Jurij Lomonosov

Jurij Vladimirovič Lomonosov (24. dubna 1876 Gžatsk - 19. listopadu 1952 Montréal) byl ruský železniční inženýr a vůdčí osobnost v rozvoji ruských železnic na počátku 20. století. Nejvíce se proslavil návrhem a konstrukcí první provozuschopné dieselové lokomotivy na světě, která byla dokončena v roce 1924 a uvedena do provozu v roce 1925. Na konci 20. let 20. století Lomonosov emigroval do Evropy a později se stal britským občanem.

Mládí

Lomonosov se narodil v roce 1876 v Gžatsku (nyní Gagarin) ve Smolenské oblasti v Rusku. Jeho otec Vladimir Grigorijevič Lomonosov byl bývalý důstojník kavalérie, který pracoval od roku 1870 jako soudce. +more Jeho matka Marija Fjodorovna Lomonosova (rozená Pegelau) byla ženou v domácnosti známou založením veřejné knihovny.

V souladu s rodinnou tradicí vstoupil Lomonosov roku 1887 do moskevského 1. kadetního sboru. +more Poté se však rozhodl opustit svou vojenskou kariéru a věnovat sr inženýrství. V roce 1893 Lomonosov složil přijímací zkoušku a zahájil studium na Petrohradské státní univerzitě dopravy a spojů. Po absolutoriu pracoval v Charkovském lokomotivním závodě a poté se v říjnu 1898 stal asistentem ředitele železničního depa na trati Charkov-Nikolajev. V roce 1898 začal navrhovat a zkoušet lokomotivy, které se staly jeho celoživotním zaměstnáním. V roce 1899 mu bylo nabídnuto místo učitele na Varšavském polytechnickém institutu, kde přednášel teorii a řízení lokomotiv. Ruské ministerstvo komunikací ho mezitím schválilo do funkce inspektora ruských státních a soukromých drah.

Osobní život

V květnu 1897 se Lomonosov oženil se Sofijou Alexandrovnou Antonovičovou, dcerou železničního konstruktéra A. I. +more Antonoviče. Na svatební cestě pár navštívil Německo, Belgii, Británii a Švédsko. Jejich vztahy ochladly v roce 1907, kdy Sofija Alexandrovna odjela do Švýcarska studovat medicínu a vzala s sebou jejich děti. Jejím odchodem bylo manželství ukončeno. Lomonosovovi se o domácnost starala jeho sekretářka Raisa Rosen a později v srpnu 1908 se stala jeho manželkou. Měli syna Jurije, který se narodil v Nikopolu a většinu života pracoval v Británii.

Práce v Kyjevě

V roce 1902 se Lomonosov stal profesorem Kyjevského polytechnického institutu. Později byl se skupinou 100 studentů vyslán na inspekci Čínské východní dráhy za účelem její rekonstrukce. +more Během cesty navštívil řadu měst Dálného východu včetně Irkutska, Charbinu, Port Arthuru, Vladivostoku a také některá města v Japonsku (Nagasaki) a Číně (Peking). Výsledky expedice byly částečně oznámeny na setkání s ministrem financí Sergejem Wittem, se kterým Lomonosov otevřeně hovořil o krádežích a korupci na Čínské východní dráze. Toto setkání posílilo obraz Lomonosova jako čestného a nekompromisního veřejného činitele.

Během svého pobytu na Kyjevském polytechnickém institutu se Lomonosov připojil k rychle rostoucímu socialistickému hnutí a stal se zaníceným marxistou. Do komunistické strany však nevstoupil, což po Říjnové revoluci bránilo jeho dalšímu postupu. +more Jako inspektor ruských drah Lomonosov často cestoval do zahraničí, aby se seznámil se zkušenostmi s organizací dopravy v jiných zemích. V listopadu 1902 se zúčastnil Mezinárodního kongresu železničních dopravních inženýrů, konaného ve Vídni, kde se seznámil s pracemi rakouských a maďarských inženýrů. Na jaře 1903 navštívil také Itálii, Švýcarsko, Francii a Španělsko.

