Molière

Molière, vlastním jménem Jean-Baptiste Poquelin, (15. ledna 1622 Paříž - 17. února 1673 Paříž) byl francouzský herec, spisovatel a dramatik období francouzského klasicismu, tzv. Velkého století, během vlády krále Ludvíka XIV. Patří k nejslavnějším dramatikům v historii divadla, jeho hry se dodnes objevují na jevištích, především pak Tartuffe, Misantrop, Lakomec a Zdravý nemocný, jež byla jeho poslední hrou, a při ztvárňování jejíhož hlavního hrdiny také zemřel.

Byl synem měšťana, proti vůli rodiny se stal komediantem. Původně byl hercem kočovné divadelní společnosti, později si založil svoji vlastní a cestoval s ní třináct let po francouzském venkově. +more Brzy se svými hrami proslavil, především mezi chudinou. Nakonec, díky přízni aristokratů, včetně Filipa I. Orleánského, bratra Ludvíka XIV. , účinkoval také na královském dvoře, kde často spolupracoval s hudebním skladatelem Jeanem-Baptistem Lullym. Králova přízeň mu zajistila důchod a jeho družině titul oficiálních královských divadelníků (troupe du Roi).

Zabýval se tzv. nízkým dramatem, především komedií a fraškou, ale také bajkou, tragikomedií, komediálními balety a satirou. +more V jeho díle je také zřetelná inspirace komedií dell'arte. Jeho hry byly velmi odvážné zejména v kritice mravů a společenských poměrů své doby. V satirických veselohrách zesměšňoval pokrytectví, šlechtu a její snobskou morálku a v neposlední řadě církev, která proti autorovi nejvíce brojila a prosadila zákaz některých jeho her, především pak Tartuffa, v němž Molière útočil na náboženský fanatismus. Společenský dopad jeho děl byl mimořádný a v čase rostl. Podle některých badatelů například Molièrova díla v 18. století podkopala legitimitu tradičních institucí a předpřipravila půdu francouzské revoluci. Tematika Molièrova díla je ale velmi rozsáhlá (lakota, pokrytectví, zištnost, cynismus, postavení žen ve společnosti atd. ).

Kvalita Molièrových her v kombinaci s jeho nejasným vzděláním vedla v minulosti mnohé badatele k názoru, že Molière není jejich skutečným autorem (a že je jím nejspíše Pierre Corneille). Tyto názory jsou však dnes považovány za víceméně vyvrácené.

Život

Molière, vlastním jménem Jean-Baptiste Poquelin, se narodil 15. ledna 1622 v Paříži. +more Jeho otec byl dvorní čalouník. Moliére studoval na clermontské jezuitské koleji, právnický diplom získal v Orléansu. V roce 1643 vytvořil za patronace dramatika Pierra Corneille spolu s Madeleine Béjátrovu a dalšími herci divadelní soubor zvaný Skvělé divadlo (Illustre théâtre). Tehdy, aby nekompromitoval svou rodinu, začal používat jméno Molière. Pokoušel se dobýt Paříž, ale to se nedařilo, divadlo zaniklo a on skončil ve vězení pro dlužníky. Později s divadelními společnostmi kočoval převážně po jihu Francie.

Roku 1658, poté, co v Rouenu společnost pod jeho vedením složila hold P. Corneillovi uváděním jeho díla, získal podporu králova bratra a získal tak možnost hrát v Malém Bourbonském paláci, kde se střídal s italskými herci, od roku 1660 pak v Palais Royal. +more Brzy získal přízeň krále Ludvíka XIV. a stal se spolu s Lullym organizátorem královských slavností, byl mu přiznán královský důchod a od roku 1665 jeho soubor nesl označení „divadelní společnost králova“.

