Kito Lorenc

Kito Lorenc (4. března 1938 Schleife/Slepo - 24. září 2017 Budyšín) byl lužickosrbský básník, spisovatel, esejista, překladatel a editor, vnuk spisovatele Jakuba Lorence-Zalěského. V jeho díle, které je psáno v hornolužické i dolnolužické srbštině a němčině, vznikla syntéza německého a lužickosrbského elementu, která předznamenala postmoderní pluralitní model lužické kultury. Za svého života byl označován za nejvýznamnějšího básníka tehdejší srbské i německé Lužice.

Život

Christoph Lorenz/Kito Lorenc se narodil 4. března 1938 v saském hornolužickém Slepu (Schleife) jako syn pilaře a obchodníka se dřevem. +more Jeho děd, jehož příklad Kita v mnohém ovlivnil, byl spisovatel Jakub Lorenc-Zalěski (1874-1939). V letech 1952-1956 navštěvoval dolnolužickosrbskou internátní vyšší školu v Chotěbuzi. Zde se naučil dolnolužickou srbštinu. Již předtím uměl z domova německy a v rodišti svého děda v Radworu (Radibor) se obeznámil se srbštinou hornolužickou. V letech 1956-1961 studoval slavistiku a pedagogiku na Univerzitě Karla Marxe v Lipsku. V letech 1961-1972 pracoval jako vědecký asistent v oboru versologie na budyšínském Institutu pro výzkum lužickosrbského lidu (po roce 1990 Srbský institut). I po ukončení tohoto zaměstnání se však nadále věnoval sorabistice a vydavatelské činnosti. V období let 1972-1979 byl Lorenc dramaturgem Státního lužickorbského lidového souboru. V roce 1973 začala jeho zásluhou vycházet edice „Serbska poezija“, v níž do roku 2014 vyšlo 60 sešitů a vzniklo tak rozsáhlé kompendium lužickosrbské literatury. Od roku 1979 se stal Lorenc spisovatelem z povolání (po smrti Jurije Brězana byl tedy vedle Jurije Kocha jedním ze dvou v Lužici). Od počátku se věnoval rovněž překladům a přebásněním. V roce 1981 vyšla jeho Serbska čitanka = Sorbisches Lesebuch s četnými překlady z lužickosrbské literatury. Kolem roku 1959 začal Lorenc poprvé psát básně v němčině, teprve po té - v neposlední řadě pod vlivem svého děda a německého básníka Johannese Bobrowského - také v dolnolužické a hornolužické srbštině. Za svou tvorbu byl v letech 1962 a 1968 vyznamenán Literární cenou Domowiny. Jako svobodný spisovatel žil Lorenc v obci Wuischke/Wuježk u Hochkirchu/Bukecy poblíž vrchu Czorneboh. V letech 1969-1976 zaštiťoval mladé srbské básnířky a básníky, z nichž mnozí prorazili. Od 80. let se Lorenc začal více věnovat literatuře pro děti. V období NDR byl několikrát vyznamenán. V roce 1974 obdržel Cenu Heinricha Heineho udělovanou Ministerstvem kultury NDR, roku 1990 pak Ćišinského cenu NDR. Na rozdíl od většiny ostatních lužickosrbských spisovatelů byl vyznamenáván také po převratu: v roce 1991 získal Cenu Heinricha Manna a zároveň byl zvolen za člena Saské akademie umění. Roku 1997 získal Stipendium Hermanna Hesse. Od 90. let experimentoval i s dramatickou formou. Dne 18. prosince 2008 mu byl Technickou univerzitou v Drážďanech propůjčen čestný doktorát. Roku 2009 obdržel Lessingovu cenu Svobodného státu Sasko, v roce 2012 následovala Petrarcova cena pro evropské spisovatele a roku 2016 převzal Cenu Christiana Wagnera, která je určena převážně básníkům. Dočkal se tedy uznání již za svého života. Kito Lorenc zemřel v Budyšíně 24. září 2017.

Literární dílo

Kito Lorenc byl již za svého života označován za nejvýznamnějšího básníka tehdejší srbské i německé Lužice. Jeho tvorba, která je provázána s moderními evropskými proudy, se vyvíjela rovněž v úzkém vztahu k literatuře NDR. +more Bez znalosti německého literárního kontextu lze proto do Lorencova díla proniknout jen stěží. Tvorbu K. Lorence lze rozdělit do několika fází: 1) počáteční období „na rozcestí socialistického realismu“, která ukazuje, jak básník mířil „ven“ z dogmatických témat. 2) Období 60. a 70. let, kdy vytvářel především poezii krajiny a jejího mýtu. 3) Období od 80. let, které se vyznačuje zkoumáním sémantických možností jazyka.

