Císařský komorník

Císařský komorník, případně císařský komoří (německy kaiserlicher Kämmerer), později císařsko-královský komorník (většinou zapisovaný jako c. k. komorník), případně císařsko-královský komoří (c. k. komoří) byl dvorský úřad původně zajišťující obsluhu v císařských pokojích, který se však od 20. let 17. století z důvodu výrazného narůstu počtu jeho držitelů proměnil v čestný úřad a měl tedy spíše reprezentativní funkci. Vedle skutečných komorníků s právem přístupu ke dvoru a s pevným místem v dvorském hodnostním řádu postupně vznikly úřady titulárních neboli mimořádných komořích, kteří nepobírali žádnou mzdu a vykonávali pouze některé přesně určené ceremoniální úkoly u dvora.

Starší období

Na počátku vlády Ferdinanda I. +more Habsburského (římským králem v letech 1531-1564, císařem od roku 1556) byli vedle nejvyššího komorníka jmenováni jen tři nositelé komornických klíčů, za vlády Matyáše (císařem 1612-1619) už jich bylo třicet (1615), o patnáct let později za Ferdinanda II. (císařem 1619-1637) přibližně tři sta. V druhé polovině 16. století za vlády Maxmiliána II. Habsburského (císařem 1564-1576) se začalo rozlišovat mezi skutečnými a titulárními komorníky. Skuteční komorníci (wirklicher Kämmerer) fakticky vykonávali službu v pokojích císaře, u tabule a v kapli, zatímco titulární komorníci na císařském dvoře dlouhodobě vůbec nemuseli působit. Na přelomu 16. a 17. století došlo k další výrazné změně, kdy se oddělili placení komorníci od neplacených. Toto bylo počátkem přerodu úřadu v ryze titulární. Nositelé úřadu pocházeli z vyšší šlechty. Ziskem komornických klíčů bylo potvrzeno, že jejich nositelé patřili ke dvoru nejurozenějšího světského vládce Evropy. Skuteční komorníci byli součástí domácnosti panovníka a pobývali v jeho bezprostřední blízkosti. Pomáhali císaři s osobní hygienou, oblékali ho a obsluhovali ho během stolování. Doprovázeli ho při oficiálních i soukromých příležitostech, konkrétně na mše, do divadla, na procházky a vyjížďky, na lov, do jízdárny a míčovny, trávili s ním čas při hudbě, tanci nebo u biliáru. V roce 1708 obnášel roční plat skutečného komorníka 480 zlatých. Často však za tuto službu nepobírali žádný stálý plat.

Císař Ferdinand II. +more jmenoval v letech 1617-1637 více než 670 nových komorníků. Zisk tohoto virtuálního úřadu byl především odměnou šlechticům za podporu v průběhu třicetileté války. Také Ferdinandův vnuk Leopold I. (císařem 1657-1705) jmenoval v prvních třiceti letech panování bezmála 700 komorníků.

V hierarchii stáli o stupínek výše nad císařskými komorníky tajní radové, takže při nejrůznějších dvorských slavnostech se komorníci řadili až za ně. Mezi jednotlivými nositeli tohoto čestného úřadu byl pak rozhodující služební věk šlechtice. +more Z pestrého davu císařského dvora se vedle čestných úřadů komorníků a tajných radů dále vydělovali rytíři Zlatého rouna.

Symboly úřadu

Symbolem úřadu byl zlatý klíč, který šlechtic obdržel při jmenování do úřadu. Nosili ho na černé stuze u opasku nebo na kapse kalhot. +more V baroku císařský dvůr disponoval zhruba třemi sty klíči. Za počet a kvalitu komorníků zodpovídal nejvyšší komorník, právě on uděloval a odebíral klíče. Po jmenování do úřadu komorníkem následovala přísaha právě do rukou nejvyššího komorníka. Sloužící komorníky měli i ostatní členové císařské rodiny.

