Array ( [0] => 14781311 [id] => 14781311 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Teodicea [uri] => Teodicea [3] => [img] => [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => Teodicea je filozofická teorie, která se zabývá otázkou, proč trpíme, pokud Bůh existuje a je všemohoucí, vševědoucí a všemírný. Tato problematika je pojmenována podle knihy "Teodicea" německého filozofa Gottfrieda Wilhelma Leibnize z roku 1710, která se stala jedním z nejdůležitějších děl v oblasti teologie a filozofie. Leibniz se snažil ukázat, že trpění ve světě je v souladu s existencí všemohoucího a dobrého Boha. Tvrdil, že svět je nejlepší možný svět, který Bůh může stvořit, a že v něm existuje nezbytná harmonie mezi dobrem a zlem. Lehce se dá shrnout jeho myšlenka ve větě: "Bůh je nejlepší možný bůh, stvořil nejlepší možný svět." Ve své knize Leibniz diskutoval mnoho otázek, například přirozené zlo, morální zlo a spravedlnost Božího soudu. Prostřednictvím logických argumentů a teologických představ se snažil ospravedlnit existenci utrpení ve světě a zároveň uchovat koncept všemohoucího a dobrého Boha. Dílo "Teodicea" mělo velký vliv na filozofii a teologii a dodnes je studováno v mnoha oboroch. Bylo kritizováno mnoha dalšími filozofy, kteří upozorňovali na nedostatky Leibnizových argumentů a ukazovali na další složité otázky, které se týkají problému zla a utrpení. Teodicea je stále aktuální a důležitá filozofická otázka, která se týká nás všech a na kterou se snaží odpovědět nejen filozofové a teologové, ale také věřící i ateisté. [oai] => Teodicea je filozofická teorie, která se zabývá otázkou, proč trpíme, pokud Bůh existuje a je všemohoucí, vševědoucí a všemírný. Tato problematika je pojmenována podle knihy "Teodicea" německého filozofa Gottfrieda Wilhelma Leibnize z roku 1710, která se stala jedním z nejdůležitějších děl v oblasti teologie a filozofie. Leibniz se snažil ukázat, že trpění ve světě je v souladu s existencí všemohoucího a dobrého Boha. Tvrdil, že svět je nejlepší možný svět, který Bůh může stvořit, a že v něm existuje nezbytná harmonie mezi dobrem a zlem. Lehce se dá shrnout jeho myšlenka ve větě: "Bůh je nejlepší možný bůh, stvořil nejlepší možný svět." Ve své knize Leibniz diskutoval mnoho otázek, například přirozené zlo, morální zlo a spravedlnost Božího soudu. Prostřednictvím logických argumentů a teologických představ se snažil ospravedlnit existenci utrpení ve světě a zároveň uchovat koncept všemohoucího a dobrého Boha. Dílo "Teodicea" mělo velký vliv na filozofii a teologii a dodnes je studováno v mnoha oboroch. Bylo kritizováno mnoha dalšími filozofy, kteří upozorňovali na nedostatky Leibnizových argumentů a ukazovali na další složité otázky, které se týkají problému zla a utrpení. Teodicea je stále aktuální a důležitá filozofická otázka, která se týká nás všech a na kterou se snaží odpovědět nejen filozofové a teologové, ale také věřící i ateisté. [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 0 [has_content] => 0 [12] => [oai_cs_optimisticky] => ) Array ( [0] => [[Soubor: Gottfried Wilhelm von Leibniz.jpg |náhled| upright=1.0| [[Gottfried Wilhelm Leibniz|Gottfried Wilhelm von Leibniz]] {{Malé|(Kolem 1700)}} ]] [1] => [2] => '''Teodicea''' (z [[francouzština|franc.]] ''théodicée'', od [[řečtina|řec.]] ''theos'', Bůh, a ''dikaios'', spravedlivý) znamená ospravedlnění Boha. Jde o starý problém [[Filosofie|filozofie]] a [[teologie]] a týká se přítomnosti [[Zlo|zla]] ve světě. Klíčovou otázkou je, proč [[Bůh]], pokud je všemohoucí a dobrý, dopouští zlo. Tímto tématem se zabývali již od starověku [[Skepse|skeptici]] i [[Agnosticismus|agnostikové]], na počátku novověku toto téma znovu otevřel [[Gottfried Wilhelm Leibniz]], který také roku [[1710]] poprvé použil pojem teodicea. [3] => [4] => == Problém == [5] => Problém existence zla se vyskytuje už v nejstarší známé literatuře, v [[Sumer]]u a v [[Starověký Egypt|Egyptě]]. Podle [[Epos o Gilgamešovi|Eposu o Gilgamešovi]] musí člověk zemřít, protože mu žárliví bohové udělili jen kousek života. Poněkud odlišný problém utrpení nevinného člověka je tématem [[Bible|biblické]] knihy [[Jób]]. Klasická formulace, pocházející od [[David Hume|Davida Huma]], říká: „Chce Bůh předejít zlu, ale nemůže? Pak je bezmocný. Může, ale nechce? Pak je zlovolný. Pokud může a chce, kde se bere zlo?