Emauzský klášter

Emauzský klášter, zvaný též klášter Na Slovanech či jen Emauzy (oficiálně Benediktinské opatství Panny Marie a sv. Jeronýma v Emauzích) je klášter v Praze 2 na Novém Městě, na území vymezeném ulicemi Vyšehradská, Trojická, Pod Slovany a Na Slovanech.

Emauzy byly založeny 21. +more listopadu 1347 českým králem a římským císařem Karlem IV. Lucemburským pro řád slovanských benediktinů.

Součástí Benediktinského opatství je kromě kláštera také kostel Panny Marie na Slovanech, přesněji kostel Panny Marie, svatého Jeronýma, Cyrila a Metoděje, Vojtěcha a Prokopa. Při +more_února_1945'>bombardování v roce 1945 bylo západní dvojvěží kostela zničeno a v roce 1968 nahrazeno originálním betonovým věžovitým zakončením.

V budově kláštera sídlí kromě opatství řádu sv. Benedikta také kanceláře české sekce Ackermannova sdružení, České křesťanské akademie, Asociace finanční občanské gramotnosti a několik advokátních praxí.

Emauzský klášter a kostel byly v roce 1978 prohlášeny národní kulturní památkou.

Historie

Počátky kláštera

+morejpg|vlevo|náhled|Původně_románský_Farní_kostel|farní_Kostel_svatého_Kosmy_a_Damiána_(Emauzy)|kostel_sv. _Kosmy_a_Damiána_v_Podskalí_(Praha)'>Podskalí, nejstarší část areálu Na Slovanech Klášter od Vltavy na přelomu 19. a 20. století Na základě privilegia z 9. května 1346 uděleného papežem Klementem VI. mohl český král Karel IV. listinou z 21. listopadu 1347 založit klášter řádu benediktinů slovanské liturgie v Podskalí při starším kostelíku svatých Kosmy a Damiána. Papežský souhlas získal ještě jako moravský markrabě a dostalo se mu jej po jistém váhání a s podmínkou, že bude jediným takovým ve Svaté říši římské.

Klášter se díky přímé podpoře císaře, vyjádřené mimo jiné zaměstnáním jeho dvorních malířů a vyjednáním odpustků pro poutníky, těšil velké popularitě a jeho chrám brzy nedostačoval. Proto Karel IV. +more v roce 1371 založil nový klášterní kostel, zasvěcený Panně Marii, svatému Jeronýmovi, slovanským věrozvěstům Cyrilu a Metodějovi a českým světcům Vojtěchovi a Prokopovi. Zasvěcení chrámu a kláštera vykonal o Velikonocích 29. března 1372 pražský arcibiskup Jan Očko z Vlašimi za účasti dvou říšských kurfiřtů a několika biskupů, samotného Karla IV. a jeho syna Václava IV. Tím, že Karel prosadil, aby klášter vysvětil pražský arcibiskup, a nikoli papežský nuncius, zdůraznil specifičnost nové instituce.

Karel IV. si byl vědom politických a duchovních závazků plynoucích z faktu, že po přeslici pocházel ze starobylé slovanské dynastie Přemyslovců, a také si uvědomoval jedinečnost českých zemí coby místo společného dědictví západního latinského ritu s cyrilometodějskou tradicí východní liturgie. +more Zároveň jeho snahy směřovaly i k odstranění schizmatu mezi západní církví a východními křesťanskými církvemi, proto se rozhodl oživit slovanskou liturgii hlásící se k cyrilometodějské tradici a vytvořit středisko slovanské církevní vzdělanosti, odkud by se věrouka ve slovanském jazyce šířila mezi Čechy i ostatní Slovany. Pozval proto do Prahy především benediktinské řeholníky z kláštera ve Tkonu na ostrově Pašman jižně od Zadaru z oblasti dnešního Chorvatska, tzv. hlaholáše (též glagolity), znalé církevní slovanštiny. První opat se jmenoval Jan, od roku 1350 užíval všechny opatské insignie včetně infule a byl rodem Chorvat. Národnost všech není známa, někteří pocházeli z Dalmácie, jiní byli vysláni od cara Štěpána Dušana ze Srbska.

