Loupežníci

Loupežníci (1781, Die Räuber) je první divadelní hra Friedricha Schillera. Hra měla premiéru 13. ledna 1782 v Mannheimu v Německu. Je napsána v próze a skládá se z pěti dějství, z nichž každé je rozděleno do dvou až pěti scén. Vyznačuje se vášnivou intenzitou, kterou Schiller vyvolává emocionálním jazykem, kolísáním mezi patosem a vulgárností a použitím mnoha stylistických figur (anakolut, řečnická otázka, ironie, metafora, paralelismus a další).

Základním motivem je spor dvou bratrů o dívku na pozadí událostí v českých lesích. Má hluboký politický podtext, proto s ní měl Schiller ve Württembersku problémy. +more V myšlenkách se neustále vrací k boji proti tyranii. Hra se stala ideovým praporem literárního hnutí Sturm und Drang (Bouře a vzdor). Svým námětem je jednou z nejúspěšnějších her, oblíbená byla i ve Francii a na jejím základě vznikaly loupežnické hry. Námět převzal Schiller od svého učitele Christiana Friedricha Daniela Schubarta z jeho povídky K dějinám lidského srdce (1775, Zur Geschichte des menschlichen Herzens).

Vznik a první uvedení

Schiller čte Loupežníky svým přátelům Hra vznikala tři roky. +more Myšlenkou sepsat Loupežníky se Schiller patrně začal zabývat už roku 1777. Coby zdroj mu posloužila především povídka Zur Geschichte des menschlichen Herzens (1775) z pera C. F. D. Schubarta, sám Schiller dále poukázal na vliv „ctihodného loupežníka Roqua z Dona Quichota“ či řeckého filozofa a spisovatele Plútarcha. Hru psal potají, převážně při nočních službách v nemocnici vojenské akademie a prvními posluchači byly jeho přátelé na akademii. První vydání hry z roku 1781 Schiller nechal text hry otisknout nejprve na vlastní náklady a anonymně. Přesto se hry ujal ředitel divadla v Mannheimu, Wolfgang Heribert Freiherr von Dalberg (1750-1806), který se rozhodl ji uvést na jevišti. Požadoval však po Schillerovi určité změny a zjemnění, k čemuž došlo částečně po domluvě s autorem, částečně bez jeho vědomí. Tyto změny dokumentuje dochovaná nápovědní kniha (tzv. Mannheimer Soufflierbuch). K prvnímu uvedení hry, kterou Dalberg zasadil do rytířské společnosti období pozdního středověku, došlo v mannheimském Národním divadle 13. ledna 1782 a Schiller byl premiéře osobně přítomen. Hra měla obrovský úspěch a Schiller se rázem stal jedním z nejpřednějších německých dramatiků a začal býz znám i v zahraničí. Výsledkem toho bylo, že mu vévoda Karel Evžen Württemberský zakázal psát a pro nepovolenou návštěvu reprízy představení ho nechal dokonce na čtrnáct dní uvěznit, což vedlo ke Schillerovu útěku do Mannheimu.

Znovu text Schiller přepracoval pro vydání u mannheimského nakladatele Christiana Friedricha Schwana (1733-1815), do tohoto vydání, které vyšlo roku 1782 s podtitulem Ein Trauerspiel. Neue, für die Mannheimer Bühne verbesserte Auflage (Truchlohra. +more Nové, pro mannheimské jeviště vylepšené vydání), Schiller vrátil původně vyškrtnuté a zmírněné pasáže. Naopak tzv. „druhé vydání“ nakladatele Tobiase Löfflera z téhož roku, v němž je na úvodní straně vyobrazen ke skoku připravený lev, s největší pravděpodobností Schiller nelegitimizoval.

Je známo, že Schiller dlouhodobě zvažoval sepsání pokračování hry. Zachovalo se však jen pět skic, z nichž nejrozsáhlejší nese název Die Braut in Trauer oder zweiter Teil der Räuber (Nevěsta ve smutku aneb druhá část Loupežníků).

Obsah hry

Hlavní postavy

Karel Moor +morejpg|náhled|125px'>Franz Moor * Maximilián, vládnoucí hrabě Moor, * jeho synové: ** Karel Moor, ** Franz Moor, * Amálie z Edelreichů.

Děj hry

Hlavní hrdina Karel Moor je zbloudilý syn (romantický rozervanec), který se hned v první scéně snaží o usmíření se svým otcem, hrabětem Maximiliánem. To se mu nezdaří, neboť jeho lstivý mladší bratr Franz nepřečte otci Karlův dopis, ale podvrh, který líčí hrůzné Karlovy skutky. +more Sblížení mezi synem a otcem, po němž oba touží, se tedy nekoná. Karel je zklamaný a přidává se k loupežníkům, kteří řádí v Čechách. Tam si vydobude pověst přísného, ale slušného a férového chlapa, za něhož se v případě nutnosti (zrada jednoho z „přátel“) postaví celá banda. Amálie Franz mezitím získá na usedlosti Moorů výsadní postavení, jelikož otec „zemřel“ (otec ztratil vědomí, a Franz jej unáhleně prohlásil za mrtvého - když se ale ukázalo, že žije, dal ho uvěznit do věže daleko od sídla a chtěl ho nechat zemřít hlady - před tím ho zachraňuje starý věrný sluha Daniel). Franz se dvoří Karlově milé, Amálii, která žije v domnění, že Karel je mrtev. Přesto mu zůstává věrná a Franze si drží od těla.

