Cesko.wiki Jakub Seifert
Author
Albert FloresŽivot
Pocházel z chudé pražské rodiny, byl synem divadelního mistra ze Stavovského divadla. Nedokončil středoškolská studia a vyučil se xylografem. +more Přes ochotnická divadla (1862 v Praze Košířích v hostinci „U Koňáku“ a na Smíchově) a přes angažmá v Plzni v roce 1863 u divadelního souboru J. Walburga (byl zde angažován jako nápověda) se dostal v roce 1864 až na scénu Prozatímního divadla. Dva roky hrál jen malé role, protože měl slabý a nevýrazný hlas. Proto se rozhodl, že bude studovat operní zpěv u soukromého učitele. V roce 1869 dostal příležitost zaskočit v operetě za nemocného kolegu a měl úspěch. Byl obsazován do rolí milovníků v operetách a komických operách a postupně se vypracoval mezi nejpopulárnější pražské herce. Diváci obdivovali jeho libozvučný, podmanivý hlas, elegantní zevnějšek a výraznou mimiku. Proslul jako skvělý recitátor (ve své době byl pokládán za vůbec nejlepšího českého recitátora) s vynikajícím hlasem a citem pro ironický humor.
V roce 1881 přešel do Národního divadla v Praze, kde vytvořil desítky postav klasického i soudobého repertoáru, například Petruccio ze Shakespearova Zkrocení zlé ženy (1893, 1901), Markus Antonius z tragédie Julius Caesar (1885), Mercucio z Romea a Julie (1901), šašek z Krále Leara (1894, 1898), ale i Hamlet (1889, 1892, 1897), Karel IV. +more z Vrchlického Noci na Karlštejně (1883, 1916) a zejména Cyrano z Bergeracu (1898, 1903), pokládaný za jeho vůbec nejlepší roli. V roce 1884 byl jmenován režisérem a o deset let později vrchním režisérem. Jako režisér uváděl české a francouzské komedie, téměř všechny hry Jaroslava Vrchlického a Julia Zeyera, poprvé na českém jevišti uvedl Sofoklova dramata (Král Oidipus, Antigona) a Śūdrakovo staroindické drama Vasantasena. I moderní drama režíroval tradičním způsobem s výjimkou naturalistické režie Šimáčkova Světa malých lidí.
Po více než dvacetiletém působení v Národním divadle se však změnily umělecké poměry, přicházela nová generace herců, oblibu publika si získával především Eduard Vojan. Když se v tisku v souvislosti se Seifertovým jménem objevily poznámky o „starém železe“, Seifert z divadla v květnu 1904 odešel.
V roce 1901 mu byl za zásluhy o české divadlo propůjčen rytířský řád Františka Josefa. +morejpg|vlevo|náhled'>Soubor divadla Urania v roce 1905Seifert jako ředitel divadla Urania (1905)V letech 1903 až 1907 řídil Lidové divadlo Uranie v pražských Holešovicích po zemřelém J. V. Slukovovi. Seifert zařadil do repertoáru kromě obvyklé české klasiky i náročná díla světové dramatické tvorby. Pod jeho vedením se zvýšila herecká úroveň souboru, ve kterém také příležitostně vystupoval. Vybudoval prostory pro technické zázemí divadla a restaurační provoz. Vytvořil předpoklady pro stálý okruh návštěvníků a za jeho éry se předměstské divadlo zařadilo mezi úspěšné pražské scény.
Do Národního divadla se Seifert vrátil v roce 1907 a setrval zde až do roku 1919. Vytvořil ještě několik zajímavých postav, jednou z posledních byl Karel IV. +more v Noci na Karlštejně (1916). V posledních letech byl nemocen a vystupoval jen zřídka. Naposledy zazněl jeho hlas na scéně Národního divadla v roce 1919 v prologu básně Svatopluka Čecha Ve stínu lípy.
Na sklonku života účinkoval i v jediném filmu, nazvaném Stavitel chrámu (1919, režie Karel Degl) v roli Karla IV.
Rodina
Jakubovou manželkou byla herečka ND Terezie Ledererová-Seifertová (1844-1914). Po jejím příchodu do Prahy v roce 1868 spolu vystupovali v operetách a nakonec uzavřeli manželství, které trvalo až do její smrti. +more Jeho bratrem byl herec Josef Seifert. Všichni jsou pohřbeni v rodinné hrobce na Olšanských hřbitovech.