Po smrti Karla IV. byly založeny filiální slovanské kláštery v Polsku (glagolaszy): roku 1380 v Olešnici u Vratislavi a roku 1390 v Klepařích v Krakově, které existovaly přes 100 let.

Doba husitská

beuronském stylu +morejpg|náhled|vpravo'>Anděl z křížové chodby Klášter fungoval i v době husitské, kdy unikl vyplenění. Husité jej v roce 1419 převzali a jako v jediném českém klášteře se zde praktikovalo přijímání podobojí, a to do roku 1589. V té době v klášteře působil anglický husitský bohoslovec Petr Payne a bratr Řehoř, pozdější zakladatel Jednoty bratrské.

Husitské období Emauz však celkově bylo dobou úpadku. Klášter fungoval spíše jako kolej, kde bydleli utrakvističtí myslitelé. +more Mnišská komunita zde postupně zanikla. Poslední z utrakvistických opatů a zároveň rektor pražské univerzity Matouš Benešovský řečený Philonomus se oženil s dcerou hostinského ze Spálené ulice a přímo v klášteře si otevřel vlastní hospodu. V klášterní zahradě pak pro své hosty zřídil střelnici.

Benešovského nástupcem v opatském úřadě se stal v roce 1592 Pavel Paminodas Horský. Ten si uvědomoval, že situace Emauz je v této podobě neudržitelná. +more Po čase se sjednotil s katolickou církví, v Broumově absolvoval noviciát a další potřebnou formaci a po návratu do Emauz zde začal obnovovat katolickou benediktinskou komunitu. To byl konec utrakvistického období tohoto kláštera.

Česká katolická komunita

Opat Horský a jeho nástupci se snažili v Emauzích obnovit katolickou komunitu. Šlo ovšem o dlouhodobý proces a klášter se mnoho let jevil jako skomírající. +more To vedlo v roce 1636 císaře Ferdinanda III. k tomu, že donutil české mnichy odejít ke kostelu sv. Mikuláše na Starém Městě a do uvolněných Emauz uvedl benediktiny z Montserratu, jimž se v Praze začalo říkat „černí Španělé“. Paradoxně k tomu došlo v době, kdy se česká benediktinská komunita začala konečně vzmáhat (o čemž svědčí i skutečnost, že na Starém Městě benediktini přežili až do církevních reforem císaře Josefa II. , kdy byl jejich klášter nuceně zrušen).

Španělští mniši

Na počátku 17. +more století za vlády Rudolfa II. byl klášter obnoven jako katolický. V roce 1611 utrpěl při vpádu pasovských vojsk, kdy jej vyplenila místní lůza. V roce 1636 sem přišli benediktini z katalánského kláštera Montserrat, kteří zde rozvíjeli kult Panny Marie Montserratské. Provedli přestavbu kláštera v barokním stylu. Na pokyn císaře Ferdinanda III. zřízena tzv. Císařská kaple zasvěcená patronům chránícím před morem. V roce 1640 nahradili původní širokou polovalbovou střechu s velkým štítem trojdílnou střechou, přestavěli západní konec lodi a přistavěli dvě věže. Průčelí věžemi bylo dokončeno v letech 1712-1723 a byl pořízen nový hlavní oltář.

V této době v Emauzích působilo mnoho mnichů značně vzdělaných. Z nich možno jmenovat proslulého kazatele, rodáka z České Lípy Veremunda Procheho, který byl několik let emauzským převorem a v závěru života byl představeným emauzského proboštství na Bezdězu.

