Le Marais

Rue François-Miron Le Marais (z francouzského le marais = bažina, močál) je historická městská čtvrť v Paříži na pravém, severním břehu řeky Seiny. Rozkládá se na území dnešního 3. a 4. obvodu. Čtvrť ohraničují dnešní ulice Rue du Renard a Rue Beaubourg na západě, které ji oddělují od historické čtvrti Beaubourg, na severu tvoří zhruba hranici Rue Réaumur a Rue de Bretagne, na východě Boulevard Beaumarchais a Place de la Bastille a na jihovýchodě Boulevard Henri-IV. Jižní hranici tvoří řeka Seina. Podélnou osou čtvrti je Rue Saint-Antoine.

Dnešní centrální čtvrť byla původně bažinatá oblast za městem, během 13. +more století zčásti vysušená a opevněná. V 17. století se stala módní čtvrtí šlechty, která si zde stavěla městské paláce, z nichž se mnohé dochovaly do dnešních dnů. Od poloviny 18. století se však pařížská elita postupně přesouvala odtud do předměstí Saint-Honoré a Saint-Germain, které nabízely více prostoru. Po Velké francouzské revoluci byla čtvrť obydlena převážně řemeslníky, obchodníky a staré paláce byly přeměňovány na dílny a byty. V 19. století čtvrť bez výrazných zásahů přestála modernizaci Paříže vedenou prefektem Haussmannem, čímž si ponechala svůj původní architektonický vzhled, takže čtvrť tvoří převážně menší ulice. V roce 1969 byl zahájen program obnovy a revitalizace městských částí a čtvrť prošla od té doby rozsáhlou rekonstrukcí. Dnešní Marais se vyznačuje vysokou koncentrací muzeí, soukromých galerií a městských paláců, přesto se zde i nadále udrželo mnoho dílen a menších podniků. Nejvýznamnější zdejší institucí je Francouzský národní archiv, který sídlí v srdci čtvrtě v komplexu několika paláců vzájemně propojených novostavbou z 80. let 20. století. Marais je rovněž místem pařížské židovské, čínské a homosexuální komunity.

Rue Aubriot

Dějiny

Ještě dlouhou dobu po vzniku města Paříže zůstával pravý břeh neobydlen kvůli močálům, které se zde vytvářely po povodních na Seině. Osídlení se koncentrovalo na ostrově Cité a na jižním, levém břehu Seiny v oblasti dnešní Latinské čtvrti. +more Již od 9. století se místo využívalo jako pastviny, ale osídlení mělo dlouho jen venkovský charakter. Oblastí procházela na místě dnešní Rue Saint-Antoine stará obchodní cesta do města Melun. Teprve ve 12. století se zde usídlily některé náboženské řády, z nichž nejvýznamnější byli templáři, kteří se po odchodu z Kypru přesunuli do Paříže a na pozemcích darovaných francouzským králem Ludvíkem VII. vybudovali své hlavní sídlo. Právě tento řád se zasloužil o vysušení bažin během 13. století. V roce 1240 bylo postaveno převorství templářů obklopené vlastními hradbami, neboť se nacházelo mimo městské hradby, které nechal na levém břehu vybudovat král Filip II. August. Opevněné převorství přilákalo řemeslníky a obchodníky, kteří byli osvobozeni od placení daní králi a městu, tak vzniklo předměstí Ville-Neuve du Temple. V následujícím století zde byly založeny i další kláštery (Blancs-Manteaux, Sainte-Coix-de-la-Bretonnerie a později Billettes). kláštera Billettes V polovině 13. století Karel z Anjou, král neapolský a sicilský a bratr krále Ludvíka IX. nechal vystavět svou rezidenci na místě dnešního domu č. 7 v Rue de Sévigné. V roce 1361 francouzský král Karel V. nechal vybudovat komplex budov zvaný jako Hôtel Saint-Pol, kam se uchýlil z Louvru, neboť měl po povstání Étienna Marcela v roce 1358 nedůvěru vůči Pařížanům. Tento panovník a jeho nástupce Karel VI. nechali rozšířit městské hradby, jejichž součástí byla i pevnost Bastila a předměstí Saint-Antoine s odvodňovacím kanálem, hradby obepínaly celou oblast Marais. Tím se stala čtvrť plně integrovanou městskou částí. Parková úprava na Place des Vosges.

Od počátku 16. +more století si zde převážně šlechta začala budovat své městské paláce, které se nazývají hôtel (pro odlišení od palais, což bylo označení paláce příslušníků královského rodu). Impulsem pro tento rozvoj se stalo založení dnešního Place des Vosges (tehdy Place Royale - Královského náměstí) králem Jindřichem IV. roku 1605. Roku 1610 zde byl král na ulici zavražděn. Místo označuje pamětní deska na průchodním domě do náměstí Vosges. Oblast se následně stala módní čtvrtí horních vrstev - aristokracie, církevních představitelů i bohatých měšťanů. Toto vrcholné období rozvoje probíhalo během 17. a po větší část 18. století.

