Literární žánry Starého zákona

Technology

12 hours ago

Author

Albert Flores

Literární žánry Starého zákona vznikly při převodu ústní tradice do písemné podoby. Mnohé texty, uchované ve Starém zákoně, nebyly určeny primárně k literárnímu užití a teprve později byly shrnuty do knihy. Tyto texty měly své místo v životě Izraelitů (všední život, liturgie aj.) a toto místo pak také určovalo zvolení literárního žánru. Z žánru lze zase do jisté míry naopak poznat životní události Izraelitů.

+more images (1)

Vznik žánru

Protože text, předávaný původně ústně, byl zapsáním do knihy mnohdy vytržen z původního kontextu a vsazen do prostředí nového, modifikoval se i žánr. Z různých drobnějších vyprávění tak vznikaly rozsáhlé příběhy, které pak zpětně nacházely své místo v životě Izraelců - např. +more při předčítání v synagogách.

Zapisovatelé a redaktoři byli bezpochyby lidé vzdělaní a znali i literaturu okolních národů. Většinou taky psali s jistým teologickým záměrem - to je nejzřetelnější snad v deuteronomistickém dějepravném díle.

Prorok Elijáš kritizoval odklon Izraelitů od Hospodina a vyzýval k návratu k původním hodnotám.

Prostředí vzniku žánrů

Žánry Starého zákona byly velkou měrou určovány prostředím, ve kterém vznikly. Mezi hlavní oblasti života patřily tyto: * Všední život (rodina, kmen, čeleď, obec) - většina literární tvorby byla pro zaznamenání „nezajímavá“, některé prvky se přesto uchovaly: ustálené formy pozdravu, žehnání, milostné a pracovní písně, nářky, přísloví, hádanky, pohádky, legendy, pověsti. +more * Právní praxe - ve staroizraelských městech chybělo větší prostranství, soudy se proto konaly „v bráně“. Dochovaly se jednak popisy průběhu pří, ale také právní výnosy (zákazy a příkazy) a kletby. * Kult - podléhal proměnám společenství. Během nomádského období kult nebyl směřován na jedno místo, ale svatyně byly transportovatelné; zvíře bylo pro nomády nejcennějším majetkem, a jeho obětování tak nabývalo vysoce náboženské povahy. S přechodem k usedlému životu byly zřizovány stálé svatyně, kde se konaly několikrát ročně slavnosti. Vznikaly jednak legitimující legendy (legitimovaly místo slavnosti, svátek či zvyklost), kultovní předpisy a žalmy. * Politické instituce - s politickou činností vznikaly anály a seznamy, dějepravné příběhy (oficiální historie) a v dvorském prostředí také královské žalmy a mudroslovná literatura. * Profétie - obraz proroků není jednotný (jednalo se o skupiny i jednotlivce). Jejich cílem nebylo vytvořit novou teologii, ale spíše přinášeli nové akcenty.

Popis a výskyt žánrů

Příběh o potopě - paralely se objevují nejen v Mezopotámii, ale také např. u Indiánů.

Próza

Mezi prozaické texty, které se nacházejí ve Starém zákoně patří zejména: * Mýty - nacházejí se zejména v knize Genesis (stvoření světa, potopa). Velmi úzké paralely lze najít v mezopotámské mytologii (Enuma Eliš, Enki a Ninmach, Epos o Atrachasísovi, Epos o Gilgamešovi aj. +more), Bible však podává zcela odlišnou interpretaci - Bůh není vykreslen jako rozmarný, nevypočitatelný, či dokonce zlý, ale naopak je jasně řečeno, že vše, co Bůh stvořil, je dobré. K přenosu mezopotámských mýtů mezi Židy mohlo dojít možná působením nomádských kmenů, které do Palestiny přicházely z východu, určitě pak během babylonského zajetí. * Příběhy - ságy (příběhy praotců, Gn 12-38, mnohdy etymologie jmen míst a etnik), legendy (Mojžíšův příběh, Ex, paralela v příběhu Sargona Akkadského), novely (Josefův příběh Gn 39-50, Rút, Ester), bajky a podobenství (Sd 9, 2 Kr 14). * Hádanky (Sd 14), přísloví. * Legislativní texty - obsažena zejména v knihách Exodus, Leviticus a Deuteronomium, mnohé prvky byly přejaty z mezopotámského prostředí (Chammurapiho zákoník či zákoník nalezený v Aššuru, obsahující např. levirátní manželství).