Koncem 18. století začal klášter opět upadat. +more Žila v něm sice již poměrně početná skupina mnichů českého původu, ale vnější události byly dosti nepříznivé. Klášter sice přečkal Josefinské reformy, musel však převzít patronát nad gymnáziem v Klatovech. To znamenalo mj. , že z řad mnichů se obsazoval tamní pedagogický sbor. V důsledku toho nakonec v Emauzích žil pouze opat a několik starých mnichů na odpočinku. Opat Prokop Škoda (v letech 1789-1801 byl převorem-administrátorem, v letech 1801-1803 opatem) dokázal na straně druhé Josefinských reforem využít v tom smyslu, že ze zrušených klášterů levně skupoval knihy, obrazy a jiné umělecké předměty, takže v klášteře vznikla rozsáhlá umělecká sbírka.

Němečtí mniši

Roku 1880 nabídl pražský arcibiskup Bedřich Josef kardinál Schwarzenberg klášter jako útočiště německým benediktinským mnichům kongregace sv. Martina z kláštera v Beuronu, kteří byli nuceni opustit Německo v období tzv. +more církevního boje kancléře Bismarcka vedeného proti Římu. Beuronští mniši pražský klášter regotizovali, odstranili barokní zařízení i malby a nahradili báně na věžích ostrými jehlany. Kostel i klášter byl vymalován v historizujícím „beuronském“ slohu.

Po vyhlášení Československa byla komunita vyhoštěna a v roce 1919 byl klášter krátce v majetku hudební konzervatoře. O rok později se beuronští benediktini vrátili. +more Z původní smíšené českoněmecké komunity se ovšem vrátili pouze mniši čeští. Němečtí se rozešli do jiných klášterů Beuronské benediktinské kongregace mimo území Československa.

Za první republiky

V roce 1920 se převorem-administrátorem kláštera stal Arnošt Vykoukal. Ten se snažil klášter oslabený nuceným odchodem části mnichů stabilizovat. +more To se podařilo, a v roce 1925 mohlo být přikročeno k volbě nového opata. Konventuálové zvolili již osvědčeného A. Vykoukala. Pod jeho vedením se klášter stal ohniskem českého liturgického hnutí, spojeného hlavně s osobami emauzských mnichů Prokopa Baudyše a Mariana Schallera. Od roku 1926 začal klášter vydávat revui PAX zaměřenou na otázky liturgie a monastického života. Do ní přispívali i mnozí benediktini z jiných klášterů (např. břevnovský Sigismund Bouška či rajhradský Václav Jan Pokorný). Opat Vykoukal byl také autorem myšlenky založit samostatnou kongregaci pro benediktinské kláštery v Československu. Emauzy si prozatímně udržely příslušnost k Beuronské kongregaci, což ale nebylo dlouhodobě udržitelné. V Emauzském klášteře také začaly být slouženy bohoslužby v byzantském ritu, čímž se klášter snažil navázat na původní ideu Karla IV. Slibný rozvoj opatství přerušila nacistická okupace a vypuknutí druhé světové války.

Za druhé světové války

kostel Panny Marie s typickými věžemi Z komplexu kláštera vysílala na jaře 1941 několikrát vysílačka Magda. +more Obsluhovali ji odbojáři-radiotelegrafisté Bohumil Bachura, František Chyba, Jindřich Fröde a Otakar Batlička. Tato ilegální skupina byla napojena jak na konzulát SSSR v Praze (přes jeho pracovníka Leonida Mochova), tak na Obranu národa (ON). Na začátku července 1941 Němci kostel pro veřejnost uzavřeli. V neděli 13. července 1941 rozehnala věřící, kteří se před kostelem shromáždili ke mši konané jako vzdor, jednotka Schutzpolizei. O tři dny později (16. července 1941) prohledalo gestapo kancelář opata Arnošta Vykoukala. Klášter i kostel byly definitivně uzavřeny 18. července 1941, mniši byli z kláštera vyhnáni a klášter nadále sloužil Němcům jako vojenský lazaret. Opat Arnošt Vykoukal musel opustit Prahu. Později byl zatčen gestapem a zemřel 9. nebo 10. září 1942 v koncentračním táboře v Dachau. Nacistické věznění nepřežili další dva emauzští mniši. Marcel Higi zemřel 16. 11. 1941 v Terezíně, pohřben byl v Počáplech u Terezína poté, když si tehdejší břevnovský převor Anastáz Opasek vyžádal jeho tělo k pohřbení. Vavřinec Miloslav Filip zemřel 13. 9. 1942 v koncentračním táboře Dachau. Novic Vojtěch Ivan Novák byl mezi lety 1942 a 1945 zastřelen v koncentračním táboře v Oranienburgu.