Po přesídlení královského dvora do Versailles nastal pozvolný úpadek čtvrti. Šlechta se přesouvala za panovníkem a některé zdejší paláce byly postupně rozprodány měšťanům, kteří je přestavovali na byty. +more Šlechtici si staví nové pařížské rezidence na předměstí Saint-Honoré poblíž rozvíjející se Avenue des Champs-Élysées a na levém břehu Seiny v předměstí Saint-Germain. Francouzská revoluce znamenala radikální a definitivní ukončení vzestupu. Ze čtvrti byli vyhnáni i zbývající obyvatelé šlechtického původu, mnozí emigrovali, jiní skončili pod gilotinou a jejich nemovitosti byly zkonfiskovány, čímž postupný architektonický úpadek pokračoval. Mnoho paláců bylo rozprodáno řemeslníkům a obchodníkům a budovy byly přeměněny na dílny, sklady, obchody a byty či se zde usídlily úřady. Následné 19. století se projevilo především na vnitřních, často velmi nešetrných přestavbách paláců.

Naopak architektonické proměny Paříže za prefekta Haussmanna během Druhého císařství se, na rozdíl od jiných pařížských čtvrtí, nedotkly Marais příliš radikálně. Část středověkých staveb zmizela a některé části se proměnily, což je nejlépe vidět v ulicích Turbigo či Réaumur, ale jinak přes čtvrť nebyl proražen žádný nový bulvár. +more Jedinou ulicí tohoto typu tedy zůstává Rue de Rivoli postavená však již v letech 1797-1811 a otevřená za Napoleona a na ní navazující Rue Saint-Antoine, která je ještě starší.

V roce 1969 André Malraux, ministr kultury ve vládě Charlese de Gaulla vytvořil plán na rozvoj a ochranu městských čtvrtí a Marais se stala první chráněnou oblastí tohoto programu, který počítá s architektonickou obnovou, návratem stálých obyvatel, budováním muzeí apod. Bylo opraveno mnoho paláců a přeměněno v muzea a sídla dalších kulturních institucí. +more V posledních letech se ve čtvrti objevuje i mnoho uměleckých galerií. Julese Verna.

Doprava ve čtvrti

Jelikož je čtvrť situovaná v samém centru Paříže, je zde automobilová doprava problematická. Většina ulic ve čtvrti je příliš úzká, takže jsou jednosměrné, aby bylo umožněno parkování. +more Ovšem i širší ulice jako Rue de Rivoli nebo nábřeží jsou koncipované rovněž jako víceproudé jednosměrky, které pravidelně v ranní a odpolední špičce zažívají dopravní zácpy. V Marais bylo vybudováno několik velkokapacitních podzemních parkovišť. Největší jsou u Centre Pompidou a u pařížské radnice Hôtel de Ville. Autobusové linky vedou převážně širšími ulicemi Rue Saint-Antoine a Rue de Rivoli od východu na západ (č. 69, 67, 75, 76), po nábřeží opačným směrem (96) a po okrajových bulvárech v severojižním směru (38, 20, 47, 65). Přímo přes čtvrť vedou linky 29, 75 a 96. Stanice metra jsou rozmístěny převážně na bulvárech lemujících čtvrť. V jižní části se nacházejí stanice Hôtel de Ville (linky 1 a 11), Pont Marie a Sully - Morland (obě linka 7), na jihovýchodě pak stanice Bastille (linky 1, 5 a 8). Na východním okraji Marais jsou stanice Chemin Vert a Saint-Sébastien - Froissart (obě linka 8). Na severu se nacházejí stanice Rambuteau (linka 11) a stanice Arts et Métiers (linky 3 a 11). Nejcentrálnější stanicí je Saint-Paul (linka 1). Jižní část Marais protínají v podzemí linky RER A a RER D, ovšem ty zde stanici nemají. Čtvrť je spojena přes Seinu několika mosty. Z ostrova Cité vede Pont d'Arcole a Ostrov sv. Ludvíka spojují s Marais Pont Louis-Philippe, Pont Marie a Pont de Sully.

Pamětihodnosti v Marais

Klasicistní fasáda kostela Saint-Gervais-Saint-Protais +morejpg|náhled'>Interiér kostela Saint-Paul-Saint-Louis.

