Středomoravská nářeční skupina

Vymezení

Západní hranice nářečí odděluje středomoravské nářečí od nářečí českých a probíhá Českomoravskou vrchovinou. Hranice se nekryje s historickou hranicí mezi Čechami a Moravou. +more Kolem ní se hovoří nářečím českým, respektive tzv. nářečím českomoravským. Západní hranici středomoravského nářečí podle Františka Bartoše (1895) tvoří od jihu obce: Dešov, Štěpkov, Knínice, Krasonice na Jemnicku, přes Horky u Moravských Budějovic po Štěměchy a Heraltice na Třebíčsku. Potom přes Jestřebí, Uhřínovice, Příseka, Komárovice a Střížov v okolí městečka Brtnice na Jihlavsku, tam se hranice láme směrem na východ a dále vede přes Radošov, Pavlínov a Netín u Velkého Meziříčí, tady hranice protíná dálnici D1 zhruba na 137. kilometru. Potom vede kolem obcí Jívoví u Křižanova, Mirošov, Dolní Rožínka, Rožná a Štěpánov nad Svratkou až po Horní Smržov u Letovic (dnes i severněji, přinejmenším ještě ve Slatině). Severní hranice oblasti odděluje nyní oblasti se smíšeným nářečím na severní Moravě, před rokem 1945 osídlené německým obyvatelstvem (okolí Svitav, Moravské Třebové, Zábřehu na Moravě, Rýmařova a Šternberku). Severní hranici od Horního Smržova lze vymezit městy a obcemi Velké Opatovice, Jevíčko, Městečko Trnávka, Pavlov a Loštice.

Na východě oblast hraničí s východomoravským nářečím, její přesná hranice je popsána zde. Prochází okolím měst Lipník nad Bečvou, Bystřice pod Hostýnem, Holešov, Kroměříž, Ždánice, Klobouky u Brna, Hustopeče u Brna a končí obcí Starovičky.

Na jihu oblast hraničí s oblastmi, které byly dříve osídlené německy mluvícími obyvateli (Mikulovsko a část Znojemska).

Celková charakteristika

prostějovského zámku psaná v hanáckém nářečí

Hlavní rysy spojující středomoravskou nářeční skupinu s českými nářečími

Shodně s českými nářečími došlo k úžení é > í (např. malý tele, mlíko oproti východomoravskému malé tele, mléko). +more * V 7. pádě množného čísla převažuje stará duálová koncovka -ma (s domama apod. , jako v obecné češtině).

Hlavní rysy spojující středomoravskou nářeční skupinu s ostatními moravskými nářečími

V koncovkách měkkého skloňování se zachovává nepřehlasované a tam, kde v českých nářečích došlo k přehlásce a > e (naša ulica oproti českému naše ulice). * Podobně zůstává v měkkých koncovkách zachována hláska u tam, kde v českých nářečích došlo k přehlásce u > i (na vašu ulicu oproti českému na vaši ulici). +more * V důsledku zachování nepřehlasovaných koncovek se skloňování tvrdých a měkkých vzorů shoduje v řadě pádů, u nichž došlo v českých nářečích vlivem přehlásky k rozrůznění (2. p. j. č. člověka = muža oproti českému člověka × muže; 3. p. j. č. mňestu = polu / mňesto̬ = polo̬ / mňesto = polo oproti českému mňestu × poli; 3. p. mn. č. řekám = ulicám oproti českému řekám × ulicím; 6. p. mn. č. řekách = ulicách oproti českému řekách × ulicích). * V kmenech některých typů slov zůstává zachován krátký vokál tam, kde v českých nářečích došlo k dloužení (řvat, žaba, mucha oproti českému řvát, žába, moucha šť (ešče, ščesťí oproti českému ešťe, šťesťí). * V množném čísle přídavných jmen a zájmen zůstává zachován rozdíl mezi životným a neživotným rodem tam, kde v českých nářečích došlo k jejich splynutí (ťi staří liďi × ti starí domi oproti obecně českému ti starí liďi = ti starí domi). * V minulém příčestí sloves zůstává v mužském rodě zachováno zakončení -l tam, kde v českých nářečích tato hláska zanikla (nesl oproti obecně českému nes). * Sloveso být nabývá ve funkci plnovýznamového slovesa tvarů já su, ti seš, zatímco ve funkci pomocného slovesa tvarů (měl) sem, (měl)-s / (měl) si. * Rozkazovací způsob nabývá tvarů typu sedni, sednime, sednite oproti českému sedni, sedněme, sedněte. * Tvary slovesa chtít - chcu, chcou/chcó; někdy také v minulém čase chcel, chcela…. * Podstatná jména, jejichž kořen končí na z, s, l, a některá další se skloňují podle měkkého skloňování.

