Soudruh

Soudruh (ženská forma soudružka) je titul, který k vzájemnému oslovování užívali a užívají příslušníci některých levicových seskupení, zvláště pak komunistických. Byl také užíván jako úřední oslovení v mnoha zemích s komunistickým režimem. V psaných textech se obecně užívala zkratka „s.“ pro obě pohlaví i pro množné číslo.

Etymologie a změny významu

Slovo je slovanského původu a znamenalo nejprve společník, druh ve společné věci. Význam slova se ale posunul v době komunistického režimu v Československu, kde byl nejen obvyklým oslovením mezi příslušníky komunistické strany, ale také povinným oslovením ve služebním styku, což novější jazykové slovníky označují za hlavní významy a původní nezmiňují.

Politické užití

Vzorem oslovení soudruh v politickém kontextu je francouzský termín (původně „člen komory“), který se ujal podle podobné praxe ve Velké francouzské revoluci mezi francouzskou levicí na konci 18. +more století. Od průmyslové revoluce se oslovení tradičně používá v některých socialistických, sociálně demokratických a komunistických stranách. Oslovení soudruhu používali i členové prvorepublikové Československé sociální demokracie, odkud jej převzala i KSČ, když se z ní vyčlenila.

V Sovětském svazu znamenalo slovo (tovarišč) původně obchodní společník nebo spolucestující (od tovar, zboží), obecněji kamarád, kolega. Po Říjnové revoluci v roce 1917 si oslovení osvojili bolševici. +more V současném Rusku se již neužívá, až na výjimky, jako v relativně častém užití v armádě (např. ve spojení - tovarišč lejtěnant, soudruhu (pane) poručíku).

V západoevropských zemích se většinou užívalo slov odvozených od téhož románského základu jako , např. nebo . +more Někde ale užití takových termínů nacistickým (například v písni Horst-Wessel-Lied) nebo fašistickým režimem zdiskreditovalo podobně odvozená slova a ta byla nahrazena (v němčině místo užívali komunisté termín , v italštině místo termín .

Po roce 1948 i komunistický režim v Československu převzal sovětský zvyk oslovování „soudruhu“ a „soudružko“ nejen mezi komunisty, ale i ve veškerém úředním a pracovním styku. Mezi komunisty a odboráři bylo všeobecně provázeno tykáním.

Po sametové revoluci se soudruh v politickém kontextu udržel v KSČM a menších komunistických organizacích; obnovená ČSSD místo něho zavedla oslovení příteli, ale to se příliš neujalo. Zvláště u pravicově smýšlejících lidí často nese slovo soudruh nádech urážky.

V Africe se termín používal často v souvislosti s původně demokratizačními či protirasistickými proudy. Oslovení tak užívali třeba příznivci a členové Afrického národního kongresu v Jihoafrické republice nebo zimbabwské vládní strany ZANU (PF) Roberta Mugabeho. +more V Číně používali stejné oslovení ( tchung-či) jak komunisté, tak nacionalisté ze strany Kuomintang.

V Albánii se používal termín "shok", což má podobný význam jako v češtině.

Soudruh v umění

Vzhledem k běžné praxi v komunistických režimech, objevuje se oslovení, často jako neutrální, v tehdejší oficiální literatuře a jiných druzích umění. V neoficiálních uměleckých textech a ve tvorbě po roce 1989 však bývá předmětem humoru a ironie, např. +more v románu Miloslava Švandrlíka Černí baroni. Řidčeji a především ve starší tvorbě se objevuje i v původním významu souputník, společník (viz např. báseň Jiřího Wolkera Věci či Nerudova Romance o Karlu IV. ).

Oslovení soudruh (v originále ) užívají i postavy v politické satiře George Orwella Farma zvířat.

Související články

komunismus

Reference

Externí odkazy

Kategorie:Komunismus