Jeho úspěch na divadle, jeho novátorství, společenská angažovanost a konečně i úspěch u diváků ho nutily bojovat celé roky proti intrikám, osočování a pronásledování jeho odpůrců, mimo jiné i mezi jeho konkurenty z oblasti divadla. Zemřel 17. +more února 1673 po konci čtvrtého představení své poslední hry Zdravý nemocný, kde hrál titulní roli.

Před tímto představením Molière řekl: „Dnes se mi bude špatně hrát“. Chvěl se po celém těle, hlava mu hořela, ale ruce měl studené. +more Ale rozhodně odmítl návrh kolegů, aby se představení zrušilo. Nechtěl zklamat početné publikum. Ve vysoké horečce sváděl zoufalý boj s přívaly kašle a krvavými hleny, které překrýval smíchem, aby vše vypadalo tak jako ve scénáři. Když hra skončila, diváci (mezi ně se ke konci přidal i de Lully, král Ludvík XIV. se však nedostavil) začali nadšeně tleskat. Nikdo však neměl tušení, že Molière svedl poslední boj o svůj život. Jakmile zmizel z jeviště, spadl na zem. Začal silně kašlat a na rtech se mu objevily krvavé sraženiny. Jeho kolegové nevěděli, jak Molièrovi pomoci, a odvezli ho domů. Pak ale dostal další záchvat a v deset hodin večer zemřel.

Molière nestačil přijmout svátost umírajících a odříci se „hříšné“ herecké profese (zemřel dříve, než se kněz dostavil) a kněžstvo jeho farnosti se zdráhalo jej křesťansky pohřbít. Na příkaz krále však byl v úterý 21. +more února 1673 ve večerních hodinách pochován podle církevních obřadů (ale bez zádušních bohoslužeb) na Svatojosefském hřbitově v ulici Montmartre, a to v části hřbitova určené pro sebevrahy a nekřtěňátka. V roce 1792 byly jeho ostatky exhumovány a od roku 1817 spočívají na pařížském hřbitově Père-Lachaise.

Dílo

Père Lachaise Molièrovo dílo tvoří převážně satirické komedie, veršované (Misantrop) i prozaické (Lakomec), tematicky se zaměřující na nešvary francouzské vyšší společnosti (lakota, naivita, pokrytectví, hypochondři a především snobství). +more Zápletka komedií nebývá příliš důmyslná, většinou se točí kolem sbližování milenců nebo nevěry. Používá ovšem velmi důmyslný jazyk a humor - zde vždy činí rozdíl mezi cílovou skupinou, pro niž je ta která hra určena - a břitkou a výstižnou satiru. Některé postavy a fráze z jeho her jsou natolik známé, že přešly i do běžné řeči (např. slovo harpagon označuje lakomce).

