Array ( [0] => 14664287 [id] => 14664287 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Hebrejština [uri] => Hebrejština [3] => [img] => [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => [oai] => [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 0 [has_content] => 0 [12] => [oai_cs_optimisticky] => ) Array ( [0] => {{Infobox - jazyk [1] => | název = Hebrejština ({{cizojazyčně|he|עִבְרִית}}, ivrit) [2] => | rozšíření = [[Izrael]], [[Spojené státy americké|Spojené státy]] a další země [[židovská diaspora|židovské diaspory]] [3] => | mluvčích = 5,055 milionu [4] => | klasifikace = [5] => * [[Afroasijské jazyky]] [6] => ** [[Severozápadní semitské jazyky|severozápadní]] [[semitské jazyky]] [7] => | písmo = [[Hebrejské písmo]] [8] => | úřední jazyk = [[Izrael]] [9] => | regulátor = [[Akademie hebrejského jazyka]]
האקדמיה ללשון העברית
''ha-Akademija la-lašon ha-ivrit'' [10] => | ISO6391 = he [11] => | ISO6392B = heb [12] => | ISO6392T = heb [13] => | SIL = HBR [14] => | wikipedie = http://he.wikipedia.org [15] => }} [16] => '''Hebrejština''' ({{cizojazyčně|he|'''עִבְרִית'''}}, ''ivrit'') označuje souhrnně všechny vývojové varianty hebrejského jazyka od '''starověké hebrejštiny''' přes '''[[Biblická hebrejština|biblickou]]''' ({{cizojazyčně|he|עברית תנ״כית}} ''ivrit tanachit'', též {{cizojazyčně|he|לשון הקודש}}, ''lešon hakodeš'', „svatý jazyk“) až po '''moderní hebrejštinu''' ({{cizojazyčně|he|עברית}}, ''ivrit''), kterou se dnes hovoří ve státě [[Izrael]]. [17] => [18] => Hebrejština patří do rodiny [[semitské jazyky|semitských jazyků]], resp. ke [[Kanaánské jazyky|kanaánské severozápadní skupině]]. Nejstarší dochované hebrejské texty pocházejí z [[10. století př. n. l.]] (tzv. [[gezerský kalendář]]). V případě starších textů není možno hovořit o plné diferenciaci severozápadních semitských jazyků mezi jednotlivé jazyky či větve, hovoří se tedy spíše o společné '''''protosemitštině''''' nebo '''''protokeneanštině'''''. [19] => [20] => == Název == [21] => Výraz ''hebrejština'' je odvozeno od [[řečtina|řeckého]] slova {{cizojazyčně|el|Ἑβραϊος}} (''hebrajos''), jímž [[Řekové]] a [[Římané]] občas označovali [[Židé|Židy]]. Samotní Židé svůj jazyk označovali jako ''ivrit'' ({{cizojazyčně|he|עִבְרִית}}, doslova „jazyk Hebrejů“) či „svatý jazyk“ ({{cizojazyčně|he|לְשׁוֹן הַקּוֹדֶשׁ}} ''lešon ha-kodeš''). Obě hebrejská označení jsou však doložena až z [[Mišna|Mišny]].{{Citace monografie|příjmení=Meyer|jméno=Rudolf|odkaz na autora=Rudolf Meyer|titul=Hebräische Grammatik|vydání=|místo=Berlin, New York|vydavatel=Walter de Gruyter|rok=1992|isbn=3-11-013694-5|poznámka=Dále jen Meyer (1992)|strany=11n|jazyk=německy}} [22] => [23] => == Hebrejské písmo == [24] => [[Soubor:Masoret2.jpg|náhled|300px|Hebrejský text {{Citace bible|Gn|1|1}} zapsaný kvadrátním písmem jen pomocí [[souhláska|konsonantů]] (nahoře) a stejný [[nikud|vokalizovaný]] text (dole)]] [25] => {{podrobně|Hebrejské písmo}} [26] => [27] => K zápisu hebrejštiny se používá [[hebrejské písmo]], jehož podoba se v průběhu dějin proměňovala. V období [[10. století př. n. l.|10.]]–[[6. století př. n. l.]] se pro zápis hebrejštiny používalo tzv. paleohebrejské písmo, jež vycházelo z [[fénické písmo|fénického písma]]. S rostoucím vlivem [[aramejština|aramejštiny]] se však k zápisu hebrejského textu stále více užívaly aramejské znaky, jež byly pro zápis hebrejštiny uzpůsobeny do tzv. kvadrátního písma. V dalším průběhu se vyvinuly další typy hebrejského písma, svou výsadní pozici si však kvadrátní typ písma dochoval dodnes.Meyer (1992). s. 36-40. [28] => [29] => Hebrejština se zapisuje zprava doleva a zpravidla jen pomocí 22 [[souhláska|konsonantů]], které tvoří [[abeceda|abecedu]]. [[Samohláska|Vokály]], [[akcent (hebrejština)|akcenty]] a případně další znaky do abecedy nepatří a používají se jen jako pomůcka k zajištění správného čtení textu, a to zejména v případě posvátných hebrejských textů.Meyer (1992). s. 41-82. [30] => [31] => [[Hebrejské číslice]] je kvazi-desítková abecední číselná soustava používající písmena hebrejské abecedy. Systém byl upraven z řeckých číslic na konci 2. století před naším letopočtem. [32] => [33] => == Starověká hebrejština == [34] => Mezi nejstarší a nejdůležitější hebrejské písemné památky pocházející z doby [[Izraelské království|izraelského]] a [[Judské království|judského]] království patří tzv. [[Gezerský