Období Rakouského císařství a Rakousko-Uherska

Vlevo dragounský důstojník-komoří s odznakem svého úřadu (klíčem) u pasu, vpravo komoří v galauniformě Podle dvorského hodnostního řádu kodifikovaného v roce 1873 měli nositelé této hodnosti místo bezprostředně za tajnými rady, kteří ale na rozdíl od nich nemuseli být aristokratického původu. +more Hodnost komořího ale nepředstavovala jen obyčejné čestné vyznamenání, byla také označením skutečného úřadu, jehož nositel byl povinen vykonávat předepsané povinnosti u dvora. Mezi ně patřila především osobní přítomnost na všech dvorských slavnostech a ceremoniích. Pokud se jich nemohl zúčastnit, byl povinen tuto skutečnost včas oznámit úřadu nejvyššího komoří. Dalšími, zvláštními povinnostmi byla osobní služba u císaře či členů císařského domu, případně u zahraničních suverénů, pokud pobývali u vídeňského dvora, nebo povinnost být přítomen při předávání pověřovacích listin nových zahraničních vyslanců a velvyslanců ve Vídni. K takovému zvláštnímu úkolu bývali komoří povoláváni zvláštním listem nejvyššího komoří, který předával zvláštní úředník označovaný jako „ohlašovatel komořích“ (Kammerherrn-Ansager). Zisk tohoto čestného titulu byl základní podmínkou udělení některého z nejvyšších dvorských úřadů, které byly obsazovány výlučně z řad komořích.

Čestný titul komorníka existoval až do zániku Rakousko-uherské monarchie v roce 1918.

Podmínky pro nabytí úřadu

K zisku úřadu bylo zapotřebí prokázat bezchybný šlechtický původ ze šestnácti předků (příslušnost k vyšší šlechtě nebyla stejně jako u Řádu zlatého rouna podmínkou), po osmi z otcovy a matčiny strany. Tato podmínka byla později zmírněna a po přeslici dostačovalo doložení čtyř ve šlechtickém stavu narozených předků. +more Pokud byl otec c. (a) k. komořím a (nebo) matka dámou Hvězdového kříže, nemusel žadatel své starobylé šlechtictví dokazovat. Před předáním odznaku úřadu musel každý ještě složit zvláštní přísahu (Hofdiensteid), jež v případě, že byl zároveň tajným radou, odpadala.

Mezi další podmínky patřilo rakouské či uherské občanství, dosažení alespoň 24 let věku, bezchybné morální a politické chování a také dostatečný majetek umožňující stavovsky přiměřený život. Hodnost se navíc neudílela zadarmo. +more Pokud císař poplatek ze zvláštní milostí neodpustil, byl žadatel povinen zaplatit 1050 zlatých, tedy stejnou taxu jaká se hradila při povýšení do prostého šlechtického stavu. V případě, že novopečený komoří byl již dříve pážetem, platil pouze polovinu.

Symboly držby úřadu

Čestný odznak (klíč) komořího za vlády Františka Josefa I. +more Komořím náležela zvláštní dvorská uniforma ve dvou provedeních - obyčejná a slavnostní (tzv. galauniforma), obě s vyšitým zlatým klíčem na levé zadní straně kabátu. Odznakem samotného úřadu komořích byl klíč s iniciálou vládnoucího panovníka, který jim při investituře předával nejvyšší komoří nebo (v případě jeho nepřítomnosti) pověřený tajný rada.

Císařští komorníci (výběr)

Letopočet udává rok jmenování.

16. století

Jiří mladší Popel z Lobkowicz * Zdeněk Vojtěch Popel z Lobkovic * Jáchym Novohradský z Kolovrat

