Cesko.wiki Lidové divadlo (spolek)
Author
Albert FloresKlub českých a německých divadelních pracovníků
Bylo sdružení jevištních umělců obou národností, které bylo založeno v Praze dne 24. června 1935. +more První veřejná schůze se konala 21. prosince 1935. Předsedou Klubu byli herec a režisér ND Václav Vydra a Fritz Valk, člen Německého divadla v Praze. Místopředsedou Klubu byl režisér ND Karel Dostal, jednateli pak režisér Městských divadel pražských František Salzer (za české pracovníky) a Walter Taub, herec a režisér Německého divadla v Praze, za německé pracovníky. Představitele Klubu přijal ještě před oficiálním založením Klubu prezident dr. Edvard Beneš dne 15. května 1935.
Klub měl pobočky v Moravské Ostravě (od října 1936) a v Brně (od března 1938). Klub organizoval představení na upevnění protifašistické akční jednoty českých a německých divadelníků.
Při Klubu byly utvořeny dvě návštěvnické organizace:
* Lidové divadlo * Deutsche Volksbühne (Deutsches Volkstheater)
Vznik Lidového divadla
Organizace byla ustavena 22. dubna 1937. Její základ byl tvořen Svazem DDOČ, sociálně demokratickou Dělnickou akademií a národně socialistickou Ústřední školou dělnickou.
Prvním předsedou organizace se stal Julius Lébl, který byl spoluzakladatelem organizace a tajemníkem Jiří Kupka. Kancelář Lidového divadla byla v pražské Lützowově třídě č. +more 21 (nyní Opletalova ulice), později se přestěhovala do Vladislavovy ulice č. 6 a členskou prodejnu mělo v Ostrovní ulici č. 20.
Prvním představením s účastí Lidového divadla byla Čapkova Bílá nemoc v pražském Stavovském divadle dne 24. dubna 1937 v režii Karla Dostala s Hugem Haasem v roli Dr. +more Galéna a Zdeňkem Štěpánkem jako Maršálem.
Heslo Lidového divadla
„Divadlo všem - všichni do divadla!“
Činnost Lidového divadla
Organizace zakupovala vybraná představení, především protifašisticky zaměřená, s cílem přivést do divadel protifašisticky smýšlející obecenstvo. Spolupracovala se závodními výbory pražských továren a podniků. +more S organizací spolupracoval vydatně také Vlasta Burian.
V letech 1938-9 se Lidové divadlo snažilo udržet v provozu Lidovou scénu v Unitarii, vedenou režisérem Antonínem Kuršem a pořádalo zde až 20 představení měsíčně. Avšak ani výnosy z prodeje vstupenek mezi členy návštěvnické obce Lidového divadla nestačily a scéna nakonec zanikla.
I po 1. září 1944, kdy byla divadla v Praze uzavřena, organizovalo Lidové divadlo různé recitační večery a pásma z divadelních her.
Představení nabízená Lidovým divadlem, výběr 1944
Lidové divadlo zařadilo v srpnu 1944 do nabídky pro své členy následující divadla a představení. V tu době ještě nebylo známo, že od 1. +more září 1944 divadla hrát nebudou.
* Uranie (Sofoklés: Elektra) * Nezávislé divadlo (A. de Musset: Se srdcem divno hrát) * Intimní divadlo (Björnson: Rukavička) * Divadlo A. +more Sedláčkové (J. Štolba: Mořská panna) * Divadlo Na Poříčí (M. Kratochvíl: Loď) * Divadlo J. K. Tyla (W. Shakespeare: Mnoho povyku pro nic) * Větrník (F. Němec: Sentimentální romance) * Komorní divadlo (H. Sudermann: Boj motýlů) * Rozmarné divadlo v Hajnovce (J. Snížek: Nekonečný trojúhelník) * Kolektiv TVAR (Luigi Pirandello: Nebožtík Matyaš Pascal) * akce ve Smetanově museu (Vlast - cyklus básní) * akce v Ústřední knihovně (B. Smetana: Dalibor) * akce v Husově domě (V. Blodek: V studni).
Citát
Vydavatelská činnost Lidového divadla
Lidové divadlo se podílelo spolu s dalšími organizacemi na vydávání tiskem některých divadelních her, např.
* 1941 N. Gogol: Revizor * 1941 Kolektiv: Nejstarší české divadelní hry * 1941 Pedro Calderón de la Barca, J. +more Hořejší: Dáma skřítek * 1943 G. E. Lessing: Emilia Galotti.
