Walter Mistral K 14

Walter Mistral K 14 popř. nazývaný Walter K 14 byl druhým licenčním motorem francouzské firmy Gnome et Rhône, který vyráběla v Československu akciová společnost Walter, továrna na automobily a letecké motory v Praze-Jinonicích. Tato dvouhvězda tak navázala na předchozí licenční hvězdicový motor Gnome et Rhône vyráběný v Jinonicích, na Walter Jupiter (1927-1932). Licence k tomuto motoru byla zakoupena již v roce 1931, ale do výroby se dostal až v roce 1934. Dobová reklama na motor Walter Mistral K 14 - Letectví, XI. (1931), No. 9 (September), p. 333

Vznik a vývoj

Walter Mistral K 14-I, typový list A18, s. 1

Koncem 20. let 20. +more století nastal prudký rozvoj leteckého průmyslu, přičemž byla stavěna stále větší letadla, která potřebovala stále silnější motory. Francouzská společnost Gnome-Rhône na to reagovala (byť velmi zjednodušeně řečeno) vytvořením nového motoru spojením dvou hvězdic motorů 7K za sebou, čímž vznikl motor Gnome-Rhône 14K Mistral Major. (Nutno ovšem poznamenat, že s výjimkou válců s hlavami, pístů a ojnic byly prakticky všechny ostatní části nutno konstruovat jako zcela nové - kupříkladu i pouhou klikovou skříň pro čtrnáct válců ve dvou hvězdicích, kompresor o větším výkonu a jeho pohon, nový reduktor schopný přenést značně vyšší výkon nového motoru, atd. ) První vyrobené motory se poprvé rozeběhly v roce 1929. Byl to nejpoužívanější francouzský letecký motor před 2. světovou válkou. Byl pro své kvality natolik žádaný a oblíbený, že byl licenčně vyráběn jak v Evropě, tak i v Japonsku. Mezi evropskými držiteli licence byly společnosti Industria Aeronautica Română (IAR 14K) z Rumunska, Manfred Weiss (WM K. 14) z Maďarska, Alvis z Velké Británie (fa Alvis jej ovšem nikdy sériově nevyráběla) a Isotta Fraschini (K. 14) v Itálii. Vyráběl se (rovněž na základě zakoupené licence) i v tehdejším Sovětském Svazu jako typ M-85 (zároveň v SSSR posloužil i k dalšímu vývoji, takže z něj vznikly motory M-86, M-87 a Tumanskij M-88; poslední z nich, konstruovaný pod vedením inženýra Sergeje Konstantinoviče Tumanského a mj. vybavený již i dvourychlostním převodem kompresoru, se během války dočkal značného rozšíření, kdy mj. poháněl i dvoumotorové střední bombardéry Iljušin Il-4). Byly vyrobeny tisíce těchto motorů, které byly široce používány v nejrůznějších typech letounů. V roce 1931 zakoupila licenci tohoto motoru i československá továrna Walter a vyráběla ho v letech 1934-1938 pod označením Walter Mistral K 14 v několika verzích. V uvedeném období 1934-1938 bylo vyrobeno 190 motorů.

Walter Mistral K 14 je součástí sbírek např. Národního technického muzea v Praze a Leteckého muzea v Krakově. +more Walter Mistral, detail válce K 14-I a K 14-II (1937).

Popis motoru

Motor Walter Mistral K 14 (též továrně označovaný jako K 14-I, K 14-II resp. K 14 II-SR, popř. +more podle svého vzoru jako Mistral 14Kfs resp. Mistral Major 14Krsd) byl čtyřdobý, výbušný, vzduchem chlazený motor se čtrnácti válci uspořádanými ve dvou hvězdách po sedmi válcích, navzájem vystřídaných, s kompresorem a satelitovým reduktorem. U verze K 14-II došlo k úpravě žebrování válců a zesílení ojnic a klikového hřídele.

Vrtulový hřídel měl drážkování pro vrtulovou hlavu podle ČSN-AE-5,2. Smysl otáčení motoru mohl být vpravo nebo vlevo, v prvém případě byl typ označen za typovým označením písmenem P, v druhém případě L. +more Motor měl nominální výkon při zemi 700 k (515 kW) při 2400 ot/min a nominální výkon ve výšce 3850 m při 2400 ot/min 800 k (588 kW).

