Chu Čeng-jen

Chu Čeng-jen (asi 1584/1585-1673/1674) byl čínský malíř, kaligraf, řezbář pečetí, tiskař a vydavatel. Žil v Nankingu, kde vlastnil a s rodinou provozoval vydavatelství zvané Studovna deseti bambusů. V něm podstatně rozvinul tiskařskou techniku, takže byl schopen tisknout mnohobarevné ilustrace s jemnými barevnými přechody. Jeho nejznámějším dílem, vytvořeným ve spolupráci s dalšími umělci, je Příručka malířství a kaligrafie Studovny deseti bambusů (Š’-ču-čaj šu-chua-pchu), která se tiskla ještě dvě stě let po svém vzniku. Jeho podnik také vydával katalogy pečetí, akademické a odborné texty, poezii a ozdobné dopisní papíry.

Chu byl i uznávaným řezbářem pečetí a dokonce vytvořil pečeť pro Ču Jou-sunga, v letech 1644-1645 císaře dynastie Jižní Ming se sídlem v Nankingu. Za odměnu mu byla nabídnuta nižší funkce ve vládním aparátu, kterou však odmítl. +more Po pádu mingského státu a nástupu nového čchingského režimu se stáhl z veřejného života a omezil se na vedení rodinného podniku.

Jména

Chu Čeng-jen používal zdvořilostní jméno Jüe-cchung a pseudonymy Cch’-kung , Mo-an lao-žen a Š’-ču-čaj ču-žen .

Život

+more_Omítka_je_stará_a_špinavá,_po_levé_straně_u_zdi_stojí_zelená_popelnice,_ve_výši_cca_tří_metrů_bezprostředně_před_přístavkem_vede_spleť_drátů_elektrického_vedení. '>Vchod do Chu Čeng-jenova domu v Siou-ning Chu Čeng-jen se narodil v okrese Siou-ning (v mingské prefektuře Chuej-čou, v moderní provincii An-chuej) roku 1584 nebo začátkem roku 1585. Jeho otec i starší bratr Chu Čeng-sin provozovali lékařství v oblastech kolem Lu-anu a Chuo-šanu. Chu Čeng-jen cestoval s nimi poté, co dosáhl třicítky. Proto je obvykle i Chu Čeng-jen považován za lékaře, ačkoli nejranější zdroje, které to tvrdí, pocházejí až z druhé poloviny 19. století.

Někdy před rokem 1619 se Chu Čeng-jen přestěhoval do Nankingu, kde žil se svou manželkou příjmením Wu. Bydleli v domě na Ťi-lung-šanu , nyní také známém jako Pej-ťi ke, kopci stojícím severně od městských hradeb. +more V přední části pozemku rostlo více než deset bambusů. Podle nich Chu Čeng-jen pojmenoval své sídlo Š’-ču-čaj . Š’-ču je „deset bambusů“, čaj značí studovnu, zejména studovnu literárního učence, esejisty a kritika. Česky je překládána jako Síň deseti bambusů, Studovna deseti bambusů, Studio deseti bambusů, Ateliér u deseti bambusů. Dům fungoval i jako sídlo jeho tiskařského podniku, v němž zaměstnával deset zkušených řemeslníků, včetně obou bratrů, Čeng-sina a mladšího Čeng-singa a synů Čchi-pchua a Čchi-iho . Pravděpodobně najímal i malíře vytvářející některé ilustrace.

Během Chuova života byla dynastie Ming, která vládla Číně necelá tři století, svržena a nahrazena dynastií Čching. Po pádu mingského hlavního města Pekingu v roce 1644 a smrti císaře Čchung-čena vznikla nová mingská vláda v Nankingu v čele s Čchung-čenovým bratrancem Ču Jou-sungem na císařském trůnu. +more Chu Čeng-jen, který byl známý řezbou pečetí a výborným pečetním písmem, vytvořil pečeť nového císaře. Vláda mu za odměnu nabídla místo písaře sekretariátu (čung-šu še-žen), obvykle udělované řemeslníkům pracujícím u císařského dvora, ale Chu ho nepřijal, ačkoli poté titul čung-šu še-žen použil v některých svých osobních pečetích.