* Létavý lékař (1645, Le Médecin volant), fraška Molièrovy kočovné společnosti, česky též jako Podvodný lékař nebo Příležitost dělá lékaře, * Žárlivý Petřík (1650, La Jalousie du barbouillé), fraška Molièrovy kočovné společnosti, * Potřeštěnec (1655, L'Étourdi ou les Contretemps), premiéra v Lyonu, česky též jako Ztřeštěnec nebo jako Popleta aneb láska s překážkami, též jako Janek, * Hoře lásky (1656, Le Dépit amoureux), premiéra v Béziersu, česky též jako Trampoty zamilovaných, * Zamilovaný doktor (1658, Le Docteur amoureux), fraška, inspirovaná komedií dell'arte, úspěšně sehraná v Louvre před králem Ludvíkem XIV. +more, počátek Molièrova působení v Paříži a u královského dvora, * Směšné preciózky (1659, Les Précieuses ridicules), úspěšná jednoaktová komedie v próze, smělý satirický útok na aristokracii, která si ve svých salónech vytvořila vyumělkované nepřirozené prostředí a mluvila v něm stejně nepřirozenou a vyumělkovanou řečí o konvenčních a banálních problémech. * Sganarelle aneb Domnělý paroháč (1660, Sganarelle ou le Cocu imaginaire), jednoaktová komedie řešící otázku svobody citů, česky též jako Skoroměl čili Domnělý rohoun, * Don Garcia Navarrský aneb Žárlivý princ (1661, Dom Garcie de Navarre ou le Prince jaloux), ne příliš úspěšná heroická komedie z prostředí vysoké šlechty, * Škola pro muže (1661, L'École des maris), mravoličná veršovaná komedie o třech dějstvích ze života měšťanské společnosti, * Protivové (1661, Les Fâcheux), komedie-balet, hudba Pierre Beauchamp a Jean-Baptiste Lully, satirické obrázky členů dvorské společnosti, česky též jako Lidé obtížní, * Škola pro ženy (1662, L'École des femmes), mravoličná veršovaná komedie o pěti dějstvích řešící problém výchovy dětí a postavení ženy v rodině, * Kritika školy pro ženy (1663, La Critique de l'école des femmes), jednoaktovka, kterou Molière napsal jako obranu svých her, autorův literární a estetický manifest, * Versaillská improvizace (1663, L'Impromptu de Versailles), další polemická komedie o jednom dějství, ve které zobrazuje Molière sebe a své herce při divadelní zkoušce ve Versailles, která je neustále rušena nepřátelsky naladěnými příslušníky dvorské šlechty, * Sňatek z donucení (1664, Le Mariage forcé), komedie-balet s hudbou Jeana-Baptisty Lullyho přepracovaná do jednoaktové frašky, česky též jako Manžel z donucení, * Princezna z Ellidy (1664, La Princesse d'Élide), pastorální komedie s hudbou Jeana-Baptisty Lullyho napsaná na příkaz krále Ludvíka XIV. pro několikadenní slavnost ve Versailles, * Tartuffe neboli Pokrytec (1664, Le Tartuffe ou l'Imposteur), ostře satirická veršovaná komedie o pěti jednáních spjatá s politickou situací Francie v polovině 17. století. Titulní hrdina, svatoušek Tartuffe, se vetře do přízně zámožného měšťana Orgona a postupně ovládne celou jeho rodinu. Orgon mu věří a dá mu svou dceru i majetek, jeho odhalení přichází pozdě. Tartuffe Orgona vyhání z domu a dostává ho do vězení. Nakonec je Tartuffe odhalen a zatčen. Hra míří na církev a byla až do roku 1669 zakázána. Jde pravděpodobně o nejvýznamnější Molièrovo dílo. * Don Juan aneb Kamenná hostina (1665, Dom Juan ou le Festin de pierre), jedno z Molièrových vrcholných děl, v podstatě tragikomedie o pěti dějstvích, útočící opět na církev a pokrytectví, ve které autor svérázným způsobem zpracoval starý oblíbený námět o španělském svůdci žen. I tato hra byla dlouho zakázána, Molièrův text byl vydán až roku 1682. * Láska lékařem (1665, L'Amour médecin), komedie-balet, hudba Jean-Baptiste Lully, česky též jako Doktor Láska, * Lékařem proti své vůli (1666, Le Médecin malgré lui), komedie v próze o třech dějstvích, * Misantrop aneb Zamilovaný mrzout (1666, Le Misanthrope ou l'Atrabilaire amoureux), veršovaná komedie o pěti dějstvích, jedno z vrcholných autorových děl, nabízí stále aktuální téma: má se člověk přizpůsobit pragmatickému politikaření a profitovat z toho, nebo má vyjádřit svůj protest tak, že se stáhne do ústraní, přičemž se zdá, že ani jeden z těchto postojů není lidsky důstojné řešení. * Mélicerte (1666), pastorální heroická komedie ve verších, * Komická pastorála (1667, Pastorale comique), pastorální komedie, * Sicilián aneb láska malířem (1667, Le Sicilien ou l'Amour peintre), jednoaktová komedie v próze, * Amfitryon (1668, Amphitryon), jinotajná veršovaná komedie o třech jednáních na antický námět, ve které Molière zesměšnil mravy dvořanů, opět jedno z vrcholných autorových děl. * Jiří Dudek aneb Napálený manžel (1668, George Dandin ou le Mari confondu), komedie v próze o třech dějstvích uvedená nejprve jako komedie-balet s hudbou Jeana-Baptisty Lullyho o typickém měšťákovi, který si myslí, že si za své peníze může koupit vše, česky též jako Jíra Danda aneb Chudák manžel nebo jako Žorž Dandin aneb Nerovný manžel. * Lakomec (1668, L'Avare ou l'École du mensonge), snad nejznámější Molièrova komedie, jejímž titulním hrdinou je vdovec, lichvář a necitelný lakomec Harpagon, který je pro peníze schopen obětovat vše, i rodinu a děti. Ztráta jeho bohatství pro něj představuje ztrátu smyslu bytí a ztrátu zdravého rozumu. Jeho postava je tragikomická a představuje Molièrův důkaz o tom, že peníze přirozeně deformují charakter a mezilidské vztahy. Molière si vzal silnou inspiraci z Plautovy antické Komedie o hrnci (Aulularia). * Pán z Prasečkova (1669, Monsieur de Pourceaugnac), komedie-balet v próze o třech jednáních s hudbou Jeana-Baptisty Lullyho napsaná pro královské slavnosti na zámku Chambord, ve které autor vytvořil živý typ přihlouplého pošlechtěného měšťana, * Skvělí milenci (1670, Les Amants magnifiques), pětiaktová pastorální komedie v próze, * Měšťák šlechticem (1670, Le Bourgeois gentilhomme), česky též jako Jeho Urozenost pan měšťák, komedie-balet v próze o pěti jednáních napsaná rovněž pro královské slavnosti na zámku Chambord s hudbou Jeana-Baptisty Lullyho, satira na chudnoucí šlechtu, která je nucena obracet se bez ohledu na pojem šlechtické cti na bohatnoucí měšťáky s žádostmi o finanční pomoc, * Psyché (1671), mytologická baletní tragikomedie napsaná ve spolupráci s Pierrem Corneillem a Philippem Quinaultem, hudba Jean-Baptiste Lully, * Skapinova šibalství (1671, Les Fourberies de Scapin), tříaktová komedie v próze s ústřední postavu všemi mastmi mazaného taškáře, * Hraběnka z Nouzova (1671, La Comtesse d'Escarbagnas), jednoaktovka v próze, morální a psychologická karikatura venkovské preciosky, snažící se napodobovat styl pařížské aristokratické společnosti, * Učené ženy (1672, Les Femmes Savantes), komedie ve verších o pěti jednáních, ve které autor zesměšňuje preciózky, zabývající se amatérsky a povrchně podle dobové módy různými vědami, * Zdravý nemocný (1673, Le Malade imaginaire), komedie-balet o třech jednáních v próze (hudba Marc-Antoine Charpentier) s titulní postavou měšťáckého sobce a hloupého hypochondra. Když v hlavní roli Argana dohrál čtvrté představení této komedie, Molière zemřel.

