Vranje

Vranje (v srbské cyrilici Врање) je město na jihu Srbska. Podle sčítání lidu z roku 2011 zde žilo 60 485 obyvatel. Je regionálním centrem (hlavní město Pčinjského okruhu). Rozkládá se ve Vranjské kotlině, zhruba 50 km od hranic se Severní Makedonií. Z Vranje například pocházel srbský spisovatel Borisav Stanković a teolog Justin Popović.

Jméno

Původ jména Vranje není jasně doložený. Podle některých výkladů je slovanského původu, příbuzné se slovem vrána nebo s českým vrané. +more Pro okolní oblast používalo místní obyvatelstvo jméno Vranja. V bulharštině se pro město používá jméno Враня; používalo se pro město během bulharských okupací Vranje za světových válek.

Historie

První zmínka o městě pochází z roku 1093. Nejspíše vzniklo na místě římské osady Anausarumom.

V roce 1455 bylo spolu s celým okolím obsazeno tureckými vojsky. V dobách vrcholného středověku bylo křižovatkou cest mezi Srbskem, Makedonií a Bulharskem, klíčovým místem na moravsko-vardarské spojnici. +more Vyráběly se zde především zbraně a železné předměty.

Podle cestopisu Benedikta Kuprešiće z roku 1530 tvořilo město Vranje pevnost a malá osada v jejím okolí. Pevnost představoval dnešní hrad Markovo Kale a zbytek sídla pak tvořilo jeho podhradí, ze kterého se postupně vyvíjelo jádro dnešního města. +more V té době bylo centrem vlastní náchie. Nacházelo se zde 35 muslimských a 33 křesťanských domů.

Díky významné poloze na hlavní spojnici dnešního Srbska se zbytkem Osmanské říše lákalo město pozornost v Osmanské říši. Usazovali se zde kolonisté a město se postupně rozšiřovalo. +more Vznikla řada mešit a turecké lázně. Místní kupci měli obchodní kontakty v celé Osmanské říši a běžně ovládali arabštinu a turečtinu.

Dochovaná stavba z doby existence Osmanské říše - Pašův konak, která dnes slouží jako budova muzea. +more V letech 1689-1690 bylo město okupováno rakouskými vojsky v závěru tzv. velké turecké války. Po skončení konfliktu část místního pravoslavného obyvatelstva odešla na sever v rámci tzv. stěhování Srbů.

V roce 1844 zde vypuklo tzv. ašaratské povstání místního tureckého obyvatelstva, které odmítalo reformy, prosazované vládou (Vysokou portou) v Istanbulu. +more Tyto reformy měly zlepšit postavení pravoslavného (srbského) obyvatelstva. Protesty vyústily v hněv místních Turků vůči křesťanské populaci a k jeho ostrakizaci.

Roku 1878 bylo město osvobozeno od turecké nadvlády. Podle prvního srbského sčítání lidu mělo Vranje 8291 obyvatel a 1803 domů. +more Na počátku 20. století dosahoval počet obyvatel již okolo dvaceti tisíc. Nacházel se zde i konzulát Osmanské říše. Z Vranje byly často vysílány skupiny četniků na území dnešní Severní Makedonie, kde podnikali výpravy proti tamním Turkům.

V roce 1883 získalo město první urbanistický plán. O tři roky později byla přivedena ze severu (z Niše) i železniční trať. +more V roce 1889 byla prodloužena do Skopje.

Dne 4. +more dubna 1904 město postihlo zemětřesení, které způsobilo velké materiální škody. Z celkových 2043 tehdejších budov jich bylo zničeno nebo vážně poškozeno 891, což představovalo celkem 38,7 % všech staveb. Nebyly však žádné oběti na životech a pouze dva zranění.

V roce 1919 byl ve Vranji založen první fotbalový klub s názvem Jedinstvo (Jednota) a brzy nato i druhý s názvem Sloga. Po druhé světové válce se názvy obou klubů změnily na Hajduk a Građanski. +more V roce 1920 byla do Vranje zavedena elektřina.

Dodnes se zde však (stejně jako v celém jižním a východním Srbsku) dochovala celá řada tureckých památek (např. Pašinov konak, Markovo kale aj). +more Město těžce strádalo během balkánských válek i první světové války. 9. dubna 1941 Vranje obsadila německá vojska a po několika týdnech je postoupila Bulharům (22. dubna). Během okupace docházelo ve Vranje k řadě perzekucí místního obyvatelstva; několik set lidí bylo za čtyři válečná léta zabito a několik tisíc uvězněno. Město bylo osvobozeno dne 7. září 1944. Po druhé světové válce se zde rozvíjel textilní, obuvní a další zpracovatelský průmysl.