kalendář]] (10. stol. př. n. l.), [[Samaří|Samařská]] [[ostraka]] (cca 8. stol. př. n. l.), [[Šíloašský nápis]] (cca [[700 př. n. l.]]) nebo [[Lakíšská ostraka]] z [[Lachiš]]e a [[Tel Arad]]u (zhruba z doby těsně před pádem Jeruzaléma v r. [[586 př. n. l.]]). Tyto texty mají oproti biblické hebrejštině jednodušší formu, téměř se u nich nevyskytují písmena sloužící jako podklady pro samohlásky (tzv. defektivní psaní, např. צר oproti צור (skála), אש oproti איש (muž)). V těchto nápisech se rovněž nevyskytují pozdější diftongizované tvary (ין ''jn'' oproti יין ''jajin'', víno), naopak v Gezerském kalendáři se vyskytuje vzácná forma duálového tvaru ve statu konstruktu zakončená na ''-o'' (ירחו ''jarcho'', dva měsíce). Rovněž tyto nápisy obsahují některá slova, která se nevyskytují v biblické hebrejštině. [35] => [36] => == Biblická hebrejština == [37] => {{Viz též|Klasická hebrejština}} [38] => [[Soubor:Hebrew Pentateuch (The S.S. Teacher's Edition-The Holy Bible - Plate VIII).jpg|náhled|vlevo|List z hebrejského [[Pentateuch]]u – {{Citace bible|Ex|20|1||5}}.]] [39] => Biblická hebrejština je nejstarší spisovnou formou hebrejského jazyka. Oproti předchozím textům se biblický text vyznačuje zvýšeným používáním hlásek ''alef'', ''jod'', ''vav'' a ''he'' jako podkladů pro samohlásky, často jsou tyto podklady užívány pro jejich prodloužení (což je jev, který se vyskytuje rovněž např. v [[arabština|arabštině]]). Zároveň díky dlouhé době, během které texty tvořící kánon hebrejské bible vznikaly, je možné sledovat vývoj v psaní různých slov a to směrem k jednodušším a obvyklejším variantám (nahrazování písmena ''sin'' písmenem ''samech'', nahrazování složitějších tvarů ({{Cizojazyčně|he|תחתני}}, ''tachteni'', „pode mnou“) jednoduššími ({{Cizojazyčně|he|תחתי}}, ''tachtaj''). Podle některých domněnek byla řada slov změněna pozdější masoretskou redakcí [[Starý zákon|starozákonního]] kánonu (tzn. nejdříve kol. r. 100 n. l.). V případě Tóry ale velmi malý počet rozdílů mezi [[Masoretský text|masoretským textem]] a [[Samaritánský pentateuch|samaritánským pentateuchem]] nahrává spíše teorii o původně jednotně redigovaném a tím i mnohem starším textu. [40] => [41] => === Gramatika === [42] => Gramatika hebrejštiny je podobná jako u ostatních semitských jazyků. Ve svém vývoji je však velmi vyvinutá – na rozdíl od starší starobabylónštiny např. ztratila schopnost skloňovat pomocí pádových koncovek, velmi se zjednodušil i systém zájmen a jejich skloňování. Jednoduchá je však i vzhledem např. k arabštině, která si (alespoň ve své spisovné formě) zachovala skloňování a také starší vokalizaci. [43] => [44] => ==== Slovesný kořen ==== [45] => Charakteristickým rysem jazyka je základní kořen slovesa určený většinou třemi souhláskami (ve zvláštních případech čtyřmi nebo dvěma). Základní tvar slovesa se udává v 3. osobě sg. m. [[perfektum|perfekta]], což je tvar, který odpovídá prostému kořeni bez přípon a předpon, jejichž pomocí se časuje. Tento tvar je také většinou uveden ve slovníku jako základní, na rozdíl od např. [[čeština|češtiny]], kde se jako základní tvar užívá [[infinitiv]]. Od trojpísmenného kořene je také odvozena většina hebrejských [[substantivum|substantiv]] a [[adjektivum|adjektiv]]. [46] => [47] => ==== Slovesný čas ==== [48] => Hebrejština nezná české (či obecně v [[indoevropské jazyky|indoevropských jazycích]] obvyklé) pojetí slovesných časů. V biblické hebrejštině neexistuje přítomný, minulý nebo budoucí čas v absolutním smyslu. V biblické hebrejštině naopak existují jiné kategorie, vyjadřující jiné aspekty slovesa. [49] => [50] => Každé sloveso má dvě základní formy časování: [51] => ; [[prefix]]ní : nazývá se též ''imperfektum'', ''preformativní'' či jednoduše podle tvaru vzorového slovesa ''jiktol''. Ohýbání se děje především pomocí předpon, v omezené míře i koncovek. [52] => :{| class="wikitable" [53] => | dir="rtl" lang="he" | יקטל || '''ji'''ktol || (on) zabije [54] => |- [55] => | dir="rtl" lang="he" | תקטל || '''ti'''ktol || (ona) zabije [56] => |- [57] => | dir="rtl" lang="he" | תקטל ||'''ti'''ktol || zabiješ (ty muž) [58] => |- [59] => | dir="rtl" lang="he" | תקטלי || '''ti'''ktᵉl'''i''' || zabiješ (ty žena) [60] => |- [61] => | dir="rtl" lang="he" | אקטל || '''e'''ktol || zabiji [62] => |} atd. [63] => : Základní význam imperfekta je označení neukončeného děje, tedy děje probíhajícího nebo i (ještě) neprobíhajícího, a užívá se