Sanskrt

Sanskrt, v písmu dévanágarí संस्कृतम्, v transliteraci saṃskṛtam (IAST) či saṁskr̥tam (ISO 15919), v české transkripci samskrtam/sanskrtam, je jeden z nejstarších starých jazyků. Přibližný český překlad slova sanskrtam je „dokonale složený“. Někdy bývá sanskrt označovan za mrtvý jazyk, je však mateřštinou několika tisícovek lidí v Indii, za druhý či třetí jazyk ho má několik milionů lidí. Je jedním z 22 oficiálních jazyků Indie a jako jedna z nejlépe dochovaných řečí starověku je používán ve srovnávací lingvistice. V Indii a jihovýchodní Asii má sanskrt podobnou úlohu jako řečtina a latina v Evropě. Vliv měl v historických dobách i v zemích Střední Asie a na Dálném východě především v souvislosti se šířením buddhismu. V sanskrtské řeči jsou vytvořeny védské spisy (védský sanskrt) a posléze hinduistická literatura starověku a částečně i středověku a raného novověku. Sanskrt je však i jazykem mimonáboženské literatury klasické kultury jižní a jihovýchodní Asie: umělecké literatury (kávjová poezie, próza i drama), filosofie (daršana), astrologie, zákonodárství (dharmaśāstra) a veškerých tehdejších vědních oborů (např. lékařství ájurvéda, lingvistiky i technické vědy jako architektura atd.). Tutéž funkci plnil sanskrt i v buddhismu - vyjma jeho théravádového směru, který používal jazyka páli (nicméně i v některých zemích, kde časem převládl théravádový buddhismus, původně převládal vliv sanskrtu a zůstal patrný ve slovní zásobě místního jazyka - tak je tomu například v thajštině, khmerštině)

Nejrozšířenějším písmem používaným pro jazyk sanskrt je písmo dévanágarí.

Klasifikace

+morejpg|náhled'>Starověký text v sanskrtu na konopném papíru. Sanskrt patří do indoíránské skupiny indoevropské jazykové rodiny. Je liturgickým jazykem hinduismu, buddhismu a džinismu. Ovlivnil vývoj mnoha řečí severní Indie - hindština, urdština, bengálština, maráthština, kašmírština, paňdžábština, nepálština i romština jsou řeči, které se vyvinuly ze sanskrtu.

Historie

Počátky sanskrtu

Sanskrt má původ v indoárijštině, ta zase v praindoíránštině a ta v praindoevropštině, ve všech případech se jedná o hypotetické prajazyky rekonstruované metodami historické lingvistiky. Nejstarší zaznamenanou formou sanskrtu je védský sanskrt, v němž byly zaznamenány posvátné texty védského náboženství, tedy především sanhity: Rgvéd, Sámavéd, Jadžurvéd a Atharvavéd, ale také bráhmany, áranjaky a starší upanišady. +more Védský sanskrt patří mezi nejstarší známé indoevropské jazyky a jeho vznik lze klást nejpozději do doby v 18. století př. n. l. , kdy již muselo proběhnout jeho oddělení od íránské avestánštiny. Vznik Rgvédu, nejstaršího díla v tomto jazyce bývá kladen zpravidla do 15. až 10. století př. n. l. , tento text byl poté přechováván v ústní podobě a v 7. století př. n. l. editován. V 6. až 4. století př. n. l. byl védský sanskrt nahrazen sanskrtem klasickým.

Védský sanskrt se liší od klasického sanskrtu tím samým způsobem, jako se liší homérovská řečtina od řečtiny klasické.

Předklasický sanskrt

Z pozdější podoby sanskrtu, tím, že zmizel z védského sanskrtu konjunktiv, se vyvinul předklasický sanskrt - v letech +more_n. _l. '>500 až 400 př. n. l. Toto je sanskrt, jehož gramatická pravidla popsal Pánini s tak nesmírnou přesností ve spisu zvaném Aštádhjájí, že jeho pravidla platí až dodnes a jsou považována za nejpřesnější gramatická pravidla. Pánini v tomto spisu popisuje jak fonologii, tak i gramatiku védských hymnů.

Sanskrt a prákrty

Z období kolem roku +more_l. '>300 př. n. l. se datují první dochované písemné záznamy v tzv. prákrtech. Jedná se zejména o Ašókovy skalní a sloupové nápisy. Dokládají, že indoárijské jazyky se už v této době vyvinuly do podoby poměrně vzdálené sanskrtu a rozrůznily se přinejmenším do různých dialektů. Z těchto dialektů později vznikají moderní řeči jako hindština, paňdžábština a bengálština. Přesto trvá ještě dlouho - až do roku 1900 n. l. , než tyto řeči vytlačí sanskrt z literatury.