Žalmy jsou důležitou součástí nejen židovské, ale i křesťanské liturgie +morejpg|náhled|vpravo'>Spravedlivý Jób a jeho přátelé, kteří zastávají postoj pragmatické morálky. .

Poezie

Starozákonní poezie, stejně jako poezie mezopotámská, je velmi odlišná od poezie evropské, nezná totiž rým (pokud se nějaký v textech vyskytuje, jde o jev náhodný). O tom, zdali obsahují starozákonní texty metrum a o jaký druh metra by se mělo jednat, se badatelé neshodují; zřetelné je metrum pouze u žánru žalozpěvu (tzv. +more kíná, קינה), například v knize Pláč Jeremjášův. Existují však specifické znaky, které poetické texty odlišují od prozaických: * obrazný jazyk, založený především na (často složitých) metaforách; * paralelismus membrorum - verše jsou složeny ze dvou částí, obsah první části je zopakován v části druhé za použití jiných slovNapř. Ž 51: 4 Slyš moji modlitbu, Bože - naslouchej slovům mých úst. 5 Povstali proti mně cizáci - ukrutníci mi o život ukládají…; * akrostich - verše (či dokonce celé strofy), především takzvaný alfabetický akrostich, kdy verše začínají postupně jednotlivými písmeny abecedy; * vybranější jazyk, například užívající archaismů.

Mezi hlavní poetické žánry ve Starém zákoně patří: * Sakrální písně - hymny, prosby, ódy * Profánní písně - válečné a vítězné (i zde se mnohdy vyskytuje náboženský kontext, protože biblické války byly válkami Božími, např. Ex 15), pracovní, pijácké, satirické, žalozpěvy. +more Z těchto písní se však uchovaly jen fragmenty, v textu mnohdy zbyly jen odkazy, že tyto písně existovaly. * Žalmy - modlitba, někdy také vysloveně píseň (doprovázena hudebními nástroji). Po zničení Chrámu se staly základem synagogální liturgie. Žalmy lze nalézt i mimo biblický kánon, např. mezi svitky od Mrtvého moře či v egyptském (Achnatonově) hymnu na Atona. * Žalozpěvy - zejména kniha Pláč - nářek nad zničením Jeruzaléma, obdoba se nachází znovu v mezopotámské literatuře (Nářek nad zkázou města Uru). * Mudrosloví - jednak v podobě jednotlivých výroků, zejména však v celých knihách: oproti knize Přísloví, kde mají výroky silně pragmatický ráz (Tomu, kdo bude ctít Hospodina, tomu se povede dobře, tomu, kdo tak nebude činit, se povede zle. ), stojí kniha Jób a Kohelet, které polemizují s tímto pragmatismem a ukazují, že tento mechanismus nefunguje. Obě tyto knihy jsou specifické - prvá se ptá na původ zla, druhá je pak silně ovlivněna helénismem. Krom těchto knih existují další texty mimo hebrejský kánon, dochované však jen v řecké Septuagintě - Kniha moudrosti a kniha Sírachovec (hebrejské fragmenty Sírachovce však byly nalezeny mezi texty Káhirské genízy). * Milostná píseň - Píseň písní, která mnohým vykladačům dosud činí problémy. Paralely lze najít v mezopotámské literatuře (hymny na Ištar), či beduínských svatebních zvyklostech. * Profétie - prorocké texty, když se naplnily, mnohdy ztratily svůj původní význam, uchováním však získaly smysl nový, většinou eschatologický. Krom prorockých knih se prorocká slova nacházejí zejména v 1. a 2. knize Samuelově (Samuel) a 1. a 2. knize královské (Elijáš, Elíša). * Apokalyptika - texty obsahující eschatologické představy a představy o konci světa. Ve Starém zákoně zejména v knize Daniel, v menší míře pak v knize Zacharjáš. Obdobu lze nalézt v některých apokryfních spisech a v novozákonní knize Zjevení Janovo.