proto často k popisu událostí přítomných nebo budoucích. Lze jej však užít i v kontextu minulosti, jako ve verši{{Citace bible|Ex|15|1}} {{Cizojazyčně|he|אז ישיר משה וגו׳}} (''Az jašir Moše…'' = „Tehdy zpíval Mojžíš…“) pro popis dějů, které v době, jíž se vyprávění týká, teprve probíhaly. Imperfektum také může vyjadřovat angažovaný postoj mluvčího (přání, příkaz, zákaz); to platí zejména pro další způsoby tvořené pomocí imperfektního základu — imperativ, kohortativ a jusiv. Konvenčně se imperfektum překládá budoucím časem; v moderní hebrejštině je toto jeho základní význam. [64] => ; [[sufix]]ní : nazývá se též ''perfektum'', ''aformativní'' či jednoduše podle tvaru vzorového slovesa ''katal''. Ohýbání se děje pomocí koncovek. Konvenčně se překládá minulým časem, což je i jeho význam v moderní hebrejštině. [65] => :{| class="wikitable" [66] => | dir="rtl" lang="he" | קטל || katal || zabil [67] => |- [68] => | dir="rtl" lang="he" | קטלה || katᵉl'''a''' || zabila [69] => |- [70] => | dir="rtl" lang="he" | קטלתה || katal'''ta''' || zabil jsi [71] => |- [72] => | dir="rtl" lang="he" | קטלת || katal'''t''' || zabila jsi [73] => |- [74] => | dir="rtl" lang="he" | קטלתי || katal'''ti''' || zabil(a) jsem [75] => |} atd. [76] => : Základní význam perfekta je vyjádření ukončenosti děje. Kromě dějů ukončených v minulosti lze použít i pro děje dokončované právě předmětným výrokem, jako {{Cizojazyčně|he|הנה נתתי לכם וגו׳}} (''Hine natati lachem…'' = „Hle, [tímto] vám dávám…“){{Citace bible|Gn|1|29}} nebo pro děje, jejichž uskutečnění je tak jisté, jakoby už se byly staly. Dále se užívá pro popis stavu, který je výsledkem nějakého ukončeného děje (např. {{Cizojazyčně|he|ישב}} ''jašav'' = sedí). [77] => [78] => Konkrétní význam užití toho kterého času ten je určen také postavením slovesa ve větě. Tak například forma וקטל ''ve-katal'' (tedy perfektum následující hned za spojkou 've') označuje následné dění či činnost; forma וְיקטל ''ve-jiktol'' (tedy imperfektum následující hned za spojkou ''ve'') obvykle označuje účel či přání a do češtiny se překládá často větou účelovou (se spojkou aby). Hebrejština zná také tzv. ''narativ''{{Fakt/dne|20180325192156|}}, tj. formu ויקטל ''va-jiktol'', v jejímž základu stojí imperfektum. Používá se při vyprávění a vyjadřuje sekvenci událostí jdoucích za sebou. V rámci vyprávění pak větné formy typu ''we-[…] qatal'' (tedy spojka ו ''we'', část věty a sloveso, často až na konci věty) vyjadřují doplňující informace k hlavní dějové linii. Z toho plyne, že slovesné způsoby v klasické hebrejštině nevyjadřují absolutní čas, kdy k události došlo/dojde, nýbrž relativní vztah k dalším částem výpovědi. [79] => [80] => Dalšími slovesnými tvary jsou infinitivy a participia. [81] => [82] => ==== Kmeny ==== [83] => Hebrejština nemůže odvozovat příbuzné významy slovesa pomocí předpon, jak je obvyklé u evropských jazyků, avšak podobně jako další semitské jazyky si pomáhá tvořením odvozených kmenů. Odvozování se děje pomocí předpon či zdvojování kořenových souhlásek. Biblická hebrejština zná celkem 7 základních slovesných kmenů (hebrejsky {{Cizojazyčně|he|בִּנְיָנִים}} ''binjanim'', doslova „stavby“). Kromě nich se lze sporadicky setkat i s jinými, avšak spíše výjimečně. Každý odvozený kmen upravuje význam slovesa. V biblické hebrejštině se tento nový význam dá často odvodit, nicméně není nutně pravidelný a je třeba konzultovat skutečný význam se slovníkem. [84] => [85] => Kmeny se obvykle označují jako: [86] => * {{Cizojazyčně|he|קל}} – ''kal'' (nebo též {{Cizojazyčně|he|פעל}} ''pa'al'') – prostý aktivní tvar, např. „lámal“. [87] => * {{Cizojazyčně|he|נפעל}} – ''nif'al'' – prostý pasivní tvar, např. „byl lámán“. [88] => * {{Cizojazyčně|he|פיעל}} – ''pi'el'' – intenzivní aktivní tvar, např. „zlomil“. [89] => * {{Cizojazyčně|he|פועל}} – ''pu'al'' – intenzivní pasivní tvar, např. „byl zlomen“. [90] => * {{Cizojazyčně|he|הפעיל}} – ''hif'il'' – kauzativní aktivní tvar, např. „způsobil, aby zlomil“. [91] => * {{Cizojazyčně|he|הופעל}} – ''hof'al'' – kauzativní pasivní tvar, např. „byl donucen zlomit“. [92] => * {{Cizojazyčně|he|התפעל}} – ''hitpa'el'' – reflexní, nebo také zvratný tvar, např. „zlomil se“ ale také pozabíjel si či zabil se [93] => [94] => Názvy odvozených kmenů pocházejí od tvarů slovesa {{Cizojazyčně|he|פעל}} ''pa'al'' (dělat) v patřičném tvaru. Od každého takového kmene je možné vytvořit další gramatické