Klasický sanskrt

Ve spisu Mahábhášja, který sepsal Pataňdžali v roce +more_l. '>200 př. n. l. , který je komentářem Pániniho gramatických a fonetických pravidel, dokázal, že sanskrt je pořád ještě živá řeč, ale že dialekty odvozené z prákrtů tuto řeč zdeformovaly a že je nutná náprava a tím nutnost určitého gramatického pořádku. Toto dalo vzniknout klasickému sanskrtu a z této doby pochází termín sanskrtam (někdy samskrtam), což v češtině znamená dokonale složený.

Kulturní a náboženská řeč

Od začátku našeho letopočtu se sanskrt nepoužívá v běžné řeči, ale stává se jen řečí kulturní a náboženskou, aniž by měl přímé spojení s mluvenou řečí. Toto trvá až do +more_století'>14. století, kdy tzv. neo-indické řeči, které se vyvinuly z prákrtů začínají dominovat a které nakonec v 19. století sanskrt jako literární řeč zcela vytlačí.

Písmo sanskrtu

500px

Nejrozšířenějším písmem používaným pro jazyk sanskrt je písmo dévanágarí. Často je proto mylně považováno za výhradní písmo sanskrtu. +more Ve skutečnosti se však sanskrt po řadu staletí svého používání nejprve nezapisoval písmem vůbec, později místně a časově aktuální historickou a regionální formou jihoasijského písma. Nejstarší forma jihoasijského písma se nazývala bráhmí (používané hlavně pro hovorový prákrt, např. v slavných Ašókových nápisech). Toto písmo se postupně graficky vyvíjelo a diferencovalo v jednotlivých regionech. (Lze to přirovnat k vývoji latinského písma od majuskule k minuskuli a následným různým formám jako je písmo gotické, švabach, kurzíva, školní psací písmo atd) Tímto procesem se nakonec z tohoto jednotného zdroje vyvinula velice odlišná písma používaná dnes pro jednotlivé jazyky indoárijské (s výjimkou urdú a kašmírštiny) a drávidské v Indii, jakož i pro barmštinu, thajštinu, laoštinu, khmerštinu a tibetštinu. Sanskrtské rukopisy (do příchodu cizinců byly veškeré texty vždy šířeny ručním opisováním) jsou tedy psány nikoli jen v dévanágarí (tak je tomu pouze v oblastech, kde je tato regionální forma jihoasijského písma užívána pro místní jazyky), ale též stejnou měrou v dalších písmech jednotlivých regionů (např. v písmu telugském, bengálském, urijském, atd, dále v písmu grantha užívaném pro sanskrt v tamilsky mluvících oblastech a písmu šáradá užívaném pro sanskrt v Kašmíru). Pouze v knihtisku převládlo užívání jednoho z těchto písem sanskrtu, a to dévanágarí. Sanskrtské texty jsou tedy z původních rozličných písem rukopisného originálu editovány v dévanágarí. Není tomu však výlučně: Pro náboženské účely se nadále tisknou sanskrtské texty (vedle dévanágarí) v písmech jednotlivých indických států.

Transliterace sanskrtu

Pro akademické účely (převážně mimo Indii) se pro sanskrt užívá vedle dévanágarí také odborná transliterace latinkou obohacenou o speciální diakritická znaménka.

V současnosti jsou nejrozšířenější dva velmi podobné typy transliterace:

* standard ISO 15919 určený pro reprezentaci většího množství indických jazyků, které používají dévanágarí a příbuzná písma; * standard International Alphabet of Sanskrit Transliteration (IAST), který používá jednodušší sadu diakritických znamének.

Historicky se způsob přepisu vyvíjel a zejména ve starší literatuře lze narazit na různé další varianty.

