Array ( [0] => 15483128 [id] => 15483128 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Finština [uri] => Finština [3] => [img] => [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => [oai] => [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 0 [has_content] => 0 [12] => [oai_cs_optimisticky] => ) Array ( [0] => {{Infobox - jazyk [1] => | název = Finština ''(suomi)'' [2] => | rozšíření = [3] => [[Finsko]], [[Tornské údolí]] ([[Švédsko]]), [[Finnmark]] ([[Norsko]]), [[Karélie]] ([[Rusko]]) [4] => | mluvčích = 5,512 milionů [5] => | klasifikace = [6] => * [[Uralské jazyky]] [7] => ** [[Ugrofinské jazyky]] [8] => *** [[Baltofinské jazyky]] [9] => | písmo = [[Latinka]] [10] => | úřední jazyk = [11] => [[Finsko]], [[Evropská unie]] [12] => | regulátor = [13] => [http://www.kotus.fi/ Výzkumný ústav jazyků Finska] (Kotimaisten kielten tutkimuskeskus) [14] => | ISO6391 = fi [15] => | ISO6392B = fin [16] => | ISO6392T = fin [17] => | SIL = FIN [18] => | wikipedie = [[:fi:Etusivu|fi.wikipedia.org]] [19] => | mapa rozšíření = Finnish language map, detailed areas.png [20] => | popisek rozšíření = [21] => {{legenda|#010080|Oficiální jazyk.}} [22] => {{legenda|#008283|Menšinový jazyk.}} [23] => }} [24] => '''Finština''' ([[Archaismus|zast.]] ''čuchonština'') je [[státní jazyk]] [[Finsko|Finska]], kde s ní hovoří přibližně 5 milionů mluvčích. Ve světě, zejména ve [[Švédsko|Švédsku]] a [[Rusko|ruské]] části [[Karélie]], pak finsky mluví další milion lidí. Tento [[ugrofinské jazyky|ugrofinský]], konkrétně [[Baltofinské jazyky|baltofinský]] jazyk, si i přes dlouhé soužití s [[indoevropské jazyky|indoevropskými jazyky]] zachoval mnohé své charakteristické rysy. Vliv [[Germánské jazyky|germánských jazyků]] je zřetelný například na systému slovesných časů (obohacení o [[Perifráze|perifrasticky]] tvořené tvary časů [[Předpřítomný čas|předpřítomného]], [[Předminulý čas|předminulého]] a málo užívaného [[Budoucí čas|budoucího]]) nebo preferování vedlejších vět před konstrukcemi s [[Nominální tvary sloves|nominálními tvary sloves]]. [25] => [26] => První psané finské texty se objevily v [[16. století]]. První knihu vydal [[Mikael Olai Agricola|Mikael Agricola]] roku [[1548]], a to překlad [[Nový zákon|Nového zákona]]. [27] => [28] => Až do roku [[1863]] byla úředním jazykem na finském území [[švédština]]. Po přechodu Finska pod vládu [[Rusko|Ruska]] roku [[1809]] se ruští vládci snažili oslabit vazby na Švédsko i podporou finštiny. Od roku 1863 se mohl jazyk používat při styku s úřady. Od roku [[1883]] pak byla finština doporučena k používání na úřadech a při vydávání dokumentů. Od roku [[1893]] je finština ve Finsku zcela rovnoprávná se švédštinou. [29] => [30] => == Jazykové variety a vztah k jiným jazykům == [31] => Ve finštině je velký rozdíl mezi [[Mluvený jazyk|mluveným]] a [[Standardní jazyk|psaným jazykem]]. Vykání se použije jen při velmi zdvořilé konverzaci nebo projevu. Mnoho slov je v hovorové finštině odlišných. Například „já jsem“ – ''minä olen'' se zkracuje na ''mä oon'', nebo „máš?“ – ''onko sinulla?'' na ''onks sulla?'' [32] => [33] => Ve finštině jsou též stále aktivní nářečí, hlavní dvě větve jsou východní a západní. [34] => [35] => Kromě [[Severogermánské jazyky|severogermánských jazyků]], a to zejména švédštiny, měly vliv na finskou slovní zásobu [[Baltské jazyky|jazyky baltské]], [[Hanza|hansovní]] [[němčina]], [[ruština]] a dnes především [[angličtina]]. [36] => [37] => == Tvorba slov, jazykový typ, rysy flekční morfologie a výpůjčky == [38] => [39] => === Skládání slov === [40] => Finština je převážně [[aglutinační jazyk|aglutinačního]] typu. To znamená, že tvaroslovné [[Přípona (lingvistika)|přípony]] se na [[Slovo|slova]] „nalepují“, takže se tvoří tvarově různorodá slova, v nichž jednotlivé [[morf]]y nesou v ideálním případě jeden význam. [41] => [42] => Příklady: [43] => * ''vo/isi/mme/ko/han'' — „mohli bychom?“ Kmen slova je v tomto případě změněný z ''voi'' na ''vo'', přípona ''-isi'' značí podmiňovací způsob, ''-mme'' 1. osobu množného čísla, ''-ko'' ano-ne otázku a přípona ''-han'' má několik významů, zde vyjadřuje potvrzení, asi „přece“ nebo „že“. [44] => * ''talo/ssa/ni/kin/ko'' — „také v mém domě?