Rakouské přímoří

Rakouské přímoří (německy Österreichisches Küstenland; italsky Litorale Austriaco; slovinsky Avstrijsko primorje; chorvatsky Austrijsko primorje) nebo krátce Přímoří (Küstenland; Litorale; Primorska) byl historický správní útvar na území dnešního Chorvatska, Slovinska a Itálie, rozkládající se mezi Alpami a Jaderským mořem. V letech 1849-1918 to byla součást Rakousko-Uherska. Zahrnovalo celé údolí Soče, přístav Terst (zemské hlavní město), Kras, Istrii a většinu ostrovů v Kvarnerském zálivu.

Historie

Rakouské Přímoří v roce 1897

Habsburská monarchie získala svrchovanost nad pobřežím severního Jadranu s přístavy Terstem a Rijekou v roce 1382, resp. 1474. +more Převaha Benátské republiky na Jadranu a nebezpečí expanze Osmanské říše zpočátku neumožňovaly konsolidovat a rozvinout tyto pobřežní državy. Obě města si zachovala svoji autonomii až do 18. století.

Císař Karel VI. +more rozšířil svoji námořní moc mírem s Turky a vyhlášením svobodné plavby na Jadranu. V roce 1719 prohlásil Terst a Rijeku svobodnými přístavy. V roce 1730 začal Přímoří centrálně spravovat z Terstu. Opačně postupoval císař Josef II. , když v roce 1775 oddělil správu obou hlavních přístavů a Rijeku připojil k Uherskému království. Terst se stal součástí dědičných zemí a krátce nato byl spojen s Goricí a Gradiškou.

Počátkem napoleonských válek Habsburská monarchie získala v roce 1797 na základě míru v Campo Formio od Benátska Istrii a ostrovy Kvarnerského zálivu. Nově vzniklé Rakouské císařství však o tuto oblast včetně všech jadranských zemí záhy přišlo Bratislavským mírem ve prospěch napoleonského italského království. +more Následný Schönbrunský mír (1809) přeměnil tato území na Ilyrské provincie, které byly přímo spravovány Francií. Porážkou Napoleona Rakousko znovu získalo tuto oblast v roce 1813 a celé Přímoří včetně Terstu, Gorice a Gradišky i celé Istrie se stalo spolu s ostrovy Kvarnerského zálivu, dále Rijekou s jejím zázemím a vlastním Chorvatskem (bez Vojenské hranice, ale s Karlovacem) jedinou správní jednotkou - Ilyrským královstvím (1816-1849).

+more6'>Znak Přímoří 1849-1867 V roce 1822 byla Rijeka a Chorvatsko odděleny a staly se součástí Uherského království. Ilýrie byla rozdělena na dvě provincie, lublaňskou a terstskou, která se dále dělila na čtyři okresy: Gorice (Görz; včetně Gorice a Julského Benátska), Istrii (Istrien; východní Istrie a ostrovy Kvarnerského zálivu), Terst (Triest; terstské vnitrozemí a západní Istrie), a město Terst (Triester Stadtgebiet). Kolem roku 1825 bylo dělení reorganizováno na Istrii se sídlem v Pazinu a Goricko, přičemž Terst se svým bezprostředním okolím byl odloučen od místní správy a podřízen přímo Koruně.

Roku 1849 bylo Ilyrské království zrušeno a Přímoří se stalo samostatnou korunní zemí s místodržícím v Terstu. Skládalo se z markrabství Istrie, okněžněného hrabství Gorice a Gradišky a od nich odděleného Terstu. +more V roce 1861 se Gorice s Gradiškou a Istrie staly samostatnými korunními zeměmi a roku 1867 v souvislosti s rakousko-uherským vyrovnáním získal autonomii i Terst. Vrchní zemské hejtmanství zůstalo v Terstu.

Vývoj území po rozpadu Rakouska-Uherska

V důsledku rozpadu Rakouska-Uherska připadlo Přímoří Itálii jako součást Julského Benátska na základě smlouvy v Saint Germain. Po druhé světové válce bylo rozděleno Morganovou linií na dvě zóny (A obsazenou angloamerickými vojsky a B jugoslávskou armádou). +more Po uzavření Pařížské mírové smlouvy s Itálií bylo Přímoří z větší části začleněno do Jugoslávie s výjimkou západní části, kde menší část Gorice a Gradišky připadla Itálii. Terst byl vyhlášen svobodným územím pod společnou vojenskou správou. V roce 1954 podepsaly v Londýně Spojené království, Spojené státy, Itálie a Jugoslávie memorandum o porozumění, podle kterého se terstské území dočasně rozdělilo mezi italskou a jugoslávskou civilní správu, přičemž město Terst připadlo Itálii. Dočasná správa byla prohlášena za definitivní na základě dohody z Osima, kterou uzavřely Itálie a Jugoslávie 11. října 1977.

Rozdělením Jugoslávie v roce 1991 byla otázka hranic znovu otevřena. Téměř celá Istrie připadla Chorvatsku, Slovinsku cca 12 km pás od pobřeží (kolem Koperu) do vnitrozemí. +more V r. 1992 Slovinsko vyhlásilo, že se cítí vázáno dohodou z Osima, což bylo podmínkou pro jednání o vstupu Slovinska do Evropské unie.

V současnosti (2009) zůstává otevřena otázka námořní hranice mezi Slovinskem a Chorvatskem a je předmětem jednání. Na historickém území se rozkládají italské územní spolky obcí Carso Isonzo Adriatico, Collio - Alto Isonzo a Giuliana v regionu Furlansko-Julské Benátsko, slovinský tradiční region Přímoří a chorvatské župy Istrijská a Přímořsko-gorskokotarská (částečně).

