Antonín Jaroslav Puchmajer

Technology

12 hours ago

Author

Albert Flores

Antonín Jaroslav Puchmajer (29. května 1794, Přeštice – 17. března 1866, Praha) byl český hudební skladatel a varhaník. Studoval na piaristických kolejích v Nepomuku a Plzni. Poté pokračoval ve studiu u Jana Prokopa Vocea v Praze. V letech 1814–1821 působil jako varhaník v katedrále svatého Víta, Václava a Vojtěcha a zároveň zpěvák v chrámovém sboru. Puchmajer byl autorem především chrámové hudby, ve které kombinoval různé styly a žánry (mše, requiem, moteta). Jeho tvorba byla ovlivněna především barokní hudbou, ale ve svých skladbách také používal romantické prvky. Mezi jeho nejznámější díla patří mše D dur a h moll, které jsou stále pravidelně hrány na koncertech i v chrámech. Puchmajer se stal významným představitelem českého hudebního romantismu a jeho skladby patří mezi významné české chrámové skladby 19. století. Antonín Jaroslav Puchmajer zemřel v roce 1866 v Praze ve věku 72 let. Jeho hudba je stále ceněna a dodnes je součástí české hudební kultury.

Antonín Jaroslav Puchmajer (7. ledna 1769 Týn nad Vltavou - 29. září 1820 Praha) byl český spisovatel, básník, překladatel, vlastenecký kněz a první český romista.

+more images (1)

Životopis

Byl vychován v jihočeské římsko-katolické rodině jircháře Karla Puchmajera v duchu Josefínského osvícenství a ve filantropismu. Vystudoval Arcibiskupský seminář v Klementinu a filosofii na Karlově univerzitě v Praze. +more Po vysvěcení na kněze v únoru 1796 působil jako kaplan a posléze farář v Ktiši na Prachaticku, dále v Prachaticích, Kamenném Újezdě, v Jinonicích (dnes místní část Prahy 5) a v Cítolibech u Loun. V dubnu 1807 se na přímluvu Josefa Dobrovského stal farářem na šternberském panství v Radnicích u Rokycan.

Byl typickým představitelem první generace českých literárně činných obrozenců, vyznavačem anakreontské poezie. Přátelil se nejen s Josefem Dobrovským, obklopil se řadou dalších literátů. +more Spolu se Šebestiánem Hněvkovským a Vojtěchem Nejedlým založili roku 1791 Básnické sdružení v Čechách, nazývané také První novočeská škola básnická či Puchmajerova družina. Připojili se k ní i Moravan Josef Heřman Agapit Gallaš a Slováci Bohuslav Tablic a Juraj Palkovič. V Puchmajerově redakci byl roku 1795 vydán druhý zakladatelský almanach české novodobé poezie (první vydal K. Thám) s názvem Sebrání básní a zpěvů. Další díly puchmajerovského almanachu byly pak vydány v letech 1897, 1898, 1802 a 1814, poslední tři s titulem Nové básně. Význam A. J. Puchmajera spočívá především v redakční práci na těchto (pro znovuobrozenou českou poezii zásadních) almanaších a v neúnavné organizaci raného obrozeneckého hnutí.

Během desetitýdenního pobytu mezi Romy na šternberském panství v Radnicích u Plzně jako vůbec první Čech popsal v roce 1819 romštinu, respektive její český dialekt. Byl proslulý svou pracovitostí a jako kněz lidumil. +more Spolu s přítelem hrabětem Kašparem ze Šternberka se zasloužil o pozvednutí městečka Radnice na významné kulturní centrum, v němž byl mj. v září 1818 slavnostně založen první čtenářský spolek v Čechách. Své národně obrozenecké úsilí upínal také k založení Vlastenského muzea (pozdější Národní muzeum) v Praze, jehož založení se již nedožil.

Zemřel v Praze roku 1820 ve věku 51 let. Pohřben byl na Olšanských hřbitovech.

Na jeho romistickou práci navazoval v 80. letech 19. století Josef Ješina, kněz a romista, autor prvního česko-romského slovníku.

Dílo

Jeho básnické dílo není příliš originální, velmi často bylo ovlivněno německou literaturou.

Rozsáhlá však byla jeho činnost jazykovědná a překladatelská. Byl nejvýznamnějším pomocníkem svého učitele Josefa Dobrovského při práci na prvním díle Německo-českého slovníku, Dobrovský mu také svěřil dokončení druhého dílu. +more V roce 1820 vydal Ruskou mluvnici.

Jako první přečetl Rukopis zelenohorský a vytvořil jeho faksimile. Rukopis byl po anonymním doručení do Muzea předán Kašparu ze Šternberka, v jehož službách působil. +more Puchmajer byl později podezírán z možné účasti na padělání rukopisů Zelenohorského a Královédvorského, také v souvislosti s bájným předkem Šternberků Jaroslavem, kterému je věnována jedna z básní Rukopisu královédvorského.