Při americkém náletu na Prahu +more_únor'>14. února 1945 byly klášter i kostel silně poničeny bombardováním 8. leteckou armádou USAAF. Na klášter a kostel dopadly tři ničivé zápalné pumy, každá o váze 227 kg. Zásah zničil obě pseudogotické věže (severní byla zničena zcela, celá jižní vyhořela) klášterního kostela. Kostelní klenba se ze dvou třetin zřítila. Budovy vyhořely až na klenby v přízemí. Opravy komplexu proběhly již za socialismu, v první polovině 50. let 20. století.

V roce 1945 byla založena Slovanská benediktinská kongregace sv. Vojtěcha a klášter se stal její součástí.

Za socialismu

V roce 1950 byl klášter v rámci Akce K násilně zrušen a poté připadl Československé akademii věd. Větší část mnichů byla internována, internaci shodou náhod unikl P. +more Cyril Stavěl, který uprchl do zahraničí. Části mnichů se podařilo odejít do Itálie, kde již od roku 1948 žil opat Maurus Verzich a Odilo Crkva, který se rozhodl nevracet po komunistickém převratu ze studií v Římě.

V Československu zůstali: * P Hieronymus Carl Franz Wenzel OSB (28. ledna 1904 Praha-Královské Vinohrady - 15. +more prosince 1986) - převor emauzského opatství * P. Bernard Josef Kalasanc Velíšek OSB (14. července 1872 Dubné - 4. listopadu 1950) - převor emauzského kláštera za druhé světové války * Marian František Emanuel Schaller OSB (13. února 1892 Praha-Žižkov - 20. března 1955 na následky věznění, kdy na něm mučením bylo vynucováno přiznání k jakési „protistátní činnosti“) - podpřevor emauzského kláštera * fr. Romanus Georg Stopfer (Štopfer) OSB (5. srpna 1869 Řešanov - 2. listopadu 1952 v Charitním domově na Moravci) * P. Wolfgang Alfréd Sturm OSB (. - 10. května 1959) * P. Johannes Nep. František Kamaryt OSB (20. listopadu 1876 Chmelná - 18. července 1946) * P. Ludovicus Joseph Zlotÿ OSB (14. října 1885 Píšť - 1. prosince 1951 Píšť) * P. Linus Johannes Prochaska (Procházka) OSB (6. srpna 1887 Píšť - 18. června 1954 Lukov) * fr. Bernard Jan Adamíra OSB (6. května 1881 Věkoše - 25. května 1964) * P. Majolus Josef Klanc OSB (28. února 1894 Čilec u Nymburka - 11. března 1959 Rožďálovice) * P. Anselm Leo Maria František Sedláček OSB (10. února 1893 Tišnov - 31. srpna 1971) * fr. Gaudentius František Brožek OSB (11. července 1894 Chotěboř - 1. června 1961) * fr. Vitus Joseph Friedrich Novám OSB (31. července 1906 Žabonosy - 10. května 1969) * P. Methodus Karl Franz Winzenz Klement OSB (27. listopadu 1889 Stod u Plzně - 7. listopadu 1979 Praha) - jako sázavský farář se zasloužil o obnovu Sázavského kláštera * P. Placidus Josef Robert Wenzel OSB (7. června 1907 Praha-Královské Vinohrady - 23. září 1968) * P. Benedict Bohumil Jan Kovařík OSB (13. dubna 1902 Praha-Žižkov - 3. ledna 1975 Praha) * P. Basilius Friedrich Lang OSB (27. října 1909 Praha - 2. dubna 1983 kroměřížská nemocnice).