Kliková skříň se skládala ze šesti částí. Od vrtulové hlavy to byla skříň reduktoru s tlakovým ložiskem vrtulového hřídele, dále mezistěna, která nesla mechanismus rozvodu, a skříň rozvodů, v níž byly uloženy zvedáky. +more Následovala vlastní skříň rozvodů, která nesla 14 válců, za touto skříní byla skříň kompresoru a nakonec zadní víko se všemi pohony a příslušenstvím. Vlastní kliková skříň byla vykována z hiduminia, ostatní části byly odlity ze slitiny hliníku.

Ocelové válce s chladicími žebry po celém povrchu byly opatřeny v horní části závitem, na který byla za tepla šroubována hlava válce, sevřená na spodním okraji zdeří. V každé hlavě válce byl jeden sací a jeden výfukový ventil (rozvod OHV). +more Ventily dosedaly na sedla z hliníkového bronzu, která byla do zalisována do hlavy válců. Písty byly opatřeny třemi pístními kroužky (1 stírací, 2 těsnící) byly vykovány z hiduminia (slitina hliníku), s výjimkou pístu u hlavní ojnice, kde byly pouze 2 stírací kroužky. Ojniční systém byl dvojitý, pro každou řadu válců zvlášť. Každý systém se skládal z jedné hlavní a 6 vedlejších ojnic průřezu H, které všechny byly kovány z oceli. Hlavní ojnice měly nedělené hlavy a byly uloženy na klikovém hřídeli v nalisovaných ocelových pouzdrech, vylitých kompozicí.

Třídílná kliková skříň, jejíž střední část nesla obě řady válců, byla vykována ze slitiny hliníku. Spojení těchto tří částí bylo provedeno pomocí 4 stahovacích šroubů ve středním rameni. +more Dvakrát zalomený klikový hřídel z oceli Poldi Victrix byl uložen ve dvou hlavních, válečkových ložiscích, umístěných ve skříni rozvodů a v sací komoře. Zadní část hřídele nesla pohon mechanického, rotačního, 3-satelitového kompresoru (s převodem 8,5:1) a ozubec pro startování motoru mechanickým spouštěčem. Od tohoto nástavce hřídele byly poháněny i pomocné přístroje příslušenství.

Mazání bylo tlakové, cirkulační se suchou skříní. Tlak vyvozovalo dvojité kolečkové čerpadlo s tlakovým a vratným účinkem, které bylo uloženo v zadním víku klikové skříně. +more Přebytečný olej se shromažďoval ve sběrači oleje, před nímž a před vratným čerpadlem byly filtry oleje. Pomocné pohony a příslušenství byly na zadním víku skříně pohonů. Uchycení motoru na loži letounu se provádělo prostřednictvím 14 šroubů na sacích hrdlech buď s pevným, nebo pružným uložením.

Použití

V Československu byl motor Mistral K 14 použit v letounech Letov Š-231 (stíhací dvouplošník, pařížský aerosalon 1934) Letov Š-331 (stíhací dvouplošník, 1935) a Letov Š-528 (bombardovací a pozorovací dvouplošník, 1935) ing. Aloise Šmolíka a v prototypovém letounu Aero A-102 (stíhací hornoplošník, 1934) ing. +more Antonína Husníka a v licenčním Aero MB-200 (dvoumotorový celokovový hornoplošný bombardér s pevným podvozkem, 1935). Konstruktéři Beneš a Hajn uvažovali o využití tohoto motoru pro stíhací dvouplošník Praga BH-244, ale tento projekt se nerealizoval.

Aero A-102 (1934-1937) byl jednomístný, jednomotorový, vzpěrový hornoplošník, který dosahoval maximální rychlosti 434 km/h. Kovová kostra letounu potažena duralem a plátnem. +more Hvězdicový motor Walter Mistral K 14 byl kapotován NACA krytem a byl osazen kovovou, třílistou vrtulí. Letoun se ve výzbroji československého letectva neuplatnil, v tendrech MNO byl poražen letouny Avia B-534 (1934) resp. Avia B-35 (1937).