Církevní stavby

Kostely a kláštery

Kostel svatého Gervásia a Protásia: původně pozdněgotický kostel, stavěn a přestavován v letech 1494-1657. V letech 1616-1621 postavena první klasicistní fasáda v Paříži tvořená třemi patry dórských, jónských a korintských sloupů. +more V kostele jsou nejstarší varhany v Paříži z roku 1601 a vitráže ze 17. století. V tomto kostele měla svatbu markýza de Sévigné. Při ostřelování Paříže za první světové války zasáhl kostel při bohoslužbě granát a usmrtil 160 osob. Tuto událost popsal Romain Rolland ve svém románu Petr a Lucie. * Kostel svatého Pavla a Ludvíka: vystavěn v letech 1627-1641 jezuity, kteří byli vypuzeni v roce 1763. Hlavní loď byla postavena podle vzoru kostela Il Gesù v Římě. V severní (tj. levé) kapli Srdce Ježíšova (Sacré-Cœur) v presbytáři visí obraz Kristus na hoře Olivetské od Eugèna Delacroixe. * Kostel Saint-Denys-du-Saint-Sacrement: pseudorománská bazilika z let 1815-1830, v její pravé postranní kapli je Delacroixova freska Sejmutí z kříže z roku 1844. * Klášter a kostel Billettes: jediný dochovaný středověký klášter v Paříži pochází z 1. poloviny 15. století. Na místě byla v roce 1299 postavena kaple, která byla roku 1409 rozšířena na kostel. Po Velké francouzské revoluci byl klášter znárodněn. Roku 1811 koupilo klášterní kostel město Paříž a kostel je dodnes využíván luteránskou církví. * Temple du Marais: vybudován v ulici sv. Antonína Rue Saint-Antoine v letech 1632-1634 pod vedením architekta Françoise Mansarta původně jako kostel Navštívení Panny Marie. Kostel byl roku 1793 uzavřen a přeměněn na skladiště knih a roku 1802 byl přidělen protestantské církvi. * Temple de l'Humanité: jediná kaple pozitivistické církve v Evropě. Brazilská pozitivistická církev koupila dům č. 5 v Rue Payenne v roce 1903. * Katedrála Sainte-Croix-des-Arméniens: původně kaple Neposkvrněného početí Panny Marie kláštera kapucínů vystavěná v roce 1624. V letech 1793-1803 byl kostel uzavřen. V roce 1811 jej odkoupilo město Paříž, kostel od roku 1970 slouží arménské katolické církvi. * Kostel Notre-Dame-des-Blancs-Manteaux: název Panny Marie od Bílých plášťů odkazuje na úbor augustiniánů, kteří v místě v roce 1258 založili klášter, kostel postaven v letech 1685-1690. * Kostel Sainte-Élisabeth-de-Hongrie: vybudován v letech 1643-1646 v Rue du Temple, v letech 1980-2005 sloužil čínským katolíkům. Průčelí Synagogy Nazareth.

Synagogy

Synagoga Pavée: secesní synagoga architekta Hectora Guimarda byla dokončena v roce 1913. Slavnostní otevření proběhlo 7. +more června 1914. Roku 1940 byla nacisty zbořena a po válce obnovena. Od 4. července 1989 je historickou památkou. * Synagoga Tournelles (též Synagoga Rue des Vosges podle vchodu z protější ulice): byla postavena v roce 1876 pro aškenázské židy. Holokaust však přežilo tak málo těchto židů, že po válce bylo velmi obtížné dodržet minjan, a proto je od roku 1958 synagoga určena sefardským židům. * Synagoga Charlese Lichého (dříve Synagoga Place des Vosges): založena byla v roce 1963. V roce byla 2006 pojmenována na Synagogu Charlese Lichého na počest svého zakladatele. * Synagoga Nazareth: nejstarší pařížská synagoga. Stavba byla zahájena v roce 1822. V roce 1848 však byly zjištěny nedostatky v konstrukci budovy a roku 1850 musela být synagoga uzavřena. Budova byla za finančního přispění francouzského bankéře Jamese Rothschilda přestavěna a v roce 1852 znovu otevřena. Vzhledem k židům původem ze severní Afriky žijícím v okolí, je synagoga věnována také ritu sfaradim. Názvy synagog se v Paříži odvozují obvykle podle ulice, ve které sídlí. Tato synagoga se však nazývá Nazaretská, protože název ulice Notre-Dame-de-Nazareth (Panny Marie Nazaretské) zní příliš "křesťansky". Tato synagoga je od 3. července 1986 historickou památkou.

