Dominik Ondřej z Kounic

Dominik Ondřej I. hrabě z Kounic ( Dominik Andreas I. Graf von Kaunitz; 30. listopadu 1654 Brno - 11. ledna 1705 Vídeň) byl moravský šlechtic, diplomat a státník ve službách Habsburků.. Byl zakladatelem mocenského vzestupu moravské linie Kouniců završeného o dvě generace později získáním knížecího titulu (Václav Antonín z Kounic-Rietbergu). Jako úspěšný diplomat se prosadil v Mnichově, Londýně a Haagu, nakonec zastával funkci říšského vicekancléře (1696-1705), v roce 1687 získal Řád zlatého rouna. Na svých panstvích na jižní Moravě a Slovensku proslul jako zadavatel mnoha stavebních zakázek v barokním slohu (Domenico Martinelli), mimo jiné začal budovat zámek ve Slavkově jako hlavní reprezentační sídlo rodu.

Životopis

Pocházel ze starého moravského rodu Kouniců, narodil se v Brně jako jediný syn moravského nejvyššího sudího hraběte Lva Viléma z Kounic (1614-1655) a jeho druhé manželky Marie Eleonory z Ditrichštejna (1623-1687), po matce měl vlivné příbuzenské vazby na rod Ditrichštejnů. Ve věku jednoho roku ztratil otce, výchovou a poručnickou správou nad majetkem byla pověřena matka, k níž se později jako spoluporučník připojil její bratr kníže Ferdinand z Ditrichštejna. +more Ten byl jako vysoce postavený dvořan také patronem počátku Kounicovy diplomatické kariréy. Dominik Ondřej studoval u jezuitů v Brně a Olomouci, na podzim 1671 byl vyslán na kavalírskou cestu, která trvala tři roky. Putování absolvoval v doprovodu hofmistra a pěti osob služebnictva. Cesta začala v Brně, přes rakouské země pokračovala do Itálie, kde Kounic strávil bezmála dva roky. Krátkodobé či delší pobyty v různých městech doplnil studiem na univerzitách, téměř rok žil a studoval v Sieně (říjen 1671 až říjen 1672). Ze Sieny se přesunul do Říma, kde strávil půl roku, podnikl odtud ale i několik výletů (například do Neapole). Během pobytu v Římě obdržel audienci u papeže Klementa X. Přes severní Itálii a Švýcarsko odjel do Francie, kde tři měsíce pobýval v Besançonu a poté strávil půl roku v Paříži. Znovu přes Švýcarsko a německé země se vrátil do Rakouska a v červnu 1674 přijel do Slavkova.

Po návratu z cest v létě 1674 byl prohlášen za plnoletého a téhož roku získal titul císařského komorníka. Poté zahájil kariéru ve státní správě na Moravě, pomohly mu konexe ze strany zmíněného strýce Ferdinanda z Ditrichštejna a také vazby na rod Šternberků získané sňatkem (1675). +more Od roku 1675 byl přísedícím moravského zemského soudu, později s Ditrichštejnovou podporou získal posty v diplomacii. V letech 1682-1686 pobýval jako císařský vyslanec v Mnichově, kde měl za úkol získat bavorského kurfiřta Maxmiliána Emanuela na stranu Habsburků. To se podařilo a spojenectví bylo stvrzeno sňatkem Maxmiliána Emanuela s arcivévodkyní Marií Antonií, dcerou císaře Leopolda I. Kounic za odměnu získal rozšíření hraběcího titulu pro celou Říši (1683; původní hraběcí titul udělený v roce 1642 platil pouze pro České království) a v roce 1685 byl jmenován císařským tajným radou.

V letech 1686-1687 byl císařským vyslancem v Anglii (fakticky do Londýna přijel až v lednu 1687) a téhož roku obdržel Řád zlatého rouna. Poté znovu pobýval v Bavorsku a v roce 1689 uzavřel spojeneckou smlouvu v době začínající devítileté války. +more Diplomatickými úkoly byl pověřován i v dalších německých zemích, v roce 1691 byl například zástupcem císaře při volbě mohučského arcibiskupa. V letech 1694-1697 byl císařským vyslancem v Haagu a v závěru devítileté války byl hlavním delegátem na mírových jednáních v Rijswijku. Mezitím byl již v červnu 1696 jmenován do funkce říšského vicekancléře, fakticky se úřadování ujal až o rok později po návratu do Vídně. Jako člen Tajné konference s titulem státního ministra (1698) se zařadil mezi důležité císařovy poradce. Na konci vlády Leopolda I. tak patřil k předním osobnostem habsburské monarchie a významným diplomatům v prvních letech války o španělské dědictví.

Zemřel ve Vídni 11. ledna 1705 ve věku padesáti let na mrtvici. Pohřben je v dominikánském kostele sv. Michala v Brně v rodinné hrobce zřízené odkazem jeho otce.