Lidové divadlo po válce
V červenci 1946 vydalo Ministerstvo školství a osvěty vyhlášku o změně provozovatelských poměrů pražských divadel, které potvrdilo rozhodnutí odborů (ÚRO) vzdát se provozování ztrátových divadel, respektive je předat návštěvnické organizaci Lidové divadlo. Tak převzalo Lidové divadlo (označované v tu dobu již také jako Ústředí divadel Lidového divadla) Velkou operu 5. +more května (bývalé Německé divadlo), Divadlo satiry v Umělecké besedě, Tylovo divadlo v Nuslích, zpěvohru v Mostě a činohru v Teplicích-Šanově, a provozovalo tak pět divadel. Nad převzatými divadly měla kontrolní a ideový vliv ÚRO (Ústřední rada odborů), zatímco riziko provozu neslo Lidové divadlo.
Lidové divadlo mělo převzít od ÚRO také divadlo Větrník, avšak k tomu nakonec nedošlo a divadlo na začátku sezóny 1946/1947 zůstalo bez financí. Na jednání Ústřední správy Lidového divadla dne 20. +more srpna 1946 bylo hlasováním rozhodnuto, že divadlo Větrník nebude Lidovým divadlem provozováno a toto zaniklo již na podzim 1946.
Předsedou Lidového divadla se po válce stal spisovatel gen. František Langer. +more V ústředním výboru divadla pak byli např. Jiří Dohnal, Jiří Frejka a Oldřich Nový.
Zánik organizace
Ústředí divadel Lidového divadla se po prázdninách roku 1947 přejmenovalo na Umění lidu. Později při něm vzniklo Hlavní ústředí divadel, které však bylo likvidováno 28. +more prosince 1948.
V lednu 1950 bylo na poradě návštěvnické organizace Umění lidu s kulturními referenty pražských závodů řečeno ústy Vladimíra Šmerala, předsedy 21. svazu ROH, že stát nebude subvencovat prázdná sedadla a Umění lidu nebude pořádat hromadné návštěvy pracujících a distribuovat lístky na hry bez ideologického zaměření, neboť navštěvovat pokroková představení je povinností pracujících. +more V září 1950 bylo na zasedání ústředního výboru 21. svazu ROH v Bratislavě sděleno, že Umění lidu je před likvidací. Likvidace družstva Umění lidu pak byla ukončena k 31. prosinci 1950.
Statistika let 1937 až 1946
1937/1938 - 44 představení, 38 500 návštěvníků * 1938/1939 - 159 představení, 152 500 diváků * 1939/1940 - 662 představení, 478 228 diváků * 1941/1942 - 1059 představení, 640 980 diváků * 1942/1943 - 1559 představení, 779 125 diváků * 1943/1944 - 1591 představení, 840 773 diváků * do září 1944 - 209 představení, 85 016 diváků * září 1945/červen 1946 - 767 představení, 390 800 diváků
Vzpomínky na činnost Lidového divadla
Jiří Dohnal * Sám neznám jména všech, kteří za těch deset let pomáhali Lidové divadlo budovat a udržovat při životě za velmi těžkých okolností. Byla to řada důvěrníků, úřednic, úředníků a zřízenců, kteří mají dnes právo říci, že pracovali dobře. +more O tom svědčí dnešní postavení Lidového divadla, jako jediné návštěvnické organizace pražské a jeho jubileum.
Karel Engelmüller * Vzpomínám vždy rád na dobu svého předsednictví Lidového divadla v letech 1941-42, kdy jsem při týdenních výborových schůzích spolku poznal, s jakou vzácnou péčí, svědomitostí a s jakým zkušeným rozhledem a vkusem navrhuje se program repertoiru k bohatému výběru členstva, s jakou opatrností, aby vyhovoval všem kulturním a povzbudivým snahám návštěvnické obce. Byla to práce tak vážná i radostná, tak těžká i odpovědná, ale vedla k velkým, netušeným úspěchům, takže Lidové divadlo má dnes přes 35. +more000 členů. Jaký rozmach od prvního představení organisace před desíti lety v Národním divadle s Čapkovou Bílou nemocí.
Jiří Frejka * Nikdo dnes - vzdor mnoha bolestem - už nemůže popřít, že přemnoho tu vykonala ve své původní podobě návštěvnická organisace Lidového divadla, která zejména v sezónách 1936-38 začala vědomě vytvářet nová hlediště.
