Kanton (Švýcarsko)

Kantony Švýcarska Švýcarsko (Švýcarskou konfederaci) tvoří 26 autonomních členských států, tzv. kantonů . V úřední terminologii je pro kanton užíváno také označení stav (německy , plurál , ve francouzsky mluvícím Švýcarsku ). Další dřívější označení, („místo“), má dnes již jen historický význam a odráží se např. ve jménu jezera Vierwaldstättersee („Jezero čtyř lesních kantonů“). Pojem kanton byl poprvé použit v roce 1475 v listině, nazývané .

Přehled

Kantony jsou uvedeny v historicky podmíněném pořadí podle spolkové ústavy.

Šest kantonů (Obwalden, Nidwalden, Appenzell Innerrhoden, Appenzell Ausserrhoden, Basilej-město a Basilej-venkov) které vznikly rozdělením původních kantonů, bylo v minulosti označováno jako polokantony nebo polostavy. Pojem polokanton byl formálně odstraněn ze spolkové ústavy při její revizi v roce 1999 a nahrazen jejich taxativním vyjmenováním. +more Jsou tak považovány za kantony s polovičním kantonálním hlasem (čl. 142 odst. 4 spolkové ústavy). Toto nemá žádný vliv na vnitřní autonomii, fungují stejně jako ostatní kantony a odlišují se pouze tím, že: * ve Státní radě Spolkového parlamentu (malá komora) má každý kanton dvě křesla, avšak šest vyjmenovaných jen po jednom, * při těch lidových hlasováních, která vyžadují kromě prosté většiny také stavovou většinu - souhlasný výsledek ve většině kantonů, má výsledek hlasování v nich poloviční váhu.

Pořadí

Oficiální pořadí kantonů (viz seznam výše) podle čl. 1 spolkové ústavy, které je charakterizováno čísly kantonů, pochází z doby před vznikem spolkového státu. +more Toto pořadí je historicky podmíněno, dnes už bez jakéhokoliv jiného významu. Ve společenství, spolku Osmi starých míst, totiž byla města Curych, Bern a Lucern, každé jako tzv. , v hierarchii před venkovskými kantony. Tyto tři kantony jsou tak uvedeny jako první, poté následují ostatní kantony v pořadí jejich přistoupení. Poslední změnou byl vznik kantonu Jura oddělením frankofonní části od kantonu Bern.

Politický systém

Postavení a pravomoci kantonů

Dle švýcarské federální ústavy disponují jednotlivé kantony takovou mírou suverenity, že jí nelze omezit ani federálním zákonem. Do působnosti konfederace, respektive spolkové vlády, spadají sektory obrany, měnové politiky, pošty, telekomunikace, přistěhovatelství, imigrace a azylové politiky, zahraniční politika a mezinárodní vztahy, občanské, trestní a finanční právo.

Každý kanton má svou vlastní ústavu, legislativní orgán, vládu, policii a soudy. Podobně, jako je tomu na spolkové úrovni, tak i kantonální vlády se řídí direktoriálním systémem.

Kantonální parlamenty jsou jednokomorové s 49 až 180 obsazovanými mandáty. V některých kantonech se lze setkat i s takzvanými lidovými shromážděními voličů (německy Landsgemeinden), od nichž se v průběhu dějin upustilo. +more V současnosti je mají už pouze kantony Appenzell Innerrhoden a Glarus. Kantonální vlády jsou pěti až sedmičlenné v závislosti na daném kantonu. Každý kanton má dvoustupňovou soudní soustavu (první instance: okresní soud, místní soud, kantonální soud, okresní soud, krajský soud, trestní soud, civilní soud; druhá instance: vyšší soud, kantonální soud, odvolací soud), které předchází smírčí orgán (smírčí soud, kancelář mediátora).

Švýcarské kantony disponují veškerými pravomocemi, která se nenacházejí v poli působnosti spolkové vlády, ústavy nebo zákona: typickým znakem jsou kantonální kompetence v oblasti zdravotnictví, daní, justice, školství a sociálního zabezpečení. Každý kanton má rovněž svůj vlastní úřední jazyk a mohou uzavírat vlastní bilaterální smlouvy nejen s ostatními kantony, nýbrž i jinými subjekty mezinárodního práva (články 48 a 56 spolkové ústavy).

