Železniční normálie

Linci roku 1871, Wilhelm von Flattich Železniční normálie je název typizovaného architektonického předpisu, vzorových listů, pro stavbu provozních železničních budov: nádraží, vodáren, výtopen, železničních dílen, drážních ubytoven, strážních domků a dalších. Sestává z výkresů a nezbytné projektové dokumentace, která umožňuje staviteli zrealizovat zadaný projekt, aniž by musel vypracovávat individuální plány staveb. Staniční stavby byly navrhovány v několika kategoriích či třídách, aby bylo možné zbudovat stanici adekvátně k potřebám místa, kde vzniká.

Historie

Normálie se ukázaly jako logické a ekonomické řešení staveb velkého počtu drážních budov vznikajících podél nově položených železnic a nutných k jejich obsluze již v raném období parostrojní železnice ve 30. a 40. +more letech 19. století. Typizované staniční stavby se objevují již na prvních dráhách, tento princip byl v praxi výstavby železničních děl celosvětově obvyklý. Výjimku tvoří některé speciální projekty stanic, některé uzlové či koncové stanice tratí - ty bývaly budovány jako zvláštní projekty, neboť se jednalo o budovy s velkou dopravní zátěží a také mimořádné veřejné prestiže. Jednotlivé společnosti zpravidla užívaly jednotné architektonické normálie na všech svých současně budovaných tratích, dokud nebyly vyměněny za nové. Bylo také obvyklé kombinování prvků z různých kategorií. Zcela běžně docházelo k odlišnostem použitých materiálů, které byly voleny podle místní dostupnosti: stejné normalizované stanice byly postaveny z cihel nebo kamene.

Křížení tratí

KFJB v Táboře V uzlových stanicích, kam přivedly dráhu různé společnosti, bývalo obvyklé, že zde každá společnost vybudovala vlastní nádražní objekty s autonomním kolejištěm, nezřídka vzájemně nepropojené. +more V místě styku kolejí se tak dvě nádraží nacházela například v Táboře, Kolíně, před stavbou jednotné stanice v roce 1908 stály v Plzni stanice tři.

Po zestátnění většiny soukromých společností v Rakousku-Uhersku roce 1908 pak železnice přešla pod správu společnosti Císařsko-královské státní dráhy (kkStB), po roce 1918 pak správu přebraly Československé státní dráhy, což rozmanitost typů normálií znatelně zredukovalo. Stejně tak byly nádražní areály a kolejiště sjednocovány a stavebně propojovány, čímž došlo ke ztrátě celé řady originálních stavebních prvků. +more Jednotný architektonický ráz je ale na budovách často patrný i přes stavební úpravy a modernizace.

Normálie rakouských drážních společností

+more_Horákové_(Nový_Bydžov)_03. jpg|náhled|vpravo|Typizovaná_budova_nádraží_v_Nový_Bydžov_(nádraží)'>Novém Bydžově roku 1870, Třída II. b, Carl Schlimp Plány budov navrhovali architekti zaměstnaní u železničních společností, oficiálně byla jejich funkce označována variací titulu hlavní inženýr pozemních staveb. Tito architekti se v projektu celého drážního díla soustředili především na navržení budov, jiné oddělení mělo v kompetenci trasování tratě a navržení konstrukcí železničních mostů a přejezdů.

* Rakouská severozápadní dráha: Carl Schlimp např. stanice Nymburk hlavní nádraží, 1870) * Rakouská severozápadní dráha: Rudolf Frey (např. +more stanice Ústí nad Orlicí, 1874) * Jihoseveroněmecká spojovací dráha: Franz Reisemann (např. stanice Semily, 1858) * Buštěhradská dráha: Josef Chvála (např. Ostrov nad Ohří, 1870) * Severní státní dráha: Anton Jüngling (např. stanice Zábřeh na Moravě, 1845) * Severní státní dráha: Anton Brandner (např. stanice Praha-Bubeneč, 1851) * Moravsko-slezská severní dráha: Theodor Hoffmann (např. stanice Ivanovice na Hané, 1869) * Severní dráha císaře Ferdinanda: Karl Hummel (např. stanice Hranice na Moravě, 1847) * Severní dráha císaře Ferdinanda: Anton Dachler (např. Holešov, 1888) * Rakouská společnost státní dráhy: Wilhelm von Flattich (např. stanice Moravské Bránice, 1875) * Ústecko-teplická dráha: Josef Turba (např. stanice Bohosudov, 1858) * Československé státní dráhy: Josef Danda (nejedná se o normálie, spíše opakování stejných stavebních prvků na více projektech - např. stanice v Chebu, 1962 a Třinci, 1957).

Pro srovnání příklad netypizovaných projektů železničních stanic: * Wien Südbahnhof: Wilhelm von Flattich, 1873 * Praha-Těšnov (nádraží): Carl Schlimp, 1874 * Děčín východ: Rudolf Frey, 1875

Externí odkazy

[url=http://teplice-teplitz. net/autori/karta/jmeno/36-hermann-rudolph]Architekt Ústecko-teplické dráhy[/url] * [url=https://www. +moremuzeumznojmo. cz/admin/images/files/140%20let%20SZ%20drahy_katalog. pdf]Normálie společnosti Rakouská severozápadní dráha[/url] * [url=http://zeleznice. wz. cz/]Normálie choceňsko-broumovské dráhy[/url] * [url=http://www. oustecke-nadrazi. cz/index_soubory/historie. htm]Typizovaná stanice Ústí nad Orlicí[/url] * [url=http://www. badatelna. eu/instituce/Archiv_Narodniho_technickeho_muzea/fondy/. s=6&q=s]Normálie v archivu Národního technického muzea[/url] * [url=http://zeleznice. wz. cz/]Normálie choceňsko-broumovské dráhy[/url] * [url=http://zeleznicni-normalie. cz/Galerie/]Specializovaná stránka s archivovanými normáliemi[/url].

Kategorie:Architektura Kategorie:Projektování staveb Kategorie:Stavební dokumentace normálie Kategorie:Stanice, zastávky a terminály