Dinárské hory

pohoří Prokletije - Jezerski Vrh pohoří Biokovo Bjelašnica pohoří Velebit

Trebevič +morejpg|náhled'>pohoří Igman Dinárské hory (též Dinárská planina, Dinárské pohoří, Dinárské Alpy, Dinaridy; slovinsky Dinarsko gorovje; srbsky Динарске планине Dinarskije planine; chorvatsky Dinarsko gorje; albánsky Malet Dinarike; bosensky Dinaridi, Dinarske Alpe) jsou složitě větvená soustava horských pohoří umístěných na severozápadě Balkánského poloostrova, mezi Panonskou pánví a Jaderským mořem. Název celá soustava získala podle jednoho z dílčích pásem - Dinara planiny. Z velké většiny se rozkládají na území bývalé Jugoslávie (Slovinsko, Chorvatsko, Bosna a Hercegovina, Černá Hora, Kosovo, Srbsko) a také v Albánii. Celý systém je dlouhý 700 km.

Geografie

Systém začíná na severu na jižním úpatí Julských Alp, od nichž je oddělen údolími Soče a jejího přítoku Idrijce a okrajem Lublaňské kotliny. Táhne se obloukovitě od severozápadu k jihovýchodu v délce asi 700 km mezi pobřežím Jaderského moře a nížinou podél řeky Sáva (Posavina) - celý tento rozsáhlý horský makroreliéf je tedy ohraničen dvěma rozsáhlými sníženinami, na severu je to Panonská pánev, na jihozápadě Jadranská pánev, která je vyplněna mořem. +more Na východě jej ukončuje tektonická linie Drin - Peć a řeky Ibar a Velika Morava. V severních oblastech je horské pásmo užší (35 km) a poměrně nižší (1200-1800 m), směrem k JV se rozšiřuje až na 250 km (u Dubrovniku) s největší výškou 2694 m (Maja e Jezercës). Jadranská část tohoto systému spadá strmě k moři, kdežto vnitrozemské svahy se snižují povlovně k Panonské pánvi.

Členění

Příčná údolí řek Rječina, Kupa či Neretva, Prača a Západní Morava dělí systém na tři části: Severozápadní, střední a jihovýchodní. * Severozápadní část tvoří pohoří střední výšky ve Slovinsku a Chorvatsku. +more ** Snežnik - Veliki Snežnik (1796 m) ** Snježnik (1505 m) ** Javorniki - Veliki Javornik (1268 m) ** Trnovski gozd - Mali Golak (1495 m) ** Nanos - Plesa (1262 m) ** Učka - Vojak (1394 m) ** Čičarija - Veliki Planik (1272 m).

* Střední část je nejmohutnější, kromě horských pásem k ní patří také území zvaná v západní Bosně a Hercegovině bila (zaoblené horské skupiny) a polja (krasové kotliny) - Grahovsko polje, Livanjsko polje, Imotsko polje a další ** Dinara - Veliki Troglav (1913 m) ** Velebit - Vaganski vrh (1758 m) ** Mala Kapela - Seliški Vrh (1280 m) ** Velika Kapela - Bijelolasica (1533 m) ** Grmeč - Crni vrh (1604 m) ** Vran - Veliki Vran (2074 m) ** Čvrsnica - Pločno (2228 m) ** Cincar - Cincar (2005 m) * Jihovýchodní část zaujímá oblast mezi Neretvou, Sarajevem, Drinou, Západní Moravou, Kosovsko-metohijskou kotlinou a Jadranem. Pro tuto část Dinárského systému jsou charakteristická velká krasová pole (Gatačko, Nikšičko, Popovo aj. +more), hluboké soutěsky a údolí řek (Neretva, Tara, Piva, Morača). Zde, na území Bosny a Hercegoviny, Černé Hory, Kosova a Albánie, leží nejvyšší vrcholy celého systému: ** Prokletije - Maja e Jezercës (2694 m) ** Visitor - Visitor (2210 m) ** Zeletin - Goleš (2125 m) ** Durmitor - Bobotov kuk (2523 m) ** Komovi - Kom Kučki (2487 m) ** Mokra Gora - Pogled (2156 m) - dle jiných zdrojů část Prokletije ** Hajla - Hajla (2403 m) - dle jiných zdrojů část Prokletije ** Bioć - Veliki Vitao (2396 m) ** Maglić - Crnogorski Maglić (2388 m) ** Volujak - Vlasulja (2336 m) ** Sinjajevina - Babin Zub (2253 m) ** Ljubišnja - Dernjačista (2238 m) ** Moračke planine - Kapa Moračka (2227 m) ** Prenj - Zelena Glava (2155 m) ** Bjelasica - Crna glava (2139 m) ** Treskavica - Đokin Toranj (2088 m) ** Bjelašnica - Bjelašnica (2067 m) ** Lelija - Velika Lelija (2032 m) ** Zelengora - Bregoč (2014 m) ** Visočica - Džamija (1974 m) ** Prekornica - Kula (1926 m).