Kantonální ústavy rovněž upravují i samotný systém veřejné správy na svém území, včetně delegování některých pravomocí jednotlivým obcím. Výjimkou nejsou případy, kdy obce mají monopol na daně a disponují vlastní policií. +more Úroveň autonomie se liší v každém kantonu; v zásadě bývá větší ve východním Švýcarsku než v západním.

Obdobně, jako je tomu na federální úrovni, i v jednotlivých kantonech je kladen vysoký důraz na přímou demokracii. Jednotliví občané mohou prostřednictvím petic iniciovat změny kantonálních ústav, případně vetovat již přijaté zákony nebo vyvolat hlasování o přijetí či nepřijetí návrhu zákona. +more Vyjma lidových shromáždění voličů zachovaných v kantonech Appenzell Innerrhoden a Glarus je hlasování vždy tajné a hlasování se konají u volebních uren. Volební právo cizinců je upravené různým způsobem v souladu s jednotlivými kantonálními ústavami. To se týká i volebního práva švýcarských občanů zdržujících se v cizině.

Švýcaři jsou občany toho kantonu, v jehož obci se narodili. Samotné kantony hrají roli i v udělování svého občanství (naturalizaci), byť je tento proces spíše obecní a federální záležitostí. +more Švýcarsko má mimo jiné jen jeden celonárodní svátek, a to 1. srpna. Ostatní volné dny a svátky se liší v závislosti na kantonu.

Historie

Pojmenování a výrazy

Pojem kanton pro člena Švýcarské konfederace je poprvé doložen v roce 1475 nebo 1467 z Fribourgu. Vzhledem k tomu, že znamenalo „část země“ v severní Itálii již od 11. +more století, švýcarský jazykovědec Walther von Wartburg předpokládá, že toto slovo přinesli na území dnešního západního Švýcarska lombardští kupci, odkud bylo následně převzato do němčiny jako a do francouzštiny jako . Italské je rozšířená podoba slova , které znamená „roh, okraj, úhel, kus, část“. Canto zase pochází z latinského „železná pneumatika kola“, což samo o sobě bylo snad původně keltské slovo.

Před slovem kanton a vedle něj - které se od 17. století v německy mluvícím Švýcarsku stále více prosazovalo a v roce 1798 se stalo oficiálním - existovalo a existuje několik dalších názvů pro členy Švýcarské konfederace.

* Nejstarší oficiální termín zněl . V některých kantonech se dosud zachoval v podobě přenesených výrazů jako, nebo . +more * , zastřešující termín pro „města“, „místa“ a „země“, byl poprvé použit v usnesení curyšské rady z roku 1426. Používá se v historických termínech, označujících „stará místa země“ (v přeneseném významu dnešní kantony): („osm starých míst“) a („konfederace třinácti míst“). * (francouzsky ) se rovněž objevil jako neutrální výraz pro „město“ a „zemi“ v 16. století a vrcholu svého používání dosáhl v 18. století. Dnes zní toto slovo archaicky, ale na spolkové úrovni se vyskytuje ve spojeních jako a , v úředním jazyce některých kantonů pak, a . * (ve francouzštině též ) je latinský ekvivalent slova Stand. Pro kantony se začal více používat až po roce 1800 a dnes se běžně používá v mnoha výrazech, jako je, a řada dalších.

Stará švýcarská konfederace

Takzvané původní kantony, které údajně založily Švýcarskou konfederaci spolkovou listinou z roku 1291, jsou lesní kantony Uri, Schwyz a Unterwalden. Ve Staré švýcarské konfederaci se kantony často nazývaly „místa“ (německy či ), a později také jako „kantony“. +more Proto se fáze expanze Švýcarska označují jako „Osm starých míst“ a „Třináct starých míst“ (nebo Konfederace osmi nebo třinácti míst; německy nebo ). Spojenci, kteří nebyli plnoprávnými členy Konfederace, byli v němčině označováni jako (volně přeložitelné jako „Spřízněná“ či „ Spojenecká místa“). Plnoprávní členové Konfederace a tím spíše spojenecká místa byli stále samostatnými státními celky. Tento systém byl po obsazení Švýcarska napoleonskými vojsky rozbit, v roce 1798 byla z jejich moci vytvořena Helvétská republika jako unitární stát, který se nicméně nadále členil na kantony.

