BAC Jet Provost

Vývoj

+more09. 54_edited-2. jpg|náhled|Prototyp_Hunting_Jet_Provost_T. 1_XD674_na_Mezinárodní_aerosalon_ve_Farnborough'>Farnborough Air Show v roce 1954. Vývoj typu navazoval na předchozí osvědčenou leteckou konstrukci, zahájenou stavbou prototypu Percival P. 56 Provost podle specifikací T16/48. Vznikl dvoumístný cvičný dolnoplošník poháněný pístovým hvězdicovým motorem Armstrong Siddeley Cheetah 18, který byl zalétán 24. února 1950. Druhý prototyp měl již instalovanou pohonnou jednotku Alvis Leonides. V porovnávacích zkouškách s konkurenčním strojem Handley Page H. P. R. 2 byl pro své lepší vlastnosti zvolen jako standardní cvičný letoun Royal Air Force. První sériové Provosty T. 1 přebíraly výcvikové jednotky RAF od dubna 1953. Po vyrobení 461. stroje, včetně exportních verzí T. 51, T. 52, T. 53 a T. 54 byla výroba zastavena.

S přípravou sériové výroby Provostu byl souběžně rozpracován projekt Hunting Percival P. 84 Jet Provost u kterého byl pístový motor zaměněn za proudovou jednotku Armstrong Siddeley Viper 101. +more Prototyp Jet Provost T. 1 (XD674) zalétal zkušební pilot R. G. „Dick“ Wheldon 16. června 1954. Ve výrobním závodě v Lutonu bylo vyprodukováno ještě devět dalších vývojových strojů.

Pět kusů Jet Provost T.2 tvořilo vývojový mezistupeň s motorem Viper 102, podvozkem se zkrácenými nohami ovládanými hydraulicky, místo dosavadního pneumatického ovládání, novým krytem kokpitu a zlepšenou aerodynamikou trupu.

+more64_edited-2. jpg|náhled|vlevo'>Jet Provost T. 52 letectva Iráku v roce 1964 Jako standardní cvičný letoun RAF byl do sériové výroby zaveden až Jet Provost T. 3 s pohonnou jednotkou Armstrong Siddeley Viper Mk. 9 o tahu 7,78 kN. T. 3 byl vybaven dvojicí vystřelovacích sedadel Martin Baker a koncovými křídelními palivovými nádržemi. Po podepsání objednávky na sériovou výrobu 8. února 1957 opustil montážní linku 201 letoun.

Předchozí verzi nahradil ve výrobě Jet Provost T. 4 určený k rozšíření pilotního výcviku až po pokračovací stupeň. +more První prototyp byl upraven z verze T. 2, další dva stroje vznikly přestavbou letounů T. 3. Prototypy poprvé vzlétly v červenci a srpnu 1960, první sériový exemplář s motorem Viper 11 o tahu 11,116 kN v roce 1961. První stroje RAF přebíralo od listopadu 1961, poslední až v polovině roku 1964.

+morejpg|náhled'>Vystavený venezuelský Jet Provost T. 52 Z verzí T. 3 a T. 4 byly odvozeny exportní letouny Jet Provost T. 51 (22 kusů) a T. 52 (46 kusů) pro Cejlon, Kuvajt, Súdán, Irák, Jižní Jemen a Venezuelu. Hlavňová výzbroj byla tvořena dvojicí kulometů FN ráže 7,62 mm, na dva křídelní závěsníky bylo možno umístit pumy a rakety.

Po znárodnění části leteckého průmyslu a začlenění firmy Hunting do British Aircraft Corporation se tovární označení letounu změnilo na BAC 145. 30. +more listopadu 1964 byla s výrobcem podepsána objednávka na produkci 110 sériových strojů Jet Provost T. 5 s přetlakovým kokpitem a novým křídlem. První dva zkušební prototypy vznikly přestavbou posledních dvou sériových T. 4 (XS230 a XS231). Z XS230 se stal typ BAC 164, který s motorem Viper 522 a křídelními závěsníky představoval prototyp T. 5. Z XS231 vznikl typ BAC 166, tvořící zkušební prototyp poslední vývojové bitevní verze BAC 167 Strikemaster.