Hlavní rysy charakteristické pouze pro středomoravská nářečí

Hlásky é, ó odpovídající obecně českému ej, ou, východomoravskému í/ý, ú a lašskému i/y, u (staré stréc, vezó móku/móko̬/móko oproti obecně českému starej strejc, vezou mouku, východomoravskému starí stríc, vezú múku a slezskému stary stryk, vezu muku). V čuháckých nářečích došlo navíc k dalšímu vývoji é > í, ó > ú (starí stríc, vezú múku). +more * Původní hlásky y, u se ve většině středomoravského prostoru změnily v široké hlásky e̬, o̬, které se výrazně lišily od starého e, o (re̬be̬, ro̬ka oproti českému ryby, ruka). V některých nářečích však došlo pouze ke změně y > e̬, zatímco původní u zůstalo zachováno, jinde tyto hlásky během dalšího vývoje splynuly s původním e, o. * Ve jmenných paradigmatech došlo k vyrovnání některých tvarů, které ovšem v různých oblastech vedlo k odlišným výsledkům. Výrazné je např. vyrovnání 2. a 4. p. j. č. podstatných jmen vzoru přeceda, Laďa s výsledkem přecedy/přecede̬/přecede, Laďe na západě (bes přecedy/přecede̬/přecede/Laďe, viďél sem přecedy/přecede̬/přecede/Laďe) nebo přecedu/přecedo̬/přecedo, Laďu/Laďo̬/Laďo na východě (bes přecedu/přecedo̬/přecedo/Laďu/Laďo̬/Laďo, viďél sem přecedu/přecedo̬/přecedo/Laďu/Laďo̬/Laďo).

Nářeční podskupiny

Centrální středomoravská (hanácká) podskupina

Čtyřverší „Hanák tade bo̬de“ na fasádě prostějovského zámku Jedná se o hláskově poměrně jednotnou podskupinu. +more Ke společným rysům všech nářečí této oblasti patří:.

* Sedmičlenný systém krátkých vokálů i, e, e̬, a, o̬, o, u. Vysoké vokály i, u vznikly zkrácením svých původních dlouhých protějšků í, ú (najit, potuček); široké e̬ pochází vedle původního y (re̬be̬, se̬n) také z měkkého i, jemuž předcházelo c, s, z, č, š, ž, ř nebo l (noce̬, se̬lné, ze̬ma, nače̬sto, še̬ška, pře̬šil, le̬ďi) * Tříčlenný systém dlouhých vokálů é, á, ó (původní vokály í, ú se pravidelně zkrátily na i, u). +more * Na západě oblasti se před původním o používá protetické v (vostatňi), před ostatními vokály se někdy vyslovuje protetické h (hale). * V části území zůstal zachován rozdíl l × ł a znělá výslovnost pravých (párových) konsonantů na koncích slov. * Párové konsonanty na švech slov jsou před jedinečnými konsonanty a vokály vyslovovány zněle (v okňe, až g nám oproti českému f okňe, aš k nám), na východě území dochází také ke znělé výslovnosti na švech slovesných tvarů 1. os. mn. č. rozkazovacího způsobu (poďme oproti českému poťme). * Na východě území došlo k vyrovnání 2. a 4. p. j. č. jmen vzoru přeceda, Laďa ve prospěch 4. p. (bez přecedu/přecedo̬/přecedo). * Na severu území dominují podobně jako v českých nářečích přehlasované tvary koncovek měkkých vzorů (naše ulice oproti celomoravskému naša ulica).

Jižní středomoravská (hanácká) podskupina

Nářečí jižní středomoravské podskupiny se užívají na velké části jihozápadní a jižní Moravy, prostor je vymezen zhruba městy Moravské Budějovice - Třebíč - Velké Meziříčí - Kunštát na západních hranicích a městy Boskovice - Vyškov - Slavkov u Brna na východních hranicích území nářeční podskupiny.

Hlavní znaky jižní středomoravské nářeční podskupiny popisují následující body:

* Ve většině nářečí existuje pětičlenný systém krátkých vokálů i, e, a, o, u, v němž hlásky e, o vychází vedle původního e, o také ze starého y, u (oproti centrální podskupině zde tedy neexistuje fonologický rozdíl mezi e, o a e̬, o̬, které v průběhu vývoje splynuly). Na severovýchodě oblasti došlo pouze ke splynutí o̬ a o, zatímco fonologický rozdíl e × e̬ zůstal zachován. +more V tzv. horských nářečích na Tišnovsku naopak došlo pouze ke splynutí e a e̬, zatímco hlásky o, o̬ se dále vyvíjely v u a o, následkem čehož došlo k výměně těchto hlásek ve srovnání s původním stavem (např. kupec í shodnému s českými nářečími (vo tí mladí). * U podstatných jmen vzoru přeceda, Laďa došlo k vyrovnání 2. a 4. p. j. č. ve prospěch 2. p. (viďél sem přecedi). * Vokál předcházející koncovému l ve tvarech minulého příčestí je vyslovován dlouze (přijél, uviďél).