Kromě těchto tří základních částí patří do Dinárského systému ještě následujících šest horských subsystémů: * Rudné hory se táhnou od Karlovacké kotliny k Sarajevu. ** Vranica - Nadkrstac (2112 m) ** Zec - Smiljeva kosa (1872 m) ** Bitovnja - Lisin (1744 m) ** Vlašić - Paljenik (1943 m) ** Petrova Gora ** Zrinjska gora * Flyšové hory leží severně od Rudných hor. +more Je to níže položené pohoří, které navazuje na jižní část Panonské pánve. ** Kozara (978 m) * Podriňské hory leží na pravé straně Driny v Srbsku. ** Gučevo (779 m) ** Boranja (881 m) ** Medvednik (1247 m) ** Jablanik - Jablanik (1275 m) * Šumadijské hory sousedí se severozápadním výběžkem Trácko-makedonského masivu. ** Rudnik (1132 m) ** Avala ** Gledičke planine (922 m) * Starovlašsko-Rašské hory leží mezi Drinou, Djetinjou, Západní Moravou a Kosovem a táhnou se na západ od Driny až k Sarajevu. ** Jahorina - Ogoreljica (1916 m) ** Trebević - Trebevič (1629 m) ** Igman - Crni vrh (1506 m) ** Romanija ** Jadovnik - Katunič (1733 m) ** Tara - Zborište (1544 m) ** Zlatibor - Tornik (1496 m) ** Zlatar - Golo brdo (1627 m) ** Golija - Jankov kamen (1833 m) ** Radočelo - Krivača (1643 m) ** Giljevo - Mačkovac (1617 m) ** Čemerno - Smrdljuč (1579 m) ** Mučanj - Klekov Vrh (1532 m) ** Javor - Vasilin Vrh (1519 m) * Přímořské hory začínají Učkou na severozápadě a končí Lovćenem na jihovýchodě. ** Učka (1396 m) ** Kozjak - Veli vrj 779 m (nad Kaštelským zálivem, nikoli ve Slovinsku) ** Biokovo - Sveti Jure (1762 m) ** Orjen - Zubacki kabao (1895 m) ** Lovćen - Štirovnik (1749 m) ** Rumija (1593 m).

Geologické složení

Celá tato rozsáhlá oblast má dost komplikované geologické složení. Dinárská soustava byla vyvrásněna alpsko-himálajským orogénem, ovšem začátkem neogénu byla téměř zarovnána denudací a následně etapovitě zdvihána a přitom silně rozčleněna říční erozí. +more Proto jsou zde charakteristické zarovnané povrchy ve třech výškových úrovních a také hluboká říční údolí, soutěsky a kaňony (Tara, Neretva, Diva Grabovica, Krka, Zrmanja, Piva, Morača). Převládajícím stavebním prvkem ve většině skupin jsou vápenec a dolomit s četnými krasovými tvary (jeskyně, sloje, závrty, ponorné řeky). Největší rozmanitost takových útvarů a speleologických objektů je v oblasti Velebitu. Z propastí jsou to Jazben u Gorice (−518 m), Puhaljka (−318 m), Mamet (−206 m), z jeskyní Postojnska jama, Manita, Jama vodarica, Cerovačke pečine aj. Dinárský kras má rozlohu 55 600 km². Z typických krasových tvarů jsou význačná především rozsáhlá polje (Livanjsko polje 405 km², Nevesinjsko polje 189 km², Popovo polje 185 km²). V centrální části Černé Hory došlo horotvorným procesem k vytvoření mnoha skupin, pro něž jsou charakteristické rozsáhlé, vysoko položené vápencové náhorní plošiny (1500-1700 m) doprovázené hlubokými údolími a strmými stěnami. Tato stavba je příznačná pro Durmitor, Sinjajevinu, Moračské hory a další oblasti. V některých místech doprovázejí vápenec jílovo - slínovité vrstvy, břidlice nebo pískovec. Tuto charakteristiku mají masivy Bjelašnica, Igman, Treskavica, Bjelasice a Prokletije. Vnitřní pásma soustavy jsou však často složena z jiných hornin - Rudné hory (Vlašič, Vranica, Bitovnja), flyšové hory (Kozara). Zpravidla jsou nižší a mají erozně denudační reliéf s hustou říční sítí.