“ D. Hume, ''Dialogues Concerning Natural Religion'' (1778) http://www.gutenberg.org/etext/4583 Hume zde shrnuje obšírnější formulaci téže myšlenky, kterou zachoval starokřesťanský spisovatel [[Lactantius]] (kolem 300) a omylem připsal [[Epikúros|Epikurovi]], ač patrně pochází od neznámého starověkého skeptika. A. S. Pease (vyd.): ''M. Tullii Ciceronis De natura deorum. Libri secundus et tertius'', Cambridge (Mass.) 1958, str. 1232n. – R. F. Glei: ''Et invidus et inbecillus. Das angebliche Epikurfragment bei Laktanz, De ira dei 13,20-21'', in: Vigiliae Christianae 42 (1988), str. 47-58 Proto se problém někdy nazývá '''''Epikurův paradox'''''. Velmi podobnou úvahu napsal skeptik [[Sextus Empiricus]] (2. stol.). [6] => [7] => Problém vzniká ze sporu mezi představou všemohoucího a dobrotivého Boha a na druhé straně zkušeností zla. Týká se tedy zejména monoteistických náboženství, zejména [[judaismus|judaismu]], [[křesťanství]] a [[islám]]u; netýká se systémů [[Dualismus (náboženství)|dualistických]], které předpokládají, že svět vzniká zápasem dobrého a zlého božstva, a východních, které zahrnují pojem [[karma]]. Řada autorů, například [[Voltaire]], v něm viděla a vidí zásadní logické vyvrácení náboženství. Jiní se snažili rozpor vyřešit, těmto pokusům se říká teodicea. Tak [[svatý Augustin]] zastával názor, že zlo je zdánlivé a ve skutečnosti je jen nedostatkem dobra. Jeho názor byl obecně přijímán – s výjimkou některých [[nominalismus|nominalistů]] – až do 17. století, kdy se opět začalo uvažovat o skutečnosti zla. [8] => [9] => Ve 20. století se problémem zla zabývali mnozí význační myslitelé. Mezi ně patří například [[Nikolaj Berďajev]], který problém zla nazval [[paradox]]ním a prohlásil o něm: ''„Není možné tento problém rozřešit ani ho převést do racionální roviny, protože v tom případě se okamžitě ztratí.“''{{Citace monografie|jméno=Martin|příjmení=Buber|odkaz na autora=Martin Buber|titul=Obrazy dobra a zla|místo=Olomouc|rok=1994|vydavatel=Votobia|isbn=80-85885-17-4|stránky=7}} Na Berďajejovu myšlenku nemožnosti řešení tohoto paradoxního problému reagoval později [[Martin Buber]] ve svém spisku ''„Obrazy dobra a zla“'', který sepsal poté, co se problematikou zla zabýval ve svém dřívějším spisku ''„Gog a Magog“''. [10] => [11] => == Pokusy o řešení == [12] => Pokusy o řešení lze rozdělit do několika skupin: [13] => * odmítnutí problému [14] => * relativizace problému [15] => * omezení Boží všemohoucnosti [16] => * zpřesnění pojmu zla. [17] => [18] => === Odmítnutí problému === [19] => Na několika místech Bible se podobné otázky odmítají s odkazem na to, že člověk nemůže proti svému Bohu a stvořiteli nic namítat. Tak říká spravedlivý Job: „To máme od Boha přijímat jenom dobro, kdežto věci zlé přijímat nebudeme?“{{Citace bible|Jb|2|10}}. [[Pavel z Tarsu]] napsal: „Člověče, co vlastně jsi, že odmlouváš Bohu? Řekne snad výtvor svému tvůrci: Proč jsi mě udělal takto?“ {{Citace bible|Ř|9|20}}. Rabbi Jannai v [[Mišna|Mišně]] říká: „Není nám dáno vědět, proč se bezbožným vede dobře a spravedliví trpí.