Rudolf Mareš

Rudolf Mareš (22. prosince 1909 ve Štokách u Havlíčkova Brodu - 20. října 1944 v Praze) byl za protektorátu jedním z vedoucích funkcionářů ilegální organizace Ústřední vedení odboje domácího (ÚVOD) a působil též v odbojové organizaci Petiční výbor Věrni zůstaneme (PVVZ). Spolupracoval rovněž úzce s Třemi králi - zpravodajsko-sabotážní skupinou Obrany národa (ON), jejíž jádro bylo tvořeno podplukovníkem Josefem Balabánem, podplukovníkem Josefem Mašínem a štábním kapitánem Václavem Morávkem.

Mládí, studia, zaměstnání do roku 1939

Rudolf Mareš pocházel z chudé česko-německé rodiny. Jeho otec byl Čech, matka byla Němka. +more Ze začátku pracoval jak dobrovolný nehonorovaný pracovník, připravující se na své povolání (tzv. volontér) u okresního soudu, ale ve svých 26 letech (v roce 1925) získal místo úředníka v Praze. Po maturitě byl přijat na Právnickou fakultu Univerzity Karlovy. Jako sekretáře pražského ústředí YMCA jej 1. srpna 1938 přijal Dr. Miloslav Kohák. S Ludmilou Gattermannovou se oženil v lednu 1938. Syn Tomáš spatřil světlo světa den před osudným 15. březnem 1939.

Vyznání, ideové směrování, aktivity

Rudolf Mareš byl věřící, vyznání českobratrského evangelického. Myšlenkově byl blízko T. +more G. Masarykovým humanisticko-demokratickým idejím. Byl „junákem Ligy lesní moudrosti“ (člen hnutí woodcraft). Z titulu své funkce tajemníka Kostnické jednoty organizoval 7. mezinárodní kongres Světové protestantské ligy.

Rudolf Mareš v odboji (krátký přehled)

Na podzim roku 1939 (dne 22. října) se Rudolf Mareš v Národním domě na Vinohradech účastnil jedné z porad představitelů tří hlavních organizací a dalších autonomních skupin národního odboje.

Rudolfa Mareše získal pro odboj Jaroslav Šimsa ještě v roce 1939 a po Šimsově zatčení (27. února 1940) přešel Mareš koncem února 1940 do ilegality. +more Po Šimsově zatčení také začala Marešova spolupráce (prostřednictvím Dr. Miloslava Koháka) s Doc. Vladimírem Krajinou.

Rudolf Mareš za protektorátu působil ve funkci sekretáře křesťanského sdružení mladých mužů - organizace Akademická YMCA (Young Men's Christian Association - křesťanské sdružení mladých mužů) jako vedoucí chlapeckého oddělení v Praze. Marešova kancelář v budově pražské YMCY byla centrem odbojové činnosti a sloužila zároveň i jako překladiště ilegálních tiskovin (časopis V boj, "detektivky").

V odboji používal krycí jméno "Lišák" (a mnoho dalších). Spolupracoval s Jaroslavem Šimsou, Františkem Andrštem (Malinou), Ing. +more Josefem Friedlem, JUDr. Karlem Bondym, Doc. PhDr. Josefem Fischerem, Antonínem Hamplem, podplukovníkem Štěpánem Adlerem, podplukovníkem Josefem Mašínem a dalšími odbojáři.

Po zatčení podplukovníka generálního štábu Štěpána Adlera (7. prosince 1939) se stal odpovědným za ilegální rádiové spojení domácího odboje s exilovou vládou v Londýně. +more Pro tuto práci spolupracoval s řadou vlasteneckých odbojových radiotelegrafistů, jakými byli hlavně André Regenermel, Jindřich Klečka, Otto Linhart a František Peltán. Kromě této činnosti se zabýval výrobou a rozšiřováním nelegálních odbojářských časopisů V boj a Český kurýr; udržoval spojení pražského odboje s venkovem. Od Velikonoc roku 1940 se ukrýval více než dva roky v ilegalitě. Život a činnost „ilegála“ v „podzemí“ byla značně riskantní, záležela mnohdy na vrtkavé náhodě, na dodržování konspiračních pravidel nejen jeho samotného, ale i jeho nejbližších spolupracovníků. Pro Rudolfa Mareše skončila jeho "anabáze v podzemí" 12. července 1942 v Kinského zahradě v Praze.