Podnebí

Klima jednotlivých oblastí je rozdílné a závisí na zeměpisné šířce, nadmořské výšce, expozici svahů a dalších vlivech. Nejvyšší horské oblasti mají alpinské podnebí, charakterizované krátkým a svěžím létem a dlouhými, na sníh bohatými zimami. +more Podzim bývá teplejší než jaro, atmosférických srážek je dostatek. Nejvyšší horské partie bývají dlouho pod sněhem, na jaře i v létě se zde vyskytují mlhy. Takové alpinské klima má např. horská skupina Bjelašnica nad Sarajevem (průměrná teplota nižší než 0 °C bývá po dobu šesti měsíců, průměrná roční teplota je 0,7°C). Na Bjelašnici byla rovněž naměřena nejnižší teplota na území bývalé Jugoslávie : −41,8 °C (17. 2. 1946). Subalpinské podnebí (v horstvech od 1000 m do 2000 m) je teplejší, také rozdíly maximálních a minimálních teplot jsou menší. Průměrná roční teplota se pohybuje kolem 5-7 °C. Takové podnebí je typické např. pro Durmitor. Horské oblasti s mírným kontinentálním klimatem, obvykle ne vyšší než 1000 m, mívají dlouhé a teplé léto a krátké zimy, často jen s malým množstvím sněhu. Průměrná roční teplota přesahuje 7 °C, v červenci činí průměr 18 °C i více, v lednu −1 °C. Podobné podmínky jsou ve všech přímořských horských oblastech, tj. na Velebitu, Bioći, Lovćenu i jinde.

Vodstvo

Dinárské hory tvoří rozvodí mezi Jaderským a Černým mořem. Ve vnitrozemských skupinách, kde je vápenec doprovázen břidlicí je vody hojně (Igman, Bjelašnica, Treskavica, Trebevič, Jahorina). +more Zvlášť centrální část celého systému je odvodňována významnými řekami. Do Jaderského moře tečou Zrmanja, Krka, Cetina, Neretva a Drin. K úmoří Černého moře náleží sávské přítoky Una, Vrbas, Bosna a Drina (se zdrojnicemi Piva a Tara a s přítokem Lim) a také Západní Morava a její přítok Ibar.

Vápencová část horstva (Snježnik, Velika Kapela, Velebit, Biokovo, Prenj, Orjen) je téměř bez vody a jsou pro ni typické ponorné řeky a potoky. Řada z nich končí jako podmořské vyvěračky. +more Největší množství ponorných řek je ve Velebitu. Na mořském pobřeží u Dubrovníka vyvěrá řeka Trebišnjica, jejíž ponor je na Popovom polji.

Mnoho horských skupin je bohatých na jezera a plesa - v Durmitoru se nachází Crno jezero, Zminje jezero a Malo jezero, v Prenji Boračko jezero, v Bjelasici Biogradsko jezero a Pešića jezero, ve Vranici Prokoško jezero, na rozhraní Magliće a Volujaku Trnovačko jezero a v Prokletije Plavsko jezero. Největším je Skadarské jezero, které leží na západních úbočí masívu Prokletije na hranicích Černé Hory a Albánie.