Západní středomoravská (hanácká) okrajová podskupina

Systém krátkých vokálů je v nářečích této skupiny buď šestičlenný (i, e, e̬, a, o, u), místy se zachováním původního y nebo jeho změnou v polovokál ə, nebo pětičlenný, kde e < y splynulo s původním e v jedinou hlásku. * Systém dlouhých vokálů je buď tříčlenný (é, á, ó) nebo pětičlenný, zejména na severu a západě území (í, é, á, ó, ú). +more * Místy jsou ve výslovnosti zachovány některé archaické rysy, zejména zbytky měkkých retnic, rozlišování l × ł a stopy obouretného w (dewjet). * Na jihu území dochází k dlouhé výslovnosti vokálu předcházejícího koncovému l ve tvarech minulého příčestí (starál se, nemňél). * Nevyslovuje se protetické j před i na začátku slov (idlo „jídlo“). * Vyskytují se zde některé české rysy, například progresivní asimilace znělosti sh na sch (schořet) nebo nevyslovované l v mužských tvarech příčestí minulého (moch sem).

Východní středomoravská (hanácká) podskupina

Území nářečí východní středomoravské podskupiny je zhruba od východního okraje střední a jižní podskupiny po hranici východomoravské nářeční skupiny (patří tam např. města (s ohledem na specifika městské mluvy) Kojetín nebo Kroměříž).

Hlavní znaky východní středomoravské nářeční podskupiny popisují následující body: * Na samém východě území a v okolí Slavkova a Bučovic zůstává zachován pětičlenný systém krátkých vokálů i, e, a, o, u. V některých okrajových oblastech existuje systém šestičlenný se širokým e̬ í, ó > ú (drohí deň < drohẹ́ deň < drohé deň, kohút < kohọ́t < kohót). +more * Párové konsonanty na švech slov jsou před jedinečnými konsonanty a vokály vyslovovány zněle (v okňe, až g nám) s výjimkou úseku v okolí Slavkova a Bučovic, kde dochází k výslovnosti neznělé. * Nevyslovuje se protetické v před o na začátku slov (oko), objevuje se pouze nepravidelně v nářečích kolem Slavkova a Bučovic. Zpravidla se také nevyslovuje protetické j před i (ináč). * Původní měkká retnice ḿ se na východě území vyvinula shodně s východomoravskými nářečími v mj (mjesto), na západě pak shodně s češtinou v mň (mňesto). * Shodně s východomoravskými nářečími se zachovávají původní nestažené tvary přivlastňovacích zájmen (svojeho, svojemu). * Shodně s východomoravskými nářečími se u podstatných jmen mužského a středního rodu užívá ve 3. p. mn. č. koncovka -om (mužom, kuřatom), na východě území pak také v 6. p. mn. č. koncovka -och (o mužoch). * Na východě území se dlouží hláska o, následuje-li j nebo ň (stóji, hóňí).

Středomoravská literatura

Alois a Vilém Mrštíkové: Maryša (1894) * Jakub Obrovský: Vo tem Trósilovým praseti a hiný věce, příběhe a sne z péra Ferdiša Fókala (1940) * Ondřej Přikryl: Hanácky pěsničke (1928) ([url=http://hanackypesnicke. wordpress. +morecom]Dostupné online[/url]).

Odkazy

Reference

Literatura

Jaromír Bělič. Nástin české dialektologie. Praha : SPN 1972.

Externí odkazy

[url=http://lipovec. webz. +morecz/povidky1. html]Pověsti a povídky z Lipovce, v původním horáckém nářečí napsal Vincenc Průcha[/url] * [url=http://hanackypesnicke. wordpress. com/mudr-ondrej-prikryl/]Hanácky pěsničke - Ondřej Přikryl[/url] * [url=http://pjesnicke. sweb. cz/]Hanácky pjesničke a O Hané[/url] * [url=https://web. archive. org/web/20100312072345/http://hanackyslovnik. wz. cz/]Hanácký slovník / Hanácké slovňik středohanáckyho nářeči[/url] * [url=http://www. archive. org/stream/diaktologiemorav02bartuoft/diaktologiemorav02bartuoft_djvu. txt]František Bartoš: Dialektologie moravská, II. díl (fulltext)[/url] * [url=http://www. sebetov. cz/]Stránky obce Šebetov u Boskovic v hanáčtině[/url] * [url=http://priseka. unas. cz/historie/mluva_na_Horacku. htm]Mluva na Horácku a západní hranice hanáckého nářečí[/url] * [url=http://www. hanactina. cz]Hanáčtina. cz - hanácko-český slovník online[/url] * Znáš ten kraj, kde hanácké palmy kvetou. , Naše řeč 1917, [url=http://nase-rec. ujc. cas. cz/archiv. php. art=70]dostupné online[/url].

Kategorie:Údržba:Články s referencemi v nadpisech Kategorie:Nářečí češtiny