17. století

1631 Oldřich František Libštejnský z Kolovrat * 1643 Jan Bedřich z Trauttmansdorffu * 1650 František Eusebius z Pöttingu * 1654 Karel Ferdinand z Valdštejna * 1668 Ferdinand Vilém Eusebius ze Schwarzenbergu * 1677 Antonín Jan Nostic * 1679 (. ) Leopold Ignác z Ditrichštejna * 1688 Jan Jáchym ze Žerotína * 1697 Jan Václav Vratislav z Mitrovic * 1699 Jan Václav z Gallasu * * Václav Vilém Popel z Lobkowicz * Kryštof Ferdinand Popel z Lobkowicz * Antonín František Collalto * Arnošt Josef z Valdštejna * Ferdinand Bonaventura z Harrachu * Jan Leopold z Trautsonu * Ferdinand August z Lobkovic * Maxmilián Valentin z Martinic * Maxmilián Quido z Martinic * Jan Jiří Jáchym Slavata z Chlumu a Košumberka * Václav Vojtěch ze Šternberka * Walter Xaver z Ditrichštejna * Oldřich Adam Popel z Lobkowicz * Václav Ferdinand Popel z Lobkowicz * František Karel Libštejnský z Kolovrat * Bernard Ignác Jan z Martinic * +more_z_Althannu'>Michael Jan III. z Althannu * Karel Maxmilián Thurn-Valsássina * Filip Zikmund z Ditrichštejna * Maxmilián Oldřich z Kounic (1679-1746; jmenován na konci 17. nebo snad až na začátku 18. století) * Jan Adam I. z Lichtenštejna * Ignác Karel ze Šternberka (asi 1640-1700) * Bohuslav Jiří Krakowský z Kolowrat * Maximilián Norbert Krakowský z Kolowrat (1660-1721) * František Antonín Berka z Dubé († 1706) * Jan František Krakowský z Kolowrat (1649-1723) (nebo až začátkem 18. století) * František Leopold ze Šternberka (1680 (1681) - 1745) (nebo až začátkem 18. století).

18. století

1701 Jan Arnošt Antonín Schaffgotsch (1675-1747) * 1703 František Josef z Valdštejna (1680-1722) * 1723 Jan Adam z Questenberka (1678-1752) * 1760 Prokop Lažanský z Bukové * 1768 Ferdinand Trauttmansdorff (1749-1827) * 1799 Prokop II. Lažanský z Bukové (1771-1823) * * Karel Gotthard ze Schaffgotsche (1706-1780) * Filip Nerius Krakovský z Kolovrat * František Josef Černín z Chudenic * Emanuel Václav Krakowský z Kolowrat * +more_Krakowský_z_Kolowrat'>Vilém Albrecht II. Krakowský z Kolowrat * Karel Egon I. z Fürstenbergu * Štěpán Vilém Kinský (1679-1749) * Josef Mikuláš Windischgrätz * Dominik Ondřej II. z Kounic * Leopold Vilém Krakowský z Kolowrat * Josef Vilém Nostic * František Xaver Věžník (1711-1789) * Karel Maxmilián z Ditrichštejna (1702-1784) * František Josef z Oppersdorfu (1660-1714) * František Josef Heissler († 1753) * František Adam ze Šternberka (1711-1789) * Jan Nepomuk I. ze Šternberka (1713-1798).

19. století

1833 Leopold Lažanský z Bukové * 1849 Ferdinand Trauttmansdorff (1825-1896) * 1857 Richard Belcredi (1823-1902) * 1859 Leopold II. Mořic ze Šternberka * 1861 Jan Larisch-Mönnich (1821-1884) * 1884 Ludvík Egbert Belcredi (1856-1914) * 1886 Filip Arnošt Kinský * 1890 Karel Emanuel ze Žerotína * Josef Karel z Ditrichštejna (možná už na konci 18. +more století) * Eugen Karel Czernin z Chudenic * František Xaver Krakowský z Kolowrat * Leopold Krakowský z Kolowrat * Alfons Friedrich Mensdorff-Pouilly * August Longin Lobkowicz * Jiří Kristián Lobkowicz * Karel Inzaghi * Rudolf Stadion * Adalbert Widmann (1804-1888).

20. století

1908 Bedřich Lobkowicz (1881-1923) * * Jan Adolf Lobkowicz (1885-1952)

Skuteční císařští komorníci (výběr)

17. století

1697 (listopad) Jan Jáchym ze Žerotína (přísaha 3. 1. +more 1698) * * Jan Bedřich z Trauttmansdorffu * Walter Xaver z Ditrichštejna.

Odkazy

Reference

Literatura

ŽOLGER, Ivan Ritter von, Der Hofstaat des Hauses Österreich, Wiener staatswissenschaftlichen Studien 14, Wien-Leipzig 1917. * ŽUPANIČ, Jan, Nová šlechta Rakouského císařství, Praha: Agentura Pankrác, 2006, .

Související články

Dvorský úřad * Nejvyšší zemský komorník * Nejvyšší dvorský komorník * Komorník (úřad) * Místokomorník * Tajný rada

Externí odkazy

Kategorie:Dějiny správy v Česku Kategorie:Zaniklé úřady Kategorie:Komorníci