Láska v křesťanství

Arturo Michelena: La caridad, 1888, olej na plátně, 288,2 × 232 cm Láska je v křesťanství základní charakteristikou vztahu jednak mezi Bohem a člověkem, jednak mezi lidmi navzájem, a je tedy také základním požadavkem kladeným na každého křesťana. Na rozdíl od erotické lásky, která po milovaném především touží (řecké erós a latinské amor), případně si s ním chce i užít, rozumí se zde láskou vztah, v němž jde především o dobro milovaného, jak to vyjadřuje řecké slovo agapé nebo latinské caritas. Křesťanská láska má tedy být především aktem vůle, který chce dobré pro druhého kvůli Bohu. Augustin ji charakterizuje jako „směřování mysli ke stavu, v němž se těší jednak z Boha kvůli němu samému, jednak ze sebe samé a z bližního kvůli Bohu" a Katechismus katolické církve jako „božskou ctnost, kterou milujeme Boha nade všechno pro něho samého a svého bližního jako sebe z lásky k Bohu".

Všechny ostatní stránky lásky - citová náklonnost, erotická přitažlivost, touha a další - tím nemají být potlačeny, ale mají být tomuto chtění podřízeny. Vlastním původcem lásky je totiž Bůh sám a projevy jeho lásky křesťanství označuje pojmem milost. +more Paradoxní křesťanské učení o jediném Bohu jako o nejsvětější Trojici se snaží vyjádřit, že v Bohu samém jsou vztahy, a to vztahy lásky, které se obracejí „navenek“ ke světu a k člověku v Božích aktech stvoření, zjevení a vykoupení. Lidská láska je pak vždy jen odrazem a odpovědí na tuto Boží milost - a to i když bloudí a když se své vlastní povaze zpronevěří.

Starý zákon

Obě složky této lásky uvádí už hebrejská bible (Starý zákon). Přikázání lásky k Bohu, které se věřící Izraelité denně modlí jako součást modlitby Šema Jisra'el, zní: „Slyš, Izraeli, Hospodin je náš Bůh, Hospodin jediný. +more Budeš milovat Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem a celou svou duší a celou svou silou. “ Přikázání lásky k bližnímu je ve Třetí knize Mojžíšově:„. budeš milovat svého bližního jako sebe samého. “.

Téma lásky se pak objevuje i v řadě dalších textů, například v Žalmech, ale zejména ve sbírce, která se v Bibli nazývá Píseň písní nebo také Píseň Šalomounova. Tato sbírka, vzniklá patrně ze svatebních písní, vyjadřuje výrazně erotickou lásku a její zařazení do souboru biblických knih dává zřetelně najevo, že i tato podoba k lásce patří. +more Píseň se ovšem už od starověku vykládala alegoricky, vztažená na lásku k Bohu či vztah Krista a církve.

Nový zákon

Na otázku, čím se má věřící především řídit čili „které přikázání je největší“, cituje Ježíš v Markově evangeliu právě tato místa:

V závěru Janova evangelia dává Ježíš svým žákům „nové přikázání“: „Zachováte-li má přikázání, zůstanete v mé lásce, jako já zachovávám přikázání svého Otce a zůstávám v jeho lásce. To jsem vám pověděl, aby moje radost byla ve vás a vaše radost aby byla plná. +more' 'To je mé přikázání, abyste se milovali navzájem, jako jsem já miloval vás. '“.

Spojení „přikázání lásky“ zní na první pohled paradoxně: jak je možné přikazovat lásku. Biblická a křesťanská láska ale není především cit, nýbrž vědomé rozhodnutí, motivované tím, že láska nejdřív přichází od Boha. +more O lásce Boha k člověku mluví například Janovo evangelium: „Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. “ První list Janův shrnuje téma lásky takto:.

Milujte své nepřátele

Aby zřetelně odlišil tuto „božskou“ lásku od přirozené lidské vzájemnosti, ukládá Ježíš svým žákům těžko splnitelný požadavek milovat i nepřátele:

Naopak ale ti, kdo se o to snaží, mohou doufat, že jim Bůh odpustí jejich provinění. Tak Ježíš o klečící hříšnici říká: „'. +moreJejí mnohé hříchy jsou jí odpuštěny, protože projevila velikou lásku. Komu se málo odpouští, málo miluje. '“ Když pak Ježíš v Matoušově evangeliu mluví o posledním soudu, jeví se skutky lásky jako rozhodující:.

Tento citát kromě toho dobře charakterizuje podobu a projevy této lásky jako péče o ty, kdo to potřebují, a následující verše s odsouzením těch, kdo lásku zanedbali, vyjadřují vážnost tohoto nároku.