Podle Ztracené historie jihu (Nan-ťiang i-š’) čchingského učence Wen Žuej-lina před čchingským dobytím Nankingu Chu Čeng-jen studoval na tamní Národní univerzitě a jako student přidělený na ministerstvo obřadů sepisoval oficiální vládní výnosy. V uznání za svou práci byl přijat do akademie Chan-lin, ale než mohl jmenování přijmout, byl Peking dobyt Mandžuy. +more Wenova práce byla vytištěna až roku 1830, poté co delší dobu kolovala v rukopisech. Avšak vzhledem k tomu, že Chu Čeng-jenovy biografie sestavené jeho současníky neobsahují žádnou zmínku o těchto událostech, byla jeho kariéra od univerzity do akademie zřejmě vymyšlena až po jeho smrti, s cílem předvést ho jako úspěšného vzdělance a úředníka.

Chu Čeng-jen se roku 1646, po dobytí Nankingu a většiny Číny mandžuskou dynastií Čching, stáhl z veřejného života, zřejmě kvůli svému spojení s Ču Jou-sungovým režimem, a soustředil se na práci v rodinném nakladatelství. Až do pozdního věku udržoval kontakty s kolegy z uměleckých kruhů, například Siao Jün-cchungem a Lü Liou-liangem, kteří ho navštívili v letech 1667 a 1673. +more Zemřel v devadesáti letech věku (podle tradičního čínského počítání) koncem roku 1673 nebo začátkem roku 1674.

Umělecká a nakladatelská činnost

Řezba pečetí

Příklady otisků Chu Čeng-jenových pečetí Chu Čeng-jen byl dovedný kaligraf, který ovládal všechny styly čínského písma - písmo pečetní, úřednické, kurzivní i konceptní, jako nakladatel vyráběl i kvalitní papír a tuš. +more Vynikl však jako řezbář pečetí, vyrábějící osobní pečetě pro četné hodnostáře. Jeho styl vycházel z klasického pečetního písma dynastie Chan, přičemž následoval chuejčouskou školu řezby pečetí, založenou jeho současníkem Che Čenem. Chuova kaligrafie, ačkoli kompozičně pečlivě vyvážená, byla poněkud hranatější a pevnější než klasické modely, které si bral za vzor. Na rozdíl od jiných chuejčouských umělců Chu nepoužíval běžnou praxi imitace vlivů stárnutí na pečetě, pomocí nichž se řezbáři pokoušeli vyvolat pocit starobylosti přibližující jejich pečetě starověkým vzorům.

Chu Čeng-jenovy práce byly známy i mimo jeho region. Čou Liang-kung, úředník, básník a znalec umění žijící v Nankingu ve stejnou dobu jako Chu, uvedl ve svém Životopise řezbářů pečetí (Jin-žen čuan), že Chu „pro cestovatele hledající poklady vytváří miniaturní kamenné plastiky s nápisy ve starobylém pečetním písmu“, z čehož vyplývá, že jeho řezbářské práce byly oblíbené u návštěvníků a cestovatelů procházejících Nankingem.

V roce 1644 Chu Čeng-jen přijal úkol vytvořit novou císařskou pečeť pro mingského císaře v Nankingu Ču Jou-sunga; k práci se připravil půstem a modlitbami, poté vyřezal pečeť. Panovníkovi představil své dílo společně s esejem Velké vzývání pečeti (Ta-pao čen), ve kterém naříkal nad ztrátou Čchung-čenových pečetí a prosil Nebesa o milost při jejich obnovení. +more Chu byl znepokojen, že by jeho esej mohl být přehlížen, protože ho nenapsal v rýmovaném pravidelném paralelním stylu (pchien-tchi), vyžadovaném při psaní takzvaných osmidílných esejů u úřednických zkoušek, ale přesto jeho podání i samotná pečeť byly mingským císařským dvorem přijaty.

