Jaroslav Hurt

Technology

12 hours ago

Author

Jaroslav Hurt (30. prosince 1877, Přerov - 15. dubna 1959, Tábor) byl český herec, režisér, divadelní ředitel a pedagog.

Pocházel z herecké rodiny, na divadle začínal jako technik. Do roku 1925 působil v Národním divadle, současně se věnoval pedagogické činnosti. +more Vyučoval na pražské konzervatoři a na Právnické fakultě UK, kde přednášel řečnictví. Napsal také knihu Řečnictví v teorii a praxi (1934). Působil i v rozhlasovém vysílání a ve filmu. Od roku 1914, byl manželem zpěvačky Vlasty Loukotkové (1893 - 1973), se kterou měl syna Jiřího Hurta (1915).

Životopis

Byl synem herce a divadelního ředitele Jana Hurta, jeho bratr Josef Hurt byl také divadelním ředitelem a výtvarníkem. Gymnázium studoval v Jindřichově Hradci, ale v sextě studia ukončil. +more Roku 1893 odešel za otcem, ředitelem Divadla a Arény u Deutschů v Praze, kde pracoval jako technický pracovník a nápověda. Protože se rozhodl stát hercem, školil se také soukromě u Josefa Šmahy. Sedm let putoval mezi různými společnostmi, hrál u Kokoškové, Dobrovolného, Choděry, Chmelenského, Štětky aj. V letech 1904-1906 získal konečně angažmá v Plzni, odkud si ho v roce 1906 Jaroslav Kvapil převzal do souboru Národního divadla v Praze.

Éra Národního divadla

Národní divadlo v Praze se stalo jeho domovem téměř na dvacet let, působil zde jako herec i režisér, po Kvapilově odchodu z divadla po něm převzal vedení činohry (1919-1921). Mezi jeho významné herecké role v Národním divadle patří Jago (Othello) a Polonius (Hamlet) v shakespearovském cyklu roku 1916, vodník Ivan v Jiráskově Lucerně (1905) a několik nastudování Vojnara (Alois Jirásek, Vojnarka). +more V Národním divadle vytvořil přes 250 rolí a režíroval téměř 50 inscenací.

Jako velký obdivovatel Jaroslava Kvapila vyznával jeho hereckou školu psychologického realismu, v němž rád ztvárňoval postavy s ostrým až sarkastickým slovním vyjadřováním. Jeho mimika byla úsporná, gesta pevná, jeho artikulace byla precizní a osobitě řezaná. +more Často se dostával do konfliktu s Eduardem Vojanem, jehož v dialozích často přehrával. Roku 1920 byl iniciátorem začlenění Stavovského divadla jako druhé scény Národního divadla. V roce 1922 se postavil proti novému šéfovi K. H. Hilarovi, s nímž měl rozpory ke způsobu hereckého vyjadřování, směřujícího k expresionismu, vzdal se funkce šéfa činohry a roku 1925 z divadla odešel.

Rozhlasová práce

Roku 1927 se stal prvním stálým režisérem rozhlasových činoher v Radiojournalu, když zde již od roku 1925 hostoval. Od roku 1932 byl pak šéfrežisérem. +more Už v listopadu 1925 přednesl v rozhlase monolog z Molièrova Misantropa. Od svých režijních počátků se snažil dokázat, že činoherní děj je možné v rozhlase realizovat i bez vizuálních počitků, především doplňováním různých zvukových efektů, které dokreslují místo děje, atmosféru, postavy i děj samotný. Specifiku rozhlasového vedení herce viděl ve zdůraznění patosu ve vyjadřování, melodičnosti přednesu, správného a vhodného akcentu. K tomu se hodila klasická melodramata, v lednu 1928 bylo uvedeno melodrama Jaroslava Vrchlického s hudbou Zdeňka Fibicha Námluvy Pelopovy. Po úspěchu této hry byla uvedena i druhá část Vrchlického trilogie, Smír Tantalův, kde hráli např. Bedřich Karen, Václav Vydra, Eva Vrchlická a Jarmila Kronbauerová. Pro rozhlasovou práci vytvořil stálou skupinu mladých herců, s níž spolupracoval. V roce 1939 odešel do starobního důchodu.

Pedagogická práce

V letech 1919-1928 byl profesorem dramatického oddělení pražské konzervatoře, kde vyučoval deklamaci a studium rolí. Mezi jeho žáky patřili Ladislav Boháč, Marie Glázrová, Jarmila Horáková, Miloslav Jareš, Jan Škoda, František Salzer, Otomar Korbelář, Miloš Nedbal, Jan Pivec, Světla Svozilová aj. +more Mladí posluchači a absolventi třídy J. Hurta hrávali ve dvacátých letech svá mimoškolní veřejná představení v holešovické Legii malých. V letech 1926-1934 přednášel řečnictví na Právnické fakultě Univerzity Karlovy.

Poslední léta

Těsně před koncem války se na čas vrátil do divadla, aby vedl Divadlo práce, pozdější Revoluční scénu (hrála v Komorním divadle). Po zrušení této scény Hurt hrál a režíroval s ochotníky v různých jihočeských městech a působil jako ředitel, šéf činohry a režisér v Českých Budějovicích (1945-1950). +more I zde též vystupoval jako herec a s budějovickým divadlem se rozloučil rolí prof. Poležajeva v Rachmanově hře Neklidné stáří.

