Urdština

Urdština (urdsky اردو زبان, urdū zabān; také známý jako domorodci Laškarí nebo Laškarí Zaban psaný لشکری زبان) je indoíránský jazyk blízce příbuzný hindštině. Oba jazyky jsou si vzájemně srozumitelné, liší se však kulturním pozadím: urdštině dávají přednost spíše muslimové, hindštině spíše hinduisté. Na rozdíl od hindštiny se urdština píše variantou arabského písma a její slovní zásoba obsahuje více výpůjček z perštiny, kurdštiny a arabštiny.

Historie a rozšíření

Urdština údajně vznikla mezi 15. a 18. +more století v časech Dillíského sultanátu a Mughalské říše jako žargon indických úředníků a vojáků, kteří sloužili u dvorů mughalských vládců Indie a nenaučili se správnou perštinu. Výraz urdú zabán znamená „jazyk vojenského tábora“.

Dnes je urdština úředním jazykem Pákistánu (i když jako mateřský jazyk zde také funguje západní paňdžábština, sindhština, balúčština, paštština a řada dalších). V Indii je jedním z ústavou uznaných jazyků, úředním jazykem státu Džammú a Kašmír (i když tam vláda a úřady stále více jednají v angličtině, urdština zůstává jazykem základního školství) a druhým úředním jazykem několika dalších států. +more Významným centrem urdštiny v jižní Indii je město Hajdarábád, které bylo až do indické nezávislosti centrem stejnojmenného muslimského státu.

Charakteristika

Urdština je analytičtější jazyk než sanskrt, má méně pádů, ale jistou míru ohýbání si zachovala. Slovosled je poměrně pevný a řadí urdštinu mezi SOV jazyky (subject - object - verb), tedy nejdříve podmět, pak předmět a nakonec sloveso. +more Fonetickou výbavu více méně sdílí s ostatními indoárijskými jazyky, významným rysem jsou přídechové varianty ražených souhlásek a zvláštní řada retroflexních hlásek t - th - d - dh - n. I když pravopis slov přejatých z arabštiny vychází z původního arabského, výslovnost specificky arabských písmen se přizpůsobila urdské fonetice.

Abeceda a výslovnost

Urdština používá upravené arabské písmo, obvykle ve stylu nastalík (ten je ozdobnější a vhodný více pro psaní rukou než pro zobrazení na počítači). Krátké samohlásky se rozlišují diakritickými znaménky, která se však, podobně jako v arabštině, v praxi málo využívají. +more Správně přečíst urdský text je tedy bez znalosti jazyka velmi obtížné.

Arabské písmo se píše zprava doleva. V následující tabulce je nicméně abecední pořadí uvedeno zleva doprava.

* Cerebrální souhlásky ٹ, ڈ se vyslovují tak, že se špička jazyka opře o horní měkké patro místo o zuby. * Písmeno ا (alef) se používá na začátku slova, které začíná samohláskou. +more Běžně přitom není rozlišeno, o kterou samohlásku jde, např. افریقہ afrīqah, اسلام islām, اردو urdū. (Krátké samohlásky lze rozlišit diakritickými znaménky, která se ale v běžném textu obvykle vynechávají. Dlouhé samohlásky ū, o, ao jsou na začátku slova reprezentované kombinací písmen alef a wāw. Dlouhé samohlásky ī, e, ae jsou na začátku slova reprezentované kombinací písmen alef a yah, např. ve slově ایک ek “jeden”. ) Uvnitř a na konci slova označuje ا dlouhou samohlásku ā. Pokud slovo začíná dlouhým ā, použije se místo ا písmeno آ (alef madda). * Písmeno و (wāw) se používá jednak pro označení (polo-)souhlásky v/w, jednak pro označení dlouhých samohlásek ū, o a ao (posledně jmenovaná není dvojhláska, jde o obvyklý přepis otevřeného o, které se vyslovuje někde mezi českým a a o). Na začátku slova a těsně před alefem se čte vždy jako souhláska v. Naopak na konci slova obvykle označuje samohlásku. Ve většině případů je však ke správnému čtení třeba buď diakritických znamének (která se v běžném textu vynechávají), nebo znalosti jazyka. * Písmeno ی (yah) se používá jednak pro označení (polo-)souhlásky y (čti [j]), jednak pro označení dlouhých samohlásek ī, e a ae (posledně jmenovaná není dvojhláska, jde o obvyklý přepis otevřeného e, které se vyslovuje někde mezi českým a a e). Na začátku slova a těsně před alefem se čte vždy jako souhláska y. Naopak na konci slova se čte vždy jako samohláska ī. Ve většině případů je však ke správnému čtení třeba buď diakritických znamének (která se v běžném textu vynechávají), nebo znalosti jazyka. * Písmeno ے (yah baṛī, velké yah) se objevuje pouze na konci slova a čte se jako (polodlouhé či dlouhé) e.

Gramatika

Podstatná jména

Podstatná jména rozlišují rod mužský a ženský. Pravidla přiřazení slov k rodům jsou složitá, ale často platí, že jména rodu mužského končí na -ā, ženského na -ī. +more V množném čísle se mužské -ā mění na -e, ženské -ī se mění na -iyā(n). Příklady:.