Aktivity v odboji (podrobněji)

+morePraha4. zalesi. 46. 56. detail01. JPG|náhled'>Rodinná vila ve Lhotce-Zálesí odkud unikl zatčení Rudolf Mareš na jaře 1940 Rodinná trojitá vila ve Lhotce-Zálesí, kde v prostředním domku bydlel Marešův soused odbojář Ing. Josef Friedl Ilegální činnost odbojářů pocházejících z okruhu vedoucích funkcionářů organizace YMCA měla dva směry: * Pomáhali organizovat odbojovou činnost v centru PVVZ a ÚVOD. * Založili a přímo řídili domažlickou a turnovskou místní skupinu PVVZ. Výrazná aktivita v odboji od jeho počátku patřila dvěma sekretářům YMCA - Dr. Rudolfu Marešovi a Dr. Jaroslavu Valentovi. Oba se podíleli na zabezpečení radiového spojení s Londýnem.

Na jaře roku 1941 provedlo gestapo (koncem dubna) rozsáhlé zatýkání při kterém byl zatčen mimo jiné i František Andršt. Po zatčení podplukovníka Josefa Balabána (+more_duben'>22. dubna 1941) a Dr. Václava Holého (23. dubna 1941) se na jaře roku 1941 dostali Jaroslav Valenta a Rudolf Mareš do bližšího odbojového kontaktu s Doc. Vladimírem Krajinou. Mareš se tak dostal do role nejbližšího Krajinova spolupracovníka. Po zatčení podplukovníka generálního štábu Štěpána Adlera (7. prosince 1939) se stal Rudolf Mareš odpovědným za ilegální rádiové spojení domácího odboje s exilovou vládou v Londýně. Bylo hlavně Marešovou a Valentovou zásluhou, že se spojení s Londýnem podařilo udržet (byť s občasnými výpadky) až do přepadení SSSR Německem (22. června 1941) a i po tomto datu.

V ilegalitě Mareš působil od jara 1941 pod různými krycími jmény (Lišák, Liška, Malý, Slabý, Kovařík, Železný) Pracoval jako pomocník profesora Josefa Fischera a jako jeho hlavní spojka. Dobrý organizátor Mareš byl vedle Františka Andršta, JUDr. +more Karla Bondyho a Ing. Josefa Friedla jedním z hlavních budovatelů sítě PVVZ. Františku Andrštovi pomáhal Mareš v organizování sociální péče o rodiny lidí zatčených gestapem. Mareš pracoval v tzv. "podpůrné" skupině PVVZ, kde převzal po Šimsovi péči o rodinné příslušníky zatčených odbojářů, kterým rozděloval prostředky podpory. Přes Františka Andršta se Mareš seznámil i s plukovníkem Josefem Churavým - zástupcem Obrany národa (ON) v ilegální organizaci PVVZ.

Rudolf Mareš měl přímý vliv na "vlastní odbojovou síť YMCA". Ta byla tvořena rozsáhlou sítí spolupracovníků z řad Evangelické církve českobratrské a Jednoty bratrské s jejím ústředím v Turnově. +more Kromě toho měl Mareš spojení s ilegální skupinou utvořenou kolem ministerského rady, pracovníka hospodářské správy Karla Strnada z kanceláře prezidenta republiky na Pražském hradě.