Jednoho dne se k loupežníkům přidává mladý šlechtic Kosinsky, který vede bandu loupit na Moorovu usedlost. Tam se ukáže, že Karlův otec je živ (usmíří se), a Karel se chce Franzovi pomstít. +more Pošle do paláce své nejlepší muže, ale Franz se oběsí ještě předtím, než loupežníci dorazí (ze strachu se zhroutí).

Karel prožívá velké dilema, jestli má zůstat s lupiči, nebo s Amálií, která pro něj představuje veškeré štěstí. Ovšem tlupa mu připomíná starou přísahu, kterou se Karel upsal lupičům vlastní krví - je tedy jejich a Amálie také. +more Když Karlův otec zjistí, že je jeho syn loupežníkem, otřesem zemře. Amálie prosí, aby ji některý z lupičů zabil, protože život pro ni ztratil jakoukoli cenu (po celou hru má sebevražedné sklony). Moor ale prohlásí, že jeho milenka může zemřít jen jeho rukou, a probodne ji. Její smrt ho vykoupí a on může od loupežníků odejít. Jde vykonat poslední dobrý skutek (celé jeho loupení mělo být vlastně dobrým skutkem - ovšem až na závěr pochopí, že je nemožné změnit svět dalšími špatnostmi): na jeho hlavu je vypsána odměna, která se hodí nuzákovi s 11 dětmi - vydává se za ním, aby ho on mohl udat.

Adaptace

Hudba

Amalia (1815), píseň rakouského skladatele Franze Schuberta na text z 1. scény 3. +more jednání hry. * I briganti (1836,Loupežníci), opera italského skladatele Saveria Mercandanta. * I masnadieri (1847, Loupežníci), opera italského skladatele Giuseppe Verdiho * I briganti (asi 1895), neuvedená opera katalánské skladatelky Luisy Casagemas. * Die Räuber (1957), opera německého skladatele Giselhera Klebea.

Film a televize

The Robbers (1913), americký němý film, režie Walter Edwin. * Die Räuber (1913), německý němý film, režie Friedrich Feher. +more * Die Räuber (1959), západoněmecký televizní film, režie Fritz Umgelter. * I masnadieri (1959), italský televizní film, režie Anton Giulio Majano. * Die Räuber (1966), západoněmecký televizní film, režie Heinrich Koch. * Die Räuber (1967), východoněmecký televizní film, režie Gerd Keil a Jens-Peter Proll. * Die Räuber (1969), západoněmecký televizní film, režie Egon Monk. * I masnadieri (1980), opera Giuseppe Verdiho, australský televizní film, režie Peter Beauvais. * I masnadieri (2012), opera Giuseppe Verdiho, italský televizní film, režie Annalisa Buttò. * Die Räuber (2016), rakouský televizní film, režie Matthias Hartmann a Michael Schachermaier. * I masnadieri (2019), opera Giusspe Verdiho, italský televizní film, režie Daniela Vismara.

Česká vydání a inscenace (výběr)

Loupežníci (1786), překlad Karla Ignáce Tháma pro pražské divadlo Bouda vydaný také knižně. * Loupežnicí, Praha: Ignác Leopold Kober 1866, přeložil Josef Jiří Kolár. +more * Loupežníci, inscenace Národního divadla v Praze, premiéra 24. října 1890, přeložil Josef Jiří Kolár, režie Jakub Seifert a Josef Šmaha. * Loupežníci, inscenace Národního divadla v Praze, premiéra 10. prosince 1897, přeložil Josef Jiří Kolár, režie Josef Šmaha. * Loupežníci, Praha: Mamert Knapp 1902, přeložil Otto Faster. znovu 1926. * Loupežníci, Praha: Bedřich Kočí 1916, přeložil Otokar Fischer. * Loupežníci, inscenace Národního divadla moravsko-slezského v Ostravě, premiéra 14. května 1924, přeložil Otokar Fischer, režie Alexandr Kantor. * Loupežníci, Praha: Mamert Knapp 1926, přeložil Otto Faster. * Loupežníci, Praha: SNKLHU 1955, přeložil Otokar Fischer * Loupežníci, in Loupežníci; Fiesco; Úklady a láska; Don Carlos, Praha: SNKLHU 1959, přeložil Otokar Fischer. * Loupežníci, Praha: Dilia 1976, přeložil Jiří Stach. * Loupežníci, inscenace pražského Divadla na Vinohradech, premiéra 4. ledna 1984, přeložil Jiří Stach, režie Jiří Dalík. * Loupežníci, Praha: Artur 2005, přeložil Otokar Fischer. * Loupežníci, rozhlasová inscenace z roku 2005, přeložil Josef Balvín, režie Lída Engelová. * Loupežníci - Die Räuber, Brno: Edika 2013, v německém originále se souběžným českým překladem, přeložila Jana Navrátilová. * Loupežníci, inscenace Národního divadla v Brně, premiéra 5. června 2014, přeložil Otokar Fischer, režie Thomas Zielinski.

Odkazy

Reference

Externí odkazy

[url=https://www. projekt-gutenberg. +moreorg/schiller/raeuber/raeuber. html]Die Räuber - Projekt Gutenberg-DE[/url] * [url=https://www. friedrich-schiller-archiv. de/dramen/die-raeuber/]Die Räuber - Friedrich Schiller Archiv[/url] *.

Kategorie:Německé divadelní hry Kategorie:Divadelní hry z roku 1781 Kategorie:Knihy z roku 1781 Kategorie:Díla Friedricha Schillera Kategorie:Preromantická literární díla