“ Kmen slova je ''talo'' („dům“), přípona ''-ssa'' znamená „v“, ''-ni'' je posesivní přípona „můj“, [[příklonka]] ''-kin'' značí „také“ a ''-ko'' ano-ne otázku. [45] => [46] => Kromě toho jsou ve finštině běžné [[kompozitum|složeniny]] podobně jako v [[němčina|němčině]]. Výsledná slova tedy mohou být opravdu dlouhá. [47] => [48] => Příklad: [49] => * ''kolmivaihekilowattituntimittari'' — „třífázový kilowatthodinametr“ [50] => [51] => === Výpůjčky z jiných jazyků === [52] => Nejstarší vrstvu výpůjček tvoří původem [[staroíránské jazyky|staroíránská slova]] a výpůjčky z [[baltské jazyky|baltských jazyků]]. Mnoho slov je vypůjčeno ze [[švédština|švédštiny]] a to jak z historické doby, tak z doby poměrně nedávné. Mnoho slov bylo zejména v 19. století, kdy Finsko patřilo [[car]]skému [[Rusko|Rusku]], ale na východě i dříve, přijato také z [[ruština|ruštiny]]. Od poloviny [[20. století]] se pod vlivem zejména americké kultury přejímají slova i z [[angličtina|angličtiny]]. Můžeme tedy narazit na slovo ''tsekkaa'', původně anglické ''to check''. Podobně jako jiné jazyky, i finština přijímá mezinárodní slova z mnoha různých, i exotických jazyků. Příkladem je poměrně mnoho [[japonština|japonských]] slov nebo několik výpůjček z [[čeština|češtiny]], například ''robotti'' nebo ''pistooli''. [53] => [54] => Ve finštině jsou již dnes patrné vlivy cizích jazyků i v [[Intonace (lingvistika)|intonaci]]. Finskou ano-ne otázku, původně na konci s klesající intonací, již mladá generace velmi ovlivněná [[angličtina|angličtinou]] v některých regionech Finska vyslovuje se zřetelným zdvihajícím se přízvukem. [55] => [56] => == Obecné rysy jazyka == [57] => [58] => === Abeceda === [59] => V původních finských [[Slovo|slovech]] se používají [[souhláska|souhlásky]] ''D'', ''G'', ''H'', ''J'', ''K'', ''L'', ''M'', ''N'', ''P'', ''R'', ''S'', ''T'' a ''V'' (vyslovují se jako v češtině, jen ''S'' o něco více zasyčí, případně se trochu podobá českému ''Š'' a ''R'' má více [[kmit]]ů) a [[samohláska|samohlásky]] ''A'', ''E'', ''I'', ''O'', ''U'', ''Y'', ''Ä'' a ''Ö'' (''A'', ''E'', ''I'' a ''U'' se opět vyslovují jako v češtině, ''Y'' je jako německé ''Ü'', ''Ä'' je mezi ''A'' a ''E'', ''Ö'' zhruba odpovídá jeho [[němčina|německému]] protějšku). Finská slova oplývají samohláskami. Ze [[švédština|švédštiny]] se navíc ještě přidalo ''Å'', které se však používá jen v původních švédských jménech. Souhlásek moderní finština přijala více, hlavně ''B'' a ''F''. Finská [[abeceda]] tak obsahuje všechna písmena [[anglická abeceda|anglické abecedy]]. [60] => [61] => Zajímavostí je občasné používání hlásky ''Š'', které však není zahrnuto do standardní finštiny, ačkoli se používá již asi sto let. Velmi zřídka se lze setkat i se ''Ž''. Podle přijatých zvyklostí se názvy cizích míst mají psát s těmito písmeny nebo podle anglické [[ortografie]] jako sh a zh. Diakritický zápis těchto dvou souhlásek byl vypůjčen z češtiny. [62] => [63] => Příklady: [64] => * ''Tšekki'' nebo ''Tshekki'' — „Česko“ [65] => * ''Tšaikovski'' nebo ''Tshaikovski'' — „Čajkovskij“ [66] => * ''šakki'' nebo ''shakki'' — „šachy“ [67] => * ''Židlicky'' nebo ''Zhidlicky'' — „Židlický“ [68] => [69] => Pro mnoho Finů je ale nepřekonatelným problémem rozlišit mezi „C“, „Č“, „S“, „Š“, „Z“ a „Ž“ nebo dokonce mezi „B“ a „P“ či „F“ a „V“. Češi mají podobný problém při rozlišování finských samohlásek, zejména mezi ''A'', ''Ä'' a ''E'' nebo i mezi ''U'' a ''Y''. [70] => [71] => V nářečích se velmi často vůbec neobjevuje ''D'', možné je nahrazení souhláskou ''R''. [72] => [73] => Ve výslovnosti se ještě objevuje nosovka '''ŋ''', ve kterou se občas mění ''N'' a ''G''. Podobně se ''M'' občas mění na '''ɱ''' a ''H'' na ɦ. [74] => [75] => Příklady: [76] => * ''Lankoni tanssi vahingossa tangoa flamingon kanssa Hangossa.'' má výslovnost „Laŋkoni tanssi vahiŋŋossa taŋŋoa flamiŋŋoŋ kanssa Haŋŋossa.“ („Můj švagr náhodou tancoval tango s plameňákem v Hanku.