Emauzská komunita v exilu

Opat Verzich se pokusil vytvořit exilovou komunitu, která by zajistila kontinuitu Emauz. Ustavení komunity se podařilo až po řadě obtíží v roce 1965, kdy se mniši usadili v bývalém kapucínském klášteře v Norcii, který adaptovali pro své potřeby. +more Do roku 1969 vedl komunitu opat Maurus Verzich, v letech 1969-1990 jako převor-administrátor P. Cyril Stavěl. K českým benediktinům v Nursii se postupně přidávali další zájemci o mnišský život. Mimo jiné pozdější první převor-administrátor obnovených Emauz Vojtěch Engelhart, dále Bernard Václav Klener, Augustin Gazda a Dominik Eremiáš. Odilo Crkva působil nějaký čas jako kaplan sester benediktinek v Monte Fiolo v Itálii a později odešel na základě nabídky benediktinů (potomků českých emigrantů) z Lisle vykonávat českou krajanskou duchovní správu do Chicaga v USA. V roce 1969 přenesl do Lisle svůj mnišský slib stability. Po politických změnách na přelomu let 1989 a 1990 bylo rozhodnuto o návratu exilové komunity do Čech. Klášter v Norcii nicméně existoval až do roku 1992, kdy byl zrušen a zbytek jeho osazenstva byl vyzván k návratu. Většina mnichů se skutečně vrátila, někteří se však rozhodli v Itálii zůstat a přenesli svůj slib stability jinam.

Současnost

Jeden z portálů kostela Po roce 1989 byly budovy kláštera i kostel vráceny Benediktinskému opatství v Emauzích. +more Klášter převzal převor Cyril Stavěl, který však krátce nato zemřel. Úřad převora převzal Vojtěch Engelhart. V roce 1995 byla ukončena jedna etapa rekonstrukce kláštera. Tehdy byla v prvním patře staré konventní budovy zřízena klauzura a v klášteře opět začala žít mnišská komunita. Zpočátku čítala sedm členů.

V roce 2003 byla dokončena rekonstrukce kostela a posvěcen nový oltář. První mše se konala symbolicky na velikonoční pondělí +more_duben'>21. dubna 2003. Světitelem kostela byl arciopat Asztrik Várszegi z maďarské Pannonhalmy, světící biskup ostřihomský. V roce 2004 Vojtěch Engelhart rezignoval a novým převorem byl zvolen Marian Klener, dosavadní farář v Praze-Strašnicích. Od roku 2010 byl administrátorem opatství Edmund Wagenhofer, emeritní arciopat z kláštera sv. Petra v Salcburku.

V roce 2016 se převorem-administrátorem stal P. Augustin Gazda, OSB, z Rajhradského kláštera. +more V roce následujícím byl rekonstruován rajský dvůr. Dne 21. listopadu 2017 byl v rámci oslav 670. výročí založení opatství požehnán. Od podzimu 2017 se rektorem klášterního kostela stal P. Dominik Maria Eremiáš, OSB, předtím dlouho působící v brněnské diecézi. V roce 2018 začala revitalizace klášterní zahrady. Po smrti P. Gazdy v roce 2019 se administrátorem opatství stal arciopat břevnovský Prokop Siostrzonek, OSB.

V současnosti má emauzská komunita čtyři mnichy, tři emauzské a P. Radima Jana Valíka, OSB, coby dlouhodobého hosta z Břevnova.

Architektura a výzdoba

Rajský dvůr po rekonstrukci v letech 2016-7 Klášter zbudovaný v letech 1348-1372 na skalnatém pahorku u bývalého farního kostela sv. +more Kosmy a Damiána byl součástí Karlova urbanistického plánu výstavby Nového Města pražského. Byl koncipován jako součást systému církevních staveb, které v půdorysu města tvoří kříž. Areál kláštera zahrnuje konventní chrám, jižně přiléhající kvadraturu s rajským dvorem, na západ od ní komplex novějších budov z 1. poloviny 19. století a ze 30. let 20. století. Patří do něj i kaple sv. Kosmy a Damiána s raně barokní klenbou.