Administrativní dělení

Terst

=== Gorice a Gradiška

Město Gorice (Stadt Görz) * Goricko (Görz Land) * Gradiška * Monfalcone * Sežana (Sesana) * Tolmin (Tolmein, Tolmino)

Istrie === * Koper (Capodistria) * Krk (Veglia) * Lošinj (Lussin) * Poreč (Parenzo) * Pazin (Mitterburg, Pisino) * Pula (Pola) * Volosko (Volosca)

Obyvatelstvo

Níže uváděná tabulka odpovídá sčítání lidu v roce 1910 (v Terstu v r. 1911). +more Rakouské přímoří obývaly uvedené jazykové komunity, které se zjišťovaly podle „obcovací řeči“, protože se při sčítání nepřihlíželo ani k příslušnosti k etnické skupině, ani k mateřskému jazyku. Kromě malé srbské komunity v Terstu a obce Peroj v Istrii obydlené etnickými Černohorci může být naprostá většina chorvatských mluvčích považována za Chorvaty. Italština a furlanština byly od roku 1880 počítány za jednu obcovací řeč a jsou uváděny jednotně jako italština. Extrapolací z italského sčítání lidu 1921, jediného ve 20. století, kdy byla furlanština počítána jako oddělená kategorie jazyka, může být počet furlanských mluvčích odhadován na 60 000-75 000. Rakouské přímoří obýval značný počet cizinců (kolem 71 000 neboli 7,9 % z celkové populace), kteří nebyli na obcovací řeč dotazováni. Více než polovina z nich žila v Terstu; většinou to byli občané Italského království, následováni občany Uherska a Německa. Předpokládá se, že jejich většinu (75 %) tvořili Italové, méně pak Němci, Chorvaté (z Rijeky, Chorvatska a Slavonie), Slovinci (z Benátského Slovinska) a Maďaři.

	Gorice a Gradiška	Istrie	Terst	Celkem
Rozloha	2 918 km²	4 956 km²	95 km²	7 969 km²
Počet obyvatel	260 721	403 566	230 000	894 287
Hustota osídlení	89,3 obyv. /km²	81,4 obyv. /km²	2 414,8 obyv. /km²	112,2 obyv. /km²
Obcovací řeč
italština	90 119 (36 %)	147 417 (38,1 %)	118 957 (51,9 %)	356 676 (40 %)
slovinština	154 564 (58 %)	55 134 (14,3 %)	56 845 (24,8 %)	276 398 (31 %)
chorvatština		168 184 (43,5 %)	2 403 (1,1 %)	172 784 (19 %)
němčina	4,486 (2 %)	12 735 (3,3 %)	11 856 (5,2 %)	29 077 (3 %)
ostatní nebo neznámá			779 (0,3 %)	v |59 347(7 %)
nerakouští občané			38 597 (16,8 %)	v |59 347(7 %)

V období kolem druhé světové války došlo k výrazným změnám v národnostním složení obyvatelstva. Před válkou a během ní italská vláda podporovala přesuny slovanského obyvatelstva do Apulie a Kalábrie v jižní Itálii a do východní Afriky a naopak osidlování Istrie obyvateli jižní Itálie. Italští učitelé vyučovali v mateřských a základních školách, aniž by znali místní jazyk. Po válce opustila jugoslávkou zónu B značná část obyvatelstva (prameny uvádějí odlišně od 10 000 do 40 000), převážně Italů, jak nuceně, tak dobrovolně. Zbytky německé menšiny byly z této zóny násilně vystěhovány.

Na území Přímoří žijí v jednotlivých státech významné menšiny. Vzhledem k tomu, že statistické jednotky nerespektují rozlohu původního Přímoří, jsou dále uvedené údaje odhady. +more Italů žije ve Slovinském přímoří asi 2 000 (sčítání 2002), na chorvatském území jich je (sčítání 2001) přes 17 000 a Slovinců 3 000. Oproti začátku 20. století zde přibyly významnější menšiny Srbů (11 000) a Bosňáků (4 000). V italských oblastech žije podle úředního odhadu z roku 2005 přibližně 61 000 Slovinců.

Odkazy

Reference

Související články

Dějiny Slovinska * Dějiny Itálie * Gorice a Gradiška * Morganova linie * Terst

Externí odkazy

Peter Štih, [url=https://web. archive. +moreorg/web/20090319025304/http://www. sistory. si/publikacije/pdf/zgodovina/Stih-Slovenska_zgodovina_od_prazgodovinskih_kultur_do_konca_srednjega_veka. pdf]Slovinské dějiny : Od předvěkých kultur do konce středověku[/url]. * Peter Vodopivec, [url=https://web. archive. org/web/20081010050523/http://www. sistory. si/publikacije/pdf/zgodovina/Slovenska-zgodovina-1780-2004. pdf]Historie Slovinska 1780-2004[/url] * [url=http://www. deutsche-schutzgebiete. de/kuk_kuestenland. htm]Küstenland[/url] * [url=https://archive. today/20120918125526/www. terra. es/personal7/jqvaraderey/185915BK. GIF]Rakousko a Balkán 1815-1859 (mapa)[/url].

Kategorie:Dějiny Rakouska-Uherska Kategorie:Zaniklé státy Chorvatska Kategorie:Geografie Slovinska Kategorie:Historická území Slovinska Kategorie:Historická území Itálie Kategorie:Historická území Rakouska Kategorie:Historická území Chorvatska Kategorie:Dějiny Furlanska-Julského Benátska Kategorie:Geografie Furlanska-Julského Benátska Kategorie:Istrijská župa Kategorie:Přímořsko-gorskokotarská župa