Vydavatelství

+more'>Kaki a tři žluté mandarinky, ilustrace z Příručky malířství a kaligrafie Studovny deseti bambusů, ukázka barevných přechodů v knižní ilustraci dosažených Chu Čeng-jenovými tiskovými metodami. Přes svou pověst umělce a řezbáře pečetí byl Chu Čeng-jen především vydavatel. Jeho nakladatelství vydávalo práce o kaligrafii, poezii a umění; lékařské učebnice; knihy o etymologii a fonetice; a díla konfuciánských klasiků, jakož i komentáře k nim. Na rozdíl od jiných vydavatelů v regionu nepublikoval dramata, romány, ani jinou beletrii. Zaměření na akademické texty bylo pravděpodobně důsledkem umístění nakladatelství: vrch, na kterém se Chu usadil, byl právě na sever od nankingské státní univerzity Kuo-c’-ťien, spolehlivého odbytiště akademických textů, příruček a učebnic. V letech 1627-1644 Chu Čeng-jenovo nakladatelství vytisklo přes dvacet knih tohoto druhu, zaměřených na majetné a vzdělané publikum. K nejranějším publikacím nakladatelství patřily lékařské učebnice, z nichž první, Ověřené léky pro deset tisíc nemocí (Wan-ping jen-fang) byla zveřejněna roku 1631 a znovu vydána o deset let později. Chu Čeng-jenův bratr Chu Čeng-sin byl lékař a zdá se, že i autor těchto knih.

+more'>Dopis Chuova současníka a mingského loajalisty Cou Č’-lina, na dekorativním papíru Studovny deseti bambusů Během 30. let 17. století Chu Čeng-jen vydával také politické práce sestavené vysokými úředníky mingské vlády; například roku 1633 Životopisy příkladných [služebníků] mingského císaře (Chuang Ming piao-čung ťi ), soubor biografií úředníků věrných druhému mingskému císaři Ťien-wenovi, sestavený významným hodnostářem Čchien Š’-šengem, a Edikty mingských císařů (Chuang Ming čao-č’), soubor vybraných výnosů mingských panovníků. Po pádu dynastie Ming Chu svůj dům a podnik přejmenoval na Síň zakořeněnou v minulosti (Ti-ku-tchang) na znamení své věrnosti zaniklé dynastii, přestože (zřejmě v dotiscích starších knih) nadále používal i značku Deset bambusů. Navzdory Chuově odchodu z veřejného života po roce 1646 podnik pokračoval v publikační činnosti i za nové, čchingské vlády, přičemž se zaměřil na katalogy pečetí vyrobených Chu Čeng-jenem pro zákazníky z Nankingu a okolí.

V mingském období technika barevného tisku v Číně značně pokročila. Ve svém podniku Chu Čeng-jen experimentoval s různými variantami tiskových forem, hledal způsob výroby mnohobarevných tisků a reliéfního potisku. +more Nakonec byl schopen vydat některá díla v barvě jako první tiskař v Číně, přičemž používal techniku tisku známou jako tou-pan jin-šua ( „uspořádané desky“). Způsob tisku spočíval v použití více dřevěných tiskových forem (štočků), jedné pro každou barvu a část obrazu. Tisk byl dlouhý a pečlivý proces, který vyžadoval vyrytí třiceti až padesáti štočků a až sedmdesát obarvení a otisků štočků na jednu ilustraci. Chu rovněž používal podobnou techniku tisku z více tiskových desek nazývanou tchao-pan jin-šua , používanou už v jüanském období před dvěma stoletími, ale v jeho době opět přicházející do módy. Zdokonalil ji zavedením stírání některých barev z desek před tiskem; to mu umožnilo dosáhnout gradaci a modulaci odstínů, která dříve nebyla možná.

V některých tiscích Chu využil techniku slepotisku, známou jako „reliéfní vzory“ (kung-chua) nebo „ražené desky“ (kung-pan), spočívající v použití dřevěné desky bez barvy, která na papír otiskla pouze reliéfní vzor. Používal ji k vytvoření plastického efektu u mraků a ke zvýraznění vody nebo květů a listů u rostlin. +more Byla to nová technika, vynalezená Chuovým současníkem Wu Fa-siangem, také vydavatelem z Nankingu. Wu ji poprvé použil ve svém Katalogu rozličných dopisních papírů z Pavilónu květů (Luo-süan pien-ku ťien-pchu), vydaném roku 1626. Chu i Wu používali reliéfní tisk k výrobě ozdobných dopisních papírů, jejichž prodej poskytoval doplňkový příjem jejich podnikům.