अ	a	a	a
आ	ā	ā	á
इ	i	i	i
ई	ī	ī	í
उ	u	u	u
ऊ	ū	ū	ú
ऋ	r̥	ṛ	r	ṛi
ॠ	r̥̄	ṝ		ṛī
ऌ	l̥	ḷ	l	lṛi
ॡ	l̥̄	ḹ		lṛī
ए	e	e	é	ē
ऐ	ai	ai	ai	āi
ओ	o	o	ó	ō
औ	au	au	au	āu
ं	ṁ	ṃ	m, n	ṉ
ः	ḥ	ḥ	h
ँ	m̐	˜	m, n
क	k	k	k
ख	kh	kh	kh
ग	g	g	g
घ	gh	gh	gh
ङ	ṅ	ṅ	n
च	c	c	č
छ	ch	ch	čh
ज	j	j	dž
झ	jh	jh	džh
ञ	ñ	ñ	ň
ट	ṭ	ṭ	t
ठ	ṭh	ṭh	th
ड	ḍ	ḍ	d
ढ	ḍh	ḍh	dh
ण	ṇ	ṇ	n
त	t	t	t
थ	th	th	th
द	d	d	d
ध	dh	dh	dh
न	n	n	n
प	p	p	p
फ	ph	ph	ph
ब	b	b	b
भ	bh	bh	bh
म	m	m	m
य	y	y	j
र	r	r	r
ल	l	l	l
ळ	ḷ	ḷ	l
व	v	v	v
श	ś	ś	š	ṡ, ç
ष	ṣ	ṣ	š	sh
स	s	s	s
ह	h	h	h
ऽ	’	'	'

Jak je vidět z přehledu, dnes běžný český přepis sanskrtu nerozlišuje v řadě párů hlásek, zejména retroflexní hlásky od dentál (tedy například pro transliteraci souhlásky v ट i त). +more Používá se pro zápis jednotlivých přejatých slov, ale pro přepis delších textů není vhodný právě pro tuto nejednoznačnost.

Velká a malá písmena se v dévanágarí nerozlišují a proto se nepoužívají velká písmena ani v transliteraci delších souvislých textů. Ve vědeckých textech se ale mohou používat velká písmena v přepisu jednotlivých jmen a názvů.

Fonetika a fonologie

V této kapitole se používají tučné znaky transliterace ISO 15919 pro jednoznačné označení jednotlivých hlásek sanskrtu a znaky mezinárodní fonetické abecedy pro vyjádření jejich předpokládané výslovnosti.

Repertoár hlásek

Tradiční seznam hlásek sanskrtu (varna-samámnája) má 46 (někdy se uvádí 47) položek v pevně daném pořadí podle způsobu a místa vyslovování. # samohlásky: a, ā, i, ī, u, ū, r̥, r̥̄, l̥, (l̥̄), e, ai, o, au; # velární okluzivy: k, kh, g, gh, ṅ; # palatální okluzivy: c, ch, j, jh, ñ; # retroflexní okluzivy: ṭ, ṭh, ḍ, ḍh, ṇ; # dentální okluzivy: t, th, d, dh, n; # bilabiální okluzivy: p, ph, b, bh, m; # polovokály: y, r, l, v; # sykavky: ś, ṣ, s; # hláska h.

Dále existují dvě hlásky, které se vyskytují pouze na konci slabiky po samohlásce: ṁ (anusvára), ḥ (visarga).

Samohlásky a polovokály mohly být v určitých případech nazalizované. K přepisu nazalizace předchozí samohlásky nebo následující souhlásky se používá m̐ (čandrabindu, anunásika).

Tento přehled není zcela vyčerpávající. V recitaci konkrétních, zejména védských textů se vyskytují další hlásky.

Výslovnost jednotlivých hlásek

Tradice pokládala fonetiku (šikšá) za jednu z pomocných věd při studiu Véd (védánga). Texty popisující výslovnost jednotlivých védských textů (žánr označovaný výrazem prátišákhja) dokumentují mimo jiné výslovnost jednotlivých hlásek a lze je datovat do doby 500-150 před n. +more l. Jejich informace můžeme porovnávat s pozdějším vývojem těchto hlásek v indoárijských jazycích a také s tradiční výslovností sanskrtu v dnešní Indii. S ohledem na to můžeme rekonstruovat výslovnost jednotlivých hlásek následovně:.