V roce 1934 vystavila továrna Letov na XIV. aerosalonu v Paříži letoun Š-231, který měl instalován výkonnější motor Walter Mistral než v sérii použitý Bristol Mercury (411 kW), ale v sériové výrobě motor Walter Mistral použit nebyl. +more Walter Mistral se uplatnil až na letounu Š-331, imatrikulovaném OK-VOD dne 5. 6. 1935. Ze všech variant (Š-131, Š-231, Š-331, Š-431) byl nejvýkonnější motor na Š-331. K dobrým vlastnostem přispěl i elegantní NACA kryt motoru. Stroj byl nabízen mimo jiné i v Turecku.

Již v květnu 1935 tovární pilot Letova Jan Anderle vytvořil na letounu Letov Š-331 s licenčním motorem Walter Mistral K 14 Kfs vybaveným kompresorem československý výškový rekord 10 651 m. Navíc tento letoun patřil k nejrychlejším jednomístným stíhacím letounům, byla mu oficiálně naměřena rychlost 407 km/h ve výšce 5250 m. +more Z letadla Letov Š-528 za pilotáže továrního pilota Kovandy uskutečnil Ludvík Pavlovský, úředník MLL v Brně, 3. října 1935 seskok padákem bez kyslíkového přístroje z výšky 8705 m, jak bylo později vyčísleno z barografu. Celý seskok trval 26 minut. Teplota ve výšce, kam až dospěli, byla −38 °C. Překonal tak dosavadní světový rekord ruské parašutistky Tamary Kutalové, která seskočila z výše 7750 m. Walter Mistral K 14-II (1937-1938) Továrna Letov na podzim 1936 vystavovala Š-528 s motorem Walter Mistral K 14 o výkonu 800 k v provedení jako trojmístný, policejní letoun, který dosahuje rychlosti 330 km/h, na XV. mezinárodním aerosalonu v Paříži. Prototyp letounu Letov Š-528. 1 (OK-VOE), který v červenci 1937 ustavil poslední národní výškový rekord s nákladem 500 kg své kategorie výkonem 8849 m, byl rovněž osazen motorem Walter Mistral K 14. Letoun byl dobře odlišitelný od předchozího Letov Š-328 podle širokých prstencových krytů motoru (typ NACA) a kovové třílisté vrtule. Letouny si v roce 1937 objednalo ministerstvo vnitra v počtu 6 ks (OK-PAK, -PAL, -PAM, -PAO, -PAP a -PAQ) pro četnické letecké hlídky. Nakonec byla letadla Š-528 zapsaná do leteckého rejstříku 15. 11. 1937 později vyměněna za méně výkonné stroje Letov Š-328 s motory Walter Pegas. Letouny Š-528 pak provozovalo československé letectvo.

Podle výrobce Walter byly motory Walter Mistral použity ještě na dalších typech letounů, zřejmě se však jednalo o jednotlivé instalace a nebo ve svých materiálech výrobce použil dokumentaci s motory Gnome-Rhône 14K Mistral Major. +morejpg|náhled|Walter_Mistral_K_14-I,_Národní_technické_muzeum_v_Praze'>NTM 2020.

Použití v letadlech

Aero A-102 * Aero MB-200, licence Bloch MB. +more200 * Letov Š-331 * Letov Š-528.

Specifikace

Údaje dle

Technické údaje

Typ: čtrnáctiválcový dvouřadý přeplňovaný, vzduchem chlazený hvězdicový motor * Vrtání: 146 mm * Zdvih: 165 mm * Zdvihový objem: 38,67 l * Délka motoru: 1,317 (bez reduktoru), 1,556 m (s reduktorem) * Průměr: 1,288 m * Hmotnost: 595 kg +/- 2% * Hmotnost s nábojem vrtule a s příslušenstvím: 620 kg +/- 2% * Střední rychlost pístu při nom. otáčkách: 13,2 m/s

Součásti motoru

Ventilový rozvod: rozvod OHV, dva ventily na každý válec * Kompresor (dmychadlo): jednostupňový jednorychlostní kompresor * Palivový systém: karburátor Stromberg NAR 125 G s předehřívačem vzduchu a s automatickou regulací bohatosti směsi v závislosti na výšce a úrovni přeplňování * Palivo: ethylbenzín nebo letecký benzín (Bi-Bo-Li (50:20:30), 85-87 oktanů (dle varianty motoru) * Zapalování: 2 × stíněná magneta Scintilla LV-14-D4-FE-90 s pevným bodem zážehu * Startér: pneumatický stlačeným vzduchem typu Viet nebo mechanickým typu Walter s ručním či elektrickým pohonem * Mazání: tlakové, cirkulační se suchou skříní, 3 × pumpy (1× tlačná, 2× sací) * Nominální tlak oleje: 5-6 atm. * Čistič oleje: 2 × na vstupu a výstupu z motoru * Chlazení: vzduchem chlazený motor * Vrtule a nominální otáčky: kovová, třílistá, 1600 ot/min. +more * Převod na vrtuli: 3:2 reduktorem Farman.