Nejvýznamnější tisky

+more_Od_středu_dolů_tříznakový_čínský_nápis_ukončený_otiskem_červené_pečeti. '> Zasněžený bambus, ilustrace z Příručky malířství a kaligrafie Studovny deseti bambusů Chuovo nejpozoruhodnější dílo je Příručka malířství a kaligrafie Studovny deseti bambusů (Š’-ču-čaj šu-chua-pchu), antologie 186 ilustrací, 140 básní a 30 stran textu od zhruba třiceti různých umělců, malířů a kaligrafů (včetně samotného Chu Čeng-jena), publikovaná roku 1633. Sestává z osmi sekcí, které jsou rozděleny vždy na dva svazky. Každá sekce je věnována jedné z kategorií přírodnin, a sice orchidejím, bambusu, květům švestek, tušovým květinám (v kruhových kompozicích), skalám, ptákům a ovoci, v osmé všeobecné sekci jsou příklady z předešlých kategorií a listy květin. Některé z těchto sekcí byly již dříve vydány samostatně. Kniha měla sloužit jako umělecká učebnice, s pokyny pro správné držení štětce a vysvětlením technik psaní a kreslení, přičemž obsahovala i několik ilustrací určených malířům-začátečníkům ke kopírování. Ačkoli tyto instrukce obsahovaly pouze sekce o orchidejích a bambusu, kniha je i tak prvním příkladem kategorizačního a analytického přístupu k čínské malbě. Je také první čínskou knihou vytištěnou barevným dřevotiskem. Chu v ní používal svou metodu soutisku více tiskových forem pro získání gradace barev v ilustracích. Příručka je vázána v motýlkové vazbě (chu-tie čuang), v níž jsou vytištěné dvoustránkové listy přeloženy na polovinu a slepeny v místě ohybu, takže ve výsledku ilustrace zabírají dvě stránky a chybí mezera běžně oddělující text nebo obrázek na jednotlivých stránkách. Cambridgeská univerzitní knihovna v srpnu 2015 vydala kompletní digitální scan příručky, zahrnující veškerý text i ilustrace. Charles Aylmer, vedoucí čínského oddělení Univerzity v Cambridgi, digitalizaci komentoval slovy „vazba je tak křehká a kniha tak jemná, že jsme ji před digitalizací, i přes její nesporný historický význam, nedovolovali prohlížet nebo studovat“.

Příručka malířství a kaligrafie Studovny deseti bambusů si záhy získala oblibu, zejména u studentů malířství, a udržela si ji po staletí; dotiskována byla až do pozdně čchingské doby. Kniha ovlivnila barevný tisk v celé Číně, v níž připravila cestu pro pozdější, ale známější, Příručku ze Zahrady hořčičného semínka (Ťie-c’-jüan chua-čuan), a také v Japonsku, kde byla přetištěna a předznamenala vývoj v barevném dřevotisku nišiko-e, používaném především v žánru obrazů ukijo-e.

Druhým významným tiskem Chu Čeng-jena byly Dopisní papíry Studovny deseti bambusů (Š’-ču-čaj ťien-pchu), kolekce vzorků papíru, v nichž využil techniku slepotisku kung-chua, aby ilustrace nechal vyniknout pomocí plastického efektu. Přestože kniha byla především katalogem dekorativních dopisních papírů, obsahovala také obrazy skal, lidí, rituálních nádob a dalších objektů, roztříděných do třiadvaceti kategorií. +more Celkem obsahovala 280 komentovaných vzorů a dvě předmluvy respektovaných vzdělanců. Chu ji publikoval roku 1644 a znovu následující rok. Moderní vydání vyšlo ve čtyřech svazcích mezi léty 1934 a 1941 péčí Čeng Čen-tuoa a Lu Süna, revidované vydání bylo publikováno roku 1952.