Nowe časy - nowe kwasy

Lorencova první básnická sbírka Nowe časy - nowe kwasy z roku 1961 je krokem stranou od dosavadních schémat socialistického realismu, jak je nabízel např. Jurij Brězan. +more Lorenc zde i přes svůj sklon k melancholii a neustálému tázání ještě musel či chtěl zobrazovat optimismus. Na rozdíl od Brězanova monologu však častým užíváním forem v plurálu ukazuje připravenost k dialogu a reflektuje možnosti, které mají Lužičtí Srbové v nových podmínkách. Nowe časy tedy ohlašují také nové časy lužickosrbské poezie. Sbírka obsahuje texty v dolno- i hornolužické srbštině. Na počátku je cyklus, v němž podobně jako Ćišinski experimentuje s rýmem, metaforou a rytmem. Přestože se ve sbírce najdou také typické příznaky socialistického romantismu (anekdota z brigády, patronát mezi studenty a dělníky apod. ), demonstroval tu Lorenc svou novou poetickou individualitu. Jeho volné rytmy patří k tomu nejlepšímu, co do té doby lužickosrbská poezie přinesla. Už zde se tedy může skrývat počátek jeho pozdější „poetiky slova“.

Krajina jako „země slov“

Se sbírkou Struga: wobrazy našej krajiny = Bilder einer Landschaft z roku 1967 přichází ke slovu polysémie, nebo také dvojdomost až trojdomost, která se projevuje užíváním hornolužické a dolnolužické srbštiny a němčiny a zkoumáním sémantických možností těchto jazyků. Hlavním tématem je potom filozofické ztvárnění krajiny. +more Inspirací zde byl Lorencovi básník Johannes Bobrowski, který pocházel z vícejazyčného prostoru kdysi německy osídlených východních oblastí dnešní Litvy a Polska. Toto území pro něho ztělesňovalo multikulturalitu i duchovní dějiny regionu. Tím, že Lorenc v srbsko-německé básni Struga aplikoval tento model na Lužici, rozšířil literární komunikaci za lužickosrbskou etnickou hranici. Tato báseň se symbolem vlaku jedoucího po mostě přes řeku Strugu pokouší integrovat staré i nové, přírodní nedotčenost i průmyslový pokrok. Idylické vzpomínky z dětství jsou však v kontrastu k současné těžbě uhlí. Tím je ukázán ambivalentní postoj Lužických Srbů k socialistické industrializaci. Struga je modelovým textem Lorencovy poetiky, která je od této chvíle lužickosrbsko-německá. V roce 1971 vyšla další sbírka podobného ladění Kluče a puće, v níž je báseň přirovnávána k domu, ve kterém chce lyrický subjekt bydlet. Lužice je zde personifikována a tvoří mikrokosmos kraje, ve kterém žijí lidé vedle mytologických bytostí. Folklór je při tom chápán jako zdroj životní síly. Klíčovou básní jsou Myšlenky v dřevěném domě, v nichž je obraz Lužického Srba jako stromu, který se chystá pila z továrny Krupp pokácet a rozřezat na polena. Dřevo však znovu dorůstá a obaluje se novými letokruhy. Lužice ovšem již v Lorencově pojetí není středem světa („švitoření o přestávce v lužické škole, ve třídě, kterou právě opustil pruský pedagog“), spíše jen jedním hlasem v celku světové polyfonie.

Jazyk předmětem hry

Začátek 80. let přinesl změnu Lorencovy poetiky. +more Postupy v jeho literární tvorbě se stále více přibližují avantgardnímu psaní, které, např. pomocí dadaistických postupů, užívá k rozhodné kritice politického systému. Zesílený element jazykové hry s sebou přináší mnohem vyšší míru ironie a sarkasmu. Absolutní novinkou v lužickosrbské poezii je pak zobrazení jazykové svobody na bázi erotiky. Ta je tematizována ve sbírce Ty porno mi z roku 1988.