Krásná literatura, zejm. poezie

Tzv. Puchmajerovy almanachy Sebrání básní a zpěvů I, 1895; Sebrání básní a zpěvů II, 1897; Nové básně (Sebrání básní a zpěvů III), 1898; Nové básně (Sebrání básní a zpěvů IV), 1802; Nové básně (Sebrání básní a zpěvů V), 1814

V tomto pětidílném almanachu, který redigoval, uveřejnil i některé své básně, např. Ódu na Jana Žižku z Trocnova nebo Hlas Čecha.

* Na jazyk český, 1818 (v časopise Hlasatel český) * Král Jiří a Vaněk Všeboj - jedná se o báseň ovlivněnou G. A. +more Bürgerem a jeho písní Der Kaiser und der Abt. * Básně I a II (souborné vydání jeho poezie) - vydáno posmrtně Vojtěchem Nejedlým v letech 1833 a 1837.

Kázání

Nedělní kázání, vydáno posmrtně 1825. * Sváteční kázání, vyd. posmrtně 1826.

Díla filologická

Pravopis rusko-český (1805). Toto dílo položilo základ ruské mluvnice (vydáno českým muzeem pod názvem Lehrgebäude der russichen Sprache. +more Nach dem Lehrgebäude der böhmischen Sprache des H. Abbé Dobrovský), 1820; bylo věnováno ruské carevně a schváleno petrohradskou akademií. * Deutsch-böhmisches Wörtebuch II. - druhý díl slovníku J. Dobrovského, po Puchmajerově smrti toto dílo dokončil Václav Hanka. * Rýmovník aneb Rýmovní slovník (vyd. posmrtně 1824). * Romáňi Čib, das ist Grammatik und Wörterbuch der Zigeuner Sprache, nebst einigen Fabeln in derselben. Dazu als Anhang die Hantýrka oder die Čechische Diebessprache, vyd. posmrtně 1821. Jde o první dílo o romském jazyce na území Čech. Obsahuje stručný nástin gramatiky a základní romsko-německý slovník. V příloze je krátký slovník českého zlodějského argotu zvaného hantýrka; Puchmajerovým záměrem bylo ukázat, že romština a hantýrka jsou dva nepříbuzné jazykové kódy (částí tehdejší české veřejnosti občas zaměňovány).

Překlady

Zpěvy z Čarodějné flétny vybrané (vyd. 1794). +more Anonymní překlad německého textu Mozartovy Kouzelné flétny (pravděpodobný spoluautor s dalšími básníky své básnické družiny). * Chrám Gnídský (vyd. 1804, pak posmrtně 1837 ve 2. dílu Básní). Překlad z francouzštiny (Charles Louis Montesquieu, Le Temple de Gnide). Převod této básně je jedním z nejranějších českých překladů francouzské literatury, nicméně je ovlivněn svou polskou předlohou. K tomuto dílu napsal Puchmajer předmluvu o literární jednotě Slovanů. * Pojednání o bylinářství v Čechách, 1819 (překlad německy psaného díla hraběte Kašpara ze Šternberka).

Important

Kategorie:Čeští lexikografové

Rukopis zelenohorský

Další fotografie

Soubor:Týn nad Vltavou - Puchmajerovo rodiště (Puchmajerova 246) (3). JPG|Rodný dům v Týně nad Vltavou Soubor:Týn nad Vltavou, plaque A. +more J. Puchmayer 01. jpg|Pamětní deska tamtéž Soubor:Fara Radnice detail. JPG|Reléf na faře v Radnici Soubor:Jinonický zámek deska. JPG|Pamětní deska na Jinonickém zámku.

Odkazy

Reference

Literatura

MIKUŠKOVIČOVÁ, J.: Antonín Jaroslav Puchmajer. České Budějovice 1969.

Související články

Česká literatura v letech 1750-1815 * Seznam českých spisovatelů

Externí odkazy

[url=http://leccos. com/index. +morephp/clanky/puchmajer-antonin-jaroslav]A. J. Puchmajer v Ottově slovníku naučném[/url] * [url=http://libri. cz/databaze/kdo18/search. php. zp=1&name=Puchmajer+Anton%EDn]A. J. Puchmajer v Kdo byl kdo v našich dějinách do roku 1918[/url] * [url=http://www. libri. cz/databaze/orient/search. php. name=Puchmajer]A. J. Puchmajer v Kdo byl kdo : Čeští a slovenští orientalisté, afrikanisté a iberoamerikanisté[/url] * [url=http://www. cdct. cz/old/prosopografie. php. osoba=UHVjaG1hamVyO0FudG9uw61uIEphcm9zbGF2ICgxNzY54oCTMTgyMCk%3D]A. J. Puchmajer na stránkách Centra dějin české teologie KTF UK[/url] * [url=http://www. phil. muni. cz/linguistica/art/vecerka/vec-medailonky2. pdf]Radoslav Večerka: Biografickobibliografické medailonky českých lingvistů: bohemistů a slavistů, s. 130[/url] .