“''Mišna, Pirkej avot'' 4,19 Podobně [[Immanuel Kant]]''Über das Mißlingen aller philosophischen Versuche in der Theodizee'', 1791 , protestantský teolog [[Karl Barth]] i katolický teolog [[Hans Küng]]. [20] => [21] => === Relativizace problému === [22] => Problém zla lze různým způsobem relativizovat. Tak podle jiných míst Bible slouží i zlo k uskutečnění Božího plánu se světem (například {{Citace bible|Iz|45|7}}; {{Citace bible|Př|16|4}}). Zlo se často chápe jako zkouška (Job), případně trest. V pozdějším judaismu se argumentuje tím, že Bůh nejprve stvořil různé světy „na zkoušku“ a jejich pozůstatkem je zlo. Podobně hovoří [[Georg Wilhelm Friedrich Hegel|Hegel]] o „práci záporna“, bez níž by se světový Duch nemohl vyvíjet. [23] => [24] => === Omezení Boží všemohoucnosti === [25] => Boží všemohoucnost je výrazně omezena svobodou, kterou člověku dal a respektuje až po možnost lidské vzpoury. Zlo je důsledkem pádu člověka, [[prvotní hřích|prvotního hříchu]], jímž se člověk od Boha odvrátil. Někteří protestantští teologové, například [[Dietrich Bonhoeffer]], pod dojmem hrůz války a holocaustu dokonce soudili, že Bůh je v tomto smyslu bezmocný, že „nemá jiné ruce než ty naše“ (D. Sölle). [26] => [27] => === Zpřesnění pojmu zla === [28] => Leibniz ve svém eseji „O teodiceji, o Boží dobrotě, lidské svobodě a původu zla“ rozlišil tři kategorie zla: [29] => # ''metafyzické zlo'' – nezbytný rozdíl mezi Bohem a člověkem; [30] => # ''fyzické zlo'' – nástroj zdokonalování člověka, neboť odstrašuje od škodlivého a vede k prospěšnému; [31] => # ''mravní zlo'' – hřích, který od Boha odvádí. [32] => [33] => Leibniz postřehl, že ve většině logických argumentací – včetně současnýchViz např. http://plato.stanford.edu/entries/evil/ – se představa zla přijímá „antropocentricky“: například tělesná bolest je sice nepříjemná, je to ale také varování, pro něž je tělo vybaveno zvláštním nervovým aparátem. Také [[smrt]] a smrtelnost je součástí celkové „strategie“ živého, které trvá jen tak, že se obnovuje – rodí a hyne. Část zla je přitom způsobená člověkem, zneužitím jeho svobody – vraždy a války, lhostejnost, zbabělost a bezohlednost, lež a podvod.J. Sokol, ''Člověk a náboženství''. Praha 2004. Kap. Problém zla a teodicea, str. 217. [34] => [35] => == Odkazy == [36] => [37] => === Reference === [38] => [39] => [40] => === Literatura === [41] => * ''Ottův slovník naučný'', heslo Theodicea. Sv. 25, str. 334 [42] => [43] => === Související články === [44] => * [[Gottfried Wilhelm Leibniz]] [45] => [46] => === Externí odkazy === [47] => * {{Otto|heslo=Theodicea}} [48] => * [http://ktf.cuni.cz/~skoblik/komentare/soter.htm J. Skoblík, Soteriologie a teodicea] [49] => * {{En}} [50] => * [http://plato.stanford.edu/entries/evil/ ''Stanford encyclopedia of philosophy'', heslo The problem of evil] [51] => * [http://plato.stanford.edu/entries/leibniz-evil/ Stanford Encyclopedia: Leibniz on the Problem of Evil] [52] => * [http://www.gutenberg.org/etext/17147 Project Gutenburg: Leibniz, Theodicy (English translation)] [53] => * [http://www.newadvent.org/cathen/14569a.htm Theodicy in the Catholic Encyclopedia] [54] => * [[Harold Kushner|KUSHNER, Harold S.]] ''[[Když se zlé věci stávají dobrým lidem]]''. 3. vyd. Praha: Portál, 2000. 143 s. {{ISBN|80-7178-452-4}}. [5. vyd. 2011] [55] => * MESTEK, Jaroslav ''[[Teodicea sama o sobě?]]''. Saul Smilansky: Deset morálních paradoxů. Distance 24, 2021/3, s. 84-88. {{ISSN|1212-7833}}. [1. vyd. 2021] [56] => [57] => {{Autoritní data}} [58] => {{Portály|Filozofie|Křesťanství}} [59] => [60] => [[Kategorie:Teodicea| ]] [61] => [[Kategorie:Filozofie náboženství]] [62] => [[Kategorie:Teologie]] [63] => [[Kategorie:Etika]] [] => )
good wiki

Teodicea

More about us

About

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'Gottfried Wilhelm Leibniz','francouzština','judaismus','řečtina','Filosofie','David Hume','Zlo','Bůh','teologie','Mišna','Georg Wilhelm Friedrich Hegel','Martin Buber'

Bůh

Bůh je koncept představující vyšší bytost nebo nadpřirozenou entitu, kterou mnoho kultur a náboženství považuje za stvořitele a vládce světa.

Francouzština

Francouzština je románský jazyk, který patří mezi větve italské a španělské.

Judaismus

Judaismus je nejstarší abrahamovská náboženská tradice a kultura židovského lidu.

Mišna

Řečtina

Řečtina je jazyk, který patří mezi indoevropské jazyky a je oficiálním jazykem Řecka a Kypru.

Teologie

Zlo