tvary: imperfekta, perfekta, imperativy, participia a většinou i infinitivy. [95] => [96] => ==== Zájmena ==== [97] => Osobní zájmena v samostatné formě existují (až na pozdní výjimky) jen jako vyjádření podmětu věty (v češtině tomu odpovídá 1. pád). Ve všech ostatních případech se vyskytují ve formě zájmenných sufixů připojovaných za slovesa, substantiva, předložky, částice atd. Přivlastňovací zájmena jako taková proto neexistují. [98] => [99] => Ukazovací zájmena rozlišují obvykle rod (mužský, ženský) a číslo (jednotné, množné) a ve větné syntaxi se chovají podobně jako přídavná jména. [100] => [101] => ==== Skloňování ==== [102] => Stejným způsobem probíhá skloňování substantiv. Původní skloňování pomocí koncovek biblická hebrejština již nezná. Větná struktura v hebrejštině nezná vedlejších vět ani pomocných sloves (např. být), zato využívá hojně jmenných tvarů sloves. [103] => [104] => ==== Konsekutivní vav ==== [105] => Pro biblickou hebrejštinu je významný jev, který se v jiných než biblických textech neobjevuje, a to je „vav conversivum“ neboli konsekutivní vav. Jedná se o syntaktický jev, využívaný při souvislém vyprávění. Hebrejština upřednostňuje všude parataxi, čili souřadná souvětí spojené spojkou ''vav'', česky „a“, a to ve významu slučovacím i vylučovacím. V tomto případě prostého sledu událostí vyprávění se pak uplatňuje pravidlo, že sloveso, kterému předchází tato spojka „vav“, mění svůj „čas“. Tzn. je-li toto sloveso v perfektu, má význam imperfekta, a obráceně. Je možné, že se jedná o pozůstatek třetí slovesné formy („času“, „konjunktivu“), který se používal po této předložce „vav“, která svým tvarem splynula s imperfektem. Známkou toho mohou být občas se vyskytující zvláštní sufixy a tvary, které se vyskytují jen v případě, že je sloveso spojeno s konsekutivním vav. Jiná teorie tvrdí, že se jedná o pozůstatek vlivů starších semitských jazyků (především [[akkadština|akkadštiny]]) a jedná se tak o jev charakteristický pro východosemitské jazyky, který se uchoval v západosemitské biblické hebrejštině. [106] => [107] => === Masoretská redakce === [108] => {{Viz též|Masoretský text}} [109] => Během masoretské redakce biblického textu došlo také ke změnám některých zájmen a zájmenných přípon (např. původní אתי ati (ty, f.) na את at, pravděpodobně pod vlivem aramejštiny) a ustanovením tzv. ketiv (aramejsky: to, co je psáno) a kere (aramejsky: to, co se má číst). V některých případech pravděpodobně ukazuje kere starší tvar vyslovování, kterému byla dána přednost, v některých je naopak starší tvar zachován v ketiv. [110] => [111] => === Konsonanty a vokály === [112] => {{Viz též|Fonologie hebrejštiny}} [113] => Hebrejská abeceda vykazuje určitou redukci konsonantů oproti protosemitským textům. Řadu z těchto konsonantů, byť ne v jejich původní podobě, užívá dodnes arabština. Např. hebrejské ''z'' představuje původní ''z'' i ''dz'', hebrejské ''c'' (původně pravděpodobně emfatické ''s'') představuje emfatické hlásky ''d'', ''z'' i ''s'', hebrejský ''ajin'' představuje jak původní ''ajn'' tak i ''ghajn''. Na druhou stranu došlo i k rozšíření významu, např. písmeno ''šin'' se rozdělilo na ''šin'' a ''sin'', jak naznačuje příběh ze [[Soudců]] 12, 6 (''sibolet'' oproti běžnému ''[[šibolet]]''), což je také jediný záznam o existenci různých dialektů v biblickém období hebrejštiny. Definitivní rozdělení mezi ''šin'' a ''sin'' bylo provedeno až během tiberiadské vokalizace hebrejštiny. Zároveň došlo během vývoje k opuštění zdvojování hrdelnic ([[laryngály|laryngál]] a faryngál) a posledních konsonantů slov. [114] => [115] => Rovněž výslovnost vokálů nebyla jednotná, v babylónské výslovnosti neexistoval rozdíl mezi ''cere'' a ''segol'', rovněž neexistovala jednotná výslovnost vokalizačního znaménka ''kamac'' (dnes obecně vyslovovaného jako [a], dříve rovněž i jako [o]). [116] => [117] => === Svitky od Mrtvého moře === [118] => Zvláštní tvary, které byly v biblických textech nahrazeny tvary jednoduššími nebo arameizovanými, se dochovaly ve větší míře ve [[Svitky od Mrtvého moře|svitcích]] nalezených v [[Kumrán]]u u [[Mrtvé moře|Mrtvého moře]]. Svitky jsou zároveň pozoruhodné mnohem větším výskytem písmene ''sin'' na úkor ''samech'', než je tomu v masoretském biblickém textu. Dále je řada slov použita v mírně odlišném významu než v biblickém textu, například [[Kohen#velekněz|velekněz]] je nazýván ''kohen ha-roš'' namísto