Majetkové poměry

Po otci zdědil na jižní Moravě panství Slavkov a Uherský Brod, po matce pak v roce 1687 Křižanov. Všechna tři panství rozšiřoval příležitostnými nákupy okolních menších statků. +more Ke slavkovskému panství přikoupil Letonice (1684) a Lysovice (1685). K Uherskému Brodu získal Velký Ořechov (1687), Bánov (1689) a několik dalších menších statků. Zakoupil také panství Megyer (dnešní Palárikovo) v Uhrách a s císařovým svolením je přejmenoval na Nové Kounice. Poslední velkou akvizicí byl v roce 1702 nákup Strážnice od hrabat Magnisů. Pro nesplnění podmínek kupní smlouvy se však strážnické panství vrátilo později zpět Magnisům. Věnoval pozornost rozvoji hlavních sídelních měst na svých panstvích, Slavkovu a Uherskému Brodu, měšťanům poskytoval finanční úlevy a potvrzoval městská privilegia. Městské radě v Uherském Brodě prodal v roce 1702 jeden ze svých domů na náměstí a tím umožnil výstavbu nové radnice. V duchu merkantilismu se věnoval také podnikání, založil textilní manufakturu ve Slavkově a přispěl k rozvoji železářství v Křižanově. Na svých panstvích na Moravě a v Uhrách proslul také chovem koní v řádech tisíců kusů. Pro potřeby ustájení koní nechal v Uherském Brodě postavit budovu koníren, která je dnes jediným dochovaným torzem plánovaného zámeckého areálu v mnohem větším rozsahu.

Zámek Uherský Brod Počátkem 18. +more století uzavřel rodinnou smlouvu se svým bratrancem Janem Vilémem z Kounic (1656-1721) z české větve. Základním ustanovením této smlouvy bylo vzájemné dědictví majetku v případě vymření jedné z větví (k tomu došlo v roce 1848 po vymření moravské větve). Smlouva byla podmíněna zřízením fideikomisů. Dominik Ondřej založil fideikomis na panstvích Slavkov a Uherský Brod svou poslední vůlí v roce 1705, Jan Vilém zřídil svěřenství v roce 1711 na panstvích Česká Lípa a Nový zámek.

Na svých majetcích rozvinul Dominik Ondřej rozsáhlou stavební činnost, která je spojena především s osobností architekta Domenica Martinelliho. S ním se Kounic seznámil v Itálii a kolem roku 1690 jej pozval na Moravu, stali se z nich dlouholetí přátelé. +more Na kounicovských panstvích realizoval Martinelli řadu staveb různého charakteru, sakrální, hospodářské a také rezidenční. Na slavkovském panství projektoval kostel sv. Mikuláše v Letonicích nebo kostel sv. Maří Magdalény v Rousínově. Některé Martinelliho projekty byly realizovány až řadu let po jeho smrti (kostel Neposkvrněného početí Panny Marie v Uherském Brodě). V Uherském Brodě zanechal výraznou stopu v podobě přestavby Panského domu v Kaunicově ulici poblíž náměstí a novostavby loveckého zámku známého pod názvem Baráník. Nejvýznamnější Martinelliho prací v Kounicových službách byl projekt reprezentačního zámku ve Slavkově, který odrážel vzrůstající ambice rodu Kouniců. Za života Dominika Ondřeje bylo však postaveno jen západní křídlo, v plném rozsahu byl zámek dokončen až za jeho nástupců Maxmiliána Oldřicha a Václava Antonína.

Byl také mecenášem církevních staveb, spolu s matkou financoval výstavbu kostela sv. Michala s přilehlým dominikánským klášterem v Brně, kde byl později pohřben. +more Pro kostel Nanebevzetí Panny Marie v Uherském Brodě získal ostatky sv. Justiny, která se pak stala patronkou města.

Rodina

+more_Michala_v_Brno'>Brně s rodovou hrobkou Kouniců V roce 1675 se ve Vídni oženil s hraběnkou Marií Eleonorou ze Šternberka (1656-1706), nejstarší dcerou dlouholetého českého nejvyššího purkrabího Adolfa Vratislava ze Šternberka. Marie Eleonora proslula svým šarmem a duchaplností, v Mnichově pomohla svému manželovi získat přízeň bavorského kurfiřta, později zajišťovala finanční půjčky na Dominikovy diplomatické mise. Z jejich manželství vzešlo osm potomků, z nichž tři zemřeli v dětství:.