V roce 1946 bylo ve Vranje otevřeno divadlo, dnes se jedná o Divadlo Bory Stankoviće. V roce 1948 mělo Vranje 11 252 obyvatel.

V roce 1951 město mírně poničilo zemětřesení. Kolem něj také procházela i dálnice Bratrství a jednoty, která přes město spojovala Makedonii se zbytkem tehdejší Jugoslávie. +more Později ji nahradila plnohodnotná dálnice.

Roku 1979 bylo administrativně sloučeno s řadou dalších obcí v okolí.

Obyvatelstvo

Vranje vykazovalo značný růst počtu obyvatel již od počátku 20. +more století. Díky industrializaci a dopravnímu spojení nadregionálního významu město dosáhlo cca 60 tisíc obyvatel. Drtivá většina z nich je srbské národnosti; k nejpočetnějším menšinám patří Romové. Několik stovek osob se také v posledním sčítání přihlásilo k bulharské, resp. makedonské národnosti.

Místní obyvatelstvo hovoří specifickým dialektem srbského jazyka, který je blízký makedonštině a bulharštině.

Pamětihodnosti

V blízkosti města se nachází přírodní památka údolí Kazanđol, které je navštěvováno turisty. Oblíbené je také Aleksandrovacké jezero.

V samotném středu města se nachází pobočka Národního muzea. Ta sídlí v historicky hodnotné budově Pašova konaku z roku 1765. +more Památkově chráněné jsou rovněž i další dvě historické budovy v jeho blízkosti, bývalé reprezentativní/rezidenční domy, Haremluk a Selamluk. Jedná se o jedny z mála připomínek osmanské architektury ve městě. Tou je rovněž i Bílý most .

Ve Vranji se také nachází muzeum Bory Stankoviće (sídlí na adrese Baba Zlatina 9).

Hospodářství

Historická budova továrny na zpracování tabáku.

Až do poloviny 20. +more století bylo Vranje městem, kde se většina obyvatel věnovala především řemeslu. S počátkem budování průmyslu v 60. letech řada tradičních řemesel zanikla. Bylo vybudováno několik továren: zpracování tabáku (DIV), SIMPO, textilní továrna Koštana, bavlněný kombinát Jumko, Alfa Plam, SZP Zavarivač Vranje. Počet zaměstnanců ve městě vzrostl z 1525 v roce 1961 na 4 374 v roce 1971 a 32 758 v roce 1998. V závěru 20. století došlo vzhledem k problematické hospodářské situaci země k postupnému krachu jednotlivých továren. Textilní průmysl se ukázal být neschopným konkurence s dováženým zbožím. Nezaměstnanost ve Vranji je jednou z nejvyšších v celém Srbsku.

Výhledově má být u Vranje postaven rozsáhlý park zahrnující řadu větrných elektráren.

Školství

V roce 2008 bylo na území města Vranje evidováno 10 832 žáků základních škol a 4 948 studentů středních škol. Vedle běžných základních a středních škol se zde nacházejí i dvě školy se speciální výukou, a to hudební škola Stevana Mokranjce a Škola pro základní a střední vzdělávání Vule Antiće. +more Nachází se zde také jedna vyšší odborná škola a tři detašované fakulty vysoké školy.

V roce 1999 mělo město pět středních škol a šest základních škol. V současné době má Vranje 15 základních a 8 středních škol.

Slavní rodáci

Borisav Stanković (1876-1927), srbský realistický spisovatel * Justin Popović (1894-1979), pravoslavný teolog * Jovan Hadži-Vasiljević (1866-1946), historik * Rista Nikolić (1877-1917), student Jovana Cvijiće, zakladatel Srbské zeměpisné společnosti. * Hadži Todor Dimitrijević (1889-1977), lingvista a publicista * Đorđe Tasić (1892-1943), doktor práv * Olivera Verica Đorđević (1922-1942), účastnice partyzánského boje * Sima Pogačarević (1908-1941), bojovník z druhé světové války * Milan Vlajinac (1877-1964) člen srbské delegace na mírové konferenci ve Versailles. +more * Jovan Stefanović Kursula (1900-1968), operní zpěvák * Radoslav Radivojević (1943-2009), herec * Vera Cenić (1930-), spisovatelka * Miroslav Cera Mihailović (1955-), spisovatelka, * Sunčica Denić (1956-), spisovatelka * Blagoje Savić, básník * Nenad Trajković, básník překladatel a literární kritik * Jug Radivojević, divadelní režisér * Ana Radivojević, režisérka a herečka * Ljubiša Opačić (1968-2008), kytarista skupiny Bajaga i Instruktori.

Reference

Externí odkazy

[url=http://www.vranje.org.rs/]Oficiální stránky města (srbsky)[/url]

Kategorie:Města v Srbsku Kategorie:Pčinjský okruh Kategorie:Centrální Srbsko