Na stavbě gotického trojlodního kostela a kláštera se podílela Karlova dvorská huť. Ambit kláštera byl v 60. +more letech 14. století vyzdoben cyklem 85 nástěnných gotických maleb s paralelami ze Starého a Nového zákona. Autory maleb byl tzv. Mistr emauzského cyklu (jeho jméno není známo), Mikuláš Wurmser ze Štrasburku a Mistr Oswald. V 17. a 18. století byly stavby barokizovány a chrámu přibyly dvě raně barokní věže. Klášterní budově přibylo navíc jedno poschodí a v letech 1766-1769 dostala pozdně barokní fasádu. V letech 1880-1890 areál přestavěli beuronští benediktini do novogotické podoby v duchu beuronského slohu. V letech 1929-1930 zahájili úpravu části komplexu podle projektu architekta Bohumila Hypšmana.

Poté, co areál kláštera utrpěl vážné škody při spojeneckém náletu v únoru 1945, bylo přistoupeno v letech 1953-1954 k rekonstrukci kleneb podle návrhu profesora Bedřicha Hacara. +more Podle projektu architekta Františka Marii Černého byla provedena rekonstrukce kostela, při níž pobořené věže nahradila betonová skořepinová křídla s pozlacenými hroty v letech 1964-1968. V roce 1961 byla osazena čtyři vitrážová okna s motivy astronomických symbolů planet, Svatého Ducha a personifikacemi astronologie a astronomie podle návrhu malíře Jiřího Binko, která vznikla na zakázku Astronomického ústavu Československé akademie věd. Nový oltář byl vyroben podle návrhu akademického sochaře Karla Stádníka a v roce 2003 jej vysvětil arciopat Asztrik Várszegi). Zařízení kostela pochází z let 2003-2008. Rajský dvůr byl obnoven v letech 2016-2017, uprostřed se nachází dřevěný inverzní kříž.

Varhany

Ve světě kostelní hudby měly Emauzy mimořádnou pověst. V příspěvku „O varhanách, varhanících a staré Praze“ hovoří Tomáš Slavický s Ottou Novákem (2. +more března 1930 - 12. listopadu 2013), jedním z nejlepších varhanních improvizátorů 2. pol. 20. stol. , který 32 let zastával funkci dómského varhaníka u sv. Víta, tedy tradičně nejpřednější varhanické církevní místo v Čechách.

T. Slavický: „Při náletu v únoru 1945 byl poškozen jen jeden kostel v Praze, ale zrovna to byl emauzský kostel založený Karlem IV. +more a v něm stály tehdy největší kostelní varhany. Pamatujete ještě tento pozoruhodný nástroj. “ O. Novák: „Ty varhany byly krásně uzpůsobené, že se na to jezdili dívat z celé střední Evropy. Toho nástroje je nesmírná škoda. Bylo to dílo Albana Schachleitera, který se potom stal opatem. Byl to Němec a byl v celém Rakousku-Uhersku uznávanou firmou, jezdil na kolaudace nových varhan. Když se v Emauzích rozšiřovaly Koulenovy varhany na tři manuály, tak si varhanář Paštika musel celou svou dílnu převézt do Emauz a pod jeho přímým dohledem se vyráběly píšťaly. Všecko, co se dělalo od dřeva, připravovali benediktini sami, měli mezi sebou řemeslníky, takže celý ten nástroj vznikal v Emauzích. “.