běžného ''kohen gadol'', lehce odlišný je i způsob vokalizace některých slov nebo systém kmenů. [119] => [120] => Pozice laryngál je oslabena natolik, že často vypadnou ze slova úplně (např. ''alef'' a ''ajin'') nebo jsou nahrazeny (''chet'' je nahrazeno ''he''). Existuje domněnka, založená mj. na informacích z [[Talmud]]u, že řada [[Židé|Židů]] byla v té době pod vlivem řečtiny a tudíž nebyli schopni konzonanty jako ''ajin'' nebo ''chet'' řádně vyslovit a vynechávali je. Pisatelé svitků od Mrtvého moře mohli být ovlivněni podobným způsobem. Hebrejština svitků je dnes považována za slepou vývojovou větev biblické hebrejštiny. [121] => [122] => == Mišnická hebrejština == [123] => Hebrejština [[Mišna|Mišny]] a [[Gemara|Gemary]] je dalším vývojovým stupněm hebrejského jazyka. Tato podoba se začíná vyvíjet zhruba v pozdním období [[Druhý chrám|druhého Chrámu]] pod vlivem [[aramejština|aramejštiny]] (tehdy hlavního dorozumívacího jazyka na [[Blízký východ|Blízkém východě]]), [[řečtina|řečtiny]], [[latina|latiny]] a [[perština|perštiny]]. Charakteristická je především arameizovanými tvary v plurálu (ין- ''-in'' namísto ים- ''–im''), používáním arameizovaných tvarů zájmen (אני, ''ani'' oproti אנוכי, ''anochi'' – „já“, אנו, ''anu'' oproti אנחנו, ''anachnu'' – „my“), zkracováním tvarů (יהא, ''jehe'' oproti יהיה, ''jihje'' – „bude“) nebo zvýšenou frekvencí užívání tvarů slovesných participií (která vyjadřují přítomný čas). Slovní zásoba je obohacena o výpůjčky z těchto jazyků – אספקלריה (''aspaklarja'', zrcadlo, namísto hebrejského מראה) nebo הדיוט (''hediot'', z řeckého ιδιώτης ''idiotés'', [[idiot]], používané ve významu „nezkušený“, „amatér“ nebo jako opak experta v určitém oboru) אויר (''avir'', [[vzduch]] – pravděpodobně z řeckého ''aer''). Řada z těchto výrazů slouží dodnes v moderní hebrejštině. [124] => [125] => Kromě těchto slovních výpůjček došlo v samotné hebrejštině ke změnám rodů u některých slov (z maskulina na femininum a naopak), některá slova, mající ryze abstraktní význam v biblické hebrejštině (צדקה ''cdaka'', spravedlnost) získala v mišnické význam konkrétní (charita, dobročinnost). [126] => [127] => === Syntax === [128] => Syntax mišnické hebrejštiny je mnohem jednodušší než biblické, nevyskytuje se konsekutivní vav, tvary i věty bývají často zkracovány a celkově se hebrejština Mišny více stavbou věty přibližuje moderní hebrejštině (která z ní částečně vychází). Pro čistě mišnické formulace je charakteristické velmi řídké užívání osobních zájmen, tato jsou mnohem častěji nevyjádřena a jsou součástí slovesného tvaru. Mezi slovesné tvary charakteristické pro mišnickou hebrejštinu patří kombinace slovesa v perfektu a participiu – např. הוא היה אומר (''hu haja omer'', dosl. „on byl říkající“, tj. „byl zvyklý říkat“, „říkával“) nebo zvýšené užívání vazby יותר מי (''joter mi-'' více než), oproti jednodušší biblické vazbě vyjádřené pouze מין ''mi(n)-'' [129] => [130] => === Užití === [131] => Vliv mišnické hebrejštiny můžeme najít již nejmladších biblických textech ([[kniha Ester]], [[knihy Kronik]]), v dopisech [[Bar Kochbovo povstání|Šim’ona bar Kochby]] a pochopitelně i v Mišně, Gemaře, [[Tosefta|Toseftě]] a [[Midraš]]ích. Až do zničení Chrámu v r. 70 nebyla užívána (s výjimkou biblických textů) jako psaný jazyk a od 3.–5. stol. (kodifikace textu Talmudu) přestává být používána jako jazyk mluvený. [132] => [133] => Mišnickou hebrejštinu můžeme rozdělit na dvě skupiny: [134] => * Jazyk [[tanaité|tanaitů]], přičemž odlišnosti ve vokalizaci vyhrazuje palestinská a babylónská podoba (respektive podoba, v jaké byla do Babylonie přenesena) [135] => * Jazyk [[amoraim|amoraitů]], opět s odlišnostmi v palestinské a babylónské výslovnosti – tato forma ale není považována za hodnověrnou v případě studia, neboť v té době se tato podoba hebrejštiny již z mluveného prostředí vytrácela. [136] => [137] => == Středověká hebrejština == [138] => Velmi rozšířené tvrzení, že hebrejština byla od starověku mrtvým jazykem, není zcela přesné. Hebrejština byla nahrazena ve středověku v běžné komunikaci jazykem prostředí, ve kterém se Židé pohybovali ([[aramejština]], [[arabština]], [[řečtina]], [[perština]], [[němčina]], v českých zemích např. [[čeština]]). Nebyla však vytlačena z pozice jazyka psaného – stala se jazykem, kterým byly psány komentáře k [[Bible|Bibli]], [[Talmud]]u a [[midraš]]ům, tímto jazykem byla rovněž