* Samohlásky se běžně rozlišují krátké a dlouhé; dlouhá varianta se v transliteraci vyznačuje vodorovnou čárkou nad písmenem. Kromě krátkých (hrasva) a dlouhých (dírgha) existuje i velmi dlouhá varianta vokálu (pluta) odlišovaná ve védských textech. +more * Samohlásky a, ā se od sebe lišily nejen délkou, ale také stupněm otevřenosti. Krátké a se vyslovovalo zavřenější, jako [ə]. * „Samohlásky“ r̥, r̥̄, l̥, (l̥̄) jsou vlastně slabičné likvidy, opět v párech krátké a dlouhé. Pokud můžeme věřit starým textům, slabičné l̥ se místem výslovnosti nelišilo od neslabičného l. V případě slabičného r̥ je situace složitější, tradičně se mu přisuzovala velární nebo retroflexní výslovnost, někdy se tento popis interpretuje jako výslovnost uvulární. Dnešní výslovnost r̥ v Indii je v závislosti na konkrétní geografické oblasti /ri/ nebo /ru/, podobně se místo l̥ vyslovuje /lri/ apod. * Hlásky e, ai, o, au se tradičně označují jako dvojhlásky. Patrně se v nejstarší době mohly skutečně všechny vyslovovat jako dvojhlásky, ale už v prvních popisech výslovnosti, které máme, je e dlouhé é a o dlouhé ó. * Okluzivy v každé sadě jsou po řadě: neznělá neaspirovaná, neznělá aspirovaná, znělá neaspirovaná, znělá aspirovaná, nosová souhláska. * Velární ṅ je /ŋ/. * Palatální hlásky se dnes i v Indii vyslovují jako prepalatální afrikáty, nicméně staroindické texty je popisují jako hlásky vyslovované střední částí jazyka proti tvrdému patru a nenaznačují, že by šlo o afrikáty (tzn. c by se podobalo spíš českému ť než č). * Retroflexní a dentální hlásky se podobají českému /t/, /d/, /n/ (ale nejsou s nimi úplně totožné). * Hláska r je popisovaná jako alveolární (a tedy místem výslovnosti podobná českému /r/) nebo později jako hláska retroflexní. * Hláska ś je palatální sykavka a hláska ṣ retroflexní sykavka (tzn. obě jsou podobné českému š, ale nejsou s ním totožné). Někdy se místo ṣ vyslovuje /kh/. * Hláska h se vyslovuje jako české znělé h (tj. [ɦ]). * Visarga, tedy ḥ se původně vyslovovalo jako neznělé [h]. Dnešní indická výslovnost je taková, že se po této hlásce slabě opakuje předchozí samohláska. * Anusvára, tedy ṁ je hláska, jejíž popisy se už od nejstarších dob rozcházejí. Mohlo jít prostě o nosové prodloužení předchozí samohlásky.

Melodický přízvuk

V nejstarší době měl sanskrt melodický přízvuk. Tento přízvuk se zachovává v recitaci védských textů.

Gramatika

Zrovna tak jako čeština je sanskrt flektivní jazyk, který vyjadřuje větnou syntax pomocí ohýbání (skloňování a časování). Vyznačuje se bohatstvím slovních tvarů, které jsou ve srovnání s češtinou ještě mnohem obšírnější.

Osmero pojednání

Pánini (v dévanágarí पाणिनि) byl sanskrtský jazykovědec ze +more_n. _l. '>4. století př. n. l. znám svým spisem o sanskrtské gramatice a lingvistické morfologii zvané Aštadhjájí , což znamená „Osmero pojednání“ (3959 pravidel), který je podkladem pro gramatická pojednání o sanskrtské literatuře, védángy (doslova 'údy véd'). Jsou to lingvistické disciplíny umožňující studium véd: šikšá (fonetika), kalpa (astrologie), vjákarana (mluvnice), nirukta (etymologie), čhanda (védská metrika) a džjótišá (astronomie).

:Pániniho pravidla jsou psána v krátkých aforismech (sútra): :1.1.1 vrddhir áT-aiC :1.1.2 auT-éN gunáh

: Velká písmena označují zdroj, sanskrtské výrazy vrddhir a gunáh jsou názvy jmenovaných hlásek. Tedy: 1. á a ai jsou v T a C vrddhir, 2. au a é jsou v T a N gunáh.

Slovní druhy

Slovesa - sanskrtské sloveso má za svůj základ slovesný kořen; k němu se přidávají koncovky, předpony a hlásky se zvláštním významem. Všechna sanskrtská slovesa se rozdělují na dvě velké skupiny: tematická a atematická. +more Sanskrtská slovesa rozlišují v určitých tvarech tři rody: aktivum, médium a pasivum, tři čísla, tři osoby, čtyři způsoby (indikativ, imperativ, optativ a kondicionál) a pět časů (prézens, imperfektum, aorist, perfektum a futurum). Sanskrtská slovesa vytvářejí celou řadu dalších tvarů, např. různá participa, gerundium, absolutiv a infinitiv. * Podstatná jména - rozlišují tři rody - mužský, ženský a střední, tři čísla - jednotné, dvojné a množné, a osm pádů - nominativ, akuzativ, instrumentál, dativ, ablativ, genitiv, lokál a vokativ, které jsou prakticky shodné s českými pády - 1. nominativ, 2. genitiv, 3. dativ, 4. akuzativ, 5. vokativ, 6. lokativ a 7. instrumentál. Ablativ čeština nezná.

