Čas (mluvnice)

Čas (tempus) v lingvistice znamená určitý tvar slovesa vyjadřující časové období, ve kterém daný děj probíhal/probíhá/bude probíhat. Většina časů je ohraničena současností. Řadí se mezi gramatické slovesné kategorie spolu s osobou, číslem, způsobem, rodem, videm, třídou a vzorem.

V různých jazycích se mohou časy rozlišovat na aktuální (minulý, přítomný, budoucí) a relativní (např. předminulý, předpřítomný, předbudoucí), které slouží k vyjádření předčasnosti či následnosti dějů.

Mohou se též rozlišovat časy z hlediska probíhání nebo opakování děje, stavu a podobně.

V češtině

V češtině se používají pouze aktuální časy:

* Minulý čas (préteritum) - tvoří se pomocí příčestí minulého a přítomných tvarů slovesa být (ve 3. osobě odpadají).

: např. dělal jsem, dělal jsi, dělal; dělali jsme, dělali jste, dělali

: Příčestí minulé rozlišuje tvary podle rodu podmětu (děla'l, dělala, dělalo; dělali, dělaly, dělala). Tvoří se přidání „elové“ koncovky k minulému kmeni.

* Přítomný čas (prézens) se v češtině používá pouze u nedokonavých sloves. Tvoří se přidáním osobních koncovek k přítomnému kmeni.

: např. děl'ám, děláš, dělá; děláme, děláte, dělají

* Budoucí čas (futurum) - tvoří se dvojím způsobem: ** U dokonavých sloves tvar přítomného času vyjadřuje budoucnost (např. udělám). +more ** U nedokonavých sloves pomocí budoucích tvarů slovesa být a infinitivu.

: např. budu dělat, budeš dělat, bude dělat; budeme dělat, budete dělat, budou dělat : Nepravidelný tvar futura se vyskytuje u slovesa být. +more Z dvouslovných pravidelných tvarů typu budu být se vynechává infinitiv, tedy jen budu. V méně formálních výpovědích se objevuje po předponě vedle kořene bud i kořen byd (přibyde versus přibude). Dále se u některých nedokonavých sloves tvoří futurum gramatickou předponou po/pů, aniž by se tím však měnil vid slovesa. Až na vzácné výjimky (pokvete) se jedná o slovesa vyjadřující pohyb (popluje, poteče, půjde, poletí).

Relativnost (předčasnost a následnost dějů) se v češtině vyjadřuje pomocí přechodníků, nadále zejména pomocí větných vazeb a slovesného vidu.

V některých případech dochází k posunům v čase (temporálním transpozicím). Jsou to zejména tyto případy: * Budoucí čas se vyjádří přítomným časem: Zítra 'jedu do Prahy. +more * Minulý čas se vyjádří přítomným časem (tzv. prézens zpřítomňovací). Toho se užívá zejména ve vyprávěních ve snaze dodat příběhu aktuálnosti: Viděl jsem v lese někoho, jak zapaluje (nedok. ) / zapálí (dok. ) houští. * Budoucí čas vyjadřuje nejistotu: To bude asi pravda. * Přítomný čas vyjadřuje mimočasové děje (prézens gnómický). Užívá se: ** v příslovích: Kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá. ** ve rčeních: Jako když hrách na stěnu hází. ** v anekdotách: Jdou' dvě nuly po poušti a v dálce vidí nekonečno. ** někdy i v jiných souvislostech: Petr nekouří (= je nekuřák).

V jiných jazycích

Slovanské jazyky

V ostatních slovanských jazycích se používá stejný systém časů jako v češtině.

V ruštině chybějí přítomné tvary pomocného slovesa být, nepoužívají se tedy ani při tvoření minulého času, minulý čas se tvoří pomocí samotného příčestí minulého (př. я был, [ja byl] - byl jsem). +more V ruštině je závazné použití osobních zájmen v podmětu.

V jihoslovanských jazycích je v minulém čase zachován tvar pomocného slovesa být i ve 3. osobě.

V bulharštině se zachoval původní praslovanský systém čtyř minulých časů. Dva z nich jsou jednoduché a tvoří se koncovkami: aorist (minulý čas skončený) a imperfektum (minulý čas neskončený). +more Dále se používají dva časy relativní, které se tvoří pomocí slovesa být (perfektum - přítomný čas, plusquamperfektum - minulý čas slovesa být) a příčestím minulým, které se podobá českému minulému času: perfektum (minulý čas neurčitý neboli předpřítomný čas) a plusquamperfektum (předminulý čas). Budoucí čas se tvoří pomocí částice ще [šte] a přítomného tvaru slovesa, a to jak u dokonavých, tak i nedokonavých sloves (př. ще чакам [šte čakam] - budu čekat, ще почакам [šte počakam] - počkám). Dále bulharština používá předbudoucí čas, který tvoří částice ще [šte], přítomný čas slovesa být a příčestí minulé významového slovesa (od kterého se tvoří i čas předpřítomný a předminulý). Pro vyjádření budoucnosti v minulosti bulharština používá částici "щях" [štjach] (která se na rozdíl od "ще" časuje) a za ní následuje sloveso v přítomném čase. Bulharština ještě rozlišuje předbudoucnost v minulosti, kterou tvoří se "щях", částicí "да" [da], slovesem být v přítomném čase a příčestím minulým významového slovesa. Bulharšina tedy využívá devět časů. V prapůvodní gramatice byl budoucí čas rozdělen na skončený a neskončený. Tento gramatický jev se ale nepoužíval, a tak bylo schváleno časů pouze devět.

