Státní fotoměřický ústav

Technology

12 hours ago

Author

Státní fotoměřický ústav (SFÚ) je česká státní výzkumná organizace specializující se na fotogrametrii, kartografii a geoinformace. Byl založen v roce 1921 a sídlí v Praze. Cílem ústavu je provádět výzkum a vývoj v oblasti fotogrametrie a kartografie, poskytovat odborné služby v této oblasti a také zabezpečovat výuku a vědeckou působnost v této oblasti. SFÚ je zodpovědný za výrobu a aktualizaci základní geodetické a kartografické dokumentace v České republice. Je také zapojen do mezinárodní spolupráce, zejména prostřednictvím projektů Evropské unie. Ústav také provozuje a spravuje několik geodetických a kartografických databází, které slouží jako základ pro tvorbu různých mapových produktů. Výzkum a vývoj ve SFÚ se zaměřuje na rozvoj nových metod fotogrametrie a kartografie, jako je například digitální zpracování obrazu, 3D modelování, laserská skenování, satelitní geodezie a další. Ústav také spolupracuje s dalšími výzkumnými institucemi a univerzitami v České republice. SFÚ má také bohatou vzdělávací činnost, která zahrnuje výuku na vysokých školách, pořádání odborných kurzů a seminářů, a také spolupráci s průmyslovými partnery v oblasti fotogrametrie a kartografie. Celkově lze tedy říci, že Státní fotoměřický ústav je klíčovou institucí pro geodetické a kartografické práce v České republice, která se zaměřuje na výzkum, vývoj, vzdělávání a poskytování odborných služeb v oblasti fotogrametrie, kartografie a geoinformace.

Státní fotoměřický ústav (1919 - 1953) byl státní ústav, jehož účelem byla evidence historických a uměleckých památek, pořizování jejich měřické, fotogrammetrické a fotografické dokumentace. Jednalo se o památky na území Československé republiky, případně i v zahraničí, pokud šlo o památky, které přímo souvisely s dějinami českého umění. Cílem ústavu bylo vybudovat archiv dokumentárních fotografií, plánů a odlitků památkových objektů.

Historie

Ústav byl zřízen ministerstvem školství a národní osvěty ČSR dne 1. ledna 1919 jako Státní ústav pro fotografování, měření a odlévání památek zásluhou historika umění Zdeňka Wirtha.

Při založení ústavu mu byly přiděleny následující čtyři úkoly: * vytvoření seznamu historických a uměleckých památek na území Československé republiky, * vytvoření měřické, fotografické a další dokumentace u památek stanovených, ohrožených nebo nově objevených, * zřízení archivu, ke budou uchovány výsledky činnosti ústavu i dokumentace získané darem nebo koupí, * zřízení odborné knihovny.

Ústav sídlil na několika místech v Praze: Lobkovický palác, prostory v Černé a v Kateřinské ulici. V roce 1933 získal ústav prostory v budově Klementina. +more Ty ale musel na příkaz okupační správy v roce 1940 opustit. Nejprve nouzově sídlil v Toskánském paláci na Hradčanech. Posléze se přestěhoval do budovy v Karmelitské ulici 13.

Fotogrammetrická činnost ústavu stejně jako odlévání detailů architektury byla pro nedostatek odborného personálního zajištění prováděna jen v minimální míře.

Během druhé světové války v letech 1939 - 1945 se ústav soustředil na dokumentaci památkově cenných staveb a historických měst, ohrožených nálety. Jednalo se o lokality: Kutná Hora, Český Krumlov, Jindřichův Hradec, Pardubice, Plzeň, Kroměříž, Olomouc, Brno. +more Dále proběhla dokumentace památek: hrad Karlštejn (manželé Miroslav Chalupníček a Věra Chalupníčková), Klášter Porta coeli v Předklášteří, Kostel svatého Mikuláše v Lounech. Dále byly dokumentovány fondy knihoven v Praze, Olomouci, v klášteře Nová Říše a arcibiskupská galerie v Kroměříži.

Po roce 1945 se ústav věnoval především dokumentaci nově vzniklých městských památkových rezervací (30 lokalit) a tzv. památek 1. kategorie (celkem 115 objektů).

V roce 1953 byl Státní fotoměřický ústav spolu se Správou státního kulturního majetku a Státním památkovým ústavem sloučen do Státní památkové správy. Od roku 1958 byl začleněn jako dokumentační útvar do Státního ústavu památkové péče a ochrany přírody v Praze.

Dokumentace v zahraničí

Na základě Saintgermainské smlouvy (článek 196) prováděl Antonín Friedl dokumentaci v zahraničních institucích, jako byly: * Národní knihovna ve Vídni * knihovna Kláštera Zwettl * vatikánské sbírky

a dále v knihovnách v Berlíně, Vratislavi, Paříži a Stockholmu.