Další publikace

K dalším dílům publikovaným Chuovým nakladatelstvím patřil přetisk Čou Po-čchiho příručky pečetního písma Šest [stylů] kaligrafie, správné a nesprávné (Liou-šu čeng-e) a související Nezbytná zjištění v kaligrafii (Šu-fa pi-ťi), která vysvětlovala třídění a varianty znaků, i běžné chyby v psaní.

Se svým bratrem Chu Čeng-sinem sestavil nové vydání základních textů konfuciánských klasiků, nazvané Standardizovaný text Čtyř knih (S’-šu ting-pen pien-čeng, 1640), v němž kladl důraz na správnost textu a vysvětlování výslovnosti znaků. Podobný přístup zaujal i u Nejdůležitějších zásad psaní Tisíce znaků v šesti stylech písma (Čchien-wen liou-šu tchung-jao, 1663), které zkompiloval s pomocí svého učitele kaligrafie Li Tenga. +more Nejdůležitější zásady Chu publikoval po Li Tengově úmrtí, částečně k jeho poctě.

Vedle vydávání soudobých i starších básní Chu se svými bratry sestavil učebnici poezie z textů jejich současníka Jie Tching-sioua, nazvanou jednoduše Diskuse o poezii (Š’-tchan, 1635). K dalším knihám poezie vydaným podnikem bratří Chuů patřily Užitečné zásady pečlivé tvorby ve vybraných tchangských básních (Lej-süan tchang-š’ ču-tao wej-ťi), které byly kompilací několika publikací o tchangské poezii s přidaným Chu Čeng-jenovým kolofonem.

Nakladatelství Deseti bambusů vydávalo i různorodé příručky, například Příručku čtyř- a šestislabičných vhodných frází (S’-liou jüan-jang pchui, 1634), určenou čtenářům toužícím vylepšit si svůj literární styl. K méně známým publikacím nakladatelství patřil text o čínském dominu Pchaj-tchung fu-jü , napsaný pod pseudonymem, ale s předmluvou Chu Čeng-jena.

Galerie

Ilustrace z Příručky malířství a kaligrafie Studovny deseti bambusů

Soubor:Orchid - Hu Zhengyan. PNG|Orchidej|alt= Barevná kresba orchideje, dva trsy úzkých dlouhých modrošedých listů, v jednou i větévka se světle oranžovými květy, světle béžové pozadí Soubor:Chrysanth - Hu Zhengyan. +morePNG|Chryzantéma|alt= V centru velký světlý květ splývající s pozadím, vlevo a vpravo větve s tmavě zelenými trojlaločnými listy Soubor:Hu Zhengyan Apple Blossom. PNG|Jabloňové květy|alt= V popředí v centru tuší načrtnutá větev se dvěma velkými bílými květy obklopenými tmavě zelenými listy, v pozadí dvě větévky s menšími květy a nerozvitými poupaty Soubor:Cherry and bamboo. PNG|Třešňové květy a bambus|alt= Tušová kresba větve bambusu a několika třešňových větví obsypaných květy Soubor:Bird on a Flowering Branch. jpeg|Ptáček na kvetoucí větévce|alt= V centru hnědavý ptáček sedící na řídce olistěné větvi se žlutými kvítky táhnoucí se zprava Soubor:Hu Zhengyan - Three Oranges on Knotted Stand, ca. 1633. jpg|Tři pomeranče na dřevěné podložce|alt= tři žluté pomeranče, jeden s krátkou stopkou s několika zelenými listy, ležící na dřevěné podložce Soubor:Birdonabranch. PNG|Ptáček na větvi|alt= V centru barevný ptáček (bíločerný trup, červeně, modře a žlutě vybarvená křídla, zejména na koncích), sedí na olistěné trnité větvi s velkým bílým květem a poupětem Soubor:Mushrooms Hu Zhengyan. PNG|Muchomůrky|alt= Tušová jemně kolorovaná stylizovaná kresba několika hub rostoucích na kamenité louce, louka je světle zelená kde se stýká tráva s kameny, houby s klobouky nepravidelných hranatých tvarů mají každá jinou barvu - červenou, žlutou, modrou, béžovou Soubor:Chestnuts - Hu Zhengyan. PNG|Kaštanovník|alt= Větévka se třemi ochmýřenými plody a třemi listy, pod ní tři kaštany. Tušová kolorovaná kresba Soubor:Persimmon - Hu Zhengyan. PNG|Mandarinky|alt= Olistěná větévka se třemi mandarinkami, tušová kolorovaná kresba Soubor:Plum Blossoms and Pine - Hu Zhengyan. PNG|Švestkové květy a borovice|alt= Větší zkroucená borovicová větev s trsy jehličí kreslená tuší, proplétá se s menšími hnědými větévkami s drobnými žlutými kvítky Soubor:Brush position. PNG|Kresba správného držení štětce|alt= Tušová kresba ruky držící štětec, s komentářem v čínských znacích.