T. Slavický: „To byl tedy zrovna nástroj, který shořel při náletu…“ O. +more Novák: „On neshořel. To dopadlo tak, že těm varhanám se při náletu nic nestalo, protože spadla klenba v lodi. Ale nad kůrem, který byl vpředu, nespadlo nic. Sice tam nalétal prach a popel, ale jinak varhany demontoval profesor Krajs s tehdejšími posluchači konzervatoře, a když se po válce vrátili benediktini, tak se všecko stěhovalo zpátky do Emauz. A v Emauzích to bylo do zavření klášterů, pak se to ještě několikrát stěhovalo, kde bylo volno, a pak to nakonec nastěhovali do kaple svatých Kosmy a Damiána a tam byly varhany složeny. A tam se probourali zvenku a rozkradli to. Takže to byl konec slavných emauzských varhan. “.

T. Slavický: „Já bych se Vás rád zeptal ještě na jednu muzikantskou zajímavost ze staré Prahy, kterou my už známe jenom z vyprávění. +more Emauzy byly vyhlášené jako prvořadé centrum gregoriánského chorálu. Zažil jste ten proslulý chorál, jak se tam zpíval a samozřejmě také doprovázel. “ O. Novák: „Ano, tam chodívával o velké svátky profesor Wiedermann, už do přednáškového sálu předělaného na kapli, měli tam krásné americké harmonium s pěkným zvukem. Profesor Wiedermann tam chodil jenom o svátcích. Ale pak tam byl jeden benediktin, pater Sedláček, a ten krásně doprovázel chorál. Pak tam byl nějaký pan Bobák [1927-1984], studoval medicínu a byl to velký skaut. Bydlel tam v klášteře, hrál tam a za to se stravoval. Ten doprovázel chorál také výborně. Pamatuji se třeba v Emauzích, to bylo po válce, kdy tam hrál Honza Bobák, na temné hodinky o Velikonocích. On ty lekce podkládal hrou na harmonium. To byl zážitek, skutečně jedinečný. Já jsem byl úplně u vytržení, co to bylo za nádheru, když oni ty lekce recitovali a on je podkládal akordy. Od té doby už jsem to neslyšel. “.

T. Slavický: „To jsme tedy v těch několika letech svobody mezi koncem války a likvidací klášterů v roce 1950. +more Jak početná byla tehdy v Emauzích zpívající komunita. “ O. Novák: „Ono tam těch mnichů bývávalo tak, co já pamatuji, dvanáct, čtrnáct. A pak tam byl pater Velíšek a to byl stařičký pán, který už špatně viděl, a tak měl takovou silnou lupu, ale zpíval, to byla pohádka. To jsou krásné vzpomínky. “.

Zajímavosti

Klášter a památník Praha svým vítězným synům * V klášteře vznikla hlaholská část tzv. +more Remešského evangeliáře, který se pravděpodobně ztratil z Prahy v době husitských válek. Později se rukopis stal součástí chrámového pokladu ve francouzské Remeši. * V letech 1347-1350 se klášter nazýval sv. Jeronýma, Panny Marie a slovanských patronů, místním určením „v Podskalí“ (in Podskalo) před Vyšehradem. Později převládl název „Na Slovanech“ v souvislosti se slovanskými patrony a s řeholníky, kteří zde působili. * Jméno kláštera Emauzy se odvozuje z církevního svátku při vysvěcení kostela. V roce 1372 byla předčítána část Lukášova evangelia o zjevení Ježíše Krista učedníkům cestou do Emauz a název podle tohoto biblického místa se poté ujal. * Pět novoměstských kostelů založených Karlem IV. tvoří pravidelný kříž. Severo-jižní rameno tvoří spojnice kostelů sv. Kateřiny Alexandrijské a Zvěstování Panny Marie Na Slupi, západo-východní rameno Kostel Nanebevzetí Panny Marie a svatého Karla Velikého a Emauzský klášter, ramena se protínají v kostele sv. Apolináře. Svislé břevno pomyslného kříže lze protáhnout přes kapli Božího těla až ke klášteru karmelitánů u Panny Marie Sněžné.