Dochované městské paláce

Hôtel d'Albret Ve čtvrti se dochovala bezmála stovka městských paláců (hôtels) šlechty i královských úředníků. +more Dnes jich je jen menší část využívána k luxusnímu bydlení. Převážně slouží nejrůznějším kulturním účelům jako muzea, školy či knihovny, nebo v nich sídlí úřady. Kromě níže uvedených staveb se mezi hôtels počítá ještě dalších 36 domů obklopujících Place des Vosges. * Hôtel d'Albret: v roce 1545 koupil úředník královské komory Antoine Macault tři parcely, na kterých vybudoval dům. V roce 1654 získal palác francouzský maršál César-Phoebus d'Albret. Od konce 19. století do 70. let 20. století sloužil palác jako dílny a kanceláře. V roce 1975 jej koupilo město Paříž a po rekonstrukci v roce 1988 zde nalezlo sídlo ředitelství Kulturních akcí města Paříže (Affaires culturelles de Paris). * Hôtel d'Almeyras: v roce 1611 získal Pierre d'Alméras pozemek, na kterém nechal postavit palác. V roce 1853 byla v paláci zřízena koželužna. V roce 1983 byl palác restaurován a slouží jako luxusní bydlení. * Hôtel Amelot de Bisseuil (též Hôtel des Ambassadeurs de Hollande): na místě stál již kolem roku 1400 palác francouzského maršálka Jeana de Rieux. V roce 1638 jej získal správce financí Denis Amelot de Bisseuil, který začal s přestavbou. V 18. století zde sídlili holandští vyslanci, kteří dali paláci druhý název. V roce 1776 zde dramatik Beaumarchais založil obchod se zbraněmi na podporu americké války za nezávislost. Od roku 1951 zde sídlí nadace. * Hôtel d'Angoulême Lamoignon: v roce 1545 koupil parlamentní rada Claude Tudert pět parcel a postavil zde dům. V roce 1584 jej koupila nemanželská dcera krále Jindřicha II. , Diana Francouzská, vévodkyně z Angoulême, která jej nechala přestavět. Roku 1658 si palác pronajal Guillaume de Lamoignon, jehož syn Chrétien-François Lamoignon, předseda pařížského parlamentu, palác v roce 1688 koupil. V roce 1738 královský a městský prokurátor Antoine Moriau shromáždil ve svém domě knihovnu věnovanou historii Paříže a odkázal ji roku 1759 městu. V roce 1928 město koupilo palác a v roce 1969 sem přestěhovalo Historickou knihovnu města Paříže (Bibliothèque historique de la ville de Paris), která se do té doby nacházela v Hôtel Le Peletier de Saint-Fargeau. * Hôtel d'Assy: palác koupil v roce 1641 finanční správce Denis Marin de la Chataigneraie a v následujícím roce jej nechal přestavět. V roce 1787 palác získal pokladník nejvyššího berního úřadu Jean-Claude Geoffroy d'Assy, který nechal na střeše paláce zřídit hvězdárnu. Ta byla odstraněna až v roce 1910. V roce 1845 palác zakoupil stát jako součást Francouzského národního archivu. * Hôtel d'Aubray (též Hôtel de Brinvilliers): palác byl vystavěn po roce 1547. V roce 1620 jej získal účetní prezident Balthazar Gobelin a po něm jeho syn Antoine, markýz de Brinvilliers, který se v roce 1651 oženil s Marií Madeleine d'Aubrey, po které má palác své druhé jméno. V letech 1708-1721 žil v paláci Nicolas-Joseph Foucault, markýz de Magny, který shromáždil rozsáhlou sbírku medailí. Tuto kolekci dnes uchovává Francouzská národní knihovna. Hôtel d'Aumont * Hôtel d'Aumont: výstavba probíhala v letech 1630-1650 pro hraběte d'Aumont. V 19. století byl interiér přestavěn na kanceláře. Roku 1936 palác koupilo město Paříž a v roce 1957 jej pronajalo na 99 let správnímu soudu (Tribunal administratif de la Ville de Paris). * Hôtel de Beauvais: na místě stál původně cisterciácký klášter již ve 13. století, jehož základy se dochovaly ve sklepení. Palác byl založen roku 1654 pro madamme de Beauvais, komornou Anny Rakouské, manželky Ludvíka XIII. Posléze zde bylo sídlo bavorského velvyslance. Po Velké francouzské revoluci byl palác přeměněn na kanceláře. Ve 20. století sídlem Asociace pro záchranu historické Paříže (Association pour la sauvegarde et la mise en valeur du Paris historique), od roku 2004 zde sídlí správní odvolací soud města Paříže (Tribunal administrative d'Appel de la Ville de Paris). * Hôtel Bence: V roce 1610 koupila Marie Boucher, vdova po obchodníkovi s hedvábím parcelu, na které nechala vystavět palác. V roce 1660 jej koupil finančník Adrien Bence, který zde bydlel do své smrti v roce 1696. Nechal palác stavebně upravit. V 19. století byl palác přestavěn na byty a po roce 1850 sloužil k obchodní a průmyslové činnosti. * Hôtel de Berlize: V letech 1579 a 1582 koupil sekretář královské komory Guichard Faure dva pozemky, na nichž posléze vybudoval palác. Jeho syn Nicolas Faure de Berlize přikoupil roku 1640 sousedící pozemek a rozšířil palác do současné podoby. Od roku 1972 zde sídlí divadelní kavárna, kde vystupují herci např. Miou-Miou nebo Patrick Dewaere. * Hôtel de Bonneval: postaven v 18. století pro pana de Bonneval. V roce 1975 byl renovován. * Hôtel Boulin: v roce 1637 pokladník Pierre Boulin získal pozemek, na kterém postavil palác. V 19. století byl dům přestavěn k průmyslovým účelům. * Hôtel de Chavigny: na místě se nacházely středověké hradby, které byly zbořeny při rekonstrukci paláce v roce 1642 pro sekretáře ministra zahraničí hraběte de Chavigny. Za Velké francouzské revoluce byl zkonfiskován a v letech 1802-1813 zde sídlil pohřební ústav. V roce 1813 koupilo palác město a zřídilo v něm hasičskou zbrojnici, která zde sídlí dodnes. * Hôtel de Breteuil: palác získal v roce 1626 generální prokurátor Claude Le Tonnelier de Breteuil. Rodina vlastnila palác až do revoluce. V roce 1862 palác koupil stát a začlenil jej do komplexu budov Francouzského národního archivu. V letech 1866-1896 zde sídlila École des chartes. * Hôtel de Brûlart: palác byl postaven v 17. století. Jméno nese po manželovi jedné z majitelek Pierrovi Brûlartovi de Broussin. V roce 1930 koupila palác železniční společnost, která zde sídlila až do roku 1978. V roce 1990 byl palác renovován a byl rozprodán na luxusní byty. * Hôtel Canillac: palác nechal v roce 1620 vystavět Jacques Berruyer. V letech 1752-1778 byl v majetku markýze de Canillac. * Hôtel Carnavalet: palác nechal vystavět v letech 1545-1548 Jacques de Ligneris, pozdější vyslanec krále Františka I. na Tridentském koncilu. V roce 1578 Françoise de La Baume-Montrevel zvaná madamme Carnavalet koupila palác. V letech 1660-1661 byl původní renesanční palác přestavěn. V roce 1866 koupilo palác město Paříž a zřídilo zde Muzeum dějin města Paříže (Musée Carnavalet), které zde sídlí dodnes. * Hôtel de Claude Passart: roku 1618 koupil finančník Claude Passart středověký dům a do roku 1620 několik sousedních parcel, kde nechal vystavět současný palác. V 19. století sloužil jako dílny a v roce 1990 prošel restaurováním. Hôtel de Clisson * Hôtel de Clisson: z původního gotického obydlí Oliviera de Clisson vybudovaného v letech 1375-1380 zůstala dnes jen vstupní brána. V 16. století palác patřil vévodovi de Guise a byl proto centrem Katolické ligy. V letech 1846-1866 sloužila brána jako vchod školy École des chartes. Dnes je zbytek paláce součástí Hôtel de Soubise, ve kterém sídlí Francouzský národní archiv. * Hôtel de Colbert de Villacerf: postaven kolem roku 1650 pro správce královských staveb Édouarda Colberta markýze de Saint-Pouange de Villecerf. Vnitřní vybavení paláce bylo přeneseno a v roce 1915 instalováno v muzeu Carnavalet. * Hôtel de Cormery: na konci 14. století zde stál dům prokurátora židovské obce Manessiera de Vesoul a v sousedním domě žil jeho bratr rabín. Roku 1545 koupil oba domy finančník Antoine Le Maçon, který je spojil. V roce 1714 získal nemovitost Biberon de Cormery, který v roce 1734 nechal upravit fasádu do dnešní podoby. * Hôtel de Cornuel: v roce 1614 zakoupil královský rada a válečný komisař Charles Margoune pozemek, na kterém nechal vystavět v roce 1616 palác.