Podstatná jména rozlišují přímý a nepřímý pád. Přímý pád odpovídá nominativu v jiných jazycích. +more Nepřímý pád se používá u podstatných jmen v pozici předmětu a u podstatných jmen řízených záložkami. Protože záložky v urdštině se vyvinuly odtržením sanskrtských koncovek, mluví se někdy o dalších pádech, reprezentovaných jednotlivými záložkami.

Podstatná jména mužského rodu končící na -ā mají v nepřímém pádě koncovku -e (stejně jako v přímém pádě množného čísla). Podstatná jména ženského rodu končící na -ī se v nepřímém pádě nijak nemění. +more Nepřímý pád v množném čísle má bez ohledu na rod koncovku -oñ.

Zájmena

Číslovky

Na číslovkách je dobře vidět příbuznost urdštiny se slovanskými a ostatními indoevropskými jazyky.

Slovesa

Infinitiv má příponu -nā. Příklady:

* جانا jānā „jít“ * دیکھنا dekhnā „vidět“

Prézens indikativ

Průběhový přítomný čas

Záložky

Záložky neboli postpozice jsou analogií předložek, které najdeme v jiných jazycích. Upřesňují vztah jmenné fráze k ostatním větným členům a nahrazují tak některé vymizelé pády. +more Historicky jde zřejmě o pádové koncovky, které byly v sanskrtu, ale odtrhly se a staly se samostatnými slovy.

Slovosled

Výchozí slovosled je podmět - předmět - sloveso. Přívlastek se klade před podstatné jméno, které rozvíjí. +more Příslovečné určení obvykle stojí před slovesem nebo před předmětem, mnohdy ale také na začátku věty. Určení času se klade před určení místa. Záporky se zpravidla kladou před sloveso. Příklady:.

Slovní zásoba

Urdština během historického vývoje přejímala řadu cizích slov hlavně z angličtiny, perštiny a arabštiny. +moresvg|200px|náhled|vpravo'>urdská abeceda.

Arabština

Podstatná část slov, nejen z náboženské oblasti, pochází z arabštiny. Nevýhodou je, že významy těchto slov v urdštině nemusí vždy korespondovat s tím, co tato slova původně znamenají v arabštině. +more Jejich význam bývá posunutý.

* تعریف (taˀrīf) = arabsky „určení, definice, charakteristika“ * تعریف کرنا (taˀrīf karnā) = urdsky „chválit“ ** میں نے بچوں کی تعریف کی (meñ ne bačoñ kī taˀrīf kī) = „Chválil jsem děti."

Perština

Stejně jako arabská se v urdské literatuře vyskytuje i perská slovní zásoba. Z hlediska gramatiky lze v některých případech uplatnit v urdštině perské tzv. +more ezáfetové spojení (arabské písmo ho ale nezachycuje, v následujících příkladech ho vidíme pouze v transkripci):.

* وزیر اعظم (wazīr-e aˀzam) = ministerský předseda * صدر پاکستان (sadr-e pākistān) = prezident Pákistánu (urdsky též پاکستان کا صدر (pākistān kā sadr))

Perské výrazy, stejně jako arabské, nemusí mít v urdštině stejný význam jako v perštině.

* پیدا شدن (peydā šodan) = persky „nastat, objevit se“ * پیدا ہونا (paydā honā) = urdsky „narodit se“

Angličtina

Stejně jako hindština přejala i urdština mnoho svých slov z angličtiny. Tato anglická slova jsou přepisována foneticky perským / urdským písmem . +more Pro přepis anglického t a d se v urdštině většinou používají retroflexní ٹ, resp. ڈ.

V tomto případě je poslední písmeno t nahrazeno cerebrální hláskou ٹ.

Anglické výrazy v urdštině považujeme za spisovné a existují k nim urdské výrazy. V současnosti dávají hlavně mladí lidé přednost výrazům anglickým než urdským. +more Což je vidět hlavně ve filmech. Není výjimkou, kdy mluvčí začne větu urdsky, ale dokončí ji anglicky.

Vzorový text

Otče náš (modlitba Páně): : Aye, humare baap tu jo asmaan par hai. : Tera naam paak mana jaye. +more : Teri baadshahi aaye. Teri marzi jese asmaan : parpoori hati hai, zameen par bhi poori ho. : Humare roz ki : rotti aaj hume de, : aur jis trah hum apne qarzdaro ko, : jaise hain tu bhi hamare qarz hume maaf kar. : hume azmaish me na daal : belke burai se bacha. Ameen.

Literatura

Aleš Klégr, Petr Zima et al.: Světem jazyků. Albatros, Praha, 1989. Str. 150. * A. R. Zakaria: Learn Urdu in a Month. 196 pp. Readwell Publications, Naí Dillí.

Externí odkazy

[url=https://wiki.ufal.ms.mff.cuni.cz/user:zeman:transliteration-of-urdu-to-latin-script]Daniel Zeman: Transliterace urdštiny do latinky[/url] (anglicky)

Kategorie:Živé jazyky Kategorie:Jazyky Asie Kategorie:Střední indoárijské jazyky Kategorie:Jazyky Pákistánu Kategorie:Jazyky Indie Kategorie:Indoíránské jazyky