Vydávání ilegálního časopisu Český kurýr pomáhal Ing. Miroslavu Satranovi technicky zabezpečovat právě Rudolf Mareš. +more (Mareš se stal "spojkou" mezi tímto časopisem a PVVZ). Pro Rostislava Korčáka (vydavatele Českého kurýra) získával Rudolf Mareš záznamy rozhlasových vysílání z Anglie jakož i zprávy ze sítě domácích zpravodajců.

Počátkem října (v noci ze 3. na 4. +more října 1941) roku 1941 odhalilo gestapo ilegální radiostanici Sparta operující na okraji Prahy - v Jinonicích. Zátahem na jinonický akcíz se rozběhlo rozsáhlé zatýkání. Rudolf Mareš setrval v Praze ještě několik dnů, ale po zatčení plukovníka Josefa Churavého dne 9. října 1941 ve 21 hodin na nábřeží Na Františku bylo zřejmé, že se gestapo dostává opět k jádru organizace ÚVOD. Pobyt v Praze se stal pro Rudolfa Mareše riskantní, a proto se na podzim roku 1941 přesunul na Turnovsko. Tady mu bratři z Jednoty bratrské našli ilegální úkryt u bývalého legionáře Jana Šourka v Konicích. Po nějaké době se ale Mareš opět vrátil do Prahy.

Ilegální odbojové úkryty R. Mareše v Praze

Rudolf Mareš se během svého „ponoru do ilegality“ skrýval u příslušníků Evangelické církve českobratrské a Jednoty bratrské na Podkrkonošsku, v Praze, v Plzni (tady se staral o skupinu „Vašek-Čeněk“). Také se skrýval na Turnovsku a Novopacku. +more

Aktivity R. Mareše v Praze

Prozrazení

Koncem června 1942 odjel z Plzně do Prahy vyzvednout novou radiostanici odbojář JUC. Vítězslav Dvořák. +more Gestapo Dvořáka v Praze zatklo 30. června 1942 a podrobilo intenzivnímu výslechu. Když hlavní organizátor ilegální odnože ÚVODu v západních Čechách MUC. Václav Rusý nedostal ani do 3. července 1942 od Dvořáka žádnou zprávu, vydal se vlakem z Plzně do Prahy, aby zjistil příčinu Dvořákova pražského zdržení. Při návratu z Prahy byl Rusý ještě téhož dne (3. července 1942) zatčen gestapem u východu z Plzeňského nádraží, převezen do Prahy a podroben krutému výslechu. Během něho prozradil čas a místo své schůzku s vedoucím radioskupiny ÚVODu Rudolfem Marešem a radiotelegrafistou Františkem Peltánem.

Zatčení

Dne 8. července 1942 v doprovodu kazatele a faráře Jednoty bratrské Pavla Glose navštívil Rudolf Mareš Doc. +more Vladimíra Krajinu, aby jej informoval o tom, že gestapo zatklo Dr. Jaroslava Valentu (28. května 1942 v 04:30) při prohlídce bytu Jaroslava Šimsy a aby se (Mareš s Krajinou) dohodli o dalším společném postupu. Místo a ani čas schůzky s radiotelegrafistou Františkem Peltánem a MUC. Václavem Rusým ale Mareš nezměnil a o tři dny později tak padl do gestapem nastražené léčky.

V noci z 11. července 1942 na 12. +more července 1942 na místě schůzky v Kinského zahradě v Praze čekali Peltán s Marešem na Rusého (tou dobou už zatčeného gestapem) u vchodu do Seminářské zahrady. Poté, co vytušili, že něco není jak má být, pokusili se uniknout, ale zjistili, že padli do léčky a jsou v obklíčení gestapa. Peltán zahájil střelbu, ale zakrátko byl sám zasažen. Šestadvacetiletý kriminální asistent Klaus Winkler (* 2. dubna 1916) jedním z výstřelů zasáhl Mareše do břišní krajiny. Na konci přestřelky zůstali Peltán i Mareš těžce raněni. František Peltán utrpěl průstřel hlavy a byl bezprostředně po přestřelce odvezen do SS lazaretu v Praze-Podolí. Zde 20. července 1942 (aniž nabyl vědomí) na následky svého těžkého zranění zemřel. Těžce zraněný Rudolf Mareš se po přestřelce neúspěšně pokusil o sebevraždu jedem (byl těžce postřelen a nepodařilo se mu v ústech rozlomit ampulku s jedem). V SS lazaretu byl sice hospitalizován, ale namísto léčení byl trýzněn.