Česká vydání

Seznam českých vydání neobsahuje pro svou rozsáhlost divadelní programy s texty her a také různá přepracování původních autorových textů.

* Bezděčný lékař, Jan Host. Pospíšil, Hradec Králové 1825, přeložil Matěj Jozef Sychra * Lakomec, J. +more Pospíšil, Praha 1852, znovu 1868 * Tartuffe, J. Pospíšil, Praha 1866, přeložil Emanuel František Züngel * Skoroměl čili Domnělý rohoun, J. Pospíšil, Praha 1875 * Misanthrop, Ignác Leopold Kober, Praha 1884, přeložil Jaroslav Preininger * Šibalství Skapinova, Jan Otto, Praha 1898, přeložil Julius Zeyer, znovu 1900 a 1905 * Lakomec, Jan Otto, Praha 1899, přeložil Jaroslav Vrchlický, znovu 1900, 1905 a 1922 * Tartuffe, Jan Otto, Praha 1904, přeložil Bohdan Kaminský, znovu 1922 * Misantrop, Jan Otto, Praha 1912, přeložil Bohdan Kaminský * Jiří Dandin čili Ošálený manžel, Kamilla Neumannová, Praha 1914, přeložil Arnošt Procházka * Don Juan aneb Kamenný kvas, B. Kočí, Praha 1918, přeložil Hanuš Jelínek * Amfitryon, B. M. Klika, Praha 1918, přeložil Petr Křička * Létavý lékař, Springer, Praha 1919, přeložil Karel M. Klos * Směšné precieusy, B. M. Klika, Praha 1920, přeložil Hanuš Jelínek * Versailleské impromptu, B. M. Klika, Praha 1922, přeložil Zdeněk Gintl * Škola žen, Zora, Praha 1922, přeložil Zdeněk Gintl * Sganarelle čili Domnělý paroháč, B. M. Klika, Praha 1922, přeložil Otokar Fischer a Karel Čapek * Lékařem proti své vůli, B. M. Klika, Praha 1924, přeložil Antonín Bernášek * Zdravý nemocný, B. M. Klika, Praha 1924, přeložil Bedřich Frida a Zdeněk Gintl * Janek, Česká akademie věd a umění, Praha 1925, přeložil Bohdan Kaminský * Lidé obtížní, Česká akademie věd a umění, Praha 1925, přeložil Bohdan Kaminský * Tramopty zamilovaných, Česká akademie věd a umění, Praha 1925, přeložil Bohdan Kaminský * Učené ženy, Česká akademie věd a umění, Praha 1925, přeložil Bohdan Kaminský * Melicerta: Heroická pastorála, Česká akademie věd a umění, Praha 1926, přeložil Bohdan Kaminský * Škola manželů, Česká akademie věd a umění, Praha 1926, přeložil Bohdan Kaminský * Škola žen, Česká akademie věd a umění, Praha 1926, přeložil Bohdan Kaminský * Amphitryon, Česká akademie věd a umění, Praha 1926, přeložil Bohdan Kaminský * Lakomec, Česká akademie věd a umění, Praha 1927, přeložil Bohdan Kaminský * Sganarel čili Domnělý paroháč, Česká akademie věd a umění, Praha 1927, přeložil Bohdan Kaminský * Skapinova šibalství, Česká akademie věd a umění, Praha 1927, přeložil Bohdan Kaminský * Don Garcia Navarrský, čili, Žárlivý princ, Česká akademie věd a umění, Praha 1927, přeložil Bohdan Kaminský * Kritika Školy žen, Česká akademie věd a umění, Praha 1928, přeložil Bohdan Kaminský * Tartuffe, Česká akademie věd a umění, Praha 1928, přeložil Bohdan Kaminský * Versailleská improvisace, Česká akademie věd a umění, Praha 1928, přeložil Bohdan Kaminský * Žorž Dandin aneb Nerovný manžel, Česká akademie věd a umění, Praha 1928, přeložil Bohdan Kaminský * Misantrop, Česká akademie věd a umění, Praha 1929, přeložil Hanuš Jelínek * Don Juan aneb Kamenný kvas, Česká akademie věd a umění, Praha 1930, přeložil Hanuš Jelínek * Příležitost dělá lékaře, Václav Lácha, Praha 1932, přeložil Jindřich Hořejší * Směšné précieusy, Manžel z donucení, Doktor Láska, Česká akademie věd