Výkony

Nominální výkon při zemi: 700 k (515 kW) při 2400 ot/min. * Maximální výkon při startu: 800k (588 kW) při 2520 otáčkách za minutu při vzletu * Nominální výkon ve výšce: 800k (588 kW) ve výšce 3850 m * Kompresní poměr: 5,5:1 *Spotřeba paliva: 388 g·h−1·kW−1 (285 g·h−1·k−1) pro ethylbenzín a 429 g·h−1·kW−1 (315 g·h−1·k−1) pro lihobenzínovou směs Bi-Bo-Li (50:20:30) * Specifický výkon: 20,7 k/l (15,2 kW/l) * Specifická hmotnost: 0,675 kg/k (0,92 kW/kg)

Galerie

Soubor:Aero A-102. jpg|Aero A-102 Soubor:Aero A-102 (Letectví, 1937, No. +more 7, p. 290). jpg|náhled|Aero A-102 na Národní letecké výstavě v Praze (Letectví, červenec 1937) Soubor:Bloch MB. 200. png|Bloch MB. 200 Soubor:MB-200 Bulharsko. jpg|Aero MB-200 bulharského letectva s výsostným označením používaným od roku 1941 Soubor:Letov_Š-231_s_motorem_Walter_Mistral_na_XIV. _aerosalonu_v_Paříži_(1934). jpg|náhled|Letov Š-231 s motorem Walter Mistral K 14-I na XIV. aerosalonu v Paříži (1934) Soubor:Letov Š-331 s motorem Walter K-14 I. jpg|Letov Š-331 s motorem Walter Mistral K 14-I, s nímž pilot Anderle vytvořil 29. 5. 1935 výškový rekord Soubor:Letov Š-528 s motorem Walter Mistral K 14. jpg|Prototyp Letov Š-528 s motorem Walter Mistral K 14-I a dvoulistou vrtulí (1935) Soubor:Letov Š-528, aerosalon Paris 1936 (Letectví, listopad 1936). jpg|Letov Š-528 s třílistou vrtulí na aerosalonu Paříži 1936 (Letectví, listopad 1936) Soubor:Letov Š-528 a Walter Mistral K 14. jpg|Letov Š-528 s motorem Walter Mistral K 14-II SR.

Odkazy

Reference

Literatura

ŠOREL, Václav; VELC, Jaroslav. Letadla československých pilotů I. +more Praha: Albatros, 1979. 430 s. * NĚMEČEK, Václav. Československá letadla (1918-1945), Praha, Naše vojsko, 1983, III. vydání, 368 s. * GUNSTON, Bill. World Encyclopedia of Aero Engines, Cambridge, England, 1989, . * PILÁT, Zdeněk. Naše letecké motory. Letectví + kosmonautika. Roč. LX, čís. 5-10. ISSN 0024-1156. * Letecký motor Walter K 14-I a II 700/800 k. s. : popis a návod k obsluze a udržování.

* PAVLŮSEK, Alois. Československé stíhací letouny. CPress, 2018, 128 s.

Související články

A.S. Walter, továrna na automobily a letecké motory, Praha - Jinonice * Aero * Letov

Podobné motory

Pratt & Whitney R-1535 * Walter Mars 14 M (licence Gnome-Rhône 14M Mars)

Externí odkazy

[url=https://www. valka. +morecz/topic/view/36364]Walter K-14 I[/url] na valka. cz * [url=https://www. valka. cz/topic/view/72350]Walter K-14 II[/url] na valka. cz * motory [url=http://www. vrtulnik. cz/ww9/walter-motory. htm]Walter a. s. [/url] na vrtulnik. cz * [url=https://www. vinar. cz/mitte/mb200. htm]Aero MB-200[/url] na vinar. cz.

Mistral K 14 Kategorie:Hvězdicové motory