“) [77] => * ''magneetin kanssa'' má výslovnost „maŋneetiŋ kanssa“ („s magnetem“) [78] => [79] => === Zdvojené hlásky === [80] => Finská [[výslovnost]] se velmi podobá [[čeština|české]], ovšem zcela běžné jsou zde zdvojené [[hláska|hlásky]]. Zdvojená [[samohláska]] se pouze jednoduše prodlužuje (např. finská zdvojená hláska ''aa'' se vysloví jako v české „á“). [81] => [82] => Finština však zná i dvojhlásky ze [[souhláska|souhlásek]], tzn. [[gemináta|gemináty]] - např. jako v [[italština|italštině]] -, které se také vyslovují dlouze (jako jedna dlouhá souhláska). Obyčejně se výslovnost nebo zdvojené souhlásky popisuje jako krátké zadržení při mluvení. Uprostřed zdvojených souhlásek se nalézají švy [[slabika|slabik]], takže je možné jejich výslovnost popsat jako náznak slabikování. Pro nerodilého mluvčího je mnohdy těžké takovou souhlásku poznat, přestože zcela mění význam slova. Možné zdvojené souhlásky jsou ''kk'', ''ll'', ''mm'', ''nn'', ''pp'', ''rr'', ''ss'' a ''tt''. [83] => [84] => Příklady: [85] => * ''palo'' — „požár“ [86] => * ''pallo'' — „míč“ [87] => * ''tapaa'' — „potkává“ [88] => * ''tappaa'' — „zabíjí“ [89] => [90] => Ve vzácných případech se můžeme ve finštině setkat i s trojitými samohláskami. V tom případě se vyslovuje první dvojice odděleně od třetí samohlásky. [91] => [92] => Příklad: [93] => * ''vaa'an'' — genitiv od slova ''vaaka'' („váha“) [94] => [95] => === Dvojhlásky === [96] => Finština má na rozdíl od češtiny mnoho [[dvojhláska|dvojhlásek]]: ''ai, ei, oi, ui, yi, äi, öi, au, ou, eu, iu, äy, öy, ey, iy, ie, yö, uo''. [97] => [98] => Příklady: [99] => * ''sauna'' — „sauna“ [100] => * ''äiti'' — „máma“ [101] => [102] => === Samohlásková harmonie === [103] => [[Soubor:Finnish vowel harmony Venn diagram.svg|náhled|Samohlásková harmonie]] [104] => Ve finštině se v jednom [[Slovo|slovu]] smějí současně objevit jenom [[samohláska|samohlásky]] [[zadní samohláska|zadní]] ''a, o, u'' nebo [[přední samohláska|přední]] ''ä, ö, y''. Samohlásky ''e, i'' jsou [[střední samohláska|neutrální]] a mohou se tedy vyskytovat v jakémkoliv slově. Pokud se ke slovu, které obsahuje pouze neutrální samohlásky, přidává [[Přípona (lingvistika)|přípona]], která existuje jak v přední, tak v zadní variantě, přednost má přední. [105] => [106] => Když je slovo složené z různých kratších slov, samohlásková harmonie se uplatní pro každou jeho část zvlášť. Může tedy obsahovat přední i zadní samohlásky najednou. [107] => [108] => Samohláskovou harmonii můžeme najít i v jiných jazycích, například [[turečtina|turečtině]], kde je však v poněkud odlišné formě. [109] => [110] => === Změny kmenových souhlásek === [111] => Třebaže pádové [[Přípona (lingvistika)|přípony]] jsou ve finštině téměř vždy stejné pro jakékoli [[slovo]], ke změnám dochází ve skupině [[souhláska|souhlásek]] před nimi. Změna kmenové souhlásky probíhá mezi souhláskami silného a slabého stupně. Změny jsou poměrně pravidelné, takže i přes jejich větší množství a fakt, že se stupeň mění oběma směry, jsou poměrně lehce zvládnutelné. [112] => [113] => Příklady: [114] => * ''silta'' → ''sillalla'' (lt - ll) — „most“ → „na mostě“ [115] => * ''ikä'' → ''iässä'' (k - mizí) — „věk“ → „ve věku“ [116] => * ''tahtoa'' → ''tahdon'' (t - d) — „chtít“ → „chci“ [117] => [118] => === Intonace a přízvuk === [119] => [[Intonace (lingvistika)|Intonace]] věty je většinou klesající, a to i v případě některých, takzvaných ano-ne otázek. [120] => [121] => [[Přízvuk]] je vždy na první [[slabika|slabice]] slova, podobně jako v [[čeština|češtině]]. Slabý přízvuk lze vypozorovat také na třetí slabice. [122] => [123] => === Ano-ne otázka === [124] => Finština má zvláštní interogativní [[Přípona (lingvistika)|příponu]] ''-ko'' a její přední variantu ''-kö'', kterou přikládá ke slovům, na které se ptá otázka, na niž je možno odpovědět „ano“, nebo „ne“. Koncovka se nepřikládá v jiných otázkách. Ano-ne otázka má klesající [[Intonace (lingvistika)|intonaci]] podobně jako oznamovací věta. Ve finštině nejsou ani jiné tázací věty odlišeny intonačně. [125] => [126] => Příklad: [127] => * ''Onko hän kotona?'' — „Je doma?“ [128] => * ''Missä on kukka?'' — „Kde je kytka?“ [129] => Na otázku „Kde je kytka?“ nelze odpovědět ano/ne. [130] => [131] => === Příklonky === [132] => Kromě příklonky ''-ko'' má finština mnoho dalších částicových přípon. Níže jsou speciálně zmíněny přivlastňovací přípony. Vedle nich se ve finštině můžeme setkat s příponou ''-kin'' odpovídající české částici „také“ nebo ''-kaan'', která je překládána jako „ani“. Příklonka ''-han'' / -''hän'' má několik různých významů, jeden z nich zhruba odpovídá české příklonce „-pak“ (té funkčně odpovídá i finská -''pa'' / -''pä''), v jiném případě příklonka zdůrazňuje řečnickou otázku či [[Sugesce|sugestivitu]]. [133] => [134] => Příklad: [135] => * ''autokin'' — „i auto“ [136] => * ''minäkään'' — „ani já“ [137] => * ''Missähän?'' — „Kdepak?“ [138] => * ''Voinkohan?'' — „Mohu?