Kriminální zaměstnanec pražského gestapa SS-Sturmscharführer Hans Siebert spolu s kriminálním zaměstnancem Aloisem Schmalstiegem sypali do nezhojených ran Rudolfa Mareše sůl a pepř. Také zapisovali pečlivě vše, co zmučený Mareš v bolestech a horečnatém spánku říkal.

Z SS lazaretu jej (po částečném uzdravení) převezli do nemocnice na Pankrác a počátkem září 1942 se ocitl na cele číslo 185 ve věznici na Pankráci. . +more V červnu 1944 byl Mareš nakrátko odsunut do neblaze proslulé věznice gestapa - Malé pevnosti Terezín. Pak se opět do pankrácké věznice vrátil. Zůstal na cele číslo 57 až do začátku září 1944, kdy byl odveden do vazby k Sondergerichtu (tzv. "Zvláštní soud"). Rudolf Mareš byl v součtu vězněn 27 měsíců.

Jednoho dne koncem srpna roku 1944 byla náhle předvolána celá Marešova odbojová skupina k výslechu. Všichni dostali dvě otázky: Nosil jste u sebe zbraň. +more Poslouchal jste cizí rozhlas. Na první otázku odpověděl Rudolf Mareš záporně, na druhou kladně v domnění, že poslech rozhlasu byl drobností oproti skutečnostem, které mu byly dávány za vinu a o které se vyšetřovatelé dosud zajímali. K jeho velkému údivu ale gestapo odsunulo stranou ostatní delikty, které měly být soudně projednávány a Sondergericht odsoudil Mareše k trestu smrti za poslech cizího rozhlasu.

Poprava

Gilotina, kterou byl Rudolf Mareš a další příslušníci odboje popraveni Rudolf Mareš byl popraven v pátek dne +more_říjen'>20. října 1944 v 16:00 v sekyrárně Pankrácké věznice v Praze. Společně s ním byli téhož dne a prakticky ve stejnou hodinu (16:00) popraveni: * MUC. Václav Rusý (vedoucí osobnost ilegální organizace ÚVODu v západních Čechách), * JUC. Vítězslav Dvořák (právní úředník na poštovním ředitelství v Praze, levicový odbojář, jedna z vůdčích osobností Ústředního vedení odboje domácího), * Bedřich Linhart (tlumočník v Petschkově paláci pracující ve prospěch československého odboje), * a štábní kapitán Miroslav Šára (starší) (vedoucí odbojové skupiny KOS).

Ludmila Marešová

Po neúspěšném zátahu na Rudolfa Mareše v rodinné vilce na okraji Prahy ve Lhotce-Zálesí (o Velikonocích roku 1940) a jeho „ponoru” do ilegality načas gestapo ztratilo „Lišákovu” stopu a domnívalo se, že Mareš emigroval. Po zatčení plukovníka Josefa Churavého (dne 9. +more října 1941 ve 21 hodin na pražském nábřeží Na Františku) získalo gestapo jeho zápisky, ze kterých bylo patrno, že Rudolf Mareš neopustil protektorát, ale že pracuje (skrytý v ilegalitě) pro odboj i nadále. Ve snaze zvýšit šanci na jeho dopadení pokusili se neúspěšně zatknout i jeho manželku Ludmilu Marešovou. Té se podařilo uniknout, od října 1941 musela žít v ilegalitě a byla nucena se stále skrývat (mimo jiné i v Poděbradech).

