Sklenobýl bezlistý

Rozšíření

Souvislý areál sklenobýlu bezlistého se rozkládá na velké části Eurasie. Táhne se od hlavního výskytu ve Skandinávii přes Francii až k Pyrenejím a dále přes Střední Evropu, Apeniny a Balkán až na Krym. +more Pokračuje přes evropské Rusko, Sibiř, ruský Dálný východ a severovýchod Číny až do Koreje a Japonska. Ostrůvkovitě se vyskytuje také v Pákistánu a na územích okolo Himálaje. V teplých jižních oblastech roste v nadmořské výšce až do 2000 m. Další dva druhy sklenobýlu, Epipogium roseum a Epipogium japonicum, jsou doma v tropických částech Asie, Afriky a Austrálie.

V Česku je v současnosti jen několik lokalit, na kterých se v počtu jednoho nebo několika málo kvetoucích jedinců vyskytuje. Na Moravě roste na Drahanské vrchovině, Chřibech a v Bílých Karpatech. +more V roce 2006 byl opět zjištěn také v Čechách, po 60. létech na domněle zničené lokalitě na svahu Boubína na Šumavě. Nově byl zaznamenán roku 2008 v okolí Pece pod Sněžkou, roku 2013 u Kořenova v Krkonoších a v roce 2014 u Lštění nedaleko Vlachova Březí.

Ekologie

Roste převážně v listnatých (bukových, habrových), smíšených nebo méně často jehličnatých lesích na zastíněných místech v silné vrstvě stejnoměrně vlhkého, slabě kyselého až slabě alkalického humusu s pH 6,0 až 7,6. Vybírá si místa bez konkurenční vegetace nebo roste pod ojedinělými trsy kapradí, nejlépe mu svědčí místa s vrstvou organických zbytků listů, jehličí a kůry.

Tento geofyt vypouští lodyhu jen těsně před rozvitím květů; nemá-li dostatek síly pro jejich tvorbu, nedává rostlina nikterak o sobě znát i po několik let. Pro tento druh je příznačné, že se i po dlouhé době nečekaně objevuje na místech, z nichž předtím na mnoho let zmizel (viz 60 let na Boubíně). +more Naopak byla pozorována místa, kde kvetl každoročně po dobu 30 roků nebo najednou vyrostlo i tucet lodyh s květy. Obvykle kvete v období od června do srpna po dobu asi jednoho týdne, nato lodyha s uvadlými květy rychle mizí.

Sklenobýl bezlistý je mykoheterotrofní rostlina, které nikdy nevyrostou zelené listy a trvale postrádá chlorofyl. Není schopen fotosyntézou ze vzdušného oxidu uhličitého získávat uhlík nutný pro tvorbu rostlinných tkání. +more Po celý život získává uhlík paraziticky tak, že jej odebírá svým kořenovým houbovým symbiontům. Ty ovšem také uhlík nedokážou vytvořit a stejně paraziticky ho odebírají okolním vyšším rostlinám schopných fotosyntézy. Není dosud známo, jakým způsobem dokáže přimět symbiotické houby, vrůstající do jeho kořenového systému, k poskytování živin.

Popis

Květ Vytrvalá rostlina zcela bez chlorofylu s přímou, dutou, lysou lodyhou vysokou 5 až 25 cm, která nad zem vyrůstá jen v době kvetení. +more Je voskově žlutá nebo narůžovělá a v horní části má načervenalé skvrnky. Listy jsou silně zakrnělé, šupinovité, dolní jsou prstencovitě objímavé a na konci uťaté, horní poloobjímavé a špičaté, za květu jsou obvykle zaschlé. Hrubý oddenek je rozvětvený, korálovitý, porostlý drobnými šupinami a nemá kořeny, zato je silně kolonizován podhoubím symbiotických stopkovýtrusných hub.

Na lodyze, často z části skryté v substrátu, vyrůstají z paždí drobných, bledožlutých listenů obvykle dva až čtyři nicí květy vytvářející řídké hroznovité květenství. Jsou oboupohlavné, nenápadné, dlouhé 10 až 15 mm, bledě žlutobílé, někdy až průsvitné s růžovými skvrnami a slabě voní po banánech nebo vanilce. +more Květy sklenobýlů nejsou, na rozdíl od ostatních v ČR rostoucích orchidejí, pootočeny o 180°. Okvětní lístky s jednou žilkou vyrůstají ve dvou trojčetných přeslenech, jsou rozestálé, bývají asi 13 mm dlouhé, vnější jsou o málo užší a žlábkovitě svinuté. Vzhůru obrácený vydutý pysk, stejně dlouhý jako zbylé lístky, je poměrně široký, trojlaločný, s výrazným prostřením lalokem s několika řadami růžově zbarvených lišt. Nahoru směřující tlustá ostruha je nafialovělá nebo načervenalá. Asi 4 mm vysoký sloupek nese dvě světložluté brylky na nitkovitých stopečkách. Vejčitý, nezkroucený, dlouze stopkatý, ze tří plodolistů srostlý semeník je asi 1 cm dlouhý a směřuje šikmo dolů.

Rozmnožování

Způsob opylení není přesně znám a hmyzí opylovači nejsou s jistotou určení, ve tmavých lesích navíc mnoho vhodného hmyzu nebývá. K samoopylení může s ohledem na umístění brylek pod bliznou docházet jen stěží. +more Při pokusném umělém opylení vlastním nebo cizím pylem se vytvoří oválná jednopouzdrá tobolka s mnoha semeny. Tobolka se ve zralosti otvírá šesti skulinami a černá, velmi drobná semena jsou rozptylována větrem. Při rozmnožování ze semene, která nemají endosperm, prorůstají do semene mycelia mykorhizních hub již během klíčení.

Předpokládá se, že k rozmnožování dochází nejčastěji vegetativně. V paždí šupin na podzemních větvených oddencích vznikají malé hlízky, které se mohou oddělit a dál se samostatně vyvíjet v nové oddenky a vytvářet dceřiny rostliny. +more Tuto teorii podporuje okolnost, že sklenobýl bezlistý je často nacházen ve skupinách. K přesunu hlízek na nová stanoviště může dojít po mechanickém narušení půdy nebo vlivem tekoucí vody, což vysvětluje nejběžnější výskyt rostlin podél údolí.

Odkazy

Reference

Externí odkazy

[url=http://quick.florabase.cz/map/show/taxon/Epipogium+aphyllum/callback/]Botanický ústav AV ČR - rozšíření sklenobýlu bezlistého v ČR[/url]

Kategorie:Vstavačovité Kategorie:Kriticky ohrožené druhy ČR Kategorie:Flóra Česka Kategorie:Flóra střední Evropy Kategorie:Flóra severní Evropy Kategorie:Flóra jihozápadní Evropy Kategorie:Flóra jihovýchodní Evropy Kategorie:Flóra východní Evropy Kategorie:Flóra jihozápadní Asie Kategorie:Flóra Kavkazu Kategorie:Flóra Číny Kategorie:Flóra Sibiře Kategorie:Flóra ruského Dálného východu Kategorie:Flóra východní Asie Kategorie:Flóra Indického subkontinentu Kategorie:Flóra Indočíny Kategorie:Mykoheterotrofní rostliny