Příroda

Krokus neboli Šafrán Medvěd hnědý

Flora

Příroda celé oblasti je značně pestrá. Rozlišujeme zde tři rostlinná pásma : přímořské, horské a kontinentální. +more Přímořská vegetace je velmi chudá, roste převážně na skalách. Chudost vegetace na přímořských svazích však není způsobena jen klimatickými podmínkami (vichřice, odvívání), přispělo k ní hlavně dlouholeté pasení koz a ovcí. V horském pásmu se střídá lesní vegetace s travnatými porosty a rostlinami skalních stěn. Zjara svahy rozkvetou ranými cibulovitými rostlinami (krokusy, ladoňky). Později vynikají až metr vysoká květenství bílého asfodelu nebo žluté vysoké hořce. Nápadné jsou také česneky (žlutý a červený). Bohatě je zastoupena i květena alpinská (lomikámen, modrouška, hořec dinárský, zvonek, protěž aj. ). Vnitrozemské svahy jsou bohaté na bukové lesy, v nižších polohách převažují bukové a borové lesy. Vyskytují se i jedlové porosty, kdežto smrků je poměrně málo (endemitní smrk Pančicův v povodí Driny). Tyto porosty jsou charakteristické pro oblast Veliké Kapely, Velebitu, Prenje, Durmitoru a dalších horstev.

Fauna

I fauna je rozdílná na přímořských svazích a ve vnitrozemských oblastech. Nalezneme zde velké množství endemitů a glaciálních reliktů, zvlášť motýlů a brouků. +more V mnoha horských oblastech dinárského žijí medvědi, vlci či lišky (Prenj, Bjelašnica, Igman, Trebevic, Durmitor, Bjelasica, Vraca). Téměř všude lze potkat vysokou zvěř a uvidět kamzíka či divoké prase. Hojní jsou hadi, ještěrky atd.

Ochrana přírody

Rozmanitost krajinných typů i mimořádnou pestrost životního prostředí pro živočichy podmiňuje také rostlinstvo. Na mnoha místech byla vyhlášena chráněná území a národní parky. +more Jde např. o oblasti: Paklenica ve Velebitu u Zadaru, Durmitor, Lovćen a Biogradska gora v Černé hoře, Kozara a Sutjeska v Bosně a Hercegovině.

Obyvatelstvo

Tím, že bývalá Jugoslávie (na které Dinárské hory leží) byla mnohonárodnostní stát je dána i značná odlišnost současného obyvatelstva. Severní oblasti obývají Slovinci a Chorvaté, střední a jižní Srbové, Černohorci, Albánci a Bosňáci. +more Na jednotlivých územích žije řada etnických skupin, vzešlých z původních obyvatel. Např. v okolí Makarské v oblasti Biokova jsou to Dalmatinci. Ti se živili převážně zemědělstvím a rybolovem. Oblast Durmitoru obývají původní obyvatelé Černé hory - Pivljané a Drobnjakové, oblast Komů pak černohorské národnostní skupiny Vasojevičové a Kučové. Celým regionem vedla už ve starověku řada důležitých obchodních cest a jednotlivé oblasti se stávaly předmětem rozmanitých mocenských zájmů. Téměř na každém kroku zde narazíme na památky z jednotlivých epoch lidské činnosti už od dob antiky. V nedávné době došlo k rozpadu Jugoslávie, státu uměle založeného po 1. světové válce, a několik let se vlekly válečné spory o rozdělení území i o nové územní uspořádání následných státních celků. Až do dnešních dnů dosud nejsou všude přesně vymezeny státní hranicí a příslušnost jednotlivých horských oblastí ke konkrétním nově vzniklým státům není zcela jasná.

Odkazy

Reference

Literatura

publikace Světová pohoří (Evropa, Jiří Šlégl a kolektiv) - * publikace Jirásko, Leder, Lorenc : Jugoslávské hory. Praha, 1987

Externí odkazy

Kategorie:Pohoří v Albánii Kategorie:Pohoří v Bosně a Hercegovině Kategorie:Pohoří v Černé Hoře Kategorie:Pohoří v Chorvatsku Kategorie:Pohoří v Kosovu Kategorie:Pohoří ve Slovinsku Kategorie:Pohoří v Srbsku