Další turistické zajímavosti

+more2'>Pařížská radnice * Place de l'Hôtel-de-Ville: náměstí před pařížskou radnicí sloužilo od středověku jako tržiště i jako místo poprav. Po Bartolomějské noci v roce 1572 zde byli popraveni hugenoti a také za Velké francouzské revoluce zde stála jedna z gilotin. Do roku 1830 se náměstí jmenovalo Place de Grève. Náměstí se svažovalo k Seině, kde končilo písčitým svahem. U něho bylo vybudováno přístaviště pro lodě přivážející zboží na trh. Ve francouzštině la grève v původním významu znamená písčitý břeh. V 19. století náměstí před radnicí bývalo častým místem shromáždění nezaměstnaných. Slovo grève tak získalo v moderní francouzštině nový význam - stávka odvozené od názvu tohoto náměstí. Dominantou náměstí je radnice Hôtel de Ville de Paris. Původní budova radnice ze 17. století vyhořela v roce 1871 při bojích za Pařížské komuny. Současná budova byla postavena podle původních plánů v letech 1874-1878. Square du Temple * Square du Temple: náměstí obklopené kvadraturou renesančních staveb, s parkovou úpravou v místech, kde stávalo původní centrum templářů, respektive palác velkopřevora. Po zrušení řádu Filipem IV. Sličným přešel opevněný klášter do rukou johanitů. V roce 1792 zde byli vězněni Ludvík XVI. a Marie Antoinetta. Celá enkláva se rozkládala na ploše zhruba 6,5 ha. Jednotlivé templářské budovy byly postupně zbořeny během 19. století. ** Jezdecký pomník Jindřicha IV. (1880 * Place des Vosges (Vogézské náměstí): původně zde stál královský palác Tournelles, který byl po paláci na ostrově Cité, Louvru a nedalekém paláci Saint-Pol čtvrtým královským palácem v Paříži. Palác nechala po smrti svého manžela krále Jindřicha II. v roce 1559 zbořit Kateřina Medicejská. Místo poté sloužilo jako koňský trh a až král Jindřich IV. zde v roce 1605 založil náměstí. Čtvercové prostranství je obklopeno 36 domy. Uprostřed jižní fronty se nachází Králův pavilon (Pavillon du Roi) a v protější severní řadě Královnin pavilon (Pavillon de la Raine). Navzdory jejím názvům nebyly určeny k pobytu panovníka, ale jeho úředníků nebo šlechty. Ta sídlila i v ostatních domech, které sloužily jako městské paláce a proto i ony mají svá jednotlivá pojmenování podle svých tehdejších majitelů. Náměstí bylo dokončeno v roce 1612 a stalo se vzorem i pro jiná pařížská náměstí, např. náměstí Vendôme. Původně se jmenovalo Královské náměstí (Place Royale), dnešní název pochází z roku 1800 na počest departementu Vosges, který jako první zaplatil nově předepsané daně. Dům Jeana Herouëta * Dům Nicolase Flamela v Rue de Montmorency č. 51 je nejstarší dochovaný dům v Paříži, který nechal roku 1407 postavit městský notář Nicolas Flamel s manželkou Pernellou. Dům byl ovšem v roce 1900 značně upraven. * Rue Volta č. 3: hrázděný dům, který byl považován za nejstarší dochovaný dům v Paříži z období kolem roku 1300. Teprve při historickém průzkumu v roce 1978 se zjistilo, že se jedná o napodobeninu středověkého měšťanského domu ze 17. století. * Dům Jeana Héruëta: dům si nechal postavit kolem roku 1500 sekretář a pokladník vévody d'Orleáns a pozdějšího krále Ludvíka XII. Dům je charakteristický svou věží (arkýřem) z roku 1510. V 19. století byl dům přestavěn pro obchodní účely. Na konci 19. století měl být zbořen, ale podařilo se jej zachránit. Při bombardování v roce 1944 byl sice zasažen, ale v 60. letech byl restaurován. * Village Saint Paul: malá čtvrť ve čtvrti Marais. Rozkládá se mezi ulicemi Jardins-Saint-Paul, Charlemagne, St-Paul a Ave Maria, které jsou propojeny malými náměstíčky, dvorky a průchody. Nacházejí se zde obchody se starožitnostmi, uměleckými předměty, galerie apod. Domy se po druhé světové válce nacházely ve velmi špatném stavu. V roce 1971 po vyhlášení záchranného programu byly renovovány. V Rue des Jardins-Saint-Paul se dochovala největší část středověkých městských hradeb z dob Filipa II. Augusta. * Památník neznámého židovského mučedníka (Mémorial du Martyr Juif Inconnu): zřízen roku 1956 v Rue Geoffroy-l'Asnier na paměť umučených Židů během války. V budově sídlí archiv židovského dokumentačního centra. V roce 2005 byl památník přeměněn na Mémorial de la Shoah (Památník holokaustu). * Muzeum umění a řemesel' (Musée des arts et métiers): nejstarší muzeum vědy a techniky v Evropě. Sídlí v budově stejnojmenné konzervatoře.