psána ''responza'' ([[halacha|halachická]] [[rabín]]ská rozhodnutí) a později halachická literatura, s nástupem [[kabala|kabaly]] byly hebrejsky (respektive aramejsky) psány mystické kabalistické spisy. Toto neustálé používání nutilo hebrejsky píšící autory jazyk neustále zdokonalovat a vyvíjet, vznikala potřeba nových slov, které by byly použitelné pro vysvětlení např. některých vzácně se vyskytujících a tudíž neznámých hebrejských slov. Za tímto účelem vznikaly jak novotvary, tak i nová pohebrejštěná slova převzatá z cizích jazyků. [139] => [140] => === Pijut === [141] => {{Viz též|Pijut}} [142] => Jedním z prvních použití hebrejštiny jako literárně aktivního jazyka po vymizení mišnické hebrejštiny, bylo v hebrejské liturgické poezii – ''Pijut''. Jazyk ''pijutim'' vychází částečně z biblického jazyka, čímž měly naznačit kontinuitu a snáze se ujmout jako liturgický prvek, a částečně z mišnické hebrejštiny, neboť bez její slovní zásoby a vyjadřovacích možností by nebylo možné do ''pijutu'' vkomponovat homiletické prvky. Také v pijutim docházelo k posunům ve významu slov, ať už náhodně nebo záměrně. [143] => [144] => ==== Kritika ''pijutim'' ==== [145] => ''Pijut'' nebyl pouze bezvýhradně přijímán, mezi jeho největší kritiky patřil slavný židovský učenec '''[[Abraham ibn Ezra]]''', který charakterizoval ''pijut'' ve čtyřech bodech. Podle něj je ''pijut'' [146] => # ovlivněn cizími jazyky [147] => # plný gramatických chyb [148] => # na rozdíl od modliteb je význam některých formulací a veršů v ''pijutim'' záhadný nebo nedávající smysl [149] => # spíše homilií než poezií. [150] => [151] => Mezi ''pijutim'', které vznikaly od 6. do 9. stol. v ''Erec Jisra’el'' a pozdější hebrejskou liturgickou poezií, jejíž centrum bylo především ve [[Španělsko|Španělsku]], existují rozdíly ve významech slov, což způsobovalo mimo jiné i to, že španělští středověcí Židé někdy jen s obtížemi rozuměli starším izraelským pijutům. [152] => [153] => Mezi španělskými Židy se rozšířila praxe používat pro prózu a filosofii arabštinu, pro poezii (jak světskou, tak i liturgickou) pak hebrejštinu, která byla židovskými autory hodnocena jako krásnější, vznešenější a samozřejmě mnohem bohatší jazyk než arabština. [154] => [155] => === Překlady do hebrejštiny === [156] => Řada filozofických děl židovských autorů ([[Sa’adja Gaon]], [[Jehuda Halevi]] nebo [[Maimonides]]) byla již během středověku přeložena do hebrejštiny. Velkou část tohoto díla odvedla rodina '''[[Tibonidové|Tibonidů]]'''. [[Jehuda ibn Tibon]] napsal, že ve svých překladech vycházel jak z hebrejštiny biblické, tak i z mišnické, podle toho, která se mu zdála v tu či onu chvíli vhodnější. [157] => [158] => === Tibonidovská hebrejština === [159] => Tato specifická forma hebrejštiny, která se začala nazývat podle svých autorů, přetrvala pět generací příslušníků rodiny ibn Tibonů, a během této doby byly přeloženy do hebrejštiny stovky arabských knih, ať už židovských nebo arabských autorů. Tibonidovská hebrejština nezapře inspiraci v arabském jazyce a uzpůsobení některých arabských slov a frází jejich hebrejskému ekvivalentu, byť někdy na úkor spisovnosti nebo srozumitelnosti. Množství přeložených děl ovlivnilo i pozdější hebrejsky píšící autory, takže tibonidovská podoba hebrejštiny byla používána i u originálních hebrejských děl. [160] => [161] => === Maimonidova hebrejština === [162] => Opačným případem je hebrejština použitá Maimonidem v jeho díle '''[[Mišne Tora]]''' – na rozdíl od jeho dalšího epochálního díla '''[[More nevuchim]]''' je Mišne Tora napsaná v originále hebrejsky. Ačkoli i v jeho díle můžeme nalézt stopy arabského vlivu, jedná se téměř bez výjimky o vlivy dřívějších hebrejských překladů arabských textů. Ve srovnání s tibonidovskou hebrejštinou je Maimonidova hebrejština považována za „vznešenější“, více učenou a společně se spisy Abrahama ibn Ezry za typickou ukázku rabínské středověké hebrejštiny. [163] => [164] => === Aškenázská hebrejština === [165] => {{Viz též|Fonologie hebrejštiny}} [166] => [[Aškenazim|Aškenázští]] židé udržovali úzké svazky s ''Erec Jisra’el'' – tento vztah je vidět zvláště na podobnosti izraelských a aškenázských ''pijutim''. Zatímco v [[Sfaradim|sefardském]] kulturním prostředí se hebrejština dělila o post hlavního psaného jazyka s arabštinou, v aškenázském světě byla její pozice neotřesitelná. Byla ovšem ovlivňována jazyky, kterými se aškenázští židé dorozumívali – nejvíce němčinou a později s přesunem aškenázského centra na východ i polštinou. Hebrejština užívaná německými a polskými Židy byla ovlivněna syntaxí němčiny – např. ידע מן (dosl. „vědět z...