a umění, Praha 1935, přeložil Hanuš Jelínek * Lékařem proti své vůli, Česká akademie věd a umění, Praha 1936, přeložil Hanuš Jelínek * Amfitryon, B. M. Klika, Praha 1939, přeložil Petr Křička * Božská láska [Amphitryon]. Českomoravský kompas, Praha 1944, (společně s hrou Rozbitý džbán v jednom svazku “KLEISTOVY VESELOHRY“), přebásnil Miloš Hlávka * Tartuffe, Českomoravský kompas, Praha 1944, přeložil Svatopluk Kadlec * Misantrop, Československý kompas, Praha 1948, přeložil Svatopluk Kadlec * Lakomec, Československý kompas, Praha 1949, přeložil Svatopluk Kadlec * Jíra Danda aneb Chudák manžel, Československý kompas, Praha 1949, přeložil Erik Adolf Saudek * Tartuffe, Osvěta, Praha 1952, přeložil Svatopluk Kadlec * Zdravý nemocný, Osvěta, Praha 1952, přeložil Svatopluk Kadlec * Učené ženy, ČLDJ, Praha 1953, přeložil Svatopluk Kadlec * Misantrop, Československý kompas, Praha 1953, přeložil Svatopluk Kadlec * Lakomec, Orbis, Praha 1953, přeložil Svatopluk Kadlec * Hry I. , SNKLHU, Praha 1953, přeložil Svatopluk Kadlec, svazek obsahuje hry Žárlivý Petřík, Směšné preciosky, Škola pro muže, Škola pro ženy, Kritika Školy pro ženy a Versailleská improvisace * Hry II. , SNKLHU, Praha 1954, přeložil Svatopluk Kadlec, svazek obsahuje hry Tartuffe, Don Juan, Misantrop a Amfitryon * Škola pro muže, ČDLJ, Praha 1954, přeložil Svatopluk Kadlec * Tartuffe, ČDLJ, Praha 1954, přeložil Svatopluk Kadlec * Don Juan, Orbis, Praha 1954, přeložil Karel Kraus * Pán z Prasečkova, ČDLJ, Praha 1955, přeložil Svatopluk Kadlec * Misantrop, ČDLJ, Praha 1955, přeložil J. Z. Novák * Hry III. , SNKLHU, Praha 1955, přeložil Svatopluk Kadlec, svazek obsahuje hry Jiří Dudek, Lakomec, Pán z Prasečkova a Měšťák šlechticem * Hry IV. , SNKLHU, Praha 1956, přeložil Svatopluk Kadlec, svazek obsahuje hry Skapinova šibalství, Hraběnka z Nouzova, Učené ženy a Zdravý nemocný * Škola pro ženy, ČDLJ, Praha 1956, přeložil Svatopluk Kadlec * Skapinova šibalství, Orbis, Praha 1956, přeložil Svatopluk Kadlec * Lakomec, Orbis, Praha 1959, přeložil Erik Adolf Saudek * Zdravý nemocný, DILIA, Praha 1960, přeložil Svatopluk Kadlec * Jíra Danda aneb Chudák manžel, Orbis, Praha 1960, přeložil Erik Adolf Saudek * Don Juan, DILIA, Praha 1960, přeložil Karel Kraus * Amfitryon, DILIA, Praha 1962, přeložil Svatoplu Kadlec * Lakomec, Misantrop, Tartuffe, Mladá fronta, Praha 1966, přeložil J. Z. Novák a František Vrba * Škola pro ženy, DILIA, Praha 1969, přeložil J. Z. Novák * Don Juan, Lakomec, Odeon, Praha 1973, přeložil Svatopluk Kadlec a Erik Adolf Saudek * Tartuffe, DILIA, Praha 1974, přeložila Eva Bezděková * Don Juan, DILIA, Praha 1978, přeložil Jaroslav Konečný * Ztřeštěnec, DILIA, Praha 1981, přeložil František Vrba * Tartuffe, DILIA, Praha 1981, přeložil Antonín Přidal * Jeho Urozenost pan měšťák, DILIA, Praha 1981, přeložil J. Z. Novák * Tartuffe, Mladá fronta, Praha 1985, přeložil František Vrba * Tartuffe, Artur, Praha 2006, přeložil Vladimír Mikeš * Tartuffe, Větrné mlýny, Brno 2006, přeložil Antonín Přidal * Don Juan, Artur, Praha 2007, přeložil Jaroslav Konečný a Karel Kraus * Misantrop, Artur, Praha 2007, přeložil Vladimír Mikeš * Amfitryon, Artur, Praha 2007, přeložil Vladimír Mikeš * Lakomec, Artur, Praha 2008, přeložil Vladimír Mikeš.