Helvétská republika

S Helvétskou republikou (1798-1803) se pojem kanton začal používat ve významnějším smyslu. V nově vzniklém unitárním státě však byly kantony pouhými správními obvody bez autonomních práv. +more Hranice byly změněny s cílem vytvořit přibližně stejně velké kantony a rozbít staré uspořádání. Vznikly tak i krátce existující kantony Säntis, Linth, Waldstätte, Oberland, Baden, Lugano a Bellinzona a od roku 1802 na jeden rok také kanton Fricktal.

Ještě v období Helvétské republiky však převážily federalistické tendence a roku 1803 samotný Napoleon Bonaparte udělil Švýcarsku federalistickou ústavu, přičemž jednotlivé kantony přijaly republikánské ústavy a emancipovala se některá bývalá závislá teritoria, termín kanton se však vžil. Některé takto ustanovené kantony však nepřežily dlouho a byly začleněny do jiných.

Po pádu napoleonského režimu kanton Bern požadoval obnovu svých práv a odmítal uznat nové kantony Aargau a Vaud vzniklé na územích, jež mu dříve podléhaly, avšak pod mezinárodním tlakem byl donucen zříct se svých nároků výměnou za území basilejského biskupství. Podle Spolkové smlouvy z roku 1815 bylo Švýcarsko pouze volným spolkem států. +more Kantony byly nositeli státní suverenity, měly právo vystoupit ze spolku, měly vlastní vojska, vybíraly cla, razily mince, mohly uzavírat mezinárodní smlouvy. Teprve spolková ústava z roku 1848 vytvořila ze Švýcarska federální stát, kde kantony ztratily výše zmíněné pravomoci.

Období mediace

Zprostředkovatelská ústava z roku 1803 zvýšila počet kantonů na 19 a Vídeňský kongres v roce 1815 zvýšil jejich počet na 22. Některá spojenecká místa, jako například republika Gersau, území opatství Engelberg a další, byla proti vůli kantonů přidělena jednotlivým kantonům.

Teritoriální vymezení kantonů dodnes zůstává v podobě, jakou získalo po napoleonských válkách. V roce 1833 se kanton Basilej-venkov v ozbrojeném konfliktu oddělil od kantonu Basilej-město, stejně jako ve stejné době kanton Ausserschwyz od centra Schwyzu (i když to netrvalo dlouho), či zánik polokantonů v Glarusu v roce 1836. +more Poslední stopy územního rozdělení Vídeňského kongresu byly demokraticky vyřešeny v roce 1979 založením kantonu Jura (tzv. Jurská otázka) a v roce 1994 převedením bernského okresu Laufen do kantonu Basilej-venkov, přičemž oba tyto kantony se oddělily od kantonu Bern; budoucnost Bernského Jury může vést k dalším změnám.

Vznik spolkového státu v roce 1848

Po vzniku spolkového státu v roce 1848 byla suverenita kantonů omezena a oblasti jako zahraniční politika, cla, měna a pošta byly převedeny do kompetence spolkové vlády. S industrializací a hospodářským růstem se život státu stával stále složitějším, což si vyžádalo další centralizaci a vedlo ke sjednocení hmotného práva v oblastech, jako je občanské, trestní, obchodní a hospodářské právo. +more Dnes jsou oblasti, v nichž mohou kantony skutečně ještě samostatně vydávat zákony, značně omezené. Stále častěji se hovoří o „výkonném federalismu“.

Vývoj územního uspořádání

Soubor:Karte 13 Alte Orte. png|13 starých kantonů v 18. +more století Soubor:Struktur Eidgenossenschaft. png|Teritoriální uspořádání Švýcarska v 18. století Soubor:Karte Helvetik 3. png|Kantony unitární helvétské republiky v roce 1798 Soubor:Karte Helvetik 4. png|Federální kantony helvétské republiky v roce 1802 Soubor:Schweiz Wiener Kongress. png|Změny švýcarského území podle Vídeňského kongresu Soubor:Karte Schweiz 1815. png|Kantony po roce 1815.

Odkazy

Reference

Externí odkazy

Kategorie:Geografie Švýcarska Švýcarsko Kategorie:Státy ve federacích a konfederacích