Citát

Important

Ocenění

1953 Řád práce * 1960 titul Zasloužilý člen ND

Filmografie

Jeho práce u filmu nebyla rozsáhlá. Před 1. +more světovou válkou pomáhal jako herec u společnosti ASUM, pro kterou také režíroval svůj jediný film, Falešný hráč. Většina filmů se nezachovala, významná byla role v historickém filmu Stavitel chrámu, dnešní divák ho může postřehnout v dosud hraném filmu Voskovce a Wericha Peníze nebo život, kde hrál nastávajícího tchána Jiřího Voskovce.

Herecké role

- němý film * Dáma s barzojem, 1912 - role neuvedena * Falešný hráč, 1912 - role neuvedena * Rozvedená paní, 1913 - role neuvedena * Stavitel chrámu, 1919 - první stavitel, ďábel (dvojrole) * Šílený lékař, 1920 - detektiv Harry Gordon * Modche a Rezi, 1926 - role neuvedena * Pantáta Bezoušek, 1926 - rada Burdych, Mařenčin otec * Pražský flamendr, 1926 - truhlářský mistr Jahoda

- zvukový film * Peníze nebo život, 1932 - Pepíkův tchán * Osudná chvíle, 1935 - bankovní ředitel dr. Bartoš

Režie

Falešný hráč, 1912

Odkazy

Reference

Literatura

Josef Balvín: Martin Růžek, Orbis, Praha, 1964, str. 23, 26, 91 * Svatopluk Beneš: Být hercem, Melantrich, Praha, 1992, str. +more 15 * B. Bezouška, V. Pivcová, J. Švehla: Thespidova kára Jana Pivce, Odeon, Praha, 1985, str. 54-6, 102, 136, 149, 160, 222, 250, 256-7, 266 * Vlastimil Blažek: Sborník na paměť 125 let Konservatoře hudby v Praze, Vyšehrad, Praha, 1936, str. 141, 142, 150, 460, 462, 463, 502 * Ladislav Boháč: Tisíc a jeden život, Odeon, Praha, 1981, str. 29-31, 35, 37-8, 58, 67, 82-3, 85-6, 88, 90, 91, 108, 245, 380, 305 * Jaroslav Brož, Myrtil Frída: Historie československého filmu v obrazech 1898-1930, Orbis, Praha, 1959, str. 208, 225 * František Černý: Kapitoly z dějin českého divadla, Academia, Praha, 2000, str. 191, 229, * František Černý: Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci, Mladá fronta, 1978, str. 110 * František Černý: Hraje František Smolík, Melantrich, Praha, 1983, str. 227 * Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce - Divadlo a společnost 1945-1955, Academia, Praha, 2007, str. 31, 58, 227, 266, 310, 349, * Česká divadla : encyklopedie divadelních souborů. Praha : Divadelní ústav, 2000. 615 s. . S. 133, 192-194, 323, 395, 424. * Český hraný film I. , 1898-1930, NFA Praha, 1995, * Český hraný film II. , 1930-1945, NFA Praha, 1998, * Rudolf Deyl: Vojan zblízka, Orbis, Praha, 1953, str. 295-7, 359 * Vlasta Fabianová: Jsem to já. , Odeon, Praha, 1993, str. 87, * Miloš Fikejz. Český film : herci a herečky. I. díl : A-K. 1. vydání (dotisk). Praha : Libri, 2009. 750 s. . S. 464. * Karel Höger: Z hercova zápisníku, Melantrich, Praha, 1979, str. 341, 372 * Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV. , Academia, Praha, 1983, str. 22, 122, 129, 164, 521 * Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 174-5 * Eduard Kohout: DIVADLO aneb SNÁŘ, Odeon, Praha, 1975, str. 14-6, 54, 56, 62, 7-3, 78, 115 * Hana Konečná a kol: Čtení o Národním divadle, Odeon, Praha, 1983, str. 140, 169, 307, 386 * František Kovářík: Kudy všudy za divadlem, Odeon, Praha, 1982, str. 116 * Jarmila Kronbauerová: Hodiny pod harlekýnem, Melantrich, Praha, 1973, str. 82-6 * Jaroslav Kvapil: O čem vím, Orbis, Praha, 1932, str. 511 * Ladislav Pešek: Tvář bez masky, Odeon, Praha, 1977, str. 38 * Jaroslav Průcha: Má cesta k divadlu, 1975, vyd. Divadelní ústav, Praha, str. 71, 105 * Josef Teichman: Eduard Vojan, Orbis, Praha, 1947, str. 54, 59 * Josef Teichman: Postavy českého divadla a hudby, Orbis, Praha, 1941, str. 34 * Marie Valtrová: Kronika rodu Hrušínských, Odeon, Praha, 1994, str. 67-9, 76, * Marie Valtrová - Ota Ornest: Hraje váš tatínek ještě na housle. , Primus, Praha, 1993, str. 205, * * Ladislav Tunys: Otomar Korbelář, nakl. XYZ, Praha, 2011, str. 28-9, 31-2, 35-6, 39, 165, * Jindřich Vodák. Tváře českých herců : od Josefa Jiřího Kolára k Vlastovi Burianovi. Praha : Orbis, 1967. 250 s. S. 178-181.

Externí odkazy

[url=http://vufind. lib. +morecas. cz/Search/Results. lookfor=Jaroslav+Hurt++&type=AllFields&submit=Hledat]Jaroslav Hurt v souborném katalogu Akademie věd ČR[/url] * * * * * * [url=http://www. rozhlas. cz/srt/99osobnosti/_zprava/hurt-jaroslav--528017]Jaroslav Hurt na stránkách Českého rozhlasu[/url] * [url=http://www. akaska. cz/. page=94]Osobnosti Jindřichohradecka[/url] * [url=http://libri. cz/databaze/kdo20/search. php. zp=4&name=HURT+JAROSLAV]Kdo byl kdo v našich dějinách ve 20. století[/url].