Poznámky

Odkazy

Reference

Literatura

KUBÍNOVÁ, Kateřina. Emauzský cyklus: ikonografie středověkých nástěnných maleb v ambitu kláštera Na Slovanech. +more 1. vyd. Praha: Artefactum, 2012. 389 s. ISBN 978-80-86890-36-4. * [url=://www. olesnica. org/ [Filiálka hlaholitů v Polsku v Olešnici při Wroclavi. ]url=://docplayer. cz/5625587-O-varhanach-varhanicich-a-stare-praze. html * * SMOŁUCHA, Janusz. Cultural and Religious Significance of the Cyrillo- -Methodian Tradition in Central and Eastern Europe = Kulturowe i religijne znaczenie tradycji cyrylo- -metodiańskiej w Europie środkowo-wschodniej. Folia Historica Cracoviensia. 2017, vol. 23, no. 1, s. 193-213. ISSN 0867-8294. [Filiálky hlaholitů v Polsku v Olešnici při Wroclavi a v Klepařích v Krakově. ]url=://doi. org/10. 15633/fhc. 2212 * STEJSKAL, Karel. Klášter na Slovanech. 1. vyd. Praha: Odeon, 1974. 104 s. Umělecké poklady, sv. 14. [O dějinách, umělecké architektuře, umělecké výzdobě (plastiky, cyklus maleb ambitu), literárním dílu (Česká Bible Hlaholská, Remešský Evangeliář aj. ); historický kulturní odkaz národní i mezinárodní (jihoslovanské vazby, filiálky v Polsku); příznivý vztah k husitské revoluci a českému utrakvismu. ][Vilém Lorenc|LORENC, Vilém]]. Nové Město pražské. 1. vyd. Praha: SNTL - Nakladatelství technické literatury, 1973. 204 s, 12 nečísl. listů obr. příloh, 24 nečísl. s. obr. příloh. Řada stavební literatury. * NIENAŁTOWSKI, Marek. Olesnica [online]. 13. 03. 2003 [cit. 24. 2. 2023]. Dostupné z:[/url] * NOVÁK, Otto a SLAVICKÝ, Tomáš. O varhanách, varhanících a staré Praze. Musica sacra: zpravodaj pro duchovní hudbu. 2010, roč. 4, č. 2, s. 1-2 a 5-7. ISSN 0179-356X. Dostupné z:[/url] Dostupné také z:[/url] * STEJSKAL, Karel. Nástěnné malby kláštera na slovanech v Praze-Emauzích z hlediska etnografického a kulturně historického. Český lid. 1968, sv. 55, č. 2-3, s. 125-152.

Související články

Kostel Panny Marie na Slovanech * Remešský evangeliář * Seznam opatů Emauzského kláštera v Praze * Císařská kaple (Emauzy) * Kostel svatého Kosmy a Damiána (Emauzy)

Externí odkazy

[url=http://www. opatstvi-emauzy. +morecz]Opatství Emauzy[/url] oficiální web kláštera * [url=http://emauzy. cz]Opatství Emauzy[/url] starý web kláštera, spravovaný jeho obláty * [url=http://www. reflex. cz/Clanek13965. html]Emauzy v Praze[/url] - Článek časopisu Reflex * [url=http://www. radio. cz/cz/clanek/49788]Klášter Emauzy[/url] - Reportáž Radia Praha * [url=https://web. archive. org/web/20070310225345/http://pragensia. tiscali. cz/art. asp. id=401]Klášter Na Slovanech[/url] na Tiscali Pragensia * [url=https://web. archive. org/web/20070309123953/http://pragensia. tiscali. cz/art. asp. id=48]Chrám P. Marie a slovanských patronů[/url] na Tiscali Pragensia.

Kategorie:Benediktinské kláštery v Praze Kategorie:Národní kulturní památky na Novém Městě (Praha 2) Kategorie:Založeno Karlem IV. +more Kategorie:Kulturní památky na Novém Městě (Praha 2) Emauzy Kategorie:Náboženství na Novém Městě (Praha 2) Kategorie:Stavby na Novém Městě (Praha 2) Kategorie:Beuronská umělecká škola.