Poetika absolutního slova

Poslední fázi Lorencovy poezie lze charakterizovat jako „poetiku absolutního slova“, protože v ní se básník pokusil o uskutečnění své vize básně jako domu, jež se po formální stránce blíží rytmizované próze a jejímž cílem je manifestovat básnickou formu jako formu samotného bytí. Tradičních lužickosrbských témat se zde chápe netradičně a řeší je především v jazykové rovině. +more Např. dávný protiklad města a vesnice je parodován na základě slova „urbanizace“ v básni Urbanecy. Tolikrát využívaný model zkázonosného města je zcela odlehčen zřetězením slov „Urban“, „Urbanka“, „Urbanecy“ ve spojením se slovesem „urbanizěrować“, které se v ústech staré Urbanky vzdaluje svému skutečnému významu. Texty v Lorencově poslední sbírce ukazují, že jeho poezii je možné číst v různých kontextech a že je mnohdy lze interpretovat různě, v závislosti na „okolí“ jiných textů. Takto je třeba vnímat také Lorencovu dvojdomost, neboť bez ní nemůže být jeho poezie plnohodnotně interpretována. Lorenc byl významným evropským básníkem, v jehož díle vznikla syntéza německého a lužickosrbského elementu, a který je tudíž považován za otce postmoderního pluralitního modelu lužické a německé kultury.

Bibliografie prvních vydání

Hrob Kita Lorence v obci Hochkirch/Bukecy

Poezie

Nowe časy - nowe kwasy : basnje ze studentskich lět. Ludowe nakładnistwo Domowina, Budyšin 1962. +more 114 s. * Struga: wobrazy našej krajiny = Bilder einer Landschaft. Budyšin: Ludowe nakładnistwo Domowina, 1967. 86 s. * Kluče a puće: zezběrane basnje z lět 1962-1967 s dodawkom spěwow. Budyšin: Domowina, 1971. 88 s. * Flurbereinigung : Gedichte. Berlin, Weimar : Aufbau-Verlag, 1973. 107 s. * Kito Lorenc. Berlin : Verlag Neues Leben, 1979. 31 s. Poesiealbum ; 143. * Kito Lorenc. Budyšyn : Ludowe Nakładnistwo Domowina, 1979. 61 s. Serbska poezija ; 7. * Die Rasselbande im Schlamassellande : Gedichte für Robert und Jacob und andre Kindsköpfe. Berlin : Kinderbuchverlag, 1983. 63 s. * Wortland : Gedichte aus 20 Jahren. Leipzig : Reclam, 1984. 174 s. * Rymarej a dyrdomdej : poł kopy basni a tři basnički dźěćom a dźědam dźowkam a wowkam. Budyšin : Nakładnistwo Domowina, 1985. 37 s. * Ty porno mi. Budyšin : Nakł. Domowina, 1988. 65 s. . * Po wsy hanja job job job. Budyšin : Ludowe Nakładnistwo Domowina, 1989. [12] s. . * Po jsy ženjo job job job. Budyšyn : Ludowe Nakładnistwo Domowina, 1989. [12] s. . * Gegen den grossen Popanz. Berlin ; Weimar : Aufbau-Verl. , 1990. 96 s. . * Der goldene Apfel: [ein sorbisches Märchen]. Bautzen: Domowina-Verlag, 1990. 22 s. Bajka. . * Kołbas : trysk z dwěmaj kóncomaj po wšelakich serbskich žórłach. Budyšin : Ludowe Nakł. Domowina, 1994. 85 s. . * Terra budissinensis. (Kito Lorenc, Rudolf Hartmetz a Hans Mirtschin), Lusatia : Budyšin, 1997, . * Suki w zakach : basnje, basnje-njebasnje, prěbasnjenja. Budyšin : Ludowe Nakł. Domowina, 1998. 114 s. . * An einem schönbemalten Sonntag : Gedichte zu Gedichten. Ottensheim a. d. Donau : Ed. Thanhäuser, 2000. [52] s. . * Wierze łużyckie. Wrocław : Sudety, 2001. 94 s. . * Zungenblätter : Gedichte und Nachdichtungen. Aschersleben : Verlag UN ART IG, 2002. 42 s. . * Die Unerheblichkeit Berlins : Texte aus den Neunzigern. München : Lyriked. , 2000. 84. s. . * Achtzehn Gedichte der Jahre 1990-2002. Warmbronn : Keicher, 2003. 25 s. . * Kepsy-barby = Fehlfarben : Gedichte sorbisch-deutsch. Berlin-Adlershof : Verl. der Nessing'schen Buchdr. , 2004. [32] s. Die Nessing'schen Hefte ; No. 4. * Anthologie. Budyšin : Ludowe Nakł. Domowina, 2008. 63 s. Serbska poezija ; 7. .

Próza

Der zweiseitige Beitrag : Prosastücke = Wěsty dwustronski přinošk : pěše rěče. Bautzen : Domowina-Verlag, Ludowe nakładnistwo Domowina, 2015. 270 s. .

