Železná opona

Železná opona je označení pro neprostupnou hranici mezi západním a východním blokem v době studené války. Nacházela se jednak na západní hranici SSSR, NDR, Československa, Maďarska jednak na jižní hranici Albánie, Bulharska. Existovala od konce druhé světové války v roce 1945 až do konce studené války v roce 1991.

Původ pojmu

Označení železná opona je odvozené od pojmu z oblasti divadla, kde se železnou oponou rozumí ohnivzdorná stěna mezi hledištěm a scénou.

Podle některých zdrojů byl daný pojem asociován k hranicím sovětské sféry vlivu a komunistické snaze o její izolaci již od roku 1920, podle jiných pojem použil jako první (v trochu jiném smyslu) Joseph Goebbels 23. února 1945 jako reakci na prohlášení jaltské konference v časopise Das Reich (převzaly noviny Times). +more Po něm výraz používal hrabě Lutz Schwerin von Krosigk, belgická královna Elizabeta mluvila o železné oponě mezí ní a Němci. Světoznámým a obecně používaným se stal tento pojem teprve, když jej použil Winston Churchill dne 5. března 1946 na univerzitě (Westminster College) v americkém Fultonu (stát Missouri). Tento projev se označuje jako Fultonský projev.

ČSSR

Čížova +morejpg|náhled|upright'>Zbytky plotu, Bratislava, městská část Devínska Nová Ves Zarůstající průsek poblíž hranic s Rakouskem, léto 2003 Havran Bučině Železná opona se na české západní hranici začala vytvářet prakticky již od roku 1948, ovšem skutečně neprostupnou se stala až v letech 1952 a 1953, jako reakce na neustávající útěky některých lidí přes hranici. V Německé demokratické republice proběhlo budování železné opony o něco později, poslední fází byla výstavba Berlínské zdi, která rozdělila město Berlín na dvě části.

I v ČSSR bylo vytvořeno hraniční pásmo, do nějž byl povolen vstup pouze na speciální propustku. Hraniční pásmo mělo šířku 4 až 10 km a tato část republiky se tak stala pro normálního člověka nepřístupnou (šlo o 1,5 % rozlohy státu). +more Většina vesnic v hraničním pásmu byla postupně vysídlena, jejich zbytky byly v letech 1953 až 1959 postupně zničeny, aby stojící opuštěná stavení nemohla uprchlíkům přes hranici poskytovat úkryt. Hraniční pásmo bylo přísně střeženo příslušníky Pohraniční stráže.

Ploty byly ve skutečnosti tři - první, který byl asi dva metry vysoký, tvořila změť ostnatých drátů. Další plot, výšky 2,5 metru, byl od roku 1953 pod vysokým napětím 3 000 až 6 000 voltů. +more Poslední plot sloužil jako zábrana zvěři, aby směrem od hranice nemohla proniknout k elektrickému plotu. Pod ploty se nacházelo zorané pásmo o šířce cca 20 metrů, kde bylo možno snadno najít stopy, a tedy i místo, kde případný narušitel překonal plot.

Tento systém plotů nestál přímo na hranici, ale v dostatečné vzdálenosti od ní (cca 2 km), aby i v případě jeho překonání stihli pohraničníci narušitele chytit dříve, než se dostal až na hranici. Kolem celých hranic navíc vedla v asi kilometrové vzdálenosti asfaltová komunikace, která pohraničníkům usnadňovala přiblížení k místu zásahu.

Za hranicí už totiž oficiálně zasáhnout nemohli, neboť by se jednalo o narušení území cizího státu. Neoficiálně zde ovšem často zásahy probíhaly, neboť pohraničníci byli motivováni tím, že dopadnou-li narušitele, mohou být odměněni dovolenou, povýšením, případně udělením řádu. +more Naopak pokud jej nedopadli, mohlo to mít pro jejich další kariéru osudné následky. Mezinárodní problémy vyplývající z incidentů spojených se zásahy mimo státní území (viz případ Johanna Dicka) ČSSR vedly k jejich postupnému zákazu.

Mezinárodní stížnosti vedly k tomu, že v roce 1965 bylo vysoké napětí z plotu odstraněno. (Šlo o jeden z následků „Chruščovova tání“. +more) V roce 1968 navíc došlo k velkému uvolnění hranic. Prakticky otevřené hranice krátce na to ulehčily druhou vlnu poválečné emigrace po invazi vojsk Varšavské smlouvy 21. srpna 1968. V následujících třech letech opustilo Československo asi 74 000 uprchlíků.