“ (řečnická otázka) [139] => [140] => == Nomina (jména) == [141] => [[Jméno (mluvnice)|Nomina]] jsou ve finštině [[podstatné jméno|podstatná jména]], [[přídavné jméno|přídavná jména]], [[zájmeno|zájmena]] a [[číslovka|číslovky]]. [142] => [143] => === Členy === [144] => Ve finštině se na rozdíl od [[Ugrické jazyky|ugrických jazyků]] nepoužívají u žádných nomen [[člen (mluvnice)|členy]]. [145] => [146] => === Rody === [147] => Ve finštině se nerozlišují [[jmenný rod|rody]]. Například z korespondence tedy nejde poznat, zda je pisatelem muž či žena. Dokonce i osobní zájmeno ve třetí osobě ''hän'' je společné pro „on“, „ona“ i „ono“, pokud jsou [[Reference (lingvistika)|referenty]] osoby. [148] => [149] => === Skloňování === [150] => [[Skloňování]] je společné pro všechna nomina. V některých publikacích se uvádí, že existuje pouze jeden společný vzor, jiné používají systém vzorů rozsáhlý zhruba stejně, jako má [[čeština]]. Jeden z nich sestává z následujících vzorů:{{Doplňte zdroj}} [151] => [152] => # ''maa'' („země“) [153] => # ''talo'' („dům“) [154] => # ''bussi'' („autobus“) [155] => # ''ovi'' („dveře“) [156] => # ''kieli'' („jazyk“) [157] => # ''käsi'' („ruka“) [158] => # ''huone'' („pokoj, místnost“) [159] => # ''nainen'' („žena“) [160] => # ''sairas'' („nemocný“) [161] => # ''salaisuus'' („tajemství“) [162] => # ''vastaus'' („odpověď“) [163] => # ''avain'' („klíč“) [164] => [165] => Kromě těchto vzorů existuje ještě několik méně užívaných vzorů, například ''kaunis'' („krásný“), a několik desítek nepravidelných slov, třeba ''lapsi'' („dítě“) či ''veli'' („bratr“). [166] => [167] => === Pády === [168] => Finština užívá celkem 14 [[mluvnický pád|pádů]] (někdy se uvádí 15). Systém pádů je značně odlišný od českého, jejich užití se proto někdy překládá velmi špatně. Každý pád navíc obvykle pokrývá několik funkcí. Finština rozlišuje vnější a vnitřní pády a některé pády se také mohou vázat ke konkrétním slovesům. [169] => [170] => {| class="wikitable" [171] => ! Pád [172] => ! Běžná přípona [173] => ! Příklad užití [174] => ! Příklad [175] => ! Překlad příkladu [176] => |- [177] => | [[nominativ]] [178] => |   [179] => | - [180] => | ''talo'' [181] => | dům [182] => |- [183] => | [[genitiv]] [184] => | ''-n'' [185] => | (koho, čeho) [186] => | ''talon'' [187] => | domu [188] => |- [189] => | [[essiv]] [190] => | ''-na'' [191] => | jako [192] => | ''talona'' [193] => | jako dům [194] => |- [195] => | [[partitiv]] [196] => | ''-(t)a'' [197] => | - [198] => | ''taloa'' [199] => | dům (jako neurčitý objekt) [200] => |- [201] => | [[translativ]] [202] => | ''-ksi'' [203] => | do (role něčeho) [204] => | ''taloksi'' [205] => | do (role) domu [206] => |- [207] => | [[inessiv]] [208] => | ''-ssa'' [209] => | v [210] => | ''talossa'' [211] => | v domě [212] => |- [213] => | [[elativ]] [214] => | ''-sta'' [215] => | z (zevnitř) [216] => | ''talosta'' [217] => | z domu [218] => |- [219] => | [[illativ]] [220] => | ''-Vn'' [221] => | do [222] => | ''taloon'' [223] => | do domu [224] => |- [225] => | [[adessiv]] [226] => | ''-lla'' [227] => | na, u, při [228] => | terassilla [229] => | na terase [230] => |- [231] => | [[ablativ]] [232] => | ''-lta'' [233] => | z [234] => | terassilta [235] => | z terasy [236] => |- [237] => | [[allativ]] [238] => | ''-lle'' [239] => | do, na [240] => | terassille [241] => | na terasu [242] => |- [243] => | [[abessiv]] [244] => | ''-tta'' [245] => | bez [246] => | ''talotta'' [247] => | bez domu [248] => |- [249] => | [[komitativ]] [250] => | ''-ne'' [251] => | společně (s) [252] => | ''taloineen'' [253] => | s domem [254] => |- [255] => | [[instruktiv]] [256] => | -in [257] => | s (pomocí čeho) [258] => | ''taloin'' [259] => | s domem [260] => |} [261] => [262] => Jako 15. pád se někdy uvádí [[akuzativ]], který je ale morfematicky [[Homonymum|homonymní]] – vyjma osobních zájmen – s genitivem. [263] => [264] => Tam, kde je to možné, existuje jak zadní, tak přední varianta pádové přípony, například [[Alomorf|alomorfy]] ''-ssa'' a ''-ssä''. [265] => [266] => Pro běžný [[Předmět (mluvnice)|objekt]] ve [[věta (lingvistika)|větě]] se podle situace používá nominativu, genitivu, akuzativu a partitivu. Zvláštní skupinu lokálních pádů tvoří šestice inessiv, elativ, illativ, adessiv, ablativ a allativ. Tři z nich (adessiv, ablativ a allativ) jsou vnější, které se používají pro otevřené prostory a povrch entit. Ostatní tři jsou vnitřní. Ty se používají pro uzavřená místa. [267] => [268] => Komitativ a instruktiv mají až na výjimky pouze tvary množného čísla, které se používají i pro jednotné číslo. Komitativ se používá často s posesivní příponou. [269] => [270] => Inessiv, elativ, illativ, adessiv a abessiv se mohou spojovat i se slovesy například v podobě takzvaného třetího infinitivu. Pádové přípony je možno vysledovat i v postpozicích. [271] => [272] => Příklad: [273] => * ''Minä tulen syömästä'' — „Jdu z jídla (jedení).