Komunity v Marais

Židovská pekárna v Rue des Rosiers Marais je známé jako centrum několika komunit, které se během doby na jeho území vytvořily.

Židovská čtvrť

Marais je historické centrum židovského života v Paříži. Židé ve čtvrti v malém počtu sídlili už na počátku 19. +more století. Ale teprve na přelomu 19. a 20. století se zde vytvořila silná židovská společnost. Marais se stalo novým domovem mnoha aškenázských židů z východní Evropy (především Ruska a Polska), kteří nacházeli ve čtvrti nízké nájemné a posílili tak charakteristiku Marais jako židovské čtvrti. Tato doba rozvoje židovské komunity trvala však relativně krátce. Po roce 1940, kdy nacistické Německo ovládlo Francii, se židovská populace stala obětí holokaustu. Mnohé pamětní desky u vchodů veřejných budov připomínají neblahý osud jejich obyvatel.

Dnešní oblast obývaná židovskou komunitou je mnohem menší, než před druhou světovou válkou. Nazývá se Pletzl (v jidiš „náměstíčko“ jako opak k velkému Place des Vosges) a soustřeďuje se především kolem Rue des Rosiers, Rue des Écouffes a Rue Ferdinand-Duval. +more Ve čtvrti má sídlo televizní kanál pro židovskou komunitu ve Francii (Télévision française juive).

Čínská čtvrť

Severní část Marais spolu se sousední čtvrtí Belleville je také domovem nejstarší čínské komunity v Paříži. Obyvatelé čínského původu se koncentrují kolem Rue du Temple a nedaleko Place de la République.

První vlna čínské imigrace spadá do období první světové války, kdy Francie požádala Čínu o pracovní výpomoc namísto Francouzů, kteří byli mobilizováni. Čína pak do Francie vyslala na práci více než 150 000 svých státních příslušníků za podmínky, že nebudou nasazeni do bojů. +more Po válce jich ve Francii přibližně 3000 zůstalo a místní se usídlili kolem Rue au Maire. Dneska jsou jejich obchodní činností v mnoha případech klenotnictví a kožená galanterie. Nová vlna přistěhovalectví z Číny a Vietnamu proběhla v letech 1955-1975 z politických i ekonomických důvodů. Noví přistěhovalci vytvořili druhou, mnohem rozsáhlejší asijskou čtvrť na jihovýchodě Paříže nedaleko Porte de Choisy ve 13. obvodu.