Syntax

Slovosled je v sanskrtu velmi volný a zejména ve verších dochází k volnému přeskupování slov podle potřeb védské metriky, ale převládá tendence umístit sloveso na konec věty. * Otázka se liší od oznamovací věty jen intonací, kterou písmo nijak nezachycuje (otazník neexistuje) nebo tázací částicí kim (zda) nebo jinými tázacími složkami (kdo, jak, proč apod. +more). * Podmět nemusí být ve větě (stejně jako v češtině) vůbec vyjádřen.

Sandhi

Sanskrt má obsáhlý systém pravidel pro změny koncových hlásek, případně počátečních hlásek následujících slov. Říká se tomu sandhiová pravidla (sandhi = „spojení“). +more Toto je důsledek toho, že sanskrt je mluvená řeč převedená písmem dévanágarí v úplně přesné zvukové podobě do písma. I v češtině se zvuky počátečních a koncových hlásek v běžné mluvě mění, čeština tyto změny ale nezaznamenává v písmu.

: Například: setkají-li se dvě samohlásky, spojí se v jednu: :: a + i = é - adja iha - adjéha - (teď zde) :: a + u = ó - tathá uktah - tathóktah - (tak řečený) :: a + r = ar - tatra rkšah - tatrarkšah - (tam je medvěd) :: a + é = ái - adhuná éva - adhunáiva - (právě teď) :: a + ó = áu - atra óšadhih - atráušadhih - (zde je lék)

Příklady

Číslovky

Číslice	Sanskrt	Transliterace	Česky
१	एकम्	ekam	jeden
२	द्वे	dve	dva
३	त्रीणि	trīṇi	tři
४	चत्वारि	catvāri	čtyři
५	पञ्च	pañca	pět
६	षट्	ṣaṭ	šest
७	सप्त	sapta	sedm
८	अष्ट	aṣṭa	osm
९	नव	nava	devět
१०	दश	daśa	deset

Vzorový text

: Eṣa bhārata deśa asti eṣa prācīna etihāsika : saṃskrṭikdeśa asti atra enakā bhāṣā vividhāni : matāni ca santi bahuvidhā ācārā vicārā ca santi : tathāpi vayaṃ bhāratīyā saṃskrṭi sūtrabaddhā sma.

Odkazy

Reference

Literatura

Monier-Williams, Sir Monier (1990). A Sanskrit-English Dictionary, New Edition, greatly enlarged and improved, Motilal Banarsidass Publishers PVT. +more LTD. , Delhi. * Zbavitel, Dušan PhDr. (1987). Sanskrt učební texty, Universita J. E. Purkyně, fakulta filozofická. Rektorát UJEP Brno a Geofyzika Brno. Oprávnění ministerstva kultury 21-514/79 * Scharpé, Adriaan Dr. (1943). Klassieke sanskrit, Kon. atheneum Berghen. N. V. De Vlaamsche drukkerij Leuven - Toelating Nr. 2769 * Zbavitel, Dušan, Upanišady, Ze sanskrtských originálů přeložil a úvodem a poznámkami doprovodil autor, Vydalo nakladatelství DharmaGaia v Praze roku 2004, * Vavroušek Petr, z védského jazyka přeložil Oldřich Friš, Prameny Hinduismu, svazek 1, edici řídí Lubomír Ondračka, 3. rozš. a rev. vyd. , DharmaGaia 2000,.

Související články

Pánini * Védy

Externí odkazy

Whitney, William Dwight. [url=https://archive. +moreorg/stream/sanskritgrammari00whituoft#page/n5/mode/2up]A Sanskrit grammar: including both the classical language, and the older dialects (of Veda and Brahmana)[/url]. * [url=https://web. archive. org/web/20050613082539/http://www. uni-koeln. de/phil-fak/indologie/tamil/mwd_search. html]Monier-Williams slovník - vyhledávání[/url] * [url=http://www. ibiblio. org/sripedia/ebooks/mw/0000/]Monier-Williams slovník - tisk[/url] * [url=http://sanskritdocuments. org/]Sanskrtské dokumenty[/url].

Kategorie:Indoárijské jazyky Kategorie:Jazyky Indie Kategorie:Indická literatura Kategorie:Hinduismus Kategorie:Buddhismus