V dubnu 1905 se Lomonosov habilitoval na téma dynamika lokomotiv a stal se nejmladším řádným profesorem ústavu. V prosinci 1907 byl jmenován přednostou lokomotivního úseku Svatokateřinských drah. +more V tomto období se přesvědčil o marnosti parních strojů a dospěl k závěru, že budoucnost patří úspornějším lokomotivám se spalovacími motory. V roce 1909 začal konstruovat spalovací motorové vozy s třecí převodovkou (od vznětového motoru k hnací nápravě). V červenci 1914 ministerstvo železnic schválilo jeho návrh a vyčlenilo finanční prostředky na výrobu dvou lokomotiv, ale projekt zastavila 1. světová válka.

Během těchto let se Lomonosov stal uznávanou autoritou v oblasti vybavení lokomotiv v Rusku a vedl oddělení na Kyjevském polytechnickém institutu. Založil teorii trakčních lokomotiv a rozvinul vědecký základ pro provozování železnic, který shrnul ve dvou knihách vydaných v roce 1912: Výpočet trakce a aplikace grafických metod na ně a Vědecké problémy železničního provozu. +more Spolu se svými studenty vytvořil Lomonosov v roce 1908 první výzkumnou instituci věnovanou lokomotivám - Kancelář experimentování s typy motorů, která se po říjnové revoluci přeměnila na Experimentální ústav spojů.

V sovětském Rusku

Lokomotiva JUe 001 V červnu 1917 vyslala prozatímní vláda Lomonosova jako zástupce ministerstva železnic na diplomatickou misi do Ameriky. +more Tam se dozvěděl o Říjnové revoluci v Rusku. Na podzim 1919 se vrátil do Ruska, protože se Američané rozhodli pozastavit prodej motorů do sovětského Ruska. V roce 1920 působil Lomonosov krátkodobě ve funkci technického vedoucího projektu Algemba, což byla první „stavba komunismu“ v Sovětském svazu. V listopadu 1920 byl Lomonosov jmenován zmocněncem Rady lidových komisařů pro železniční zakázky v zahraničí. V této funkci odjel do Berlína, kde v letech 1920-1923 organizoval nákup německých a švédských lokomotiv pro Rusko.

Během této doby Lomonosov nezastavil svou inženýrskou a vědeckou činnost. V letech 1923 až 1924 se ujal úkolu vytvořit první ruský dieselový motor s elektrickým převodem. +more S využitím svých administrativních schopností sestavil Lomonosov kreativní tým inženýrů a vědců, kterým se již na jaře 1924 podařilo navrhnout a postavit prototyp. Lokomotiva prošla všemi státními zkouškami a zkouškami a v únoru 1925 byla oficiálně uvedena na sovětských drahách pod číslem JUe 001 . Ačkoli bylo mnohem dříve v různých zemích vyrobeno několik jiných prototypů, tato lokomotiva je považována za první provozuschopnou tažnou dieselovou lokomotivu na světě.

Život v zahraničí

V letech 1924 až 1925 Lomonosov žil a pracoval v Berlíně a posílal zprávy o svých stycích s německými výrobci lokomotiv. Přestože byl uznáván jako otec první ruské dieselové lokomotivy, jeho popularita mezi sovětskými politiky klesla. +more Během tohoto období se Lomonosov rozhodl nevrátit se do Sovětského svazu. Pokračoval ve vydávání knih a začal pracovat jako konzultant a učitel. Jeho profesnímu uplatnění bránilo několik faktorů jako nedostatečná znalost němčiny a angličtiny a jeho nízká obliba kvůli sovětskému původu - Lomonosov nezískal svoji předchozí popularitu, ani pracovní možnosti, jaké měl v Rusku. V letech 1927 až 1948 se pohyboval po několika zemích Evropy a Spojených státech, dočasně získával projekty a zastával rozličné pracovní pozice. V Británii spolupracoval s talentovaným fyzikem Pjotrem Kapicou; zejména se neúspěšně pokoušeli získat patent na elektromechanický brzdový systém lokomotiv.

V roce 1938 Lomonosov a jeho manželka Raisa přijali britské občanství. V letech 1948-1950 odjel se svým synem Jurijem za přáteli do USA a poté se přestěhoval do Kanady, kde po krátké nemoci zemřel.

Odkazy

Poznámky

Reference

Externí odkazy

Literatura

Kategorie:Ruští vynálezci Kategorie:Ruští inženýři Kategorie:Úmrtí v roce 1952 Kategorie:Narození v roce 1876 Kategorie:Muži