Drama

Die wendische Schiffahrt : zwei Dramen. Bautzen : Domowina-Verl., 2004. 352 s. .

Písňové texty

Spěw wo domje : do koła so stup ; do koła se stup = Lied auf die Heimat. Budyšin : Dom za serbske ludowe wuměłstwo, 1972. +more 9 s. * Dźeń młodźiny = Tag der Jugend : Młodźina, doprědka/Jugend, dein Tag begann. Budyšin : Dom za serbske ludowe wumělstwo, 1973. 4 s. * Unidad popular : unidad popular je žiwa. Budyšin : Dom za serbske ludowe wuméłstwo, 1974. 4 s. * Ryma ryma rej. : sorb. Volkslieder in Sätzen f. (4stgn) gem. Chor a capp. Dt. Nachdichtg v. Kito Lorenc. Leipzig : Hofmeister, 1974. 38 s.

Překlady

CHĚŽKA, Jurij. Poezija małej komorki = Poesie der kleinen Kammer. +more Wubrał, do němčiny přebasnił a předsłowo spisał Kito Lorenc. Budyšin: Domowina, 1971. 109, [5] s. * ZEJLER, Handrij. Die Ernte: Textbuch für das gleichnamige Oratorium von Korla Awgust Kocor. Deutsche Nachdichtung Kito Lorenc. [S. l. ]: Sekretariat des Bundesvorstandes der Domowina, Abteilung Kultur, 1985. 31 s. * CHĚŽKA, Jurij. Die Erde aus dem Traum. Aus dem Obersorbischen von Kito Lorenc. Bautzen: Domowina-Verlag, 2002. 107 s. Die sorbische Bibliothek. . * ZEJLER, Handrij. Der betresste Esel: sorbische Fabeln. Aus dem Obersorbischen von Kito Lorenc, Jurij Brězan und Albert Wawrik. Bautzen-Budyšin: Domowina, 2004. 198 s. . * BART-ĆIŠINSKI, Jakub. Im Fieber: Gedichte. Aus dem Obersorbischen von Peter Thiemann, Albert Wawrik und Kito Lorenc. Bautzen: Domowina-Verlag, 2009. 151 s. .

Edice

WITKOJC, Mina. Po drogach casnikarki. +more Wuběrk prozy zestajał a dogrono napisał Kito Lorenc. Budyšyn : VEB Verl. Domowina, 1964. 265 s. * Swětło, prawda, swobodnosć : antologija serbskeho demokratiskeho basnistwa. Ludowe nakładnistwo Domowina, Budyšin 1963. 261 s. * ZEJLER, Handrij. Serbske fabule. Wubrał, rjadował a dosłowo napisał Kito Lorenc. Budyšin : Domowina, 1966. 185 s. * WITKOJC, Mina. Po pućach casnikarki. Wuběrk prozy zestajał Kito Lorenc. Budyšin : Domowina, 1969. 136 s. * LORENC-ZALĚSKI, Jakub. Serbska poezija. Zestajał Kito Lorenc. W Budyšinje: Ludowe nakładnistwo Domowina, 1974. 59 stran. Serbska poezija; 2. * WITKOJC, Mina. Mina Witkojc - eine sorbische Dichterin : ausgew. literar. Texte zweisprachig ; mit e. biograph. Abriß u. 8 Bilddokumenten. Cottbus : Rat d. Stadt, 1976. 128 s. * BRĚZAN, Jurij. Basnje. [studii naps. ] Kito Lorenc. Budyšin: Domowina, 1980. 307 s. Zhromadźene spisy w jednotliwych wudaćach / Jurij Brězan; zw. 9. * BART-ĆIŠINSKI, Jakub. Jakub Bart-Ćišinski. Budyšín: Domowina, 1981. 46 stran. Serbska poezija; 11. * Wjelkowa a lišcyna wójna. Wobdzěłał Kito Lorenc. Budyšin : Ludowe Nakładnistwo Domowina, 1981. 23 s. * Serbska čitanka = Sorbisches Lesebuch. Hrsg. von Kito Lorenc. Leipzig : Reclam, 1981. 730 s. * Wjelk a liška towaršej : serbska bajka. Po ludowym Kito Lorenc. Budyšin : Ludowe Nakładnistwo Domowina, 1982. 24 s. * Gockelhahn und Gickelhahn : ukrain Kinderlieder u. Tiermärchen ; für Vorschulkinder. Dt. Nachdichtung: Kito Lorenc. [Kiew] : Wesselka, 1982. 76 s. * Die Himmelsziege : sorb. Volksreime u. Tiermärchen. Berlin : Kinderbuchverlag, 1982. [28] s. * Die Freundschaft zwischen Fuchs und Wolf : sorbisches Märchen. Bautzen : Domowina-Verl. , 1983. 24 s. * Válka mezi vlkem a liškou : lužickosrbská lidová pohádka. Budyšin : Ludowe Nakładnistwo Domowina, 1983. 23 s. * WIĆAZ-CHRÓSČANSKI, Pawoł. Poezija. Zest. Kito Lorenc. Budyšin: Domowina, 1984. 44 s. Serbska poezija; čo. 16. * BRĚZAN, Jurij. Jurij Brězan. Zestajałoj Benedikt Dyrlich a Kito Lorenc. Budyšin: Domowina, 1986. 64 s. Serbska poezija; 20. * MĚTŠK, Frido. Basnje. Zestajał Kito Lorenc. Budyšin: Domowina, 1986. 51 s. Serbska poezija; Zw. 21. * CHĚŽKA, Jurij. Basnje.