Po uzavření výrobního závodu v Lutonu z důvodu odprodeje společnosti Vauxhall Motors byl stroj BAC 164 přetažen po silnici do Wartonu, kde piloti Jimmy L. Dell a R. +more T. Stock provedli 28. února 1967 první let.

+more07. 77_edited-3. jpg|náhled|vlevo'>Jet Provost T. 5 (XW309) z No. 6 Flying Training School RAF, Finningley, 1977 RAF převzalo první letoun T. 5 4. září 1969, poslední Jet Provost T. 5 (XW438) 6. října 1972. Kromě novovýroby prošlo výrobním komplexem BAC v letech 1973-1976 celkem 177 Jet Provostů RAF, které byly modifikovány zástavbou pokročilejšího radionavigačního vybavení na verze T. 3A a T. 5A.

Jet Provosty používala také celá řada akrobatických skupin, mj. Sparrows, Red Pelicans, Redskins, Black Jacks, Macaws, Magistrates, Vipers, Blades, Linton Gins, Cocks o'the North, Gemini Pair, The Swords a The Lincolnshire Poachers.

Exportní verze BAC 145/T.5 byla označena T.55 a v počtu 25 strojů dodána Súdánu.

Uživatelé

+moret3a. xm479. arp. jpg|náhled'>Boční pohled na Provost T. 3A ve zbarvení RAF Provost T. 5 v letu * ** Royal Australian Air Force (testy 1 kusu) * Cejlonská vlajka (1951-1972) Cejlon ** Cejlonské královské letectvo * ** Irácké letectvo * ** Jihojemenské letectvo * ** Kuvajtské letectvo * ** Portugalské letectvo (testy 1 kusu) * ** Singapurské letectvo * ** Royal Air Force * ** Súdánské letectvo * ** Venezuelské letectvo.

Specifikace (T.5A)

Čelní pohled Údaje dle

Technické údaje

Posádka: 2 (instruktor a žák) * Rozpětí: 10,77 m (35 stop a 4 palce) * Délka: 10,36 m (34 stop) * Výška: 3,1 m (10 stop a 2 palce) * Nosná plocha: 19,85 m² (213,7 čtvereční stopy) * Prázdná hmotnost: 4 173 kg (4 888 lb) * Max. vzletová hmotnost: 2 217,15 kg (9 200 lb) * Pohonná jednotka: 1 × proudový motor Bristol Siddeley Viper 201 * Tah pohonné jednotky: 11,1 kN (2 500 lbf)

Výkony

Maximální rychlost: 708 km/h (382 uzlů, 440 mph) ve výši 7 620 m (25 000 stop) * Dolet: 1 450 km (780 nm, 900 mil) * Dostup: 11 201 m (36 750 stop) * Stoupavost: 18 m/s (3 550 stop za minutu)

Výzbroj

4 × závěsný bod pro výzbroj (kulomety, pumy a rakety), ale typ většinou výzbroj nenesl

Odkazy

Poznámky

Reference

Literatura

Související články

Aero L-29 Delfín * BAC Strikemaster * Cessna T-37 * Fokker S. +more14 Machtrainer * Fouga Magister * HAL HJT-16 Kiran * Saab 105.

Externí odkazy

[url=https://www. valka. +morecz/topic/view/185053]Hunting Percival/BAC Jet Provost[/url] na stránkách valka. cz * [url=https://web. archive. org/web/20160508062251/http://www. baesystems. com/en-uk/heritage/jet-provost-strikemaster]Jet Provost a Strikemaster[/url] na stránkách BAE Systems * [url=http://wp. scn. ru/en/ww3/a/952/9/0]Kamufláže letounů Jet Provost a Strikemaster[/url].

Jet Provost Jet Provost Kategorie:Britská cvičná letadla Kategorie:Akrobatická letadla