“, z německého ''wissen von'' – „vědět o...“), על השוק (dosl. „na trh“ – z ''auf den Market'', namísto tradičnější hebrejské vazby לשוק) apod. [167] => [168] => Rabínská středověká hebrejština byla díky své pružné a nestanovené gramatice později odmítnuta v období [[haskala|haskaly]] na úkor biblické hebrejštiny, ale některé arabštinou ovlivněné variace se staly jednou z mnoha inspirací pro zrod moderního hebrejského jazyka. [169] => [170] => == Moderní hebrejština == [171] => {{Viz též|Fonologie hebrejštiny}} [172] => [[Soubor:Památník holokaustu - 2.jpg|náhled|Hebrejsky a česky psaná plaketa v [[Teplice|Teplicích]]]] [173] => Dějiny moderní hebrejštiny, označované souhrnně jako '''ivrit''', začínají se zrodem [[sionismus|sionistického]] hnutí v 19. a 20. století. Období obnovy hebrejštiny jako moderního živého jazyka začíná rokem [[1881]], kdy se do Izraele (tehdy integrální součásti [[Osmanská říše|Osmanské říše]]) přistěhoval z [[Litva|Litvy]] '''[[Eli’ezer Ben Jehuda]]''' (vlastním jménem Eli’ezer Jicchak Perlman), který se stal hlavním propagátorem užívání hebrejštiny v každodenním životě. Do té doby byly hlavními jazyky ''jišuvu'' (židovského osídlení) arabština, [[ladino]] a [[jidiš]]. Řada nově příchozích přistěhovalců hovořila [[ruština|rusky]], jako o společném jazyku se uvažovalo též o [[němčina|němčině]] nebo [[francouzština|francouzštině]], tisk vycházel rovněž [[angličtina|anglicky]] a [[italština|italsky]]. Jeden společný dorozumívací jazyk pro židovské obyvatelstvo Palestiny byl tedy více než nutný. [174] => [175] => Úkol, který si Ben Jehuda předsevzal, mu byl usnadněn několika faktory (kromě nutnosti společného jazyka, kterou pociťovali hlavní představitelé sionistického hnutí) – na celém území Palestiny (v [[Turecko|Turecku]] „jižní Sýrie“) neexistoval žádný ryze ''národní jazyk'' stejně jako neexistoval ryze palestinský ''národ''. Arabština byla užívána jako dorozumívací jazyk pouze ve formě syrsko-palestinského dialektu, ve spisovné podobě pak byla stejně jako spisovná hebrejština odkázána k bohoslužebným účelům. Jako jazyk úřední a vojenský sloužila [[turečtina]]. Hebrejština byla velmi vhodně zvolená jako ideologický nástroj podporující sionistické snahy o ustanovení židovského – hebrejského státu, navíc tak docházelo v období archeologických objevů, které ještě více umocňovaly spojení moderních „Hebrejců“ s jejich starověkými předky. [176] => [177] => Hlavním problémem bylo vytvoření nové slovní zásoby odpovídající potřebám moderní doby. Pro tyto účely sloužily jak hebrejské novotvary, tak i slova převzatá z arabštiny nebo aramejštiny. Gramatický systém byl téměř beze změn přejat z biblické hebrejštiny, pouze systém vidů byl opuštěn a nahrazen pro indoevropské jazyky typickým systémem časů (perfektum – minulý, imperfektum – budoucí, participium – přítomný), stejně tak nebyla obnovena biblická anomálie ''konsekutivní vav''. Některé biblické tvary se postupně přestaly používat ([[infinitiv absolutní]], participium ''nif’alu'', které se rovněž ukázalo jako nadbytečné apod.). Syntax je podobná biblické hebrejštině, nicméně inspirace pro syntax byly brány jak z maimonidovské středověké hebrejštiny, tak i z pozdější východoevropské hebrejštiny. [178] => [179] => Ohledně výslovnosti se Ben Jehuda přikláněl k sefardské výslovnosti na úkor aškenázské, ale narážel na problém, kdy imigranti z Evropy nebyli schopni určité hlásky (především ''ajin'' a ''chet'') vyslovit. V roce 1923 ''Va’ad ha-lašon'' („Výbor pro jazyk“) ustanovil následující doporučení: [180] => [181] => ב bez dageš = [v]; ו = arabské و (anglické [w]); ח = arabské ح (hluboké ch) odlišné od כ bez dageš, které je totožné s arabským خ [ch]; ט = arabské ط (emfatické t); ע = arabské ع (cajn); צ = c; ק = arabské ق (q, zadopatrové [k]); ת bez dageš = arabské ث (jako anglické [th] ve slově „thin“). Toto rozdělení nenásleduje zcela sefardskou výslovnost, nicméně některé charakteristické znaky aškenázské výslovnosti byly vynechány – podle pozdějšího ustanovení byl ''kamac gadol'' vokalizován jako [a] a ת bez dageš bylo nadále vyslovováno jako [t]. [182] => [183] => V roce 1918 byla již hebrejština jako živý jazyk přijata jako jeden