluvy, či zmínkami o stříbrných hadích sochách v knize Numeri. Také definuje vnější podoby uctívání idolů a tvrdí, že existuje množství odlišných způsobů. Křesťanský způsob podle něj slouží pouze k úctě Boha, a proto je v pořádku. Hlavní myšlenkou jeho spisu O pravé víře zní „Čest prokazovaná ikoně přechází na prototyp. A prototypem je to, co je na ikoně zobrazeno.“, čímž by se dal přesně vystihnout postoj katolické církve. [83] => [84] => Na druhé straně reformované církve tyto projevy odmítají a v důsledku toho zejí jejich chrámy prázdnotou. Běžně je v nich pouze oltář a kříž. Mnohem závažněji se tento rozdíl projevuje u tzv. přijímání, čí Večeři Páně. Zatímco katolíci věří, že v hostii je obsažen Bůh, reformované církve prožívají Večeři Páně jako hostinu na uctění Jeho památky a Boží přítomnost nespojují přímo s hostií. [85] => [86] => == Modloslužba v islámu == [87] => Muslimové, stejně jako křesťané a Židé, věří v neuchopitelnost Boha lidskou myslí, a proto jim prorok [[Muhammad]] radí, aby se zabývali Božím stvořením, ne Boží podstatou. Z tohoto pohledu je zobrazování náboženských postav, zejména pak Alláha, chápáno jako nevhodné a hříšné. [88] => Podle koránu je modloslužba či zbožšťování jiných osob a věcí kromě jediného boha Alláha ohavným hříchem. Je dokonce označena za jediný neodpustitelný hřích. Idolatrii samotnou popisuje islám, kromě klasického vzývání model a idolů, také jako pýchu a egoismus. [89] => [90] => == Odkazy == [91] => [92] => === Reference === [93] => [94] => [95] => === Související články === [96] => * [[Obrazoborectví]] [97] => [98] => === Externí odkazy === [99] => * {{commonscat|Idolatry}} [100] => * {{Otto|Idololatrie}} [101] => [102] => {{Pahýl}} [103] => {{Autoritní data}} [104] => [105] => [[Kategorie:Náboženské způsoby a chování]] [106] => [[Kategorie:Judaismus]] [107] => [[Kategorie:Křesťanství]] [108] => [[Kategorie:Islám]] [] => )
good wiki

Modloslužba

zlatém teleti Modloslužba nebo idolatrie (z řeckého εἰδωλολατρεία, eidólolatreiá - „služba obrazům“; nedoložený je původ slova z hebrejského עבודת אלילים avodat elilim) je projevování náboženské úcty modlám, fyzickým předmětům, např. sochám, obrazům, symbolům.

More about us

About

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'judaismus','monoteismus','náboženství','křesťanství','Bůh','polyteismus','papež','kemetismus','židé','vandalismus','Mezopotámie','sexuální rituály'

Bůh

Bůh je koncept představující vyšší bytost nebo nadpřirozenou entitu, kterou mnoho kultur a náboženství považuje za stvořitele a vládce světa.

Judaismus

Judaismus je nejstarší abrahamovská náboženská tradice a kultura židovského lidu.

Kemetismus

Křesťanství

Mezopotámie

Mezopotámie je historická oblast nacházející se ve střední části Mezopotámské nížiny (dnešní Jižní Irák).

Monoteismus

Náboženství

Papež

Polyteismus

Vandalismus

Židé

Židé jsou etnickou a náboženskou skupinou, která je spojována s židovským náboženstvím a židovskou kulturou.