František Kubr * Pozvedl se nesmírně význam Klubu českých a německých divadelních pracovníků a jeho sekce, návštěvnické organisace Lidové divadlo. Pořádala stále větší počet představení ve všech divadlech. +moreZásada byla jednoduchá. Správa divadla musela počítat v rozpočtu s průměrnou návštěvou 60 až 70% a podle toho kalkulovat ceny vstupenek a denního příjmu divadla. Přenechala nám celé představení za paušál 60 až 70% kalkulované výše. Prodávali jsme vstupenky v závodech se slevou 25 až 35% a všechny jsme rozprodali. K ceně zlevněné vstupenky jsem přiráželi nepatrný příspěvek na krytí režijních nákladů organizace. Divadlo bylo plné, správa i herci byli spokojeni a diváci také, protože nemohli platit ze svých malých výdělků vyšší ceny, zvláště za lepší místa.
* Mnohému jsme se mezitím přiučili z praxe a tradic německé Volksbühne. Vždyť předsedou návštěvnické sekce Lidové divadlo byl režisér Julius Lébl, který se učil v Berlíně u slavného režiséra Reinhardta a praxi Volksbühne velmi dobře znal.
Julius Lébl * Ve vzpomínkách sestupuji do podzemních místností vinohradské kavárny Nizzy, kde při nočních schůzích Klubu umělců za vášnivých a vzrušených debat se z mlh tabákového dýmu vynořují stále se jasnící obrysy poslání a úkolů divadelní návštěvnické obce...Z nočního podzemí vynořila se najednou na denní světlo návštěvnická organizace zatím jako pracovní sekce Klubu umělců a v jeho tehdejších místnostech v Lützowově ulici zahájila svou činnost.
* U kolébky jeho stáli také Karel Dostal a Václav Vydra, dodnes věrní členové a zastánci našeho spolku. To už s námi spolupracoval František Kubr, tehdejší tajemník DDOČ, jenž zorganizoval první kádr důvěrníků v průmyslových závodech, kteří se potom stali členy výboru a z nichž mnozí řídí osudy spolku dodnes. +more V mých vzpomínkách jsou to nejkrásnější chvíle, prožité v Lidovém divadle. Byli jsme všichni prodchnuti velkolepou ideou vybudování mohutné návštěvnické organisace, jejímž heslem bylo „Divadlo všem a všichni do divadla“ a sloužili jsme jí s takovou horoucí zaníceností, že byl mezi námi dokonalý soulad, nerušený ani v nejmenším záměrnou osobní ctižádostí a ješitností, obvyklou ve spolkovém životě.
Václav Vydra * Kolébka Lidového divadla stála v Klubu umělců. Vyšla tedy z prostředí, jež dalo tolik kladného a podnětného české kultuře, zvláště divadelnictví a jež se plně osvědčilo i v nejtěžší zkoušce za okupace. +more Není divu, že tento Klub věnoval svou pozornost ve zvýšené míře divadlu - bylť přece založen divadelníky. A mezi těmi vznikla už v počátcích jeho činnosti myšlenka postarat se o organisaci návštěv českých divadelních představení.
Odkazy
Reference
Literatura
František Černý: Theater - Divadlo, Orbis, Praha, 1965, str. 122-127, 146, 376 * Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce - Divadlo a společnost 1945-1955, Academia, Praha, 2007, str. +more 69, 78, 96, 149, 183, 243, 245, 264, * Zdeněk Hedbávný: Divadlo Větrník, Panorama, Praha, 1988, str. 168-9 * Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV. , Academia, Praha, 1983, str. 278, 553 * Kolektiv autorů: Divadlo nové doby (1945-1948), Panorama, Praha, 1990, str. 220, 259-260, 269, * Antonín Král, Petr Král: Vlasta Burian , Orbis, Praha, 1969, str. 35 * František Kubr: O divadlo života, Orbis, Praha, 1959, str. 12-3, 90-95, 109 * Sborník Lidové divadlo - 10 let, vyd. Lidové divadlo, Praha, 1947 * Josef Träger a red. : Divadelní zápisník, ročník I. , 1945-1946, vyd. Sdružení pro divadelní tvorbu v Umělecké besedě, Praha, str. 439, 509-510, 553, 556-7, 570, 571, 635.
Externí odkazy
[url=http://webcache. googleusercontent. +morecom/search. q=cache:TeJPTXXpXXcJ:www. psp. cz/eknih/1946uns/tisky/t0842_04. htm+&cd=10&hl=cs&ct=clnk&gl=cz]Poslanecká sněmovna PČR - Digitální knihovna - Ústavodárné Národní shromáždění republiky Československé[/url] - 1946.
Kategorie:Vzniklo 1937 Kategorie:Zaniklo 1950 Kategorie:Zaniklá divadla v Praze Kategorie:Spolky v Praze