z úředních jazyků [[Britský mandát Palestina|mandátní správy v Palestině]] a v roce 1948 se stala úředním jazykem státu [[Izrael]]. [184] => [185] => == Příklady == [186] => [187] => === Číslovky === [188] => {| cellspacing="7" [189] => |- [190] => | '''Hebrejsky''' || '''Transliterace''' || '''Česky''' [191] => |- [192] => | אחת || achat || jeden [193] => |- [194] => | שתים || shtayim || dva [195] => |- [196] => | שלוש || shalosh || tři [197] => |- [198] => | ארבע || arba || čtyři [199] => |- [200] => | חמש || chamesh || pět [201] => |- [202] => | שש || shesh || šest [203] => |- [204] => | שבע || sheva || sedm [205] => |- [206] => | שמונה || shmone || osm [207] => |- [208] => | תשע || tesha || devět [209] => |- [210] => | עשר || eser || deset [211] => |} [212] => [213] => == Vzorový text == [214] => Otče náš (modlitba Páně): [215] => : Avinu šebašamajim, jitkadeš šimcha. [216] => : Tavo malchutcha, je’ase r’conecha [217] => : kivašamajim ken ba’arec. [218] => : Et lechem chukeinu ten-lanu hajom. [219] => : U’slach-lanu al chata' einu, [220] => : kemo šesolchim gam anachnu lachot’im lanu. [221] => : Ve’al-tevieinu lidei nissajon, ki im-hacileinu min-hara. Amen. [222] => [223] => {{Vzorový text [224] => |VDLP=ano [225] => |Komentář= [226] => |Jazyk 1=hebrejsky [227] => |Text 1={{Cizojazyčně|he|כל בני האדם נולדים חופשיים ושווים בכבודם ובזכויותיהם. הם ניחנים בתבונה ובמצפון ועליהם לפעול יחד ברוח אחווה.}} [228] => |Jazyk 2=transkripce [229] => |Text 2=Kol bnej ha-adam noldim chofšijim ve-šavim bi-chvodam uvi-zchujotejhem. Hem nechanim bi-tvuna uve-macpun ve-alejhem lif'ol jachad be-ruach achva. [230] => }} [231] => [232] => == Odkazy == [233] => [234] => === Reference === [235] => [236] => [237] => === Literatura === [238] => * Autorský kolektiv pracovníků Lingea. ''Hebrejština: konverzace.'' Brno : Lingea, 2011. [239] => * SADEK, Vladimír. ''Novohebrejština''. Praha : Academia, 1970. [240] => * WEINGREEN, Jacob. ''Učebnice biblické hebrejštiny''. Praha : Karolinum, 2003. [241] => * [[Ghil'ad Zuckermann|ZUCKERMANN, Ghil'ad]]. [https://www.palgrave.com/gp/book/9781403917232 ''Language Contact and Lexical Enrichment in Israeli Hebrew'']. Palgrave Macmillan, 2003. ({{ISBN|9781403917232}} / {{ISBN|9781403938695}}) [242] => [243] => === Související články === [244] => * [[Semitské jazyky]] [245] => * [[Fonologie hebrejštiny]] [246] => * [[Hebrejské písmo]] [247] => [248] => === Externí odkazy === [249] => * {{commonscat}} [250] => * {{Wikislovník|heslo=hebrejština}} [251] => * {{Wikislovník|kategorie=Hebrejština}} [252] => * {{Wikicitáty|téma=Hebrejština}} [253] => {{InterWiki|code=he|Hebrejská}} [254] => {{Wiktionarylang|code=he|Hebrejská}} [255] => * [http://ubva.ff.cuni.cz Ústav pro Blízký východ a Afriku (FF UK)] [256] => * [https://web.archive.org/web/20100825214707/http://morfix.mako.co.il/ Hebrejsko-anglický a anglicko-hebrejský online slovník] [257] => * [http://www.conbiz.cz/information/czech-hebrew-phrasebook/ Česko-hebrejský slovníček] {{Wayback|url=http://www.conbiz.cz/information/czech-hebrew-phrasebook/ |date=20120108153711 }} [258] => * [http://klimes.mysteria.cz/slovnik/ Hebrejsko-český GNU-GPL slovník] [259] => [260] => {{Semitské jazyky}} [261] => {{Židovské jazyky}} [262] => {{Autoritní data}} [263] => {{Portály|Jazyk|Hebraistika}} [264] => [265] => [[Kategorie:Hebrejština| ]] [266] => [[Kategorie:Starý zákon]] [267] => [[Kategorie:Jazyky Izraele]] [268] => [[Kategorie:Židovské jazyky]] [] => )
good wiki

Hebrejština

Hebrejština ( ivrit) označuje souhrnně všechny vývojové varianty hebrejského jazyka od starověké hebrejštiny přes biblickou ( ivrit tanachit, též , lešon hakodeš, „svatý jazyk“) až po moderní hebrejštinu ( ivrit), kterou se dnes hovoří ve státě Izrael. Hebrejština patří do rodiny semitských jazyků, resp.

More about us

About

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'Izrael','řečtina','aramejština','Mišna','Židé','čeština','Talmud','semitské jazyky','10. století př. n. l.','arabština','Hebrejské písmo','němčina'

Arabština

Aramejština

Čeština

Izrael

Mišna

Němčina

Němčina je západoslovanský jazyk, který se používá převážně v německy mluvících zemích.

Řečtina

Řečtina je jazyk, který patří mezi indoevropské jazyky a je oficiálním jazykem Řecka a Kypru.

Talmud

Židé

Židé jsou etnickou a náboženskou skupinou, která je spojována s židovským náboženstvím a židovskou kulturou.