Diskografie

Dichtung des 20. Jahrhunderts : Meine 24 sächsischen Dichter. +more Thomas Rosenlöcher, Kerstin hensel, Wolfgang Hilbig, Reiner Kunze, Wulf Kirsten, Volker Braun, Stephan Hermlin, Georg Maurer, Carlfriedrich Claus, Richard Pietraß Heiner Müller a další. Leipzig : Hoerwerk, 2008. 2 CD, booklet (38 s. ). . * Versuch über uns : Gedichte = Pospyt wo nas. Ausgewählt und gesprochen von Michael Lorenz. Budyšin : Domowina-Verlag, 2015. 3 CD + booklet. .

České překlady

Nový letopis: výbor. Překlad Josef Suchý a Josef Vlášek. +more Praha: Práce, 1972. 110 stran. Klín; svazek 8. * Písně ze Slepjan. Přel. Zdenka Bergrová. Haló noviny, 2001, 11(244). Obrys kmen, s. 3. ISSN 1210-1494. * Lužickým Srbům. Přel. Zdenka Bergrová. Haló noviny, 2001, 11(244). Obrys kmen, s. 3. ISSN 1210-1494. * Lužické Srbsko. Přel. Zdenka Bergrová. Haló noviny, 2001, 11(244). Obrys kmen, s. 3. ISSN 1210-1494. * Budyšín. Přel. Zdenka Bergrová. Haló noviny, 2001, přel. Zdenka Bergrová. 11(244). Obrys kmen, s. 3. ISSN 1210-1494. * Basnje w zakach. Přel. Milan Hrabal. Plav, 2006, 2(6), s. 30-34. ISSN 1802-4734. * Slepjanske pěsnje = Slepjanské písně. Přel. Milan Hrabal. Literární noviny, 2006, 17(32), s. 11. ISSN 1210-0021. * Telefonát; Co jsou ta kamna. Přel. Milan Hrabal. Psí víno, 2007, 11(42), s. 6. ISSN 1801-0202. * In: Jazyk, jímž porozumíš větru: antologie lužickosrbské poezie. Přel. Milan Hrabal. Ed. Milan Hrabal. Vyd. 1. Praha: Protis, 2007. 223 s. Kvadra; sv. 5. . * Eksistuje druha rěč = Existuje jiný jazyk. Přel. Radek Čermák. Česko-lužický věstník, 2008, 18(3), s. 15. ISSN 1212-0790. * Nepřipravenost. Přel. Josef Vlášek. Česko-lužický věstník, 2010, 20(7-8), s. 49. ISSN 1212-0790. * Básně. Přel. Milan Hrabal. Světlik: svět libereckých knihoven, 2017, 4, s. 38-39. ISSN 1214-2751.

Odkazy

Reference

Literatura

Externí odkazy

Kategorie:Muži Kategorie:Lužickosrbští spisovatelé Kategorie:Spisovatelé píšící německy Kategorie:Lužickosrbští básníci Kategorie:Básníci tvořící v hornolužické srbštině Kategorie:Básníci tvořící německy Kategorie:Úmrtí v Budyšíně Kategorie:Narození ve Schleife Kategorie:Narození v roce 1938 Kategorie:Úmrtí v roce 2017 Kategorie:Narození 4. +more března Kategorie:Úmrtí 24. září Kategorie:Držitelé čestných doktorátů Technické univerzity Drážďany.