První noc na útěku strávila Ludmila Marešová u paní Blažkové - dcery biskupa Vančury. Pak se jí ujala Anna Pollertová, která už v té době pobývala v ilegalitě a pracovala jako tajemnice v odbojové organizaci PVVZ. +more Zásluhou plzeňské organizace ÚVOD získala Ludmila Marešová věrohodně vypadající falešné osobní doklady na jméno „Anna Sobotková”. Ludmila Marešová se skrývala téměř až do konce války (mimo jiné i na evangelické faře v Prosetíně) i když po zatčení jejího manžela (12. července 1942) po ní gestapo přestalo pátrat.

Ludmila Marešová válku přežila. Syn Rudolfa a Ludmily Marešových - Tomáš Mareš se po válce stal inženýrem a vystudoval elektrotechniku na ČVUT v Praze.

Pamětní desky a pomník

Pamětní deska PVVZ na Praze 2

+morepametni. deska. JPG|náhled|Pamětní_deska_odbojové činnosti_skupiny_Petiční_výbor_Věrni_zůstaneme'>PVVZ V rohovém činžovním domě v Praze 2 na Vinohradech v ulici Anny Letenské 34/7 se za protektorátu odehrála řada schůzek členů PVVZ. Na připomínku těchto aktivit je na domě umístěna pamětní deska se jmény 26 odbojářů. V pořadí 16. (shora) je uveden JUDR. RUDOLF MAREŠ POPRAVEN V PRAZE 20. října 1944.

Pamětní deska v paláci YMCA

+morePalac. YMCA. Pamatce. Sekretaru. Odboj. jpg|náhled|Pamětní_deska_sekretářům_YMCA_v_Palác_YMCA'>paláci YMCA Pamětní deska "Obětem 2. světové války" je umístěná ve vestibulu paláce YMCA (v budově na adrese: Na Poříčí 1041/12; 110 00 Praha 1 - Nové Město). Pamětní deska připomíná tři sekretáře organizace YMCA, kterými byli: Rudolf Mareš (1909-1944), Jaroslav Šimsa (1900-1945) a Jaroslav Valenta (1911-1942), kteří zemřeli v letech nesvobody 1939 až 1945 a kteří se účastnili protinacistického odboje.

Pomník ve Štokách

+more1a2. svet. valky. Stoky. jpg|náhled|Pomník_Obětem_1. _a_2. _světové_války_ve_Štoky'>Štokách Jméno Rudolfa Mareše je uvedeno i na pomníku věnovaném obětem 1. a 2. světové války, který se nachází ve veřejném prostoru před poštou ve Štokách Na pomníku je nápis:.

Odkazy

Poznámky

Reference

Související články

Jinonický akcíz, Jindřich Klečka, André Regenermel, František Peltán, Antonín Němeček (odbojář), Otto Linhart (radiotelegrafista) * Prof. Vladimír Krajina, Štěpán Adler * Jan Smudek, Bohumil Procházka, Jaroslav Valenta, Jaroslav Šimsa * Ústřední vedení odboje domácího (ÚVOD) * Petiční výbor Věrni zůstaneme (PVVZ) * Obrana národa (ON) * V boj, Družstvo v prvním sledu, Josef Škalda, Vojtěch Preissig, Irena Bernášková

Externí odkazy

Kategorie:Osobnosti Ústředního vedení odboje domácího Kategorie:Osobnosti Petičního výboru Věrni zůstaneme Kategorie:Osobnosti Českobratrské církve evangelické Kategorie:Češi odsouzení k trestu smrti Kategorie:Lidé popravení gilotinou Kategorie:Narození v roce 1909 Kategorie:Narození 22. +more prosince Kategorie:Narození ve Štokách Kategorie:Úmrtí v roce 1944 Kategorie:Úmrtí 20. října Kategorie:Úmrtí v pankrácké věznici Kategorie:Muži.