Gay a lesbická čtvrť

Dvojice v Rue Vieille-du-Temple Paříž je městem s činorodou homosexuální komunitou. +more V červnu se každoročně koná Gay Pride, kterou v roce 2008 navštívilo kolem půl miliónu lidí. Ve Francii je od roku 1999 uzákoněno registrované partnerství pod názvem Občanský pakt solidarity (Pacte civil de solidarité), které lze uzavřít bez ohledu na pohlaví a od roku 2013 mohou homosexuálové uzavírat manželství. Také pařížský starosta Bertrand Delanoë se ještě před svým zvolením do funkce v roce 2001 otevřeně přihlásil ke své stejnopohlavní náklonnosti. V roce 2002 začala ve Francii vysílat kabelová televize pro homosexuály Pink TV.

Na počátku 80. let 20. +more století ve čtvrti začaly vznikat podniky pro gaye, které se do té doby ojediněle vyskytovaly na levém břehu Seiny. V roce 1983 se do čtvrti přestěhovalo knihkupectví Les Mots à la Bouche, které se během let stalo kulturním centrem zdejší komunity. První podniky se etablovaly především kolem Rue Sainte-Croix-de-la-Bretonnerie, druhou ústřední ulicí je paralelní Rue de la Verrerie. Původní převážně noční život v klubech a barech se na konci 80. let (i přes epidemii nemoce AIDS v komunitě) rozšířil, takže dnes život komunity pokračuje přes celý den. Přespěly k tomu i další nabídky služeb jako restaurace, butiky, hotel, realitní kancelář, cestovní kancelář, posilovny, sauny, parfumérie, holičství nebo cukrárny. Ve čtvrti sídlila redakce společenského LGBT magazínu Têtu než přesídlila do 14. obvodu. Do čtvrti se rovněž sestěhovala řada gayů, kteří si zde mohli dovolit koupit či pronajmout nemovitost.

Jako nomen omen může vzhledem k tomuto charakteru čtvrti Marais dnes působit jméno ulice Rue des Mauvais-Garçons (ulice Zlých (Ostrých) hochů). Tento název ovšem pochází už ze středověku a měl odkazovat na ulici, ve které bydlelo nepřizpůsobivé obyvatelstvo.

Osobnosti v Marais

Se čtvrtí Marais je spojeno mnoho významných historických i současných osobností, které ve čtvrti žily a působily, nebo jsou s ní jejich osudy jinak svázány. * Gabriele d'Annunzio, italský básník si v letech 1914-1915 pronajal přízemní byt v Rue Geoffroy-l'Asnier č. +more 26. * Honoré de Balzac, francouzský spisovatel bydlel v Rue de Lesdiguières v domě dnes již zbořeném. * Charles Baudelaire, francouzský básník v roce 1858 bydlel v Rue Beautreillis č. 22. * Pierre-Augustin Caron de Beaumarchais, francouzský dramatik v letech 1776-1788 provozoval v Rue Vieille-du-Temple č. 47 obchod se zbraněmi na podporu americké války za nezávislost. Vlastnil rovněž palác na boulevardu Beaumarchais. Palác byl zbořen v roce 1822, dnes na jeho místě stojí domy č. 2-20. * Alphonse Daudet, francouzský spisovatel bydlel v letech 1876-1879 v zahradním domku Hôtelu de Richelieu na Place des Vosges č. 21. Napsal zde svůj román Králové ve vyhnanství. * Georges Dufrénoy, postimpresionistický malíř žil po celý život (1870-1943) na Place des Vosges č. 2. * Isadora Duncanová, americká tanečnice bydlela v roce 1909 na Place des Vosges v č. 1 bis. * Théophile Gautier, francouzský spisovatel bydlel v letech 1822-1831 v Rue Elzévir v domě č. 4. * Jules Hardouin-Mansart, francouzský architekt je pohřben v kostele Saint-Paul-Saint-Louis * Victor Hugo, francouzský spisovatel bydlel v letech 1832-1848 na Place des Vosges v č. 6. * Miou-Miou, francouzská herečka, která zde bydlí. * Molière, francouzský dramatik bydlel v Rue des Jardins-Saint-Paul v domě, který stál na místě dnešního domu č. 6. * Jim Morrison, americký zpěvák zemřel v roce 1971 v Rue Beautreillis č. 17. Hôtel de Beauvais * Wolfgang Amadeus Mozart, rakouský skladatel jako sedmiletý bydlel v zimě 1763-1764 v rezidenci bavorského velvyslance v Hôtel de Beauvais v Rue François-Miron č. 68. * François Rabelais, francouzský spisovatel, zemřel v roce 1553 v Rue des Jardins-Saint-Paul č. 2. * Rachel (vlastním jménem Élisa Félix), herečka, která měla nemanželského syna s napoleonovým nemanželským synem Alexandrem Colonna-Walewskim bydlela v roce 1857 v Hôtel de Chaulnes na Place des Vosges č. 9. * Victorien Sardou, francouzský básník se v roce 1831 narodil v Rue Beautreillis č. 16. * Markýza de Sévigné se narodila v roce 1626 na Place des Vosges v č. 1. V letech 1645-1650 bydlela v Rue des Lions-Saint-Paul v č. 11, od roku 1677 bydlela v Hôtel Carnavalet v Rue de Sévigné. * Georges Simenon, spisovatel belgického původu si v roce 1923 pronajal byt v Hôtel de Richelieu Place des Vosges č. 21. * Karel Toman, český básník bydlel v roce 1905 v Rue des Jardins-Saint-Paul č. 23. * Eugène-François Vidocq, zakladatel francouzské policie si zřídil svou kancelář v roce 1833 v Rue Cloche-Perce v domě č. 12 (dnes již zbořeném) a v roce 1836 přesídlil do Rue du Pont-Louis-Philippe č. 20.