Toto uvolnění hranic bylo ovšem krátké - již v roce 1970 byla ještě před systémem tří plotů vybudována signální linie, která reagovala na dotyk a mohla tak varovat pohraničníky výrazně dříve. Navíc se dále rozrostla síť pozorovacích věží (celkem jich bylo 314) a po incidentu, kdy řidič autojeřábu přerazil celní závoru v Českých Velenicích a dostal se tak do Rakouska, byly značně zesíleny i hraniční závory.

Pád železné opony, umožněný pokračujícím rozpadem Sovětského svazu, byl zahájen uvolněním hranic v Maďarsku v létě 1989 (celá řada lidí se z dovolené u Balatonu ten rok již nevrátila). Berlínská zeď padla 9. +more listopadu 1989, československá železná opona postupně následovala během prosince téhož roku.

Dnes ji připomíná jen onen kdysi pravidelně oraný pás s občasnými zbytky kůlů nebo drátů - kvůli užívání herbicidů zabraňujících růstu plevelů a strhávání půdy je sukcese na těchto pásech pomalá a mnohdy zde ani po téměř 30 letech nerostou žádné stromy - toto „pásmo smrti“, dnes ovšem jen pro byliny.

Československá železná opona za sebou nechala během let 1948-1989 celou řadu obětí. Civilistů bylo 450, ne vždy šlo přitom o narušitele, (např. +more Johann Dick byl turista) či nešťastné náhody. Pohraničníků při výkonu služby zemřelo celkem 654, z toho většina nehodou, sebevraždou či zastřelením kolegou. Při přestřelce s uprchlíky zemřelo 10 z nich.

SSSR

Kromě jiných omezení, která limitovala pohyb občanů po celém území Sovětského svazu, existoval patrně neoficiální, ale obecně srozumitelný pojem něvyjezdnoj . Týkal se zlomku občanů, kterým byl pas pro cesty do zahraničí odebrán. +more Vždy byl odebrán na dobu neurčitou a zpravidla byl odebrán jako součást obecnější kritiky, vždy však s perspektivou očekávané nápravy.

Velmistr Mark Tajmanov se stal něvyjezdnym po porážce s Bobby Fischerem v zápase kandidátů 0:6 v Denveru v roce 1972. Formálním důvodem pro odebrání pasu byla Solženicynova kniha nalezená v zavazadle při návratu.

Další „opony“

Bambusová opona, obdoba železné opony ve východní Asii * Kaktusová opona, vysázená na podzim 1961 kubánskou armádou na Castrův rozkaz, 8 mil (13 km) dlouhá bariéra kaktusů podél severovýchodního plotu oddělujícího americkou základnu v provincii Guantánamo, o něco později doplněna americkými a kubánskými minovými poli v „zemi nikoho“ * Ledová opona - toto označení bylo někdy užíváno pro hranici mezi USA a SSSR v Beringově průlivu.

Odkazy

Reference

Literatura

NAVARA Luděk: Příběhy železné opony, Host, Brno 2004, . * [url=http://www. +morezdeneksmida. cz/knihy-a-projekty/kniha-z-historie-10-brigady. html]ŠMÍDA Zdeněk[/url]. Z historie 10. brigády Pohraniční stráže Volary. 1. vydání Praha : Fortuna, 2017. 224 stran; . * NEPRAŠ, František. Najdorf: o zmizelé vsi na jižní hranici. Vydání první. České Budějovice: Bohumír Němec - Veduta, 2021. 280 stran. .

Související články

Berlínská zeď * Hraniční pásmo * Králové Šumavy * Panevropský piknik * Pohraniční stráž * Rozpad východního bloku * Zajištění státní hranice Československa * Muzeum železné opony ve Valticích

Externí odkazy

[url=http://www. zelezna-opona. +morecz/]Elektronická příloha knihy Železná opona v Československu. Usmrcení na československých státních hranicích v letech 1948-1989[/url] ** [url=http://mapa. zelezna-opona. cz/]Aplikace s interaktivní mapou[/url] znázorňující místa usmrcených na československých hranicích v letech 1948-1989 * [url=https://www. pametnaroda. cz/cs/pribehy-zelezne-opony]Příběhy železné opony (na webu pametnaroda. cz[/url] * [url=http://zpravy. idnes. cz/prilohy. asp. r=prilohy&c=A060103_164937_prilohy_ton]Příběhy železné opony (speciál iDnes. cz)[/url] * [url=http://www. onlinemodule. eu/index. php. menu=29]Výukové materiály o Železné oponě na hranici jižních Čech s Bavorskem[/url] (česky/německy).

Kategorie:Ploty Kategorie:Politické dějiny Československa Kategorie:Politické dějiny Německa Kategorie:Dějiny Maďarska Kategorie:Státní hranice Kategorie:Východní blok Kategorie:Josif Stalin