V polštině se zkrácené tvary pomocného slovesa být připojují ke slovesu nebo jinému slovu (např. był'em - byl jsem, był'eś - byl jsi, byls).

Angličtina

Angličtina má šest základních časů, z nichž každý má dvě formy - jednoduchou (neprůběhovou - ) a průběhovou . Z jednoduchých časů jsou pouze dva morfologické - minulý (preteritum - ) a přítomný (prezens - ); budoucí čas využívá pomocné sloveso shall/will. +more Podobný systém časů je i v ostatních germánských jazycích.

Tři perfektní časy lze považovat za relativní - předminulý (plusquamperfektum - ), předpřítomný (perfektum - ) a předbudoucí - slouží k vyjádření předčasnosti či následnosti dějů; lze jimi také vyjádřit ukončenost dějů. Tvoří se pomocí požadovaného času slovesa have a minulého příčestí významového slovesa. +more Průběhové tvary se tvoří pomocí tvaru slovesa be a přítomného příčestí ( - tvar zakončený na -ing):.

Vedle toho se v angličtině vyskytují i další konstrukce: budoucí čas lze vyjádřit konstrukcí be going to + infinitiv; opakovaný děj v minulosti pomocí used to + infinitiv.

Příklad použití perfektních časů:

: I had done (předminulý) it before he came (minulý). - Udělal jsem to (= měl jsem to udělané) dříve, než přišel. +more : I have never eaten (předpřítomný) a mango before. - Nikdy předtím jsem mango nejedl. : I expect he will have changed (předbudoucí) his mind by tomorrow. - Očekávám, že si to do zítřka rozmyslí (že do zítřka změní názor).

Ukázky použití časů

# Přítomný čas (present tense): He speaks English. = Mluví anglicky. +more (obvykle, umí to). He is speaking English. = Mluví anglicky. (teď) #:V záporu a otázce se užívá pomocné sloveso "do": He does not understand. = Nerozumí. Do girls wear sweatshirts. = Nosí dívky mikiny. # Předpřítomný čas (present perfect): She has called him. = Zavolala mu. Tom has been learning Hungarian since September. = Tom se od září učí maďarštinu. # Minulý čas (simple past tense): They arrived yesterday. = Přijeli včera. It was raining all day. = Pršelo celý den. #:V otázce a v záporu se užívá pomocné sloveso „do“ v minulém čase: You did not see me last time. = Posledně jsi mě neviděl. Did anybody ask about the weather. Ptal se někdo na počasí. #:Poznámka: Konstrukce typu „We used to travel a lot. = Hodně jsme cestovali“ a „She would get up at 8 at weekends. = O víkendech vstávala v 8. “ vyjadřují minulé zvyklosti, nejedná se však o gramatický minulý čas. # Předminulý čas (past perfect): I had eaten such meal before. = Už jsem předtím takové jídlo jedl. They had been driving for several hours before they decided for this hotel. = Jezdili několik hodin, než se rozhodli pro tento hotel. # Budoucí čas (future tense): They will wait. = Budou čekat. They will be waiting for an hour. = Budou čekat hodinu. #:Poznámka: Konstrukce typu "They are going to wait there. = Budou tam čekat" rovněž vyjadřuje budoucnost, nejedná se však o gramatický budoucí čas. # Předbudoucí čas (future perfect): We will have finished the work by Christmas. = Tu práci skončíme do Vánoc. Tomorow, I will have been working here for 10 years. = Zítra tomu bude 10 let, co zde pracuji.

Němčina

Němčina má celkem šest slovesných časů: přítomný, budoucí čas I., budoucí čas II., perfektum, préteritum a plusquamperfektum.

1. Přítommý čas: Er wohnt hier. = Bydlí zde.

2. Budoucí čas I: (werden + infinitiv): Wir werden dort warten. = Budeme tam čekat.

3. Budoucí čas II: (werden + minulý infinitiv): Sie werden das Ticket verloren haben. = Vy jste tu jízdenku asi ztratil.

4. Perfektum: (haben/sein + příčestí minulé): Wir haben dich gesucht. = Hledali jsme tě. Was ist passiert? = Co se stalo?

5. Imperfektum, préteritum: Er sprach vier Sprachen. = Mluvil čtyřmi jazyky.

6. Plusquamperfektum: Niemand wusste, wann das alles geendet hatte. +more = Nikdo nevěděl, kdy to všechno skončilo. Nachdem ich gekommen war, fing die Feier an. = Poté, co jsem přišel, oslava začala.

Literatura

BENEŠ, Eduard a kol.: Základní mluvnice němčiny. SPN Praha, 1971

Související články

Sloveso * Časování

Kategorie:Slovesné kategorie