Odkazy

Poznámky

Reference

Literatura

KUČERA, Jan Pavel. Molière: moralista a posměváček. +more Vyd. 1. Praha: Paseka, 2006. 307 s. , [16] s. barev. obr. příl. Historická paměť. Velká řada; sv. 12. . ** Nová monografie chce českému čtenáři nejen zprostředkovat výsledky posledních desetiletí molièrovského bádání, ale především být tradiční monografií o umělcově životě a díle a zasadit Molièra do širokých dobových souvislostí. Nabízí obraz slavné epochy evropské kultury, které říkáme „doba krále Slunce“, tedy doba Ludvíka XIV. * BRETT, Vladimír. Molière. 2. , rozš. vyd. Praha: Odeon, 1975. 236, [2] s. ** Monografie o době, životě a díle největšího francouzského dramatika je utříděna do tematických kapitol, které nastiňují Molièrovu dobu a počátky jeho tvorby, všímají si Molièrových pařížských prvotin, období bojů (od Tartuffa k Amfitryonovi) a věnují pozornost Molièrovi herci, režisérovi a dramaturgovi i uvádění jeho komedií na českém jevišti (kapitola „Český Molière“). * FRANCE, Anatole. Z francouzské literatury. 1. vyd. Praha: SNDK, 1964. 402, [3] s. Spisy / Anatole France; sv. 12. Knihovna klasiků. [Studie „Molière“ je otištěna na str. 175-200. ] * ŠIMEK, Otokar. Dějiny francouzské literatury v obrysech. Díl 3. , Klasický věk. 2. , dopl. vyd. Praha: Sfinx, Bohumil Janda, 1949. 362 s. [„Molière“ na str. 192-225. ] * KOPAL, Josef. Dějiny francouzské literatury. 1. vyd. V Praze: Melantrich, 1949. 472 s. [Viz str. 181-191. ] * ŠALDA, František Xaver a BLAHYNKA, Milan, ed. Šaldův slovník naučný: výběr z hesel F. X. Šaldy v Ottově slovníku naučném 1894-1908. 1. vyd. Praha: Československý spisovatel, 1986. 353 s. [Viz str. 188-192. ] * TESAŘ, Jaromír. J. B. Molière: Molière a lékaři. Vyd. 1. Praha: Spolek českých bibliofilů, 1999. 25 s. .

Související články

Seznam francouzských spisovatelů

Externí odkazy

[url=http://www. toutmoliere. +morenet]Molièrova díla online[/url] * [url=https://web. archive. org/web/20080421142607/http://www. comedie-francaise. fr/histoire/moliere1. php]Molière na stránkách Comédie-Française[/url] * [url=https://web. archive. org/web/20170614125331/http://www. pourquoicomment. fr/pourquoi-jean-baptiste-poquelin-est-surnomme-moliere/]Pourquoi Jean-Baptiste Poquelin est surnommé Molière . [/url].

Kategorie:Francouzští dramatici Kategorie:Francouzští barokní spisovatelé Kategorie:Francouzští spisovatelé 17. +more století Kategorie:Francouzští divadelní herci Kategorie:Osobnosti na francouzských bankovkách Kategorie:Narození v roce 1622 Kategorie:Narození 15. ledna Kategorie:Narození v Paříži Kategorie:Úmrtí v roce 1673 Kategorie:Úmrtí 17. února Kategorie:Úmrtí v Paříži Kategorie:Pohřbení na Père Lachaise Kategorie:Muži Kategorie:Osobnosti na českých poštovních známkách.