* 1. František Karel Josef (1676-1717), duchovní, kanovník v Pasově, Salzburgu a Olomouci, císařský vyslanec ve Vatikánu 1705-1706, biskup v Lublani 1711-1717 (nároků na rodové dědictví se vzdal po dohodě s mladším bratrem za odstupné 100 000 zlatých a roční rentu ve výši 6 000 zlatých) * 2. +more Adolf Vilém Josef (1678-1781) * 3. Maxmilián Oldřich (1679-1746), císařský tajný rada, diplomat, vyslanec ve Vatikánu, moravský zemský hejtman 1720-1746, ∞ 1699 hraběnka Marie Ernestina Františka z Rietbergu (1687-1758), univerzální dědička říšského hrabství Rietberg * 4. Leopold Josef (1679-1680) * 5. Marie Eleonora (1681-1723) ∞ 1699 hrabě František Václav z Trauttmansdorffu (1677-1753), císařský komorník, majitel panství Litomyšl, Drnholec * 6. Marie Františka (1684-1685) * 7. Marie Dominika Antonie (1689-1756) ∞ 1712 hrabě Filip Josef Orsini-Rosenberg (1691-1765), císařský tajný rada, komorník, diplomat, vyslanec v Petrohradě, Berlíně, Lisabonu a Benátkách, prezident zemské reprezentace v Dolním Rakousku * 8. Marie Gabriela Františka (1692-1769) ∞ 1711 hrabě Jan Albert Heister (1676-1746), císařský tajný rada, komorník, polní podmaršál císařské armády, člen Dvorské válečné rady.

Vyobrazení

+more_Kounice_-_Jan_Blommendael_(1698)'>261x261pixelů Na zámku ve Slavkově u Brna visí portrét Dominika Ondřeje z Kounic od nizozemského malíře Jacoba Ferdinanda Voeta z roku 1673. Osoba na obraze byla donedávna zaměňována za Dominikova syna Maxmiliána Oldřicha Kounice, který si nechal v roce 1698 namalovat protějšek u francouzského dvorního malíře Hyacintha Rigauda. Voetův portrét bývá často publikován v literatuře jako mistrovské dílo barokního portrétního malířství konce 17. století.

Na slavkovském zámku je také vystavena mramorová busta, kterou v Haagu pro hraběte v roce 1698 podle portrétu Franciska de Cock (1643-1709) vytvořil sochař Jan Blommendael (1650-1707), žák Rombouta Verhulsta (1624-1698). Busta, která vznikla v souvislosti s jmenováním hraběte říšským vicekancléřem, měří 72 cm. +more Na hrudi má hrabě připnutý Řád zlatého rouna a krajka na krku je jemně propracovaná.

Odkazy

Poznámky

Reference

Literatura

FLORKOVÁ, Lenka: Kavalírská cesta Dominika Ondřeje z Kounic in: Vyškovský sborník (sborník Státního okresního archivu ve Vyškově; 2004; s. 87-112 [url=https://www. +moredigitalniknihovna. cz/mzk/view/uuid:99c31550-eeb0-11e2-9439-005056825209. page=uuid:c6e3bd70-f075-11e2-9439-005056825209]dostupné online[/url] * KUBEŠ, Jiří a kolektiv: V zastoupení císaře. Česká a moravská aristokracie v habsburské diplomacii 1640-1740; NLN, Praha, 2018; 638 s. ISBN 978-80-7422-574-1 * VLNAS, Vít: Princ Evžen Savojský. Život a sláva barokního válečníka; Praha, 2001; 872 s. ISBN 80-7185-380-1 * VOKÁČOVÁ, Petra: Příběhy o hrdé pokoře. Aristokracie českých zemí v době baroka; Academia, Praha, 2014; 963 s. ISBN 978-80-200-2364-3.

Externí odkazy

[url=https://de. wikisource. +moreorg/wiki/BLK%C3%96:Kaunitz,_Dominik_Andreas_Graf]Dominik Ondřej z Kounic in: Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oestereich[/url] * [url=https://www. zamek-slavkov. cz/o-zamku/historie/ondrej-dominik-z-kounic/]Dominik Ondřej z Kounic na webu Zámku Slavkov[/url] * * [url=http://genealogy. euweb. cz/bohemia/kaunitz4. html]Rodokmen Kouniců na stránkách genealogy. euweb. cz (Miroslav Marek)[/url].

Dominik Ondřej Kategorie:Moravští šlechtici Kategorie:Čeští šlechtici Kategorie:Politici habsburské monarchie Kategorie:Moravští sudí Kategorie:Císařští komoří Kategorie:Rytíři Řádu zlatého rouna Kategorie:Čeští tajní radové Kategorie:Diplomaté Rakouska Kategorie:Osobnosti válek o španělské dědictví Kategorie:Mecenáši Kategorie:Narození 30. +more listopadu Kategorie:Narození 1654 Kategorie:Narození v Brně Kategorie:Úmrtí 11. ledna Kategorie:Úmrtí 1705 Kategorie:Úmrtí ve Vídni Kategorie:Pohřbení v Brně Kategorie:Muži.