Pravděpodobně nejznámějším biblickým místem o lásce však zůstává 13. kapitola Pavlova Prvního listu Korintským:

Teologická vymezení

První list Janův charakterizuje samého Boha jako lásku: „Také my jsme poznali lásku, kterou Bůh má k nám, a věříme v ni. Bůh je láska, a kdo zůstává v lásce, v Bohu zůstává a Bůh v něm. +more“ Sv. Hilarius z Poitiers vykládá vztah první (Otec) a druhé (Syna) osoby Trojice jako lásku a ztotožňuje ji s Duchem svatým.

V návaznosti na Ježíšův výrok, že člověk má pomáhat „ve skrytu“ rozlišuje sv. Aurelius Augustinus mezi * láskou nedokonalou, která se stará o potřebné jen v naději na odměnu, že se jí prokázané dobré vrátí zpět, případně ze strachu před Božím hněvem, * a lásku dokonalou, která dělá dobré pro dobro samo a nemyslí na vlastní prospěch. +more Podobně jeho současník sv. Basileios Veliký:.

Křesťanská praxe

Dějiny křesťanství jistě nejsou jen dějinami takto pochopené lásky. Je v nich mnoho násilí, nenávisti a krve. +more Přesto se v nich Ježíšův požadavek lásky jako péče o potřebné trvale uplatňoval. Organizovaná péče o sirotky, o staré, nemocné a osamělé lidi začíná už v prvním století a od 3. století vznikají první nemocnice, které pak byly po staletí v rukou křesťanských institucí, zejména řeholních řádů. Totéž platí o chudobincích a sirotčincích a teprve v posledních staletích jejich činnost postupně nahrazuje veřejná sociální a zdravotní péče. Křesťanský pohled na otroctví silně přispěl k jeho odstranění a také chudoba se v křesťanských zemích nechápala jako osobní hanba.

Láska a sexualita

Pozdní židovství i rané křesťanství se setkávalo s kulty, v nichž hrála značnou roli sexualita, až po tzv. posvátnou prostituci, a muselo se vůči nim vymezovat. +more Tak si lze vysvětlit, proč jinak běžné slovo erós se v řeckém překladu Starého Zákona vyskytuje pouze dvakrát a v Novém Zákoně ani jednou. Už v raném křesťanství byly také asketické proudy, které lidské tělo pokládaly za „hrob duše“, jak zní gnostická formule, a sexualitu vůbec odmítaly. Jejich dědictví se ve východním i západním křesťanství udržovalo přinejmenším do reformace a jeho stopy se vyskytují dodnes.

Mystická láska

Zvláštní formu křesťanské lásky k Bohu představuje mystika, krajní vnitřní usebrání, často spojené s asketickým způsobem života, v němž někteří lidé podle vlastního svědectví osobně zažili blízkost a přítomnost samého Boha. Mezi významné křesťanské mystiky, kteří byli často průkopníky změn a naráželi na ortodoxii svých církví, patřil sv. +more Pavel z Tarsu, sv. František z Assisi, sv. Bernard z Clairvaux, sv. Hildegarda z Bingenu, sv. Brigita Švédská, sv. Kateřina Sienská, Tomáš Kempenský, Jakob Böhme, sv. František Saleský, Emanuel Swedenborg, Jakob Lorber a další.

Reference

Literatura

Benedikt XVI. +more: Encyklika Deus Caritas Est (Bůh je Láska), Paulínky, Praha 2006 ([url=http://www. vatican. va/holy_father/benedict_xvi/encyclicals/index_en. htm]Oficiální text a řada překladů[/url]) * Tomáš Akvinský: O lásce, výběr otázek z Teologické summy, Krystal, Praha 2005 * Clive Staples Lewis: Čtyři lásky, Návrat domů, Praha 1997 * Ladislav Tichý: Chvála lásky - interpretace a účinky 13. kapitoly Prvního listu Korinťanům, Univerzita Palackého, Olomouc 2008 * Josef Zvěřina: Teologie Agapé - svazek I. , Scriptum, 1992 * Josef Zvěřina: Teologie Agapé - svazek II. , Scriptum, 1994 * Tomáš Halík: Chci, abys byl, NLN, Praha 2012 * Aurelius Augustinus: Výklad k prvnímu listu sv. Jana, in: Šestá patristická čítanka, Česká katolická charita, Praha 1989.

Související články

Agapé * Bible * Deus caritas est * Ježíš Kristus * Křesťanství

Externí odkazy

[url=http://www. radiovaticana. +morecz/clanek. php4. id=5241]Encyklika Benedikta XVI. Deus Caritas Est (Bůh je Láska) - první část[/url] * [url=http://www. radiovaticana. cz/clanek. php4. id=5276]Encyklika Benedikta XVI. Deus Caritas Est (Bůh je Láska) - druhá část[/url] * [url=http://www. vira. cz/glosar/index1. php. sel_id=8]Láska - co ne/znamená. [/url].

Kategorie:Křesťanství Kategorie:Ovoce Ducha svatého Kategorie:Ctnosti Kategorie:Láska