V 80. letech Jakub Seifert udržoval asi osm let milostný poměr s manželkou básníka Jaroslava Vrchlického Ludmilou (dcerou spisovatelky Sofie Podlipské). +more Byl otcem dvou ze tří Ludmiliných dětí, Jaroslava a Evy (pozdější herečky a spisovatelky Evy Vrchlické). Tuto skutečnost Ludmila Vrchlickému svěřila ve dvou dopisech, jež po Vrchlického smrti uschoval jeho přítel, známý lékař Josef Thomayer; v roce 1910 je v obálce předal Národnímu muzeu s podmínkou, že mohou být otevřeny až v roce 1970; jsou nyní uloženy v Památníku národního písemnictví. Jaroslav Vrchlický však obě děti osvojil (přijal za své).
Odkazy
Reference
Literatura
B. Bezouška, V. +more Pivcová, J. Švehla: Thespidova kára Jana Pivce, Odeon, Praha, 1985, str. 144, 173 * Lenka Bobíková: Tragický sňatek Jaroslava Vrchlického, Právo - Magazín, 23. ledna 2010, str. 24-26 * Ladislav Boháč: Tisíc a jeden život, Odeon, Praha, 1981, str. 124 * Alexander Buchner: Opera v Praze, PANTON, Praha, 1985, str. 215 * František Černý: Hraje František Smolík, Melantrich, Praha, 1983, str. 13 * František Černý: Kapitoly z dějin českého divadla, Academia, Praha, 2000, str. 76-7, 147, 174, 189, * František Černý: Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci, Mladá fronta, 1978, str. 59, 64, 77, 83-4, 86-7, 99, 105, 178, 233, 287 * Česká divadla : encyklopedie divadelních souborů. Praha : Divadelní ústav, 2000. 615 s. . S. 73, 191, 320, 321, 406, 503. * Miloš Fikejz. Český film : herci a herečky. III. díl : S-Ž. 1. vyd. Praha : Libri , 2008. 907 s. . S. 62-63. * Eduard Kohout: DIVADLO aneb SNÁŘ, Odeon, Praha, 1975, str. 15, 23 * Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV. , Academia, Praha, 1983, str. 112, 132 * Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 432-3 * Hana Konečná a kol. : Čtení o Národním divadle, Odeon, Praha, 1983, str. 23, 44, 62, 67, 134, 391 * Ladislav Pešek: Tvář bez masky, Odeon, Praha, 1977, str. 38, 214, 246 * Jaroslav Průcha: Má cesta k divadlu, vyd. Divadelní ústav, Praha, 1975, str. 152, 260 * Olga Spalová: Sága rodu Budilova, Odeon, Praha, 1978, str. 41, 50, 53, 61, 102, 122, 128, 134, 151, 214-5, 220, 237, 246, 265, 299 * Josef Teichman: Postavy českého divadla a hudby, Orbis, Praha, 1941, str. 72-7 * Jindřich Vodák: Tváře českých herců : od Josefa Jiřího Kolára k Vlastovi Burianovi. Praha : Orbis, 1967. 250 s. S. 64-77. * Jiří Žák a kol. : Divadlo na Vinohradech 1907-2007 - Vinohradský příběh, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 36, 39, 41, 83,.
Externí odkazy
[url=http://www.ahmp.cz/katalog/permalink?xid=0F6C07EBDD7211E29E6F74F06DCD07FC&scan=1]Soupis pražských domovských příslušníků 1830-1910, Seifert Jakub 1846[/url] * * * * *
Kategorie:Čeští herci Kategorie:Čeští divadelní herci Kategorie:Čeští filmoví herci Kategorie:Čeští herci němého filmu Kategorie:Herci Národního divadla Kategorie:Čeští režiséři Kategorie:Čeští divadelní režiséři Kategorie:Režiséři Národního divadla Kategorie:Narození v Praze Kategorie:Narození 9. +more ledna Kategorie:Narození v roce 1846 Kategorie:Úmrtí 29. října Kategorie:Úmrtí v roce 1919 Kategorie:Pohřbení na Olšanech Kategorie:Muži.