* literární postava mylady de Winter z románu Tři mušketýři Alexandra Dumase st. bydlela na Place des Vosges v č. 6.

Čtvrť Marais ve filmu

Hôtel de Rohan-Guéménée se objevil v komedii z roku 1973 Muž z Acapulca s Jeanem Paulem Belmondem a Jacqueline Bisset.

Hôtel de Beauvais byl kulisou v několika francouzských filmech, např. Bankéřka z roku 1980 s Romy Schneider nebo v životopisném filmu Camille Claudel z roku 1988, kde sochařku Claudelovou hraje Isabelle Adjaniová a Gérard Depardieu představuje sochaře Augusta Rodina.

Ve filmu Paříži, miluji tě z roku 2006 je této čtvrti věnována třetí povídka Le Marais (režie Gus Van Sant) o zvláštním vztahu dvou mladíků.

Galerie (paláce)

File:BHVP. jpg|Hôtel d'Angoulême-Lamoignon (nádvoří) File:Hotel-Cannillac--4-rue-du-P. +morejpg|Hôtel Canillac File:Musée Carnavalet - exterior view. JPG|Hôtel Carnavalet (nádvoří) File:Hotel-de-Coulanges-37-rue-d. jpg|Hôtel de Coulanges (nádvoří) File:Musee-Cognacq-Jay-8-rue-Elz. jpg|Hôtel de Dondon (vstupní brána) File:Hotel-Duret-de-Chevry-8-rue. jpg|Hôtel Duret de Chevry File:Musée Picasso Paris coté jardin. jpg|Zahrady Picassova muzea (Hôtel Salé) File:Sully Garten. JPG|Hôtel de Sully (zahrady na nádvoří).

Odkazy

Reference

Literatura

Externí odkazy

[url=http://www. paris. +morecz/ostatni/ctvrt-le-marais/]Text z knihy V. Fialy Umělecká Paříž týkající se Marais[/url] * [url=http://www. parismarais. com]Stránka o čtvrti Marais[/url] * [url=http://paris1900. lartnouveau. com/paris04/le_quartier_du_marais. htm]Srovnání současných fotografií se záběry z roku 1900[/url] * [url=http://www. parisbalades. com/Arrond/3/3e. htm]Popis ulic a institucí v Marais[/url] * [url=http://www. paris. fr/portail/Culture/Portal. lut. page_id=6468]Stránky Muzea Carnavalet[/url] * [url=https://web. archive. org/web/20100523235118/http://www. paris. fr/portail/Culture/Portal. lut. page_id=6466]Stránky Muzea Cognacq-Jay[/url] * [url=https://web. archive. org/web/20090501222911/http://www. chassenature. org/site_musee/musee-home. html]Stránky Muzea myslivosti a přírody[/url] * [url=https://web. archive. org/web/20090619220503/http://www. paris. fr/portail/Culture/Portal. lut. page_id=5852]Stránky Muzea Victora Huga[/url] * [url=http://www. mahj. org/]Stránky Muzea židovského umění a dějin[/url] * [url=http://www. memorialdelashoah. org/]Stránky židovského památníku[/url] * [url=https://web. archive. org/web/20050830044503/http://www. musee-picasso. fr/]Stránky Picassova muzea[/url] * [url=http://www. arts-et-metiers. net/. lang=ang]Stránky Muzea umění a řemesel[/url] * [url=https://web. archive. org/web/20090418171216/http://www. mep-fr. org/default_test_ok. htm]Stránky Evropského domu fotografie[/url] * [url=https://web. archive. org/web/20090501233337/http://www. si. se/Centre-culturel-suedois/Francais/Centre-culturel-suedois/]Stránky Švédského kulturního centra v Paříži[/url] * [url=https://web. archive. org/web/20090328152946/http://ccsparis. com/new. html]Stránky Švýcarského kulturního centra v Paříži[/url] * [url=http://www. dhi-paris. fr/]Stránky Německého historického ústavu v Paříži[/url] * [url=http://www. archivesnationales. culture. gouv. fr/chan/]Stránky Francouzského národního archivu[/url] * [url=https://web. archive. org/web/20090302063859/http://www. paris. fr/portail/Culture/Portal. lut. page=equipment&template=equipment. template. popup&document_equipment_id=18]Stránky Knihovny Forney[/url].

Kategorie:Evropské židovské komunity Kategorie:Čtvrtě Paříže Kategorie:3. +more obvod (Paříž) Kategorie:4. obvod (Paříž) Kategorie:Židé v Paříži Kategorie:LGBT v Paříži.