Tisky

Historikové sestavili seznam 27 publikací Chu Čeng-jenova studia. Vybrané tisky: * (Wan-ping jen-fang, Ověřené léky pro deset tisíc nemocí), 1631, 1641 ** * (Š’-ču-čaj kchan siou-čen-pen i-šu š’-san čung), 1632, 23 ťüanů * (Šang-chan san čung siou-čen-pen), 1633 * Chu Čeng-jen (ed. +more) : (Š’-ču-čaj šu-chua-pchu, Příručka malířství a kaligrafie Studovny deseti bambusů), 1633 ** * ČCHIEN Š’-šeng: (Chuang Ming piao-čung ťi, Životopisy příkladných [služebníků] mingského císaře), 1633, 12 ťüanů * KCHUNG Čen-jün: (Chuang Ming čao-č’, Edikty mingských císařů), 1634, 10 ťüanů * ČOU Po-čchi: (Liou-šu čeng-e, Šest [stylů] kaligrafie, správné a nesprávné), 1634, 5 ťüanů * SU Jen: (S’-liou jüan-jang pchui, Příručka čtyř- a šestislabičných vhodných frází), 1634, 6 ťüanů * JIE Tching-siou: (Š’-tchan, Diskuse o poezii), 1635, 1 ťüan * PCHAN Jou-lung: (Ku-ťin š’ jü-cuej), 1636, 15 ťüanů * CHU Čeng-sin, Chu čeng-jen (ed. ) (S’-šu ting-pen pien-čeng, Standardizovaný text Čtyř knih), 1640 * ČUNG Li: (Pchaj-tchung fu-jü), 1640 * (Š’-ču-čaj ťien-pchu, Dopisní papíry Studovny deseti bambusů), 1644, 1645 ** * (Šu-fa pi-ťi, Nezbytná zjištění v kaligrafii), nedatováno * ČOU Žu-teng et al. : (Lej-süan tchang-š’ ču-tao wej-ťi, Užitečné zásady pečlivé tvorby ve vybraných tchangských básních), nedatováno * (Jin-cchun čchu-ťi, Zachované pečetě, první sbírka), 1647 ** * (Jin-cchun süan-lan), 1660-1661 ** * LI Teng: (Čchien-wen liou-šu tchung-jao, Nejdůležitější zásady psaní Tisíce znaků v šesti stylech písma), 1663, Li Čung-čching a Li Siang-jen ověření textu, Chu Čeng-jen příprava vydání a desek.

Odkazy

Poznámky

Reference

Literatura

Externí odkazy

Kategorie:Mingští umělci Kategorie:Mingští podnikatelé Kategorie:Čchingští umělci Kategorie:Čchingští podnikatelé Kategorie:Čínští kaligrafové Kategorie:Čínští malíři Kategorie:Čínští nakladatelé Kategorie:Čínští tiskaři Kategorie:Lidé z An-chueje Kategorie:Narození 1584 Kategorie:Úmrtí 1674 Kategorie:Muži Kategorie:Kaligrafové 17. +more století Kategorie:Malíři 17. století Kategorie:Čínští řezbáři pečetí.