“ [274] => [275] => Ve finštině se dají nalézt i zbytky prauralského [[Lokál|lokativu]], například ve slově ''ulkona'' („venku“). Podobně se někdy považuje za podobný zbytek dalšího pádu [[lativ]]ní koncovka slova ''ulos'' („ven“). Obě slova jsou dnes příslovce. Dalším pádem, který je ve finštině jen v náznacích je [[prolativ]], kterým vyjadřujeme české předložky „skrze“, „pomocí“ nebo „přes“, nebo jen český instrumentál. Ve finštině má koncovku ''-tse'' a najdeme ho jen v některých ustálených spojeních jako ''postitse'' — „poštou“ nebo ''puhelimitse'' — „telefonem“. Podobně jako komitativ a instruktiv i zbytky prolativu jsou většinou jen v množném číslem. Výjimkou jsou slova končící na ''-i''. [276] => [277] => Použití pádů není omezeno jen na příklady uvedené v tabulce. Některá slovesa mají [[Valence (lingvistika)|valenci]] například s illativem, jiné s inessivem nebo elativem, přičemž se ve všech případech prakticky jedná o (nepřímý) objekt. Dále se některé pády používají v ustálených spojeních, například adessiv může někdy odpovídat českému instrumentálu. [278] => [279] => Příklady: [280] => * ''Minä rakastun saunaan.'' — „Zamilovávám se do sauny.“ [281] => * ''Minä käyn saunassa.'' — „Navštěvuji saunu.“ [282] => * ''Minä pidän saunasta.'' — „Mám rád saunu.“ [283] => * ''Minä kirjoitan kynällä.'' — „Píši tužkou.“ [284] => [285] => V některých starších zdrojích se některé pády jmenují jinak, případně došlo k jejich upřesnění. [286] => * indefinitiv = partitiv [287] => * objektiv = akuzativ [288] => * mutativ = translativ [289] => * prosekutiv = prolativ [290] => [291] => === Přivlastňovací přípony === [292] => Finština nemá [[přivlastňovací zájmeno|přivlastňovací zájmena]], místo nich využívá genitivu [[osobní zájmeno|osobních zájmen]]. V psané finštině je navíc ještě přivlastňovaný předmět doplněn zvláštní příponou vyjadřující vlastnictví. Taková přípona se může samozřejmě přidávat za pádové přípony. V některých případech se zájmena mohou, či přímo musejí, zcela vypouštět. [293] => [294] => Příklady: [295] => * ''minun autoni'' — „moje auto“ [296] => * ''vaimosi'' — „tvá manželka“ [297] => * ''hänen talostansa/hänen talostaan'' — „z jeho (jejího) domu“ [298] => [299] => Finština nemá ani [[Kongruence|kongruentní]] [[přivlastňovací přídavné jméno|přivlastňovací přídavná jména]]. Také místo nich využívá genetivu. [300] => [301] => Příklad: [302] => * ''isän auto'' — „otcovo auto“ [303] => [304] => == Slovesa == [305] => [306] => === Ohýbání sloves === [307] => Podobně jako můžeme najít vzory u ohýbání substantiv, můžeme je najít i u ohýbání sloves. Jejich systém se v publikacích liší. Jeden z nich je zde: [308] => [309] => * 1. třída ''saa/da'' („dostat“) [310] => * 2. třída ''puhu/a'' („mluvit“) [311] => * 3. třída má dvě podtřídy [312] => ** podtřída 3a) má tři vzory [313] => *** vzor ''tul/la'' („přijít“) [314] => *** vzor ''sur/ra'' („smutnit“) [315] => *** vzor ''pan/na'' („položit“) [316] => ** podtřída 3b)''nous/ta'' („postavit se“) [317] => * 4. třída má tři podtřídy [318] => ** podtřída 4a) ''halu/ta'' („chtít“) [319] => ** podtřída 4b) ''tarvi/ta'' („potřebovat“) [320] => ** podtřída 4c) ''vanhe/ta'' („stárnout“) [321] => [322] => Kromě těchto tříd je možno se setkat i s několika nepravidelnými slovesy, třeba ''nähdä'' („vidět“) nebo ''olla'' („být“) [323] => [324] => === Časy === [325] => Finština má čtyři [[Čas (mluvnice)|slovesné časy]] [326] => * [[předminulý čas|předminulý]] (plusquamperfektum) – vytváří se pomocí slovesné spony v minulém čase a činného příčestí minulého času. [327] => * [[minulý čas|minulý]] ([[imperfektum]], které je ale vlastně [[préteritum|préteritem]]) [328] => * [[předpřítomný čas|předpřítomný]] (perfektum) – vytváří se pomocí slovesné spony v přítomném čase a činného příčestí minulého času. [329] => * [[přítomný čas|přítomný]] (prézens) či neminulý (vyjadřuje i budoucnost) [330] => [331] => Finština nemá [[budoucí čas]], pro jeho vyjádření se užije kontextu nebo [[Příslovečné určení|temporálních příslovečných určení]]. Pomocí pádových koncovek přidávaných k odvozeninám ze sloves a k infinitivům se dá vyjádřit i průběhovost děje. [332] => [333] => Příklady: [334] => * ''Minä olin mennyt''. — „Šel jsem (před tím, než se něco stalo).“ [335] => * ''Minä menin.'' — „Šel jsem.“ [336] => * ''Minä olen mennyt.'' — „Šel jsem (před chvílí).“ [337] => * ''Minä menen.'' — „Jdu.“ [338] => * ''Minä aion mennä.'' — „Půjdu.“ („Plánuju jít.“) [339] => * ''Minä olen menossa.'' — „Jdu (právě teď).“ („Jsem v chození.“) [340] => [341] => Záporné věty se vytvářejí pomocí [[Záporové sloveso|záporového slovesa]]. [342] => [343] => === Záporové sloveso === [344] => Česká záporka u sloves „ne-“ se vyjadřuje pomocí zvláštního záporového slovesa, které se pojí s významovým slovesem v participiálním tvaru. [345] => [346] => Příklady: [347] => * ''Minä en puhu.'' — „Nemluvím.“ [348] => * ''Hän ei puhu.'' — „Nemluví.“ [349] => * ''Etkö sinä puhu?'' — „Nemluvíš?“ [350] => * ''Minä puhun.'' — „Mluvím.“ [351] => [352] => Záporné věty v minulých časech se vytvářejí pomocí záporného slovesa, slovesné spony a činného minulého příčestí. Slovesná spona je buď tvořena z přítomného času slovesa „být“, nebo také činným minulým příčestím tohoto slovesa. [353] => [354] => Příklady: [355] => * ''Minä en mene.'' — „Nejdu.“ [356] => * ''Minä en mennyt.'' — „Nešel jsem.“ [357] => * ''Minä en ole mennyt.'' — „Nešel jsem (před chvílí).“ [358] => * ''Minä en ollut mennyt.'' — „Nešel jsem (před tím, než se něco stalo).“ [359] => * ''Minä en ollut ollut. '' — „Nebyl jsem (před tím, než se něco stalo).“ [360] => [361] => === Slovesné způsoby === [362] => Finština používá [[sloveso|slovesa]] ve čtyřech [[slovesný způsob|slovesných způsobech]] [363] => * oznamovací (indikativ) [364] => * rozkazovací (imperativ) [365] => * podmiňovací (kondicionál) [366] => * potenciál [367] => [368] => První tři jsou prakticky stejné jako v [[čeština|češtině]]. Potenciálem se vyjadřuje možnost nebo pravděpodobnost. Používá se jen zřídka. [369] => [370] => Někdy se za pátý způsob považuje eventiv, který je kombinací podmiňovacího způsobu a potenciálu. Používal se ve staré literatuře a je možné ho nalézt třeba v historickém eposu [[Kalevala]]. [371] => [372] => Příklady: [373] => * ''Sinä puhut.'' — „Mluvíš.“ [374] => * ''Puhu!'' — „Mluv!“ [375] => * ''Älä puhu!'' — „Nemluv!“ [376] => * ''Puhukaa!'' — „Mluvte!“ [377] => * ''Älkää puhuko! — „Nemluvte!“'' [378] => * ''Puhuisit. — „Mluvil bys.“'' [379] => * ''Olisit puhunut. — „Mluvil bys.“ (minulý čas)'' [380] => * ''Puhuttaisiin. — „Mluvilo by se.“ (podmiňovací způsob trpného rodu)'' [381] => [382] => === Slovesný rod === [383] => Finština má jak činný (aktivní), tak trpný (pasivní) [[slovesný rod]]. Trpný rod se využívá mnohem více než v češtině. V hovorové finštině se tvary trpného rodu někdy přenášejí i do činného rodu. Trpný rod se vytváří z kořene infinitivu přidáním koncovky ''-Kaan'' (''K'' představuje souhlásku) v případě přítomného času a koncovek ''-tiin'' nebo ''-ttiin'' v případě minulého času. Samozřejmostí je například existence zvláštního tvaru pro podmiňovací způsob trpného rodu. [384] => [385] => ==== Přítomný čas trpného rodu ==== [386] => Přítomný čas trpného rodu se tvoří tak, že se k slabému samohláskovému nebo souhláskovému (pokud jej sloveso má) kmenu připojí přípona ''-taan''/''-tään''. Pokud kmen slovesa končí na samohlásku ''-a''/''-ä'', dochází k změně na ''-e''. Slovesa, jejichž infinitiv končí na ''-da''/''-dä'', mají příponu ''daan''/''dään''. Slovesa, která mají infinitivní koncovku ''-la''/''-lä'', ''-na''/''-nä'' nebo ''-ra''/''-rä'', mají příponu pasivu ''-laan''/''-lään'', ''-naan''/''-nään'' nebo ''-raan''/''-rään''. Verba kontrakta, která mají v infinitivu koncovku ''-ta'', připojují v pasivu pouze příponu ''-an''/''-än'' přímo k infinitivu. Záporný tvar pasivu se utvoří z kladného pasivu odtržením koncového ''-an''/''-än'' a přidáním záporného slovesa ''ei''. Tudíž jsou tvary některých sloves shodné s tvary infinitivu. [387] => {| class=wikitable [388] => ! infinitiv !! kmen !! kladné pasivum !! záporné pasivum [389] => |- [390] => ! colspan=4 | přípona -taan/-tään [391] => |- [392] => | antaa - ''dát'' || ann'''e'''- || anne'''taan''' || '''ei''' anne'''ta''' [393] => |- [394] => | nukkua - ''spát'' || nuku- || nuku'''taan''' || '''ei''' nuku'''ta''' [395] => |- [396] => | lukea - ''číst'' || lue- || lue'''taan''' || '''ei''' lue'''ta''' [397] => |- [398] => | nousta - ''vstávat'' || nous- || nous'''taan''' || '''ei''' nous'''ta''' [399] => |- [400] => ! colspan=4 | přípona -daan/-dään [401] => |- [402] => | jouda - ''pít'' || jou- || jou'''daan''' || '''ei''' jou'''da''' [403] => |- [404] => | tehdä - ''dělat'' || teh- || teh'''dään''' || '''ei''' teh'''dä''' [405] => |- [406] => ! colspan=4 | přípona -laan/-lään -naan/-nään -raan/-rään [407] => |- [408] => | olla - ''být'' || ol- || ol'''laan''' || '''ei''' ol'''la''' [409] => |- [410] => | mennä - ''jít'' || men- || men'''nään''' || '''ei''' men'''nä''' [411] => |- [412] => | purra - ''kousat'' || pur- || pur'''raan''' || '''ei''' pur'''ra''' [413] => |- [414] => ! colspan=4 | verba kontrakta - přípona -an/-än [415] => |- [416] => | haluta - ''chtít'' || || haluta'''an''' || '''ei''' haluta [417] => |- [418] => | tarvita - ''potřebovat'' || || tarvita'''an''' || '''ei''' tarvita [419] => |} [420] => [421] => ==== Minulý čas trpného rodu ==== [422] => Minulé pasivum se tvoří obdobně jako pasivum přítomného času. Koncovka se připojuje k samohláskovému nebo souhláskovému (pokud jej sloveso má) kmenu. Pokud se připojuje k samohláskovému kmenu s krátkou samohláskou na konci, je přípona ''-ttiin''. V ostatních případech je přípona ''-tiin''. Stejně jako v případě přítomného pasiva dochází ke změně samohlásky ''-a''/''-ä'' na konci kmenu na ''-e''. Záporný tvar minulého pasivu dostaneme odtržením ''-iin'' od kladného minulého pasiva a přidáním koncovky ''-u''/''-y''. Přípony záporného minulého pasiva jsou tedy ''-ttu''/''-tty'' a ''-tu''/''-ty''. Tento tvar je shodný s tvarem minulého pasivního participia. Verba kontrakta se na rozdíl od přítomného pasiva tvoří tak, že k souhláskovému kmeni připojíme koncovku ''tiin''/''tiin''. [423] => {| class=wikitable [424] => ! infinitiv !! kmen !! kladné pasivum !! záporné pasivum [425] => |- [426] => ! colspan=4 | přípona -ttiin [427] => |- [428] => | antaa - ''dát'' || ann'''e'''- || anne'''ttiin''' || '''ei''' anne'''ttu''' [429] => |- [430] => | nukkua - ''spát'' || nuku- || nuku'''ttiin''' || '''ei''' nuku'''ttu''' [431] => |- [432] => | lukea - ''číst'' || lue- || lue'''taan''' || '''ei''' lue'''ttu''' [433] => |- [434] => ! colspan=4 | přípona -tiin [435] => |- [436] => | nousta - ''vstávat'' || nous- || nous'''tiin''' || '''ei''' nous'''tu''' [437] => |- [438] => | jouda - ''pít'' || jou- || jou'''tiin''' || '''ei''' jou'''tu''' [439] => |- [440] => | tehdä - ''dělat'' || teh- || teh'''tiin''' || '''ei''' teh'''ty''' [441] => |- [442] => | olla - ''být'' || ol- || ol'''tiin''' || '''ei''' ol'''tu''' [443] => |- [444] => | mennä - ''jít'' || men- || men'''tiin''' || '''ei''' men'''ty''' [445] => |- [446] => | purra - ''kousat'' || pur- || pur'''tiin''' || '''ei''' pur'''tu''' [447] => |- [448] => ! colspan=4 | verba kontrakta - přípona -tiin [449] => |- [450] => | haluta - ''chtít'' || halut- || halut'''tiin''' || '''ei''' halut'''tu''' [451] => |- [452] => | tarvita - ''potřebovat'' || tarvit- || tarvit'''tiin''' || '''ei''' tarvit'''tu''' [453] => |} [454] => [455] => ==== Předpřítomný a předminulý čas trpného rodu ==== [456] => Tvoří se pomocným slovesem ''olla'' a tvarem minulého pasivního participia (přípony ''-ttu''/''-tty'' a ''-tu''/''-ty'', viz minulý čas trpného rodu). Sloveso ''olla'' je v předpřítomném pasivu ve tvaru ''on''/''ei ole'' a v předminulém pasivu ve tvaru ''oli''/''ei ollut''. Sloveso ''olla'' je jen v těchto tvarech, protože trpný rod má pouze jeden tvar. [457] => [458] => Předpřítomný čas trpného rodu: [459] => * on annettu - ei ole annettu [460] => * on tehty - ei ole tehty [461] => * on menty - ei ole menty [462] => [463] => Předminulý čas trpného rodu: [464] => * oli annettu - ei ollut annettu [465] => * oli tehty - ei ollut tehty [466] => * oli menty - ei ollut menty [467] => [468] => === Posesivní konstrukce === [469] => Finština nemá [[sloveso]] „mít“, ale nahrazuje je, podobně jako [[ruština]], opisem, který se asi nejlépe dá vyjádřit jako „u někoho je něco“ nebo také „na někom je něco“. [470] => [471] => Příklad: [472] => * ''Minulla on auto.'' — „Mám auto.“ („U mě je auto.“) [473] => [474] => == Neohebné slovní druhy == [475] => [476] => === Příslovce === [477] => [[Příslovce]] se tvoří pomocí přípon z [[přídavné jméno|přídavných jmen]] podobným způsobem jako v jiných jazycích. [478] => [479] => === Postpozice === [480] => Ačkoliv finština hojně využívá pádových přípon a má celkem mnoho [[předložka|předložek]], využívají se i [[postpozice]] („záložky“), které stojí vždy za slovem, ke kterému patří. (Tyto postpozice se vyskytují v dalších více než 300 jazycích.{{Citace elektronického periodika [481] => | titul = WALS Online - Chapter Position of Pronominal Possessive Affixes [482] => | periodikum = wals.info [483] => | url = https://wals.info/chapter/57 [484] => | datum přístupu = 2019-11-16 [485] => }}) Pojí se většinou s genetivem nebo partitivem, ale je možno nalézt i jiné kombinace. [486] => [487] => Příklady: [488] => * ''talon '''edessä''''' — „'''před''' domem“ [489] => * ''loppuun '''asti''''' — „'''až do''' konce“ [490] => [491] => == Příklady == [492] => [493] => === Číslovky === [494] => {| cellspacing="7" [495] => |- [496] => | '''Finsky''' || '''Česky''' [497] => |- [498] => | yksi || jeden [499] => |- [500] => | kaksi || dva [501] => |- [502] => | kolme || tři [503] => |- [504] => | neljä || čtyři [505] => |- [506] => | viisi || pět [507] => |- [508] => | kuusi || šest [509] => |- [510] => | seitsemän || sedm [511] => |- [512] => | kahdeksan || osm [513] => |- [514] => | yhdeksän || devět [515] => |- [516] => | kymmenen || deset [517] => |} [518] => [519] => == Vzorový text == [520] => {{Vzorový text [521] => |VDLP=ano [522] => |Komentář= [523] => |Jazyk 1=finsky [524] => |Text 1=Kaikki ihmiset syntyvät vapaina ja tasavertaisina arvoltaan ja oikeuksiltaan. Heille on annettu järki ja omatunto, ja heidän on toimittava toisiaan kohtaan veljeyden hengessä. [525] => }} [526] => [527] => == Odkazy == [528] => [529] => === Reference === [530] => [531] => [532] => === Externí odkazy === [533] => {{InterWiki|code=fi|Finská}} [534] => * {{Commonscat|Finnish language}} [535] => * {{Wikislovník|heslo=finština}} [536] => * {{Wikislovník|kategorie=Finština}} [537] => * {{Wikiverzita|úložiště=Finština}} [538] => * [http://fi.euweb.cz/ Finsko-český slovník] {{Wayback|url=http://fi.euweb.cz/ |date=20210507004624 }} [539] => * [http://slovniky.lingea.cz/Finsko-cesky Finsko-český slovník Lingea online] [540] => * {{fi}} [https://web.archive.org/web/20050308131038/http://www.cc.jyu.fi/~hetahein/tiede/verbikaava.html Příklad vyčasování slovesa] [541] => * {{en}} [http://www.cs.tut.fi/~jkorpela/Finnish.html Finština a její zvláštnosti] {{Wayback|url=http://www.cs.tut.fi/~jkorpela/Finnish.html |date=20050212112025 }} [542] => * {{en}} [http://www.101languages.net/finnish/ Finnish 101] Learn Finnish online [543] => * {{fi}} [http://www.cs.tut.fi/~jkorpela/siv/asu.html Pikantnosti finštiny při přejímání slov] {{Wayback|url=http://www.cs.tut.fi/~jkorpela/siv/asu.html |date=20060925123935 }} [544] => * {{en}} [https://web.archive.org/web/20050308195120/http://www.hut.fi/u/tuhkanen/Sery-C/Kotus-sz-hatut-EN.html O Š a Ž ve finštině] [545] => * {{fi}} [http://fi.wiktionary.org/wiki/Wikisanakirja:Suomen_kielen_taivutustyypit Rozsáhlý přehled vzorů ve finštině na Wikislovníku] [546] => * {{fi}}[http://www.kaannos.com Kaannos.com - Free dictionary] [547] => [548] => {{Uralské jazyky}} [549] => {{Oficiální jazyky EU}} [550] => [551] => {{Autoritní data}} [552] => {{Portály|Finsko}} [553] => [554] => [[Kategorie:Finština| ]] [555] => [[Kategorie:Baltofinské jazyky]] [556] => [[Kategorie:Úřední jazyky Evropské unie]] [557] => [[Kategorie:Živé jazyky]] [558] => [[Kategorie:Jazyky Finska]] [559] => [[Kategorie:Jazyky Švédska]] [] => )
good wiki

Finština

Finština (zast. čuchonština) je státní jazyk Finska, kde s ní hovoří přibližně 5 milionů mluvčích.

More about us

About

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'čeština','Přípona (lingvistika)','Rusko','švédština','souhláska','Intonace (lingvistika)','angličtina','ruština','samohláska','němčina','Slovo','Finsko'

Angličtina

Čeština

Finsko

Finsko je stát nacházející se v severní Evropě.

Němčina

Němčina je západoslovanský jazyk, který se používá převážně v německy mluvících zemích.

Rusko

Ruština

Ruština je slovanský jazyk, který patří mezi východoslovanské jazyky.

Samohláska

Slovo

Souhláska

Švédština