Cesko.wiki Liga arabských států a Arabsko-izraelský konflikt
Author
Albert FloresTento článek pojednává o roli Ligy arabských států v Arabsko-izraelském konfliktu.
Do druhé světové války
Ke konci druhé světové války byli palestinští Arabové bez jakéhokoliv vůdce. Jeruzalémský muftí Hadž Amín al-Husajní byl již od roku 1937 v exilu v nacisty okupované Evropě, kde aktivně kolaboroval s vůdci německé národně-socialistické strany (NSDAP). +more Když válka skončila, podařilo se mu uniknout do Egypta, kde zůstal až do své smrti v roce 1974. Jeho bratr Džamíl al-Husajní byl během války internován v Jižní Rhodesii.
V listopadu 1945 Liga arabských států znovu obnovila Vysokou arabskou komisi jakožto vrchní výkonný orgán palestinských Arabů na území Britského mandátu Palestina, nicméně ta se kvůli vnitřním rozepřím rozpadla. V červnu 1946 však byla obnovena a v roce 1947 v jejím čele stál Amin al-Husajní, jakožto předseda, a Džamíl al-Husajní, jakožto místopředseda.
Od roku 1945 tajně vyjednával jordánský král Abdulláh s Židovskou agenturou o rozdělení Palestiny mezi Židy a Zajordánsko. Na utajované schůzce +more_listopad'>17. listopadu 1947 mezi Goldou Meirovou a Abduláhem, Meirová potvrdila, že na Zajordánské převzetí arabské části Palestiny je pohlíženo příznivě. Na druhé schůzce, která se konala 10. května 1948 Abduláh odmítl potvrdit své prohlášení o existující dohodě, nicméně opustil Meirovou s dojmem, že po založení židovského státu a blížící se válce s Izraelem uzavře mír.
Bojkot Arabské ligy
2. +more prosince 1945 rada Ligy arabských zemí vyhlásila formální bojkot na zboží vyrobené židovskými společnostmi v mandátní Palestině: „Židovské produkty a vyrobené zboží je pro arabské země považováno za nepřijatelné. “ Všechny arabské „instituce, organizace, obchodníci, zástupci komise a jednotlivci“ byli vyzváni „aby odmítli se podílet, distribuovat nebo konzumovat sionistické produkty nebo vyrobené zboží. “.
1948-1949
Den po vyhlášení nezávislosti Státu Izrael skončil britský mandát nad Palestinou a šest členů Arabské ligy, Irák, Sýrie, Libanon, Zajordánsko, Egypt a Saúdská Arábie, podporovaných dalšími členy (významně Jemenem), koordinovaly útok na Izrael v nadcházející Válce o nezávislost a výslovně prohlašovali, že jejich cílem je zničení nově vzniklého židovského státu. V den vyhlášení nezávislosti vyhlásil generální tajemník Arabské ligy, Azzam Paša, džihád (svatou válku) za dobytí Palestiny a přímo prohlásil: „Bude to vyhlazovací válka, o které se bude mluvit, jako o mongolských masakrech a křižácích. +more“ Navzdory této rétorice byli arabští vůdci nejednotní. Egypt věděl o Abduláhově dohodě s Meirovou a byl rozhodnut zmařit jordánské teritoriální ambice, „z toho důvodu se v podstatě změnila koncepce arabské války od jednotné snahy dobýt části rodícího se židovského státu a jeho možného zničení, k mnohostrannému pokusu o zabrání arabských oblastí v zemi. “.
„Klíčovým prvkem arabských plánů bylo naprosté přehlížení Palestinců. To výstižně reflektovalo politickou skutečnost: Vojenská porážka během dubna-května je učinila nedůležitými. +more Arabská liga během první poloviny roku 1948 neustále odmítala Husajního požadavky na ustanovení exilové vlády. Pod silným egyptským tlakem, který plynul z obavy z hašemitské kontroly nad Palestinci, však nakonec politická komise Arabské ligy v polovině září schválila ustanovení palestinské „vlády“. “.
1949-1967
Z důsledků Dohod o příměří z roku 1949 připadl Západní břeh a Východní Jeruzalém pod správu Jordánsku, zatímco Pásmo Gazy bylo okupováno Egyptem až do Šestidenní války v roce 1967. Během prvních měsíců roku 1950 byl Izrael a Jordánsko velmi blízko vzájemné pětileté mírové dohodě, avšak v dubnu téhož roku Arabská liga se usnesla, že jakýkoliv její členský stát, který uzavře s Izraelem separátní ekonomickou, politickou nebo vojenskou dohodu bude z tohoto společenství vyloučen. +more Tato dohoda tak díky tlaku ze strany Arabské ligy a díky zavraždění krále Abduláha nebyla nikdy schválena.
Jákov Lozowik tvrdí, že „to nebyli sami Palestinci, kteří se po porážce v roce 1948 rozhodli vytvořit OOP; Arabská Liga ji vytvořila v roce 1964, aby napadla Izrael. Po mnoho let byla palestinská nezávislost mimo arabskou agendu, nyní se vrátila. +more Vytvoření OOP bylo přeludem války, nikoliv jejím výsledkem, cílem bylo zničit Izrael, ne napravit neštěstí Palestinců, což mohlo být provedeno arabskými státy bez ohledu na Izrael. “.
1967-2000
1. +more září 1967 byla ve vlně emocí po Araby prohrané Šestidenní válce přijata tzv. Chartúmská rezoluce, která vzešla ze setkání vůdců osmi států Arabské ligy. Odstavec 3 této rezoluce obsahoval především tyto body: # Žádný mír s Izraelem # Žádné uznání Izraele # Žádné jednání s Izraelem.
V letech 1979-1989 bylo Egyptu pozastaveno členství v Arabské lize, kvůli návštěvě prezidenta Anwara Sadata v Jeruzalémě a následné Egyptsko-izraelské mírové smlouvě.
15. +more listopadu 1988 uznala Liga arabský států Palestinskou národní radou jednostranně vyhlášený Stát Palestina. V tuto chvíli se OOP nacházela v Tunisku a nad žádnou části Palestiny neměla vliv.
Po roce 2000
V roce 2002 nabídla Saúdská Arábie na summitu Ligy arabských států v Bejrútu mírový plán. Plán se zakládal na rezolucích Rady bezpečnosti OSN +more_242'>č. 242 a č. 338, ale obsahoval více požadavků, v podstatě žádal plné stažení se do hranice zelené linie z roku 1949 a plnou normalizaci vztahů s arabským světem. Tento návrh byl Arabskou ligou jednomyslně odmítnut.
V reakci na tento návrh prohlásil izraelský ministr zahraničí Šimon Peres: „. saúdský krok je velmi důležitý, ale není možné jej přijmout, pokud terorismus nekončí. +more je . jasné, že všechny detaily jakéhokoliv mírového plánu musí být diskutovány přímo mezi Izraelem a Palestinci, a aby to bylo možné, musí se Palestinská autonomie vzdát teroru, děsivých činů, kterých jsme byli svědky minulou noc v Netanji,“ čímž odkázal na sebevražedný útok v Netanji.
25. +more července 2007 se setkali ministři zahraničí Jordánska (Abdul Ilah Khatib) a Egypta (Ahmed Aboul Gheil), jmenovaní Arabskou ligou s izraelským premiérem Ehudem Olmertem, ministryní zahraničí Cipi Livni a ministrem obrany Ehudem Barakem, což bylo poprvé, co izraelská vláda oficiálně přijala delegaci ze strany Arabské ligy.