Cesko.wiki Slavnost Těla a Krve Páně
Author
Albert FloresKněz s monstrancí žehná městu při průvodu během slavnosti Těla a krve PáněSlavnost Těla a krve Páně, lidově Boží tělo je svátek římskokatolické církve, kterým se zdůrazňuje reálná přítomnost Ježíše Krista jako Boha i jako člověka v eucharistii. Podle nauky církví katolických, pravoslavných a ostatních starobylých křesťanských církví východu dochází při slavení mše k transsubstanciaci (přepodstatnění) obětovaného chleba a vína v tělo a krev Ježíše Krista.
Slavení svátku může být provázeno procesím, při němž vyjde z kostela liturgický průvod v určeném pořadí účastníků, v němž kněz nese Nejsvětější Svátost Oltářní (eucharistii), nad ním bývají nesena „nebesa“ v podobě baldachýnu zdviženého na čtyřech žerdích. Průvod se zastaví na čtyřech předem určených místech (náměstí, sochy svatých, kaple, filiální kostel, morové sloupy apod. +more) a konají se krátké pobožnosti. Liturgická barva je bílá.
Historie
Během 13. +more století v Evropě sílil kult svátosti oltářní (eucharistie) a současně se zdůrazňovala reálná přítomnost Kristova v konsekrovaném chlebu. Dobovou atmosféru, která vedla ke vzniku slavnosti, dokreslovala jednak touha středověkého člověka po silnějším smyslovém prožitku náboženských obřadů, lidově řečeno po „podívané“, jednak opakovaná vidění augustiniánské řeholnice Juliany z Lutychu z roku 1209. Zjevoval se jí zářivý měsíční kotouč s jedním tmavým místem, což mělo být znamení, že mezi ostatními křesťanskými svátky chybí místo pro svátek eucharistický. Na naléhání řeholnice a jejího duchovního rádce zavedl biskup Robert z Lutychu pro svou diecézi roku 1246 poprvé takovýto svátek. Při pouti českého kněze Petra, probošta Vyšehradské kapituly, který si chtěl poutí do Říma v roce 1263 vyprosit osvobození od svých pochybností při transsubstanciaci, došlo v italské Bolseně k církevní události (tzv. Mše v Bolseně), která vyvracela pochybnosti dotyčného kněze o přítomnosti Krista v hostii. Kněz o tom podal zprávu papeži, který byl právě v blízkém Orvietu. Papež Urban IV. dal celou událost prozkoumat a roku 1264 ustanovil eucharistický svátek pro celou církev. Zavedení svátku zdůvodnil ve své bule Transiturus, kde rozvinul nauku o eucharistii jako oběti i jako hostině. Krátce nato papež zemřel, což rozšíření svátku opozdilo. Až Klement V. na koncilu ve Vienně (1311-1312) zavedení svátku připomenul. Teprve nástupce Klementa V. Jan XXII. zveřejněním buly Transiturus v klementinských dekretáliích se zasloužil o celocírkevní rozšíření Slavnosti Těla a Krve Páně. V letech 1357-1364 Bolsenskou mši zachytil malíř Ugolino di Prete Ilario na freskách v katedrále v Orvietu, tento vzor později použil Raffael Santi při malbě Mše v Bolseně v Heliodorově stancii Apoštolského paláce ve Vatikánu. Na tvorbě bohoslužebných textů pro slavnost se významnou měrou podílel teolog sv. Tomáš Akvinský. Klasická nauka o přepodstatnění je obsažena v jeho sekvenci Lauda Sion Salvatorem (Sióne chval Spasitele) a dokládá způsob, jakým se složité teologické formulace dostávaly do povědomí křesťanské veřejnosti třeba ve formě umělecky hodnotné poezie. Dalšími texty složenými pro nově vzniklý svátek k užití při liturgii hodin (denní modlitbě církve obsažené v breviáři) a bohoslužbě jsou Adoro te devote, Verbum supernum prodiens (O salutaris hostia), Pange lingua gloriosi corporis mysterium (Tantum ergo) a Sacris solemniis (Panis angelicus).
České země
V českých zemích vrcholily eucharistické slavnosti v době předhusitské mezi léty 1390-1420, v souvislosti s hnutím Devotio moderna, kdy byla v Praze na Karlově náměstí postavena kaple Božího Těla a Krve, stejně jako v Olomouci a zejména v Kutné Hoře, kde při ní ustaveno bratrstvo Božího Těla. Procesí byla obnovena v katolických městech (například v Ústí nad Labem nebo ve Znojmě) již roku 1436, jinde až od 70. +more let 15. století.
Protireformační charakter
11. října 1551 vydal Tridentský koncil dekret o eucharistii, v něm zdůrazňuje reálnou přítomnost Kristova těla a krve a považuje za legitimní uctívání oltářní svátosti i mimo přijímání. +more Procesí Božího těla získalo v dekretu protireformační charakter: „A tak by měla pravda vítězně triumfovat nad lží a kacířstvím, aby její protivníci tváří v tvář takovému lesku a takové radosti církve buď vnitřně zlomeni umlkli, nebo naplněni studem a lítostí dospěli k rozumu. “.
Současnost
Kněz s monstrancí v průvodu o Slavnosti Těla a krve Páně
Datum slavnosti se řídí datem Velikonoc příslušného roku. Nedělí Seslání Ducha svatého, padesát dní po velikonoční neděli "vzkříšení", končí doba velikonoční. +more Následuje neděle Nejsvětější Trojice a čtvrtek po ní je vyhrazen slavnosti Těla a krve Páně. Mše svatá má slavnostní charakter. Svaté přijímání se věřícím může podávat pod obojí - hostie se buď namáčí v konsekrovaném víně nebo věřící přijímají hostii samostatně a víno pijí z kalicha.
Podle místních zvyklostí bývá mše zakončena buď adorací před vystavenou svátostí oltářní nebo je monstrance s eucharistií nesena v průvodu z kostela. Na čtyřech předem stanovených a upravených místech se koná krátká pobožnost. +more Průvod Božího těla nese často prvky jisté okázalosti (baldachýn, družičky sypající okvětní lístky - tzv. troušení, kadidlo, někdy i vyzvánění zvláštním mobilním zvoncem, střílení z děl - hmoždířů), což vyvolává dvojí hodnocení: kritiku triumfalismu církve ze strany nezúčastněné veřejnosti nebo vnímání smyslu průvodu jako projevu nejvyšší úcty Ježíši Kristu ze strany věřících katolíků.
Dějinný vývoj eucharistického průvodu
Ačkoliv v zakládací bule Urbana IV. +more není o průvodu ani zmínky, v období mezi lety 1247 a 1279 lze doložit jeho pořádání u sv. Gereona v Kolíně nad Rýnem. Ve 14. století ve většině zemí byl průvod Božího těla nadšeně přijímán.
V barokní době se tato liturgická zvyklost stala triumfálním tažením a vděčným divadlem, jak to odpovídalo dobové mentalitě. Nutno dodat, že eucharistický průvod není ukládán žádným závazným liturgickým předpisem. +more Jeho uspořádání závisí na místních zvyklostech. Formu určuje biskup příslušné diecéze.
Za první Československé republiky byla tradice těchto procesí velmi živá a svátek Božího těla byl i státním svátkem. Vzhledem k povinné výuce náboženství na obecných i měšťanských školách byl i určitým vyvrcholením každého školního roku. +more K tomu přispívala i účast družiček s košíky plnými květů, které trousily na cestě liturgického průvodu mezi nejméně čtyřmi oltáři, zbudovanými v obcích mimo kostel.
Tradice průvodů na veřejnosti byla potlačena po roce 1948 v celém tehdejším Československu v období tzv. reálného socialismu, kdy bylo zakázáno vycházet mimo kostel. +more Jakékoliv projevy náboženského života na veřejnosti byly nežádoucí a považovaly se za porušení zákona o dozoru státu nad církvemi. Přesto se venkovní procesí po náměstích v tento den v některých městech (Olomouc, Plzeň, Skuteč, Třeboň, Litoměřice, Liberec aj. ) udržela až do konce padesátých let.
Po roce 1989 se tradice průvodů při Slavnosti Těla a krve Páně spontánně obnovila především ve větších městech. Již ve čtvrtek 18. +more června 1992 se v Praze uskutečnil liturgický průvod Corpus Christi s baldachýnem obklopeným kněžími a arciděkanem nesoucím monstranci, s ministranty zvonícími zvoncem, jdoucí Melantrichovou ulicí z Václavského náměstí na Staroměstské náměstí do chrámu Panny Marie před Týnem, za nádherného až příliš horkého počasí, za velké účasti věřících a dalších Pražanů i překvapených zahraničních turistů.
Na Moravě a na některých místech českého venkova lze průvod Božího těla vidět i na venkově.
Od roku 2013 spojuje v červnu Prahu a italské Orvieto štafetový běh Corpus Domini, složený z českých a italských běžců, připomínající první pouť českého kněze Petra z Prahy do Říma v roce 1263 a událost v Orvietu i Bolseně (Mše v Bolseně).
Tradiční několikahodinové liturgické průvody věřících, kněží i spolků s nesením korouhví, figurín světců, Ježíška, Panny Marie a Ježíše se pořádají nejen v Orvietu, Římě a dalších italských městech, ale také v katolických zemích Německa (Bavorsko, Duryňsko, Vestfálsko), Španělsku (Sevilla, Cordoba, Toledo, Madrid aj.), Mexiku, Uruguayi a dokonce i v New Yorku.
Zvyky
Při procesí v průvodu chodívají „za družičky" bíle oblečené dívky s košíčky bílých květů, které sypou na cestu (tzv. troušení) * Střelba „na ptáka", každoroční slavnost ostrostřelců se soutěží o krále střelců; odtud rčení „Ran jak o Božím těle".
Odkazy
Reference
Literatura
MUDRA, Aleš (editor) a kolektiv: V oplatce jsi všecek tajně. Eucharistie v náboženské a vizuální kultuře Českých zemí do roku 1620. NPÚ Praha 2017, ISBN 978-80-7480-016-0
Související články
Krvavé Boží tělo v Kladně v roce 1889 * Svátek Ježíše Krista, nejvyššího a věčného kněze
Externí odkazy
[url=https://www.pastorace.cz/clanky/